6 As 57/2004 — Nejvyšší správní soud

9 A 84/2022- 71 - text 18 9 A 84/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce: Ing. Z. L. zastoupený advokátem Mgr. Markem Šimákem sídlem Havlíčkova 15, 110 00 Praha 1 proti žalovaný: Ministerstvo kultury sídlem Maltézské náměstí 471/1, 118 11 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 13. 7. 2022, č. j. MK 42618/2022 OPP, sp. zn. MK-S 6921/2022 OPP, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 13. 7. 2022, č. j. MK 42618/2022 OPP, sp. zn. MK-S 6921/2022 OPP, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Marka Šimáka, advokáta. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou podanou dne 30. 9. 2022 u Městského soudu v Praze (dále též „soud“) domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 7. 2022, č. j. MK 42618/2022 OPP, sp. zn. MK-S 6921/2022 OPP (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru památkové péče (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 19. 4. 2022, č. j. MHMP 677474/2022 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím uznal prvostupňový orgán žalobce vinným ze spáchání přestupků podle ustanovení § 39 odst. 1 písm. c) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění účinném do 30. 6. 2023 (dále jen „památkový zákon“), a uložil mu podle ustanovení § 35 písm. b), § 41 odst. 1 a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“) a ustanovení § 39 odst. 5 písm. a) památkového zákona správní trest úhrnné pokuty ve výši 150 000 Kč a povinnost podle § 95 odst. 1 přestupkového zákona ve spojení s ustanovením § 79 odst. 5 správního řádu nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 3. Žalobce se přestupků měl dopustit tím, že jako vlastník nemovitosti č. p. X na pozemku parc. č. X, k. ú. X, která je nemovitou kulturní památkou zapsanou v Ústředním seznamu kulturních památek pod názvem „X“ a rejstříkovým číslem X a nachází se v ochranném pásmu památkové rezervace v hl. m. Praze (dále jen „nemovitost“ nebo „kulturní památka“), porušoval v období od 24. 9. 2020 do 21. 2. 2022 povinnosti uložené vlastníkovi kulturní památky v ustanovení § 9 odst. 1 památkového zákona, a to povinnosti na vlastní náklad pečovat o zachování uvedené kulturní památky, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením a poškozením, když v důsledku zanedbání pravidelné údržby uvedená kulturní památka dlouhodobě chátrá a došlo ke změnám jejího stavu. II. Napadené rozhodnutí 4. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce v celém rozsahu dne 5. 5. 2022 blanketní odvolání, které bylo prvostupňovému orgánu doručeno dne 9. 5. 2022. 5. Odvolání bylo doplněno o odůvodnění podáními žalobce ze dne 19. 5. 2022, které bylo prvostupňovému orgánu doručeno dne 24. 5. 2022, a ze dne 27. 6. 2022, které bylo prvostupňovému orgánu doručeno dne 4. 7. 2022. 6. V prvním doplnění odvolání žalobce prvním odvolacím bodem namítal, že prvostupňový orgán nesprávně zjistil skutkový stav věci. Objektivně špatný stav nemovitosti byl na této nemovitosti přítomen již v roce 1992, kdy se žalobce stal jejím vlastníkem. Nemovitost pak žalobce opravoval až do roku 2002, přičemž v roce 2003 byl na majetek žalobce prohlášen konkurs. Po dobu probíhajícího konkursního řízení nemohl žalobce s nemovitostí nakládat a byl nucen přihlížet, jak nemovitost vlivem nečinnosti konkursního správce do července 2010 chátrala a doposud provedené rekonstrukční práce byly zmařeny. Žalobce tedy nemohl přestupek spáchat, neboť objektivně špatný stav nemovitosti, který nastal z naprosté většiny dříve, než se stal jejím vlastníkem, a ve zbytku nastal v době konkursního řízení na majetek žalobce, nezavinil. 7. Pod druhým odvolacím bodem žalobce namítal, že prvostupňové rozhodnutí vůbec nezohlednilo zjevnou aktivitu žalobce ve věci zabezpečovacích prací na nemovitosti od léta 2021. Podle jeho názoru prvostupňový orgán vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, kdy vycházel z předpokladu, že žalobce ve věci zabezpečovacích prací na nemovitosti zůstal prakticky nečinný a že s nikým nekomunikoval, což žalobce vyvrací argumentem, že komunikoval s Úřadem městské části Prahy 6, odborem výstavby (dále jen „stavební úřad“), kdy žalobce na výzvy a požadavky stavebního úřadu reagoval, komunikoval s ním, doplňoval požadované dokumenty a dostavil se na jednání na stavebním úřadu a na místní prohlídku. Žalobce na prohlídce na místě dne 22. 