6 Ads 10/2003 — Nejvyšší správní soud

1 Ad 27/2025- 41 - text 12 1 Ad 27/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobkyně: Ing. J. K., narozené dne X, bytem X, zastoupené Mgr. Ivou Jarolímovou, advokátkou, sídlem Malátova 461/17, 150 00 Praha 5, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 6. 2025, č. j. RN-X X X-341-MKU, takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. 6. 2025, č. j. RN-X X X-341-MKU, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 25.350 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně Mgr. Ivy Jarolímové, advokátky, a to do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhala zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí žalované (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž změnila své rozhodnutí v prvním stupni ze dne 23. 1. 2025 tak, že žalobkyni od 28. 3. 2025 přiznala starobní důchod ve výši 18.124 Kč měsíčně. Při tom nevzala za prokázané, že žalobkyně byla z titulu zaměstnání účastna nemocenského pojištění od 1. 9. 1983 do 4. 2. 1987, a tedy ani její účast na důchodovém zabezpečení v této době. Uvedenou dobu proto nezapočetla. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně úvodem svého podání krátce shrnula dosavadní průběh správního řízení. Odkázala částečně na svou argumentaci v námitkovém řízení, kdy žalovaná nezohlednila práci pro Cestovní kancelář mládeže SSM (CKM SSM) v letech 1983 až 1987 s tím, že nebyla doložena existence dohod o pracovní činnosti a délka jejich trvání (alespoň 6 dní) a minimální výdělek (400 Kčs měsíčně). 3. Tato nezapočtená doba spadá do období, kdy žalobkyně uzavírala každoročně s CKM SSM tzv. dohodu o výkonu funkce vedoucího zájezdu, na jejímž základě se zavázala vykonávat průvodcovskou činnost pro tuto cestovní kancelář. K jednotlivým zájezdům poté uzavřela smlouvu o provázení (vedení) zájezdu, která pak založila pracovní vztah k CKM SSM ve formě dohody o pracovní činnosti podle § 238 tehdy platného zákoníku práce. 4. Tyto smlouvy žalobkyně předložila, žalovaná je však odmítla s tím, že je nelze považovat za dohodu o pracovní činnosti, neboť si vzájemně odporují a nelze dovodit, na jak dlouhou dobu byly uzavírány. Vnitřní rozpor však mezi dokumenty není. Stejně tak nelze klást žalobkyni k tíži právní nedokonalost pracovněprávních dokumentů (kdy je zaměstnavatel za dohodu o pracovní činnosti považoval, ale neoznačoval je tak). Ve všech smlouvách je uvedena doba, na niž byly uzavřeny. CKM SSM měla zjevně za to, že uzavřený vztah má pracovněprávní povahu. Má tedy za to, že dokumenty byly doloženy dostatečně. Za socialismu byl velmi omezený počet cestovních kanceláří. Žalobkyně pracovala u většiny z nich, a to vždy na základě dohod o pracovní činnosti, což žalovaná nerozporovala a ostatní doby započetla. 5. Dále žalobkyně odkázala na právní úpravu platnou v rozhodné době. Tehdy bylo možné pracovat v různých režimech, žalobkyně tak činila jako tzv. občan vykonávající práce na podkladě dohody o pracovní činnosti, její výdělek byl zdaňován, a podléhá tedy dnešnímu důchodovému pojištění. Dále poukázala na to, že v této době platila obecná pracovní povinnost, musela tak pracovat, jinak by se dopustila trestného činu příživnictví. Nemohla ovlivnit obsah či formu uzavřené smlouvy, s ohledem na emigraci či politické stíhání jejích rodinných příslušníků byly její možnosti též omezeny. Po revoluci se snažila tento nepříznivý stav aktivně řešit a společně s žalovanou jej zavčas uvést na pravou míru, vždy ale byla odkázána na budoucí právní úpravu, což jí nelze klást k tíži. 6. Odkázala též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2017, čj. 42 Ad 3/201762, v němž byla řešena obdobná situace, a rovněž z něj citovala. Povaha činnosti byla vyhodnocena jako činnost vykonávaná na základě dohody o pracovní činnosti s tím, že podmínku jejího soustavného trvání není třeba prokazovat u soustavné průvodcovské činnosti. Průměrný roční počet odpracovaných dní u žalobkyně v tomto období činí 236 dní, což samo o sobě indikuje soustavnou činnost pro jednoho zaměstnavatele. 7. Žalované dále vytkla pochybení při hodnocení svědeckých výpovědí, které žalovaná ověřovala na základě doložených čestných prohlášení dvou svědkyň. Žalovaná ji měla vyzvat k upřesnění svědeckých prohlášení, případně mohla sama svědkyně přímo vyslechnout. Výpovědi byly reprodukovány v neprospěch žalobkyně ze zcela irelevantních důvodů. Je zjevné, že tyto si nemohly pamatovat konkrétní délku výkonu činnosti či druh smlouvy, od těchto událostí již uplynulo více než 40 let. 8. