2 As 45/2008 — Nejvyšší správní soud

9 Af 27/2017- 175 - text 41 9 Af 27/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobkyně: JAPAVO, spol. s r.o., IČO: 48909475 sídlem Dostihová 624, 763 15 Slušovice zastoupené advokátem JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským sídlem Palackého 151/10, 796 01 Prostějov proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 4. 2017, č. j. 17750/17/5200-11431-706871, takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 21. 4. 2017, č. j. 17750/17/5200-11431-706871, se v rozsahu, v němž jím bylo změněno rozhodnutí o stanovení penále z doměřené daně v celkové výši 62 548 Kč dodatečným platebním výměrem Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 4. 11. 2015, č. j. 6903802/15/2004-52525-707801, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze dne 27. 6. 2017 domáhala zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství (dále jen „žalovaný“) ze dne 21. 4. 2017, č. j. 17750/17/5200-11431-706871 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl podle § 116 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“), změněn dodatečný platební výměr Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) ze dne 4. 11. 2015, č. j. 6903802/15/2004-52525-707801 (dále jen „dodatečný platební výměr“). 2. Dodatečným platebním výměrem správce daně doměřil žalobkyni podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro dané zdaňovací období (dále jen „ZDP“) a podle § 147 a § 143 odst. 1 a 3 daňového řádu daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2009 ve výši 183 200 Kč a dodatečně zrušil daňovou ztrátu z příjmů právnických osob ve výši 518 176 Kč. 3. K uvedenému stanovení daně správce daně přistoupil na základě výsledku daňové kontroly provedené Finančním úřadem pro Zlínský kraj za zdaňovací období roku 2009, během které žalobkyně neprokázala naplnění podmínek pro vznik nároku na uplatnění nákladových položek v podobě plnění přijatých od společnosti PROFI tuning, s.r.o., IČO: 26264129, datum zániku 18. 2. 2012 (dále jen „PROFI tuning“) do daňově účinných výdajů podle § 24 odst. 1 ZDP. Jako sporné byly vyhodnoceny daňové doklady žalobkyně od společnosti PROFI tuning s předměty plnění: podnájem nebytových prostor, přeprava zboží a obalový materiál. 4. Napadeným rozhodnutím žalovaný změnil dodatečný platební výměr tak, že doměřená daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2009 byla zvýšena z částky 183 200 Kč na částku 319 600 Kč a stanovené penále bylo zvýšeno z částky 62 548 Kč na částku 69 101 Kč. Napadeným rozhodnutím došlo rovněž ke změně platebních údajů (bankovního spojení). II. Napadené rozhodnutí 5. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nejprve stručně shrnul skutkový stav. Konstatoval, že žalobkyně zaúčtovala do daňově účinných nákladů na základě faktur - daňových dokladů vystavených společností PROTI tuning za pronájem nebytových prostor, dodání obalového materiálu a přepravní služby částku ve výši 2 644 003,84 Kč. Žalobkyně byla vyzvána ke sdělení, kde se nebytové prostory nacházejí a jakým způsobem je v roce 2009 využívala, k předložení smlouvy ze dne 1. 12. 2007, k prokázání využití obalového materiálu pro ekonomickou činnost, dále kdo za žalobkyni sjednával dopravu a kdo jednal za společnost PROFI tuning, tedy k prokázání skutečnosti, že náklady spojené s podnájmem nebytového prostoru, pořízením obalového materiálu a přepravou byly vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných výnosů. Správce daně vyslechl jednatele společnosti PROFI tuning, pana Petra Hýbla, který vypověděl, že podnájem se uskutečnil v Hrobicích, krabice byly zabaleny na paletě a nebyly rozdělávány, nakupovány byly v rámci spolupráce se Slovenskem, ale na konkrétní dodavatele si nepamatuje. Společnost PROFI tuning neměla v majetku vozidla do 3,5 t, logistiku zajišťovala formou zadávání přeprav, většinou šlo o zahraniční dopravce ze Slovenské republiky, spolupracovala s několika společnostmi, jedna z nich byla SODRESS, kterou zastupoval pan Jozef Hucovci. Správce daně dále provedl výslechy svědků - pana L. Č., V. Č. a K. Č., spolumajitelů nemovitosti - nebytových prostor, které měly být pronajaty společnosti PROFI tuning a následně podnajaty žalobkyni (podrobnosti uvedeny ve zprávě o daňové