1 Az 19/2025 – Městský soud v Praze

1 Az 19/2025- 40 - text 11 1 Az 19/2025- [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobce N. B., narozeného X, státní příslušnost: X, hlášeným pobytem: X, zastoupený JUDr. Dmitrijem Rožděstvenským, advokátem, sídlem Opletalova 1535/4, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou 936/3, P. O. BOX 21, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 8. 2025, č. j. OAM-1260/ZA-ZA11-BA06-2024, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 22. 8. 2025, č. j. OAM-1260/ZA-ZA11-BA06-2024 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10.140 Kč, k rukám zástupce žalobce JUDr. Dmitