8 Afs 75/2005 — Nejvyšší správní soud

6 Af 2/2023- 52 - text 18 6 Af 2/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobkyně: P. B., zastoupena Mgr. Ing. Janem Drobným, advokátem, se sídlem Breitfeldova 704/1, Praha 8 – Karlín, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 12. 2022, č.j. 44421/22/5000-10611-709567, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 12. 2022, č.j. 44421/22/5000-10611-709567 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti dodatečnému platebnímu výměru vydanému Specializovaným finančním úřadem dne 1. 4. 2022, pod č.j. 64501/22/4300-13823-703291 (dále též „dodatečný platební výměr“), jímž byla žalobkyni doměřena daň z hazardních her za zdaňovací období 1. čtvrtletí roku 2017 ve výši 361.690 Kč a současně bylo stanoveno penále ve výši 72.338 Kč, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. [2] Žalobkyně v podané žalobě nejprve namítala nezákonnost napadeného rozhodnutí, jelikož správními orgány nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, když nebyly provedeny navržené důkazy k relevantním skutkovým zjištěním, příp. byly tyto důkazy nesprávně vyhodnoceny. Upozornila na vady ve zjištěních učiněných správcem daně ve zprávě o daňové kontrole ze dne 30. 3. 2022, č.j. 40769/22/4300-13823-806141, které nebyly odvolacím orgánem napraveny. Dle žalobkyně byly pominuty důkazy svědčící v její prospěch. [3] V dalším žalobním bodu žalobkyně uplatnila námitky vůči závěrům žalovaného uvedeným na str. 13 a násl. napadeného rozhodnutí, pod bodem a). Namítala, že správními orgány nebylo prokázáno, že byla poplatníkem daně z hazardních her ve smyslu ustanovení § 1 zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění pozdějších předpisů dále jen „zákon o hazardních hrách“), resp. že by provozovala v rozporu s příslušnými ustanoveními tohoto zákona hazardní hru. Namítala, že od počátku tvrdila, že není provozovatelem ani vlastníkem celkem 30 ks THZ, kdy k zadrženým THZ nemá žádný právní ani faktický vztah. Předmětná THZ jí nepatří; nebyla umístěna v prostorech baru, který žalobkyně provozovala; žalobkyně nezajišťovala (sama ni prostřednictvím pokynů svým zaměstnancům) jejich uvedení do provozu, funkčnost atp.; a neumožňovala realizaci hazardní hry jejich prostřednictvím. Namítala, že provozovatelem předmětných THZ jsou dále zmíněné spolky, k čemuž však správní orgány nevedly řádné dokazování, a proto se s touto námitkou žalovaný v napadeném rozhodnutí vůbec nevypořádal. Dále namítala, že správní orgán přijal souhrnné skutkové závěry, k nimž však nemohl správně dospět, provedl-li by žalobkyní navržené dokazování, a proto nemohl dle žalobkyně nepřípustně uzavřít, že to, co mělo být předmětem dokazování (a nebylo) by stejně nevedlo k jinému závěru. [4] Ve stejném žalobním bodu žalobkyně uvedla, že již ve správním řízení prokazovala, že v rozhodné době jí nesvědčilo právo užívat prostory v části objektu na T. nám. (provozovna 1) a na H. (provozovna 2), ve kterých byla umístěna THZ, a to s ohledem na podnájemní vztah se spolkem Život je hrou u provozovny 1, resp. s ohledem na skutečnost, že dotčenou část objektu v případě provozovny 2 měl v nájmu (od vlastníka budovy) spolek Klubové a sportovní hry, z.s. Zdůraznila, že nebyla smluvním partnerem, resp. osobou oprávněnou prostor do užívání spolku svěřit. Namítla, že tuto skutečnost správní orgány ve svých rozhodnutích zcela pominuly, byť byla namítána opakovaně. Stejně jako skutečnost, že zaměstnanci žalobkyně se stali zcela dobrovolně členy jednoho nebo druhého spolku a pro spolky vykonávali činnost, což je projevem smluvní volnosti, resp. práva sdružovacího. [5] Dále žalobkyně namítala, že nebylo prokázáno, že by jednání členů spolku Klubové a sportovní hry z.s. a zároveň zaměstnanců žalobkyně ve vztahu k THZ bylo přičitatelné žalobkyni (coby zaměstnavateli). Uvedla, že z žádných důkazů nevyplývá, že by žalobkyně sama svým jednáním přispěla k provozu THZ, či že by v tomto směru jakkoli instruovala své zaměstnance. Zdůraznila, že nebyla členem tohoto spolku. Dle žalobkyně pak na daný případ nedopadá rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 9. 6. 2022, č.j. 1 As 48/2021-24, na který odkazoval žalovaný, neboť nebylo prokázáno, že by žalobkyně jakkoli aktivně pro provozování THZ vytvořila podmínky, zajišťovala jejich údržbu atd. Ze stejného důvodu pak není na daný případ přiléhavý ani odkaz na rozsudek NSS ze dne 22. 