1 As 90/2010 — Nejvyšší správní soud

9 Ad 3/2022- 74 - text 16 9 Ad 3/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobkyně: SochORL s.r.o., IČO: 02590069 sídlem Počernická 512/58, 108 00 Praha 10 zastoupené advokátem Mgr. Vladislavem Jirkou, Ph.D. sídlem Václavské náměstí 807/64, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví sídlem Palackého náměstí 375/4, 128 10 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 11. 2. 2022, č. j. MZDR 39072/2021-3/PRO, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně podala dne 23. 2. 2022 k Městskému soudu v Praze (dále jen „soud“) žalobu proti rozhodnutí ministra zdravotnictví (dále jen „žalovaný“) ze dne 11. 2. 2022, č. j. MZDR 39072/2021-3/PRO (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný změnil k rozkladu žalobkyně rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví (dále jen „ministerstvo“) ze dne 12. 8. 2021, č. j. MZDR 31012/2021- 2/OES (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Ministerstvo z úřední činnosti zjistilo, že Krajská hygienická stanice Jihočeského kraje (dále jen „KHS“) vydala rozhodnutí ze dne 8. 3. 2021, č. j. KHSJC 06087/2021/EPID PI-ST-TA (dále jen „rozhodnutí KHS“), jímž v řízení podle § 15 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“), na základě žádosti žalobkyně ze dne 5. 3. 2021 schválila změnu provozního řádu pro ordinaci ORL na adrese Jungmannova 29/1, 397 01 Písek - Vnitřní Město (dále jen „ordinace ORL“), schváleného rozhodnutím KHS ze dne 6. 4. 2017, č. j.: KHSJC 10410/2017/EPID PI-ST, sp. zn.: S-KHSJC 08460/2017 (dále jen „provozní řád“), spočívající v rozšíření provozu o on-line antigenní testování ze slin na SARS-CoV-2 (dále jen „rozhodnutí KHS“). Rozhodnutí KHS nabylo právní moci dne 9. 3. 2021. 3. Prvostupňovým rozhodnutím bylo ve zkráceném přezkumném řízení podle § 98 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) změněno přezkoumávané rozhodnutí KHS tak, že změna provozního řádu pro ordinaci ORL, spočívající v rozšíření provozu o on-line antigenní testování ze slin na SARS-CoV-2, se neschvaluje. 4. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně dne 31. 8. 2021 včasný rozklad, kterým jej napadla v celém rozsahu (dále jen „rozklad“). 5. Napadeným rozhodnutím bylo prvostupňové rozhodnutí podle § 152 odst. 6 písm. a) správního řádu změněno tak, že přezkoumávané rozhodnutí KHS se podle § 97 odst. 3 správního řádu ruší. II. Napadené rozhodnutí 6. První rozkladovou námitkou žalobkyně namítala nesplnění podmínky dle § 96 odst. 1 věta prvá správního řádu, dle kterého lze řízení zahájit a rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení vydat pouze ve dvouměsíční subjektivní lhůtě, která počíná ode dne, kdy se správní orgán – ministerstvo o důvodu zahájení přezkumného řízení dozvědělo. Žalobkyně namítala, že součástí správního spisu není žádný doklad o tom, kdy se ministerstvo o rozhodnutí KHS dozvědělo, a že tímto dnem není den 7. 7. 2021, který je uvedený v prvostupňovém rozhodnutí. 7. Ve druhé rozkladové námitce žalobkyně uvedla, že ve věci nebyly splněny podmínky pro postup dle § 98 správního řádu pro vydání rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení, neboť spisové podklady, které mělo ministerstvo v době vydání prvostupňového rozhodnutí k dispozici, byly pouze neúplné, fragmentární a v žádném případě z takto vedeného spisu nebylo možné učinit závěr o splnění podmínek pro vydání rozhodnutí v přezkumném řízení. Dle žalobkyně šlo o věc, kterou nelze řádně posoudit bez vyžádání si vyjádření účastníka řízení a bez provedení dokazování. 8. Ve třetí rozkladové námitce žalobkyně konstatovala, že se ministerstvo v prvostupňovém rozhodnutí řádně nevypořádalo ani s požadavky správního řádu vyplývajícími pro něj z ustanovení § 94 odst. 4 a § 94 odst. 5 správního řádu, neboť změnou rozhodnutí KHS byla žalobkyni způsobena újma, když nabyla práva z rozhodnutí KHS v dobré víře. 9. Čtvrtou rozkladovou námitkou žalobkyně rozporovala věcné posouzení změny provozního řádu, když ministerstvo v prvostupňovém rozhodnutí ke změně provozního řádu uvedlo, že se jedná o provádění antigenních samotestů, tzv. samovyšetření, kdy testovaná osoba není přítomna v předmětné ordinaci ORL, a proto není v této souvislosti ani reálně možná „infekce spojená se zdravotní péčí“. Ministerstvo uvedlo, že KHS má pravomoc schvalovat provozní řády, kterými se nastavují hygienická a protiepidemická opatření pro poskytování zdravotních služeb ve zdravotnických zařízeních, avšak v posuzovaném případě se zcela zřejmě o poskytování zdravotních služeb ve zdravotnickém zařízení nejedná a z tohoto důvodu nebylo možné žadatelem navrhovanou změnu provozního řádu schválit. 