kontrole na str. 6 a 7, 26 až 29, 36 až 38). Rovněž byl na základě žádosti o výměnu informací proveden výslech svědka - Jozefa Hucovci, který uvedl, že společnost SODRESS nevykonávala pro společnosti PROFI tuning žádnou činnost, pana Petra Hýbla zná, ale spolupracoval s ním v jiných společnostech. Dále uvedl, že zprostředkovával dopravu mezi českými a slovenskými společnostmi pro pana Petra Hýbla, ale nevěděl, zda k realizaci dopravy došlo, názvy společností si nepamatuje, jednal s panem Petrem Hýblem jako s fyzickou osobou, žalobkyni nezná, nemá k dispozici žádné dokumenty. Z podnětů Policie České republiky bylo sděleno, že z vyhodnocených materiálů nevyplývají pro společnost PROFI tuning žádné nákupy zboží či služeb, z čehož plyne podezření, že předměty fakturace neproběhly, podezřelá byla také skutečnost, že pan Petr Hýbl za společnost PROFI tuning vystavoval na stejná plnění faktury více dodavatelům, přičemž datum uskutečnění plnění, datum splatnosti a data vystavení faktur jsou totožná. Z účetnictví žalobkyně bylo zjištěno, že úhrady faktur vystavených společností PROFI tuning probíhaly výhradně v hotovosti, přičemž účet 211001 - Pokladna vykazoval po většinu roku 2009 záporný zůstatek, k datu 30. 6. 2009 a 31. 12. 2009 byly zaúčtovány vklady do pokladny. Správce daně dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své důkazní břemeno a neprokázala, že náklady uplatněné na základě faktur od společnosti PROFI tuning jsou výdajem vynaloženým na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů ve smyslu § 24 odst. 1 ZDP. Svědek R. Š. vypověděl, že za firmu PROFI tuning v létě 2009 vezl párkrát zboží do Prahy, práci mu nabídl pan Petr Hýbl, jednalo se o ústní dohodu s příslibem práce na hlavní pracovní poměr na pozici řidiče, žádnou odměnu nedostal, nikdy nevlastnil živnostenský list, kromě přepravy pro pana Petra Hýbla přepravu neprováděl, neznal spojení mezi panem Petrem Hýblem a společností PROFI tuning, nemá žádné doklady o přepravě, zboží nikdy nenakládal, naložená dodávka byla přistavena s adresou v navigaci, jednalo se o bílou dodávku, předání vozila bylo pokaždé jinde, listiny ke zboží byly v autě, ve skladu zboží převzali, osoby nezná, oražené papíry přivezl zpátky a předal panu Petru Hýblovi při vracení auta. 6. V odvolání žalobkyně namítala, že správce daně, který dodatečně stanovil daň, je odlišný od správce daně, který prováděl daňovou kontrolu, a že daňová kontrola byla zahájena nezákonně, neboť správce daně ji zahájil bez předchozího vyloučení způsobilosti případného dodatečného daňového přiznání pro doměření daně, nerespektoval zásadu přiměřenosti a zásadu zdrženlivosti při správě daní. Žalobkyně dále nesouhlasila s provedeným hodnocením důkazních prostředků ze strany správce daně. Namítala, že nárok na odpočet daně nelze odepřít v případě, kdy existuje pouze více či méně pravděpodobná možnost, že je obchodní transakce zasažena podvodem, přičemž správce daně neprokázal, že by doprava nebyla provedena, a že v případě nájmu je postup žalobkyně v rozporu s obchodními zvyklostmi a daňovými zákony. 7. Žalovaný k právnímu základu případu citoval § 1 odst. 2 a § 8 odst. 1 daňového řádu a odkázal na § 85 až 88 daňového řádu upravujících daňovou kontrolu a § 5 až 9 daňového řádu upravujících základní zásady správy daní. Podle § 92 odst. 3 a odst. 4 v návaznosti na § 86 odst. 3 písm. c) daňového řádu daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném nebo dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních nebo k jejichž průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván. Daňový subjekt má v první řadě povinnost tvrdit skutečnosti relevantní pro jeho daňovou povinnost. Konkrétní obsah povinnosti tvrzení pak vychází zejména z příslušných ustanovení daňového práva hmotného, v daném případě § 24 ZDP. Daňový subjekt splní svoji povinnost důkazní ve vztahu k tvrzením, která správci daně předestře, prokáže-li tato tvrzení svým účetnictvím, ledaže správce daně prokáže, že ve vztahu k těmto tvrzením je účetnictví daňového subjektu nevěrohodné, neúplné, neprůkazné nebo nesprávné. Správce daně nemá povinnost prokázat, že údaje o určitém účetním případu jsou v účetnictví daňového subjektu zaznamenány v rozporu se skutečností, je však povinen prokázat, že o souladu se sku