5 Afs 24/2016 — Nejvyšší správní soud

5 Af 28/2020- 39 - text 11 5 Af 28/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobkyně: VOKIROSS s. r. o., IČO: 29355168 se sídlem Marešova 643/6, Praha 9 – Černý Most zastoupená Mgr. Bc. Lubošem Klimentem, advokátem se sídlem Ždírec 99, Ždírec proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 6. 2020, č. j. 23792/20/5300-22442-706033, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) dodatečným platebním výměrem ze dne 9. 11. 2018, č. j. 8303555/18/2009-52525-109105, doměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období leden 2016 ve výši 424 646 Kč a současně žalobkyni uložil povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 84 929 Kč. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím odvolání žalobkyně proti platebnímu výměru zamítl a tento potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného brojí žalobkyně podanou žalobou. 2. Správce daně zahájil dne 14. 7. 2016 daňovou kontrolu na DPH za zdaňovací období leden 2016. V průběhu daňové kontroly vznikly správci daně pochybnosti o přijetí plnění od deklarovaných dodavatelů společnosti ZIP – stav s. r. o., DIČ: CZ28955510, společnosti J.D. stavební s. r. o., DIČ: CZ27894142, společnosti JAKA MB s. r. o., DIČ: CZ24734063 a společnosti ELEKTRO S.M.S., spol. s r. o., DIČ: CZ 40743624. Pochybnosti správce daně nebyly v průběhu daňové kontroly ze strany žalobkyně odstraněny, proto správce daně vydal odvoláním napadený platební výměr. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobkyně v žalobě namítá, že závěry žalovaného uvedené v bodu 34 věta poslední a v bodu 41 napadeného rozhodnutí jsou chybné a zakládají nesprávné právní posouzení. Žalovaný zatížil napadené rozhodnutí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K převodu vlastnického práva žalobkyně s odkazem na § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 29. 12. 2016 (dále „občanský zákoník“), uvedla, že pokud není ujednáno jinak nebo zákon svým kogentním obsahem nepředpokládá jinak, pak „právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou“. Presumovala-li by žalobkyně, že dodávka barvy bude druhovou věcí, pak dle § 1101 občanského zákoníku „vlastnické právo k movité věci určené podle druhu se nabývá nejdříve okamžikem, kdy lze věc určit dostatečným odlišením od jiných věcí téhož druhu“. K faktickému převodu vlastnického práva k dodávce dle daňového dokladu, jak je vystaven společností JAKA MB s. r. o. na žalobkyni, je postačující pouze existence smlouvy o dodávce a v případě druhového určení by vlastnické právo přešlo na žalobkyni okamžikem vydělení předmětu smlouvy ze zásob společnosti JAKA MB s. r. o. Převod vlastnického práva je v tomto případě konsenzuálním nikoliv reálným kontraktem. Na tomto faktu nemůže nic měnit skutečnost, že konsenzuální kontrakt mezi společností JAKA MB s. r. o. a žalobkyní obsahoval vedlejší ujednání zakotvující povinnost společnosti JAKA MB s. r. o. dodat předmět smlouvy třetí osobě, byly-li veškeré další náležitosti vyplývající z dodání řešeny samostatnou smlouvou mezi žalobkyní a společností NEON-LAK spol. s r. o. Žalovaný neprokázal, že o souladu se skutečností existují vážné a důvodné pochybnosti, když prokázal pouze dílčí, zákonem povolenou, odchylku od řádného převodu vlastnického práva. 4. Žalobkyně dále namítá, že žalovaný založil vlastní libovůli, když odmítl provedení navržených svědeckých výpovědí, směřujících k prokázání faktického přijetí plnění od dodavatele společnosti J.D. stavební s. r. o. Tyto návrhy žalobkyně byly bez řádného odůvodnění odmítnuty, přičemž odůvodnění žalovaného nemůže obstát, neboť posuzuje užitečnost svědecké výpovědi, aniž by jako taková byla provedena. Žalobkyně odkazuje na nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2096/07 a sp. zn. II. ÚS 664/04 a má za to, že postupem uvedeným v napadeném rozhodnutí žalovaný založil pochybnosti o dodržení zásady spravedlivého procesu a základních práv žalobce, kdy žalovaný v rozporu s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2018, č. j. 8 Af 5/2015-82, zamezil žalobkyni unést své důkazní břemeno. Žalobkyně dále poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2007, č. j. 9 Afs 30/2007-73, kdy shledává uvedenou judikaturu přiléhavou na posuzovanou věc i přes rozdílnou skutkovou stránku, neboť zakládá procesní povinnost žalovaného co do respektování základních práv žalobkyně. 