10. Žalobkyně k uvedenému závěru ministerstva namítala, že zdravotní službou může být také výkon videokonzultace, popř. jiné formy telemedicíny prostřednictvím prostředků dálkové komunikace. Skutečnost, že testované osoby se v případě telemedicíny nemusí fyzicky nacházet v místě, odkud je poskytována provozním řádem regulovaná činnost, přitom bez dalšího neznamená, že jde o činnost z hlediska ustanovení § 15 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví nevýznamnou. Dále žalobkyně uvedla, že provozní řád ve znění změny schválené rozhodnutím KHS řešil otázky, které mohou být z hlediska ustanovení § 15 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví významné, jako jsou rozšíření ordinačních hodin, popis provedení testu, specifikaci zdravotního prostředku použitého k testu, oznamování výsledku testů místně příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví, způsob zařazování a likvidace odpadů. 11. Závěrem rozkladu žalobkyně navrhla, aby žalovaný prvostupňové rozhodnutí zrušil a řízení zastavil, případně věc vrátil spolu se závazným právním názorem KHS. 12. Napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 15. 2. 2022. K první rozkladové námitce žalovaný uvedl, že podle spisové dokumentace se ministerstvo o rozhodnutí KHS dozvědělo dne 7. 7. 2021, kdy bylo ministerstvu zasláno společností Doktor na telefonu s.r.o. Prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno dne 13. 8. 2021, tedy v souladu s § 96 odst. 1 správního řádu do dvou měsíců ode dne, kdy se ministerstvo jakožto příslušný správní orgán o důvodu zahájení přezkumného řízení dozvědělo. Současně byla splněna podmínka 1 roku od právní moci přezkoumávaného rozhodnutí KHS, tj. ode dne 9. 3. 2021. 13. Ke druhé a třetí rozkladové námitce žalovaný uvedl, že se těmito námitkami nebylo nutné zabývat, protože rozhodnutí KHS nemělo být vůbec vydáno, což je zjevné ze samotného rozhodnutí KHS. 14. Ke čtvrté rozkladové námitce žalovaný konstatoval, že žalobkyně si kompetenční normu obsaženou v § 15 odst. 2 větě druhé zákona o ochraně veřejného zdraví, podle níž návrh provozního řádu a změnu provozního řádu schvaluje rozhodnutím příslušný orgán ochrany veřejného zdraví – KHS, vykládala zřejmě tak, že jde o jakoukoliv změnu provozního řádu, nejen změnu ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona o ochraně veřejného zdraví. Dané ustanovení by se ale mělo dle žalovaného vykládat v kontextu úpravy obsažené v § 15 zákona o ochraně veřejného zdraví, tzn. tak, že předmětem schvalování ze strany KHS jsou jen hygienická a protiepidemická opatření k předcházení vzniku a šíření infekce spojené se zdravotní péčí uvedená v provozním řádu (ačkoliv provozní řády mohou upravovat i další problematiku). 15. Z výše uvedeného tak dle žalovaného vyplývalo, že rozhodnutí KHS nemělo být vůbec vydáno, neboť žádost o změnu provozního řádu, která se netýká hygienických a protiepidemických opatření k předcházení vzniku a šíření infekce spojené se zdravotní péčí uvedenou v provozním řádu (což je právě případ žalobkyní podané žádosti spočívající v rozšíření provozu zdravotnického zařízení o on-line antigenní testování), je žádostí zjevně bezpředmětnou. V tomto kontextu je proto nezákonné i prvostupňové rozhodnutí ministerstva, kterým bylo schválení změny provozního řádu změněno na neschválení, neboť by se podle tohoto rozhodnutí ministerstva mělo v řízení vedeném KHS meritorně rozhodovat o něčem, o čem meritorně rozhodovat nelze. V daném případě proto mělo být v přezkumném řízení přezkoumávané rozhodnutí KHS dle názoru žalovaného bez dalšího zrušeno, neboť v řízení vedeném KHS nebylo o čem věcně rozhodovat, ani kladně ani záporně. III. Žaloba 16. Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně včasnou žalobu, neboť byla přesvědčena, že napadené rozhodnutí je v celém rozsahu nezákonné. 17. První žalobní námitkou žalobkyně předně namítala vady v doručování napadeného rozhodnutí, které žalovaný žalobkyni nedoručil v souladu s § 34 odst. 2 správního řádu, tedy prostřednictvím jejího právního zástupce, pročež doručení napadeného rozhodnutí nemá ve smyslu § 34 odst