4. 2022 uvedl, že se připravoval na provedení zabezpečovacích prací, ale osobní, zdravotní a rodinné důvody mu tehdy neumožnily jejich realizaci. Na výzvy prvostupňového orgánu s ohledem na osobní situaci opomněl reagovat, přičemž vycházel z předpokladu, že stavební úřad a prvostupňový orgán úzce spolupracují a předávají si informace. Popíral tak úmyslné spáchání přestupku. 8. Žalobce dále namítal, že z prvostupňového rozhodnutí nevyplývá, že změny na nemovitosti uvedené ve výrokové části prvostupňového rozhodnutí nastaly až za vlastnictví žalobce, což činí prvostupňové rozhodnutí přinejmenším nepřezkoumatelným. Argumentoval přitom tím, že prvostupňový orgán měl nejdříve sehnat podklady, které prokazují stav nemovitosti před údajnou změnou jejího stavu, a opatřit si důkazy o tom, že taková změna vůbec nastala. 9. Konečně žalobce z procesní opatrnosti namítal také skutečnost, že výše pokuty je nepřiměřená, kdy zároveň uvedl, že tato pokuta postrádala smysl a účel za situace, kdy prostředky na její zaplacení mohly být investovány do oprav nemovitosti. Na nemovitosti přitom probíhají zajišťovací práce odsouhlasené stavebním úřadem. Žalobce byl nadto sankcionován v časovém období, ve kterém byl stavebním úřadem akceptován odklad provedení zabezpečovacích prací. Správní orgány pak měly přihlédnout i k tomu, že o sankci bylo rozhodnuto v době, kdy stále probíhala pandemie Covid-19. 10. V podání ze dne 27. 6. 2022 neuvedl žalobce žádné nové odvolací body. Konstatoval toliko okolnosti týkající se jeho spolupráce se stavebním úřadem, který s ohledem na špatnou životní situaci žalobce akceptoval odklad provedení prací na nemovitosti. Zrekapituloval svůj vztah k nemovitosti a zabýval se svou neschopností nemovitost zabezpečit v průběhu konkursního řízení na jeho majetek. Závěrem zdůraznil, že pokuta postrádala svůj smysl, když směřovala k odčerpání prostředků jinak použitelných na zabezpečovací práce na nemovitosti. Nebyl naplněn ani výchovný účel pokuty, neboť zabezpečovací práce by podle dohody se stavebním úřadem proběhly bez ohledu na přestupkové řízení. 11. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nejprve stručně zrekapituloval průběh řízení před prvostupňovým orgánem, poté shrnul odvolací námitky žalobce a zrekapituloval obsah odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. 12. K první odvolací námitce spočívají v tom, že žalobce přestupky nemohl spáchat, neboť objektivně špatný stav nemovitosti nastal z naprosté většiny ještě dříve, než žalobce nemovitost nabyl do svého vlastnictví, a tudíž jej nezavinil, žalovaný uznal, že žalobce nemovitost nabyl v neutěšeném stavu, to jej však nezbavuje povinnosti na vlastní náklad pečovat o zachování této kulturní památky, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením, jak stanoví § 9 odst. 1 památkového zákona. Žalovaný konstatoval, že prvostupňový orgán s žalobcem v minulosti vedl několik nápravných správních řízení, konkrétně zmínil rozhodnutí prvostupňového orgánu č. j. OPP-88 788/99-II ze dne 9. 10. 2000 a č. j. MHMP 63450/2001 ze dne 7. 9. 2001. Dále poukazoval na neutěšený stav nemovitosti, jak je popsán v dalších správních spisech, konkrétně pak v rozhodnutí č. j. S-MHMP 113404/2013 ze dne 25. 7. 2013, sdělení stavebního úřadu, č. j. MCP6 411637/2021 ze dne 23. 9. 2021 a protokolech o kontrolách na místě konaných dne 23. 9. 2021 a 26. 10. 2021. 13. Žalovaný se vyjádřil také ke druhé odvolací námitce, podle které prvostupňové rozhodnutí vycházelo z chybně zjištěného skutkového stavu, kdy prvostupňový orgán při posuzování úmyslu žalobce a posuzování výše uložené pokuty nezohlednil aktivitu žalobce ve věcech zabezpečovacích prací na nemovitosti, kterou prokazatelně nejpozději od léta 2021 vyvíjel. Žalovaný uvedl, že ze správního spisu prvostupňového orgánu, zejména pak ze záznamu ze dne 30. 11. 2020, rozhodnutí prvostupňového orgánu č. j. OPP-88 788/99-II ze dne 9. 10. 2000, č. j. MHMP 63450/2001 ze dne 7. 9. 2001, zápisu o ohledání konaném dne 15. 2. 2011, protokolu o ohledání konaném dne 9. 7. 2013, roz