1 As 23/2009 — Nejvyšší správní soud

3 A 68/2023- 55 - text 8 3 A 68/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Ludmily Sandnerové, soudkyně Petry Kamínkové a soudkyně Ivety Postulkové ve věci žalobce: Bc. M. H. bytem Y proti žalované: Česká advokátní komora sídlem Národní 118/16, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 4. 2023, č. j. 10.01-000146/22-004 takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 14. 4. 2023, č. j. 10.01-000146/22-004, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a napadené rozhodnutí 1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 14. 4. 2023, č. j. 10.01-000146/22-004, kterým žalovaná žalobci neurčila advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby podle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o advokacii“). Žalobce dle žalované neprokázal, že je osobou, jejíž příjmové a majetkové poměry odůvodňují určení advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby dle § 18c odst. 1 zákona o advokacii. Žalovaná zároveň dospěla k závěru, že žádost žalobce představuje zjevně bezdůvodné uplatňování nebo bránění práva dle §18c odst. 5 zákona o advokacii. 2. Žalobce dne 17. 3. 2023 doručil žalované žádost o určení advokáta k podání ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2023, č. j. 101 Co 117/2022-2801, kterým krajský soud rozhodl o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 31. 3. 2022, č. j. 42 P 502/2012-2576, tak, že potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Tímto usnesením okresní soud rozhodl o žalobě pro zmatečnost proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2021, č. j. 101 Co 4/2021-2442, kterým krajský soud ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 2. 7. 2020, č. j. 42 P 502/2012-2271, zamítl návrh žalobce na změnu péče o nezletilého O. P., syna žalobce, a neupravil styk žalobce s tímto nezletilým. 3. Žalobce v žádosti o určení advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby uvedl a doložil, že je vlastníkem nemovitostí, a to ideální 1/12 pozemku parc. č. A, jehož součástí je stavba s č. p. AA, ideální 1/12 pozemku parc. č. B a ideální 1/24 pozemku parc. č. C, a to vše v k. ú. X, obec X. Žalovaná v napadeném rozhodnutí vyšla z toho, že žalobce ve výše uvedených nemovitostech nebydlí. Uvedla, že pokud by žalobce tyto nemovitosti nebo část z nich prodal či pronajal, mohl by získat finanční prostředky na úhradu nákladů advokáta, kterého si jinak nemohl dovolit zaplatit. Žalobce tudíž dle žalované neprokázal, že jeho příjmové a majetkové poměry odůvodňují určení advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby ve smyslu § 18c odst. 4 zákona o advokacii. 4. Žalovaná dále v napadeném rozhodnutí shrnula obsah usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2023, č. j. 101 Co 117/2022-2801, které žalobce hodlal napadnout ústavní stížností (viz 6. a 7. odstavec odůvodnění napadeného rozhodnutí). Žalovaná odkázala na judikaturu Ústavního soudu a uvedla, že úkolem Ústavního soudu není skutkové a právní objasňování věcí patřících do pravomoci obecných soudů, a nebyl-li zjištěn extrémní nesoulad mezi právními závěry obecného soudu a skutkovými zjištěními, nepřísluší mu hodnotit provedené důkazy ani to, zda tyto důkazy dostatečně objasňují skutkový stav věci. Ústavní soud může posuzovat pouze to, zda postup obecných soudů nevybočil v konkrétním případě z ústavních mezí a zda takovým postupem nebyla porušena stěžovatelova základní práva a svobody zakotvené v Ústavě, Listině nebo mezinárodních smlouvách podle čl. 10 Ústavy (viz 8. odstavec odůvodnění napadeného rozhodnutí). Žalovaná uzavřela, že v žalobcově případě se jedná o zjevně bezdůvodné uplatňování nebo bránění práva ve smyslu § 18 odst. 5 zákona o advokacii. Žaloba 5. Žalobce předně spatřuje nezákonnost rozhodnutí v tom, že jej žalovaná nutí pronajmout nemovitosti, a to bez jednomyslného rozhodnutí všech zúčastněných spoluvlastníků nakládat se spojenou věcí, čímž dochází k porušení § 1238 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). Namítá také porušení § 80 odst. 1 občanského zákoníku, neboť jej žalovaná nutí prodat svůj zděděný podíl stavby č. p. AA (a přístupové cesty k ní, oboje v obci V), ve které chce žít, avšak dosud neobdržel klíče. 