7 As 93/2014 — Nejvyšší správní soud

5 Af 22/2020- 115 - text 17 5 Af 22/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobkyně: ASTRO CAPITAL a. s., IČO: 27435709 se sídlem Na Pankráci 1618/30, Praha 4 – Nusle zastoupená Ing. Jiřím Mutafovem, daňovým poradcem se sídlem Imrychova 879/17, Praha 4 – Kamýk proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 3. 2020, č. j. 9657/20/5300-22443-607102, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) dodatečným platebním výměrem ze dne 1. 10. 2018, č. j. 7486615/18/2004-52522-111469, doměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období 2. čtvrtletí 2016 ve výši 186 900 Kč a současně žalobkyni uložil povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 37 380 Kč. Dodatečným platebním výměrem ze dne 3. 10. 2018, č. j. 7486898/18/2004-52522-111469, správce daně doměřil žalobkyni DPH za zdaňovací období 3. čtvrtletí 2016 ve výši 2 200 850 Kč a současně žalobkyni uložil povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 440 170 Kč. Dodatečným platebním výměrem ze dne 3. 10. 2018, č. j. 7487411/18/2004-52522-111469, správce daně doměřil žalobkyni DPH za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2016 ve výši 1 918 350 Kč a současně žalobkyni uložil povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 383 670 Kč. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím odvolání žalobkyně proti platebním výměrům zamítl a tyto potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného brojí žalobkyně podanou žalobou. 2. Správce daně zahájil dne 13. 4. 2017 daňovou kontrolu na DPH za zdaňovací období 2., 3. a 4. čtvrtletí 2016. V průběhu daňové kontroly vznikly správci daně pochybnosti o fakticitě a rozsahu přijatých plnění od deklarovaných dodavatelů společnosti W incoming s. r. o., DIČ: CZ 26977451, a společnosti Dertono s. r. o., DIČ: CZ03812057, a dále správce daně zjistil, že žalobkyně v účetním deníku zaúčtovala přijaté platby ve výši 1 089 000 Kč, z nichž nebyla na ř. 1 daňového tvrzení odvedena daň. Pochybnosti správce daně nebyly v průběhu daňové kontroly ze strany žalobkyně odstraněny, proto správce daně vydal odvoláním napadené platební výměry. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Pro přehlednost uvede Městský soudu v Praze (dále jen „městský soud“) jednotlivé námitky v samostatných kapitolách, ve kterých i shrne vyjádření žalovaného k daným námitkám. II. A Námitka nezákonnosti napadeného rozhodnutí pro jeho nepřezkoumatelnost 4. Žalobkyně namítá s odkazem na § 102 odst. 2 až odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2020, nezákonnost napadeného rozhodnutí pro jeho nepřezkoumatelnost. Žalovaný rezignoval na svou povinnost uvedenou v § 102 odst. 3 daňového řádu, což se projevilo zejména v odst. 25 napadeného rozhodnutí, kde žalovaný výslovně uvádí, že „…odvolatel své prvotní důkazní břemeno, které jej tížilo ve smyslu ust. 92 odst. 3 daňového řádu unesl“. V následujících odstavcích se toto své tvrzení snaží žalovaný zpochybnit, aniž by však řádně a srozumitelně uvedl, o které důkazy opřel tato zpochybnění. Správce daně např. při výslechu svědků ignoroval skutečnost, že v důsledku jeho nečinnosti proběhly výslechy zhruba rok až dva roky od kontrolovaného období, proto si svědci nemohou pamatovat detaily požadované správcem daně. To je následně kladeno k tíži žalobkyni a výpovědi svědků jsou označovány za nevěrohodné. Správce daně se v průběhu celé kontroly opírá pouze o svůj názor, který není ničím podložený, ignoruje předložené důkazní prostředky a výslechy svědků zpochybňuje, aniž by poskytl jediný smysluplný důkaz. 5. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že s právním názorem žalobkyně nesouhlasí a v nyní posuzované věci má za to, že kritéria přezkoumatelnosti napadené rozhodnutí splňuje, neboť je z jeho odůvodnění zcela zřejmé, jakými úvahami byl při posouzení věci v rozsahu odvolacích bodů veden a k jakému závěru na jejich základě dospěl. K přenosu důkazního břemene se žalovaný přezkoumatelně vyjádřil, a to jak v obecné rovině, tak konkrétně uvedl, za jakých okolností žalobkyně své primární důkazní břemeno unesla, jak dále postupoval správce daně, jaké pochybnosti vyvstaly a za jakých okolností došlo k opětovnému přenosu důkazního břemene ze správce daně zpět na žalobkyni. Ostatně skutečnost, že sama žalobkyně v žalobě reaguje na závěry žalovaného obsažené v jeho rozhodnutí a tyto zpochybňuje nebo vyvrací, svědčí o tom, že rozhodnutí žalovaného je plně přezkoumatelné. 