11. 2018, č.j. 1 As 207/2018-32. [6] Ke skutkovým zjištěním žalovaného, že žalobkyně vykonávala své podnikatelské aktivity v obou provozovnách na základě smluv o podnájmu uzavřenými ve dnech 15. 7. 2013 a 1. 3. 2016 se společností SKOKY, a.s., namítala, že prostory, v nichž byla THZ umístěna, pronajal vlastník nemovitosti společnosti SKOKY a.s., která zde do 31. 12. 2016 provozovala sama hernu, a tato je následně podnajala spolku Klubové a sportovní hry z.s. Žalobkyně namítala, že o této skutečnosti nevěděla a že nebyla na souhlas s umístěním THZ vůbec tázána. Rovněž pak ani nemohla regulovat vstup do prostor spolku. V této souvislosti zdůraznila, že provozovala pouze prostory baru, k prostorám spolku Klubové a sportovní hry z.s. neměla žádný právní a faktický vztah, její zaměstnanci se jí na možnost vstoupit do spolku neptali, přičemž s ohledem na to, že členové spolku nebyli vůči spolku v pracovněprávním vztahu, který by kolidoval s pracovněprávním vztahem k žalobkyni, nemohla žalobkyně tyto aktivity jakkoli ovlivňovat. Namítala, že zajištění dodávek elektrické energie pro prostory spolku zajišťoval vlastník nemovitosti; způsob úhrady nákladů za spotřebu el. energie byl záležitostí pronajímatele, nájemce a podnájemce prostor, v nichž byla THZ umístěna. [7] Pokud jde o závěry týkající se provozovny 1 a o konfrontaci žalobkyně s trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 4. 2018, č.j. 6 T 42/2018-549, žalobkyně zdůraznila, že v daném případě byla odsouzena pro činnost, kterou vykonávala v jiném postavení, konkrétně jako vedoucí pobočky spolku Život je hrou, tj. nikoliv jako provozovatelka baru. Namítala, že se skutečnosti v souvislosti s tímto spolkem správní orgány nijak nezabývaly. Dle žalobkyně byl tento skutečně funkčním subjektem, který navenek jednal a který splňoval definiční znaky provozování hazardní hry podle ustanovení § 5 zákona o hazardních hrách a který zároveň sám disponoval s THZ, která umísťoval ve svých pobočkách, vč. pobočky, která sousedila s provozovnou žalobkyně na T. nám. Namítala, že důvodem, proč správní orgány za daňového poplatníka určily žalobkyni a nikoli tento spolek, bylo to, že spolek Život je hrou po provedené likvidaci zanikl, a proto by příslušné orgány nebyly úspěšné při vymáhání splnění daňové povinnosti vůči tomuto spolku. Tato skutečnost však nemůže být přičítána k tíži žalobkyně, zvlášť s ohledem na to, že ke dni 21. 1. 2017, kdy došlo k zajištění THZ v provozovně 1, tento spolek existoval a finanční správa měla prostor zahájit kontrolu vůči tomuto subjektu. [8] Ve vztahu ke spolku Klubové a sportovní hry z.s. žalobkyně uvedla, že nikdy nebyla jeho členkou. Namítala, že nikdy nebylo vedeno šetření správních orgánů vůči tomuto spolku – správní orgány přes opakované výzvy žalobkyně neprovedly výslech jednotlivých funkcionářů spolku, nepokusily se vyhledat a vyslechnout jeho řadové členy. V tomto rozsahu tedy dle žalobkyně zůstala skutková stránka věci zcela neobjasněná. Dle žalobkyně pak není pravdou, že by spolek či jeho členové byli nekontaktní, neboť v řízení před správcem daně vypovídala dne 5. 1. 2022 Z. P., vedoucí pobočky spolku. Proto namítala, že spojení jejího podnikání, konkrétně provozu baru SATELIT na adrese H., s provozováním THZ je ze strany správních orgánů nahodilé a nelogické. [9] V závěru tohoto žalobního bodu se žalobkyně ohradila proti tomu, že dle žalovaného měla přímý finanční zájem na řádném a efektivním provozu THZ. Namítala, že nikdy nebyla prokázána skutečnost, že jí z těchto THZ plynul výnos, resp. že výnosy z provozu si ponechával ten nájemce, v jehož provozovně byla THZ umístěna (tedy žalobkyně). Namítla, že tato skutečnost nebyla nikdy předmětem dokazování, a proto se jedná o pouhou spekulaci správních orgánů. Vyloučila, že by měla z provozu THZ v prostorách spolku jakýkoli příjem, natož zisk. [10] V dalším žalobním bodu žalobkyně brojila proti závěrům uvedeným v napadeném rozhodnutí pod bodem b) na str. 20 a násl. Namítala, že správní orgány vzaly ze svědeckých výpovědí za prokázané selektivně pouze ty skutečnosti, které jim zapadaly do konstruktu označení žalobkyně jako provozovatele THZ. Jiné důkazy, v její prospěch, buď vůbec neprovedly, nebo nevzaly v potaz