5. Další žalobní námitka směřuje proti bodům 34, 35 a 47 napadeného rozhodnutí, v nichž se žalovaný zabývá jednak absencí reakce společnosti JAKA MB s. r. o. a společnosti J.D. stavební s. r. o. na výzvu k doložení listin, jednak nezahrnutím žalobkyně společností J.D. stavební s. r. o. do svého kontrolního hlášení. V této souvislosti žalobkyně odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 7. 2014, č. j. 31 Af 27/2013-66, v němž je uvedeno, že nereaguje-li poplatník uspokojivým způsobem na výzvy vydané v daňovém řízení, nezbavuje to správce daně povinnosti dbát na zjištění rozhodných skutečností ve smyslu § 92 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále „daňový řád“), co nejúplněji. Dále žalobkyně poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 6. 1999, č. j. 15 Ca 34/99-20, který zakotvuje právo správce daně uložit pokutu v případě, kdy daňový subjekt nereaguje na výzvu k podání daňového přiznání. Z citovaného rozhodnutí žalobkyně dovozuje, že žalovaný nedostál svým povinnostem a nevyužil veškerá práva, jenž mu právní řád poskytuje, a tím zasáhl do základních práv žalobkyně. 6. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 16. 9. 2020 uvedl, že v případě plnění od společnosti JAKA MB s. r. o. žalobkyně předložila pouze daňový doklad, resp. fakturu, a to opakovaně jako reakci na výzvu k prokázání skutečností. Žalobkyně nepředložila doklady k prokázání přijetí zdanitelného plnění deklarovaného na této faktuře jako např. smlouvu související s ekonomickou činností v předmětném zdaňovacím období. Žalobkyně věrohodně neprokázala správnost údajů na daňovém dokladu. Kromě toho již od 3. 11. 2015 byla zveřejněna informace, že společnost JAKA MB s. r. o. je nespolehlivým plátcem. Bylo zjištěno, že společnost JAKA MB s. r. o. nakoupila zboží deklarované na předmětném daňovém dokladu od společnosti Bardosil s. r. o., DIČ: CZ03395774, která však tento prodej neuvedla v kontrolním hlášení za předmětné zdaňovací období. Jednatel společnosti JAKA MB s. r. o. ve své svědecké výpovědi potvrdil vystavení předmětné faktury, o předání zboží však uvedl, že „datum předání je uveden na dodacím listu, který nemám k dispozici, zboží bylo předáno koncovému zákazníkovi, tím není myšlen VOKIROSS, ale bylo předáno korporaci NEON LAK“. Z toho plyne, že se zbožím uvedeným na daňovém dokladu nemohla žalobkyně nakládat jako vlastník ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném do 30. 4. 2016 (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“), a nemohla jej tudíž použít v rámci své ekonomické činnosti. Žalobkyně během daňového řízení nedoložila smlouvu o dodání zboží se společností JAKA MB s. r. o. a ani nedoložila smlouvu se společností NEON-LAK spol. s r. o., na které by se měly vztahovat žalobkyní odkazovaná ustanovení občanského zákoníku. Žalovaný proto setrvává na závěru, že žalobkyně u předmětných plnění v průběhu celého daňového řízení neodstranila pochybnosti správce daně a neunesla důkazní břemeno, které na ni výzvou k prokázání skutečností přešlo, proto nemohl být nárok na odpočet daně z předmětného plnění uznán. 7. K námitce ohledně posuzování užitečnosti svědeckých výpovědí žalovaný uvedl, že orgány finanční správy sice mají zapovězené nepřípustné hodnocení možného obsahu výpovědi, nicméně mají oprávněnost posoudit přínos návrhu na výslech svědka. Tento orgány finanční správy provedou, jen je-li potřebný ke zjištění stavu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 8. 2011, č. j. 2 Afs 15/2011-80). Žalobkyně v žalobě účelově vytrhává pouze dvě věty z argumentace, proč nebyly navržené svědecké výpovědi provedeny. Žalovaný v podrobnostech odkazuje na body 44 a 45 napadeného rozhodnutí a shrnuje, že v případě návrhu na svědeckou výpověď paní M. P. žalobkyně pouze uvedla, že poskytnutí tohoto plnění může tato svědkyně potvrdit. Z uvedeného návrhu však není zřejmé, z jakého titulu měla tato svědkyně potvrdit poskytnutí plnění od společnosti J.D. stavební s. r. o., když ani z návrhu ani ze spisového materiálu nevyplývá, že by paní M. P. byla přítomna posuzované transakci. Mohla-li by paní M. P. prokázat zkoumaný děj, tyto skutečnosti by sdělila již v průběhu daňové kontroly, zvláště za situace, kdy žalob