9 Afs 35/2012 — Nejvyšší správní soud

9 Ad 4/2023- 80 - text 19 9Ad 4/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: P. Š. bytem XXX, zastoupen JUDr. Zuzanou Juppovou, advokátkou se sídlem Slovenského národního povstání 2654/26, Most proti žalovanému: Ředitel Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy se sídlem Sokolská 62, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne XXX, č. j.: XXX, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Stručné vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí Ředitele Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy (dále jen „žalovaný“), kterým bylo změněno rozhodnutí ředitele kanceláře ředitele Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy ze dne XXX, č. j. XXX (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) způsobem ve výroku uvedeným. 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání jednání, které má znaky přestupku proti provozu na pozemních komunikacích podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o silničním povozu“), ve spojení s ustanovením § 18 odst. 1 téhož zákona, kterého se dopustil tím, že dne XXX v XXX hod. řídil v Praze 5, po ulici A ve směru k ulici B nákladní vozidlo tov. ZN. SCANIA P480 registrační značky XXX (dále také „vozidlo V1“) a na úrovni domu č.p. XXX, poblíž SVO č. XXX nepřizpůsobil rychlost jízdy stavu a povrchu zasněžené pozemní komunikace a střetl se se zaparkovaným vozidlem tov. Zn. HONDA CIVIC registrační značky XXX (dále také „vozidlo V2“), čímž se z nedbalosti dopustil shora uvedeného jednání mající znaky přestupku. Za spáchání uvedeného jednání mající znaky přestupku byl žalobci uložen podle ustanovení § 51 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů“) kázeňský trest snížení základního tarifu o 5 % na jeden měsíc. 3. Žalovaný svým rozhodnutím prvostupňové rozhodnutí podle § 190 odst. 8 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů změnil tak, že slova „§ 18 odst. 1“ byla nahrazena slovy „§ 4 písm. a)“ a slova „rychlost jízdy stavu a povrchu zasněžené komunikace“ byla nahrazena slovy „své chování dopravně technickému stavu pozemní komunikace a povětrnostním podmínkám“. 4. Podle odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného rozhodl prvostupňový orgán správně a v souladu se zákonem, ke změně části výroku prvostupňového rozhodnutí dospěl proto, že vzal po vyhodnocení výpovědí svědků za prokázané, že žalobce při vjetí do kolejí vytvořených zmrazky v prostoru za hranicí křižovatky v okamžik nárazu již nemohl více přizpůsobit rychlost jízdy služebního vozidla, neboť v té době služební vozidlo jelo krokem, či spíše stálo. Dále vzal žalovaný za prokázané, že komunikace, na které došlo ke kolizi, byla souvisle namrzlá, s ohledem na zimní období a mrazivé počasí se ale nejednalo o takovou změnu, kterou řidič nemohl předvídat. Vozovka měla zhoršenou sjízdnost v celém prostoru zásahu, v celém okolí byly všechny ulice namrzlé. Žalobce si měl být vědom toho, že vjíždí do silně zledovatělého zúženého úseku, ve kterém jsou koleje tvořené zmrazky po celé jeho délce, pročež měl dostatek času přizpůsobit své chování zhoršené sjízdnosti (např. prostým „nevjetím“ do kritického úseku s následným sdělením této skutečnosti operačnímu a informačnímu středisku HZS hl. m. Prahy). Žalobce tak vjel do místa, o kterém věděl, že má zhoršenou sjízdnost, a následně způsobil dopravní nehodu, čímž porušil povinnost danou § 4 písm. a) zákona o provozu, neboť jako řidič vozidla jedoucího od zásahu nepřizpůsobil své chování dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostní situaci a jejím důsledkům. II. Obsah žaloby 5. První žalobní námitkou žalobce namítal nedostatečné zjištění skutkového stavu, překročení meze správního uvážení, rozhodování v rozporu s právní úpravou i ustálenou rozhodovací praxí, závěry prvostupňového orgánu ani žalovaného nemají oporu v provedeném dokazování, z výroků obou rozhodnutí není zcela zřejmé, jakými podklady se oba správní orgány řídily, neboť jejich skutkové závěry jsou převážně spekulativní. Obě rozhodnutí správních orgánů jsou tak nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů. 6. Dále uvedl, že žalovaný opomenul vyrozumět majitele poškozeného vozidla o možnosti uplatnit nárok na náhradu škody, s majitelem poškozeného vozidla R. M. vůbec nejednal, a nepostupoval tak v intencích dle § 70 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“). 