7 As 218/2023 — Nejvyšší správní soud

5 Ad 6/2022- 51 - text 8 5 Ad 6/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobce: P. B. bytem X proti žalovanému: 1. náměstek ministryně obrany se sídlem Tychonova 221/1, Praha 6 – Hradčany o žalobě proti rozhodnutí náměstka pro řízení sekce právní a majetkové Ministerstva obrany ze dne 17. 2. 2022, č. j. MO 30859/2022-1322, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Ředitel Legislativního a právního odboru, sekce právní a investiční Ministerstva obrany (dále jen „prvostupňový správní orgán“) rozhodnutím ze dne 5. 11. 2021, č. j. 307-00198-15-209-15-1322P (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), rozhodl ve výroku I. tak, že žalobci přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením ve výši 38 800 Kč. Výrokem II. pak žalobci nepřiznal náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením ve smyslu § 119 odst. 3 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění účinném do 30. 11. 2021 (dále jen „zákon o vojácích z povolání“) ve výši 8 000 Kč představující náklad za zakoupení odsávačky s odůvodněním, že účelně vynaloženými náklady spojenými s léčením nejsou takové náklady, které mohou být hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. K odvolání žalobce změnil náměstek pro řízení sekce právní a majetkové Ministerstva obrany prvoinstanční rozhodnutí ve výroku II. tak, že žalobci nepřiznal náhradu části účelně vynaložených nákladů spojených s léčením ve výši 4 000 Kč, neboť dle přílohy č. 3 oddílu C, bodu 180 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění účinném do 31. 8. 2015 (dále jen „zákon o veřejném zdravotním pojištění“), zde v rozhodné době existoval nárok žalobce na úhradu tohoto nákladu z veřejného zdravotního pojištění, a to do maximální výše 4 000 Kč. Nově pak výrokem III. žalobci přiznal náhradu části účelně vynaložených nákladů spojených s léčením ve výši 4 000 Kč představující rozdíl mezi částkou skutečně vynaloženou a částkou, která by žalobci byla uhrazena z veřejného zdravotního pojištění za situace, kdy by o ni požádal. Proti tomuto rozhodnutí náměstka pro řízení sekce právní a majetkové Ministerstva obrany brojí žalobce podanou žalobou. 2. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) na tomto místě uvádí, že žalobce v žalobě za žalovaného označil náměstka pro řízení sekce právní a majetkové Ministerstva obrany, nicméně v průběhu soudního řízení došlo ke změně v organizační struktuře Ministerstva obrany, kdy dle čl. 10 odst. 2 organizačního řádu Ministerstva obrany č. 61/2019 je odvolacím služebním orgánem v případech rozhodnutí ředitele legislativního a právního odboru Ministerstva obrany ve věcech náhrady škody na zdraví a náhrady nákladů na výživu pozůstalých podle zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, zákona č. 45/2016 Sb., o službě vojáků v záloze, a zákona č. 220/1999 Sb., o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze 1. náměstek ministra obrany. Podle § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) je žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla, proto je žalovaným 1. náměstek ministra obrany, do jehož působnosti nyní posuzovaná věc v současnosti spadá. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobce podanou žalobou brojí proti výroku II. napadeného rozhodnutí, který považuje za nezákonný a nepřezkoumatelný, neboť jím byl protiprávně zkrácen na svých majetkových právech. Žalobce uvedl, že jeho syn J. B., narozený dne X, zemřelý dne X, utrpěl dne 9. 9. 