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované 9. Žalovaná ve své replice zrekapitulovala dosavadní průběh řízení a žalobní argumentaci. S jejím zdůvodněním nesouhlasila. Předmětem sporu je nezapočtení doby od 1. 9. 1983 do 4. 2. 1987, kterou žalobkyně považuje za prokázanou s odkazem na čestná prohlášení dvou zaměstnankyň CKM SSM a na formuláře o zdaňování odměn. Naopak nedoložila existenci dohod o pracovní činnosti s nezbytnou minimální délkou trvání a příjmem. V odkazu na žalobkyní uvedený rozsudek uvedla, že i z tohoto soudního rozhodnutí plyne, že je třeba prokázat účast na nemocenském pojištění. 10. Ze žalobkyní předložené dokumentace však nelze tento údaj zjistit, stejně tak není možné jednoznačně určit podmínky trvání dohody nebo výši příjmu z ní plynoucí. Námitka týkající se neprověření skutečností sdělených svědkyněmi je nedůvodná, jelikož žalovaná ověřila jejich výpovědi telefonickým hovorem, o čemž do spisu učinila záznam. předmětnou dobu nelze posoudit jako dobu účasti žalobkyně na důchodovém pojištění, neboť ji dostatečně a věrohodně neprokazují. 11. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. IV. Replika žalobkyně 12. Žalobkyně zaslala soudu dne 22. 11. 2025 repliku, v niž znovu zopakovala svůj právní názor na povahu uzavřených smluv s CKM SSM a další podrobnou argumentaci k účasti na nemocenském pojištění podle tehdy platných předpisů. Dodala též dobový kontext a uvedla, proč nebylo možné z pozice žalobkyně jakkoliv zasahovat do obsahu, či znění uzavíraných dohod (smluv) s CKM SSM. Pokud žalovaná argumentovala rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2017, čj. 42 Ad 3/201762, je tato argumentace dle žalobkyně nepřípadná a uvedený rozsudek svými dílčími závěry naopak svědčí v prospěch žalobkyně, kdy odkázala zejména na body 38. a 39. rozsudku. Zopakovala, že žalovaná přistoupila k hodnocení jejího nároku na starobní důchod zcela formalisticky. V. Obsah správního spisu 13. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti. 14. Žalobkyně podala žádost o starobní důchod dne 17. 12. 2024. Po zpracování dodatečně doložených a došetřených dob byl žalobkyni důchod přiznán ve výši 17.834 Kč měsíčně. V osobním listu důchodového pojištění ve sporném období správní orgán I. stupně započetl pojištěnou činnost jen za roky 1984 a 1985 v rozsahu 61, resp. 31 dní zaměstnání. 15. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky, doručené žalované dne 3. 3. 2025. Žalovaná ji dne 24. 3. 2025 přípisem vyzvala, aby doplnila jednotlivé dohody o pracovní činnosti uzavřené s CKM SSM a čitelné doklady prokazující, že v jednotlivých měsících dosáhla příjmu alespoň 400 Kčs měsíčně, případně že trvaly důvody podle § 69 odst. 2 vyhlášky č. 165/1979 Sb. (pracovní neschopnost apod.). 16. Žalobkyně k tomu předložila několik listin, označených jako formulář k záznamu o zdaňování odměn za roky 1983-1987 a z roku 1990, a dále dohody o výkonu funkce vedoucího zájezdu a smluv o výkonu funkce průvodce k jednotlivým akcím z téže doby. K tomu žalobkyně předložila své čestné prohlášení o dobách zaměstnání do 31. 12. 1995, ze dne 12. 10. 2021, v němž uvedla, že byla zaměstnána v CKM SSM od 1. 7. 1983 do 4. 2. 1987. V tomto dokumentu uvedla i jména dvou svědkyň, které mohou tuto dobu zaměstnání prokázat. Zároveň přiložila průvodní dopis, v němž popsala systém, jakým byla smluvně řešena situace průvodců a jejich postavení za socialismu. Nešlo v jejím případě o činnost nahodilou. Došlo-li ze strany CKM SSM k pochybení, nemohla jej nijak ovlivnit. Situaci se snažila řešit s žalovanou již zkraje 90. let, byla nicméně odkázána na pozdější dobu, až bude odcházet do důchodu. Ne její vinou tak došlo k tomu, že většina lidí již nemá přehled o tehdejší situaci a některé podklady mohou být hůře čitelné. 17. V průběhu měsíce května a června 2025 žalovaná ověřovala e-mailem u společnosti EBIA REAL, a. s., jako správce archivu CKM SSM a právních nástupců tohoto podniku, zda by bylo možné opatřit dokumenty za účelem rekonstrukce evidenčního listu důchodového zabezpečení. Tento dožádaný subjekt jí nicméně odpověděl, že všechny doklady z uvedeného období již byly skartovány. 18. Dne 29.