7. Druhou žalobní námitkou brojil tvrdil vady výroku rozhodnutí žalovaného s tím, že výrok, dle kterého nebyl žalobce ve svém odvolání úspěšný, musí obsahovat též popis skutku a v zájmu právní jistoty žalobce musí být tento skutek ve výroku popsán dostatečně určitě, aby byl jasný, nekolizní popřípadě nezaměnitelný s jiným skutkem. Výrok rozhodnutí slouží ústavní hodnotě právní jistoty, je klíčovou normativní částí rozhodnutí a jsou na něj kladeny vysoké formální požadavky. Žalovaný nadto opomněl stanovit, že se odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí zamítá a prvostupňové rozhodnutí potvrzuje. V důsledku toho je výroková část rozhodnutí žalovaného výrazně neurčitá a v rozporu s § 190 odst. 8 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, neboť zde není stanoveno, jak žalovaný meritorně rozhodl. 8. Třetí žalobní námitkou brojil proti obsahu spisového materiálu Policie ČR. K tomu rozsáhle zrekapituloval obsah spisového materiálu a nesouhlasil s plánkem místa dopravní nehody (dále též „plánek“). Uvedl, že je v něm vyznačena zcela nejasná šipka, která dle legendy plánku vyznačuje směr pohybu vozidla rz: XXX do místa střetu se zaparkovaným vozidlem rz: XXX. Plánek místa dopravní nehody s touto „nelogickou“ šipkou tak hrubě porušuje zásady topografického zpracování místa dopravní nehody. Plánek, jako jeden z neodkladných a neopakovatelných úkonů, musí zachycovat vše v době ohledání místa dopravní nehody, tedy to, co vidí policejní orgán na místě (bez ohledu na to, zda vozidlo žalobce zůstalo stát v kontaktu s druhým vozidlem, cuklo zpět, otočilo se, atd.). Na plánku tedy nemůže být nakreslena pouhá šipka údajného směru jízdy, vozidlo V1 žalobce se ani v tomto úhlu lomu pohybovat nemohlo. Na plánku mělo být zakresleno vozidlo V1 žalobce, které bylo na místě po dopravní nehodě, pouze kousek cuklo z kontaktu s osobním vozidlem, jak vyplývá z fotografie na str. 6 žaloby. 9. Názor žalovaného o znehodnocení stop pohybem vozidla je dle žalobce mylný, žalovaný vůbec nedefinoval, o jaké stopy by se mohlo jednat. Ve fotodokumentaci je vozidlo V1 zachyceno na místě, kde k nehodě došlo (pořízena dne XXX ve XXX hod.). Žalobce opakovaně poukazoval na tento hrubý a nepochopitelný nedostatek ze strany policie, žalovaný toho však nedbal a vycházel z toho, že vozidlo V1 žalobce opustilo místo dopravní nehody. Dané pochybení policie mohlo být napraveno pouze výslechem policisty, který místo činu ohledával, na to však žalovaný nereagoval. 10. Poukázal na povinné náležitostí plánku, uvedl, že jde o přesné grafické znázornění místa dopravní nehody, zhotovené v příslušném měřítku podle náčrtku za pomocí rýsovacích potřeb nebo programu PC-CRASH. Opakovaně zdůraznil, že plánek dopravní nehody musí obsahovat konečnou polohu všech vozidel. 11. Dle žalobce musí fotografická dokumentace podat ucelený obraz z místa dopravní nehody, přesnou polohu a rozmístění jednotlivých vozidel, stop, rozhledové podmínky jednotlivých účastníků; je potřeba pořizovat celkové záběry místa dopravní nehody i dílčí úseky. Po odstranění vozidel z místa dopravní nehody je nezbytné provést opětovné fotografie vozovky (mohou zviditelnit některé další stopy, jako vrypy a dřecí stopy na vozovce, odpadlé kusy z vozidel, znečištění povrchu vozovky, sněhem zasypané překážky, výši a tvrdost námrazy, výmoly, výtluky atd.), což se nestalo. Fotografie musí být pořízeny s pečlivostí a v dobré kvalitě, fotografická dokumentace z místa dopravní nehody je považována za nejdůležitější důkazní prostředek. Názor žalovaného, že postavení vozidla V1 nemohlo být v plánku zakresleno, neboť žalobce z konečného postavení po nehodě vycouval, je dle žalobce nejasný a nepochopitelný, jelikož situace je ve fotografii zadokumentována zcela jinak. 12. Čtvrtou žalobní námitkou žalobce vyjadřoval své stanovisko k zavinění dopravní nehody a ke změně právní kvalifikace. Rozsáhle rekapituloval obsah žalobou napadeného rozhodnutí, svou odvolací argumentaci, a navržené důkazy ve správním řízení (mmj. výslechy zasahujících policistů a vypracování odborného vyjádření znalce z oboru silniční dopravy, zda mohl po technické stránc