6. Ohledně dokazování žalovaný uvedl, že spočívalo zejména v předložení důkazních prostředků a provedení svědeckých výpovědí. I když jednotlivě některé důkazy mohou svědčit tvrzení žalobkyně (výpovědi svědků), tak v souhrnu neumožňují učinit závěr, že by k předmětným zdanitelným plněním došlo, neboť provedené důkazy jsou v řadě případů ve vzájemném rozporu. U provedených svědeckých výpovědí lze v obecnosti připustit jako možné, že si svědci mnohé již nepamatovali, protože v době provádění výslechů uplynul od předmětných plnění určitý čas. Nelze však přehlížet, že existují další skutečnosti svědčící o tom, že výpovědi nemusí být věrohodné. Žalovaný poukazuje na tvrzené vlastnictví serveru panem L., které bylo správcem daně následně vyvráceno, dále jeho nesmyslné tvrzení o obchodním tajemství, poskytování služby společností Dertono s. r. o. subdodávkou, tj. společnosti ATC, to vše, aniž by jednatel této společnosti znal jméno jednatele ATC, nejasnosti (časové) u předávacích protokolů, auditní stopa plnění (viz dále). II. B Námitka chybného zhodnocení významných skutečností 7. Žalobkyně namítá, že jí předložené tabulky, které přímo mapovaly nákup a prodej služeb tak, aby mohl žalovaný jednoduše přiřadit přijatá plnění k plněním poskytnutým, žalovaný chybně a nepravdivě interpretoval v neprospěch žalobkyně. V odst. 34 používá žalovaný důkaz mimo kontrolované období (2Q – 4Q/2016), jak v průběhu kontroly činil vícekrát, a na základě toho označuje výpověď svědka za nedůvěryhodnou. V odst. 36 označil žalovaný žalobkyní předložené důkazy vztahující se k pořízení zdanitelných plnění od korporace W incoming s. r. o. a Dertono s. r. o. jako nevěrohodné, a to i přesto, že v odst. 25 konstatuje, že žalobkyně unesla své důkazní břemeno. V odst. 48 se žalovaný ztotožňuje se závěry správce daně, ty jsou však nepravdivé a zavádějící, přičemž v odst. 45 až 47 činí správce daně závěry a hodnotí věci, v nichž není vzdělán, proto si měl k jejich hodnocení přizvat znalce či osobu v daném oboru vzdělanou. V odst. 51 žalovaný zpochybnil výpověď pana H. pouze konstatováním, že svědek odpovídal na otázky neurčitě a nekonkrétně. Žalobkyně má za to, že žalovaný, resp. správce daně, může požadovat pro daný druh obchodu pouze obvyklé důkazní prostředky, které v tomto případě byly předloženy, a navíc byly podpořeny výslechy čtyř svědků. Žalobkyně k žalobě přiložila původní tabulky, jelikož tabulky, které uvedl v odst. 66 a 68 žalovaný, jsou zavádějící a mají jiný formát. V odst. 72 až 74 se žalovaný dle žalobkyně staví do role nadřízeného, který může zpochybnit cokoliv bez jakéhokoliv dokazování a celý průběh kontroly se jeví jako zlovůle žalovaného, resp. správce daně, kteří na žalobkyni zaklekli a s vidinou prémie za doměřenou daň šli od první chvíle za svým cílem žalobkyni „doměřit“. Žalobkyně má za to, že postup zástupců správce daně je mimo rámec jakékoliv standardní kontroly, což je zřetelné mimo jiné v odst. 75 až 78, kdy správce daně provedl „zdanění“ přijaté faktury vystavené v roce 2015, opět se pohyboval mimo období otevřené kontroly a donutil tak žalobkyni opakovaně odvést daň za shodnou fakturu. 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě předně odmítl, že by uváděl do svého rozhodnutí tabulky, které přímo označil za tabulky žalobkyně. V žalobou napadeném rozhodnutí jsou uvedeny tabulky, které žalovaný vytvořil z tabulek předaných žalobkyní tak, aby přehledně popsal uskutečněné transakce. Z takto vytvořené tabulky vyplývá, že žalobkyně fakturovala svým odběratelům dříve, než předmětná plnění (služby) od svých dodavatelů přijala. Auditní stopa plnění tak nesvědčí tomu, co žalobkyně tvrdí. Povinnost daňového subjektu zajistit si důkazní prostředky o souladu faktického stavu se stavem deklarovaným na daňovém dokladu vyplývá z § 34 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, dle kterého musí být zajištěna mj. věrohodnost původu daňového dokladu (tj. totožnost osoby, která plnění uskutečňuje). Toho lze dosáhnout prostřednictvím kontrolních mechanismů procesů vytvářejících spolehlivou vazbu mezi daňovým dokladem a daným plněním, tzv. auditní stopu. Auditní stopou je přitom třeba rozumět zdokumentovaný tok plnění od zahájení obchodního případu až po jeho uko