2013 jako voják z povolání zařazený u Vojenského útvaru 1837 Chrudim jako spolujezdec velmi těžký úraz při dopravní nehodě vojenského vozidla, a to zejména posthypoxické postižení centrální nervové soustavy, apalitický syndrom, spastickou kvadruparézu a další. Uvedený úraz byl hodnocen jako služební úraz s plnou odpovědností Ministerstva obrany za vzniklou škodu. Žalobce namítá, že v nyní posuzované věci je spor o to, zda se ohledně nepřiznané částky 4 000 Kč jedná o účelně vynaložený náklad, když mohl být hrazen z veřejného zdravotního pojištění. Žalobce považuje tento závěr žalovaného za nepřezkoumatelný pro nedostatek odůvodnění, když žalovaný v napadeném rozhodnutí souhlasil s žalobcem o účelnosti vynaloženého výdaje v souvislosti s udržením nebo zlepšením zdravotního stavu syna žalobce. Dále žalobce s odkazem na § 119 odst. 3 zákona o vojácích z povolání namítá, že z textu citovaného ustanovení nelze žádným způsobem dovodit závěr o tom, že náklady spojené s léčením, které mohou být hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, nejsou účelné nebo že nemohou být hrazeny dle tohoto ustanovení. 4. Žalobce rovněž nesouhlasí s nepřiznáním části jeho nároku s odkazem na zásadu vigilantibus iura, neboť je právním i medicínským laikem a byl v situaci, kdy byl jeho syn ve velmi vážném zdravotním stavu. Nikdo žalobce neinformoval o možnosti pořízení odsávačky pro syna prostřednictvím žádosti u zdravotní pojišťovny, přičemž se v této souvislosti spoléhal na sdělení lékařů. I byla-li by však žalobci tato skutečnost známa, nemohl vyčkávat na pořízení odsávačky až na základě schvalovacího procesu zdravotní pojišťovny, který byl v dané době podmíněn schválením ze strany revizního lékaře. Vzhledem k okolnostem by byl žalobce i při vědomosti možnosti úhrady prostřednictvím zdravotní pojišťovny nucen odsávačku pořídit sám, přičemž zdravotní pojišťovna tento výdaj zpětně proplácet nemohla. 5. Závěrem žalobce namítá porušení základních zásad činnosti správních orgánů uvedených v § 2 odst. 3 správního řádu, v § 2 odst. 4 správního řádu, v § 6 odst. 1 správního řádu a v § 6 odst. 2 správního řádu, kdy k posledně jmenované zásadě uvádí, že je nucen opakovaně využívat v mnoha případech právního zastoupení, jehož náklady mu dle správního řádu nemohou být přiznány. 6. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě nejprve shrnul okolnosti předcházející podání žaloby a dále s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2697/2004, uvedl, že neměl pochybnosti o samotné účelnosti odsávačky pro poškozeného, kterou s ohledem na zdravotní stav potřeboval. Předmětný náklad však nemohl považovat za účelně vynaložený v případě, kdy žalobci na částečnou úhradu odsávačky vzniklo právo dle přílohy č. 3, oddílu C, bodu 180 zákona o veřejném zdravotním pojištění, a to do výše 4 000 Kč. Z uvedeného důvodu se žalovaný rozhodl v napadeném rozhodnutí odvolání žalobce částečně vyhovět a uhradit alespoň rozdíl toho, co žalobce skutečně vynaložil, a toho, co by bylo hrazeno ze zdravotního pojištění. Žalovanému nelze přičítat, že žalobci nebyla možnost úhrady odsávačky z veřejného zdravotního pojištění nabídnuta. III. Posouzení žaloby 7. Městský soud v Praze v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobcem vymezených námitek, vycházel při tom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného a shledal, že žaloba není důvodná. 8. Městský soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce i žalovaný s tímto postupem souhlasili, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobce sice navrhl provedení důkazů, avšak to samo o sobě neznamená nesouhlas s rozhodnutím o věci bez nařízení jednání (usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 2. 2016, č. j. 7 As 93/2014-48, č. 3380/2016 Sb. NSS). Podklady a listiny, z nichž městský soud vycházel, a jichž se dovolávaly i procesní strany ve svých podáních, jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). 9. Městský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, kterou žalobce spatřoval v absenci zdůvodnění toho, že u nepřiznané části účelně vynaložených nákladů spojených s léčením ve výši 4 000 Kč nejde o účelně vynaložený výdaj, když mohl být hrazen z veřejného zdravotního pojištění. K tomu městský soud uvádí, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tedy jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-74, č. 1566/2008 Sb. NSS). Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat a vztáhnout jej i na případy, kdy se správní orgán podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vzne