6. Žalobce dále nesouhlasí se závěrem žalované, že podání ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2023, č. j. 101 Co 117/2022-2801, představuje zjevně bezdůvodné uplatňování práva podle § 18c odst. 5 zákona o advokacii. V řízení o péči nezletilého došlo dle žalobce ke zmatečnosti z důvodu trestného činu soudce ve smyslu § 229 odst. 1 písm. g) zákona č. 99/1963, občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobce namítá, že žalovaná v napadeném rozhodnutí neuvádí zjevné důvody, ze kterých by vyplývala nesporná a jednoznačná neúspěšnost ústavní stížnosti. Své závěry žalovaná staví pouze na domněnkách o tom, jaké námitky by eventuelně mohl žalobce vznést v ústavní stížnosti a jak by o těchto námitkách mohl ústavní soud rozhodnout. V této souvislosti odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze, ze dne 14. 3. 2023, č. j. 11 A 158/2021-49. 7. Žalobce navrhuje provést důkazy formulářem Žádost o právní službu pro fyzickou osobu, vyrozuměním o vkladu do katastru nemovitostí, odůvodněním napadeného rozhodnutí a výslechem žalované. Dle žalobce žalovaná v napadeném rozhodnutí nevysvětluje, z jakého důvodu zjevně nemůže jít o zmatečnost trestným činem soudce. Vyjádření žalované 8. Žalovaná uvádí, že údaje v žádosti o určení advokáta ohledně výše příjmů jsou nedůvěryhodné. Jestliže žalobce své záporné hospodaření vykrývá blíže neurčenými půjčkami, chová se rizikově vůči sobě i nezaopatřenému synovi. Žalobce netvrdil žádná omezení na trhu práce. Dle žalované se žalobce bezdůvodně vyhýbá dosahování příjmů, kterých by na trhu práce v Česku mohl dosahovat. 9. Žalovaná uvádí, že otázce zjevně bezdůvodného uplatňování nebo bránění práva se v napadeném rozhodnutí podrobně věnovala. Z bodu 16 odůvodnění usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2023, č. j. 101 Co 117/2022-2801, plyne, že orgány činné v trestním řízení neobvinily žalobcem označovanou soudkyni, naopak došlo k odložení žalobcem podávaných trestních oznámení. Dle nedávné judikatury platí, že zmatečnostním důvodem dle § 229 odst. 1 písm. g) o. s. ř. je situace, ve které soudce, který věc rozhodoval, byl pravomocně odsouzen pro trestný čin. Zároveň platí, že mezi trestným činem soudce a pro účastníka nepříznivým rozhodnutím je příčinná souvislost. Jestliže by soudce pro takové své jednání odsouzen nebyl (například proto, že by trestní stíhání bylo nepřípustné, nebo že by trestnost činu zanikla), pak by mohlo jít o zmatečnost, pokud by jednání soudce naplnilo podstatu trestného činu. Z usnesení Krajského soudu ani ze žádosti žalobce však dle žalované pravomocné odsouzení soudce, nepřípustnost trestního stíhání ani zánik trestnosti činu nelze dovodit. Jestliže některá z těchto skutkových okolností existovala ke dni doručení žalobcovy žádosti o určení advokáta, měl žalobce dle žalované povinnost ji tvrdit a prokázat. Replika 10. Žalobce namítá, že žalovaná nemůže ve vyjádření dodatečně odůvodňovat své rozhodnutí. Dle judikatury nelze brát zřetel na dodatečné zdůvodnění provedené v rámci vyjádření k žalobě. Vyjádření k žalobě není nástrojem k dodatečné nápravě vad a pochybení rozhodnutí správního orgánu (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze, č. j. 6 A 592/93-23). Posouzení soudem 11. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, po vyčerpání řádných opravných prostředků, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž ho přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). 12. Na jednání dne 19. 7. 2024 žalobce uvedl, že nemovitost, kterou vlastní, je 1/12 rodinného domu a přilehlého pozemku, kterou získal jako dědictví po otci. Má za to, že zpeněžení tohoto spoluvlastnického podílu bylo v časové tísni pro podání ústavní stížnosti obtížné, a že ho žalovaná nemohla vůbec požadovat, což potvrzuje i judikatura Nejvyššího správního soudu. Jeho příjmové a majetkové poměry určení advokáta odůvodňovaly. 13. Pokud jde o tvrzení žalované, že svá práva uplatňuje zjevně bezdůvodně, žalobce uvedl, že toto tvrzení žalovaná nijak neodůvodnila. Žalovaná pouze zopakovala závěry obecných soudů a sama si osobovala roli ústavního soudu, ve které shledala potenciální ústavní stížnost nedůvodnou. Provedení důkazů žalobce nepožadoval. 14. Žalovaná se k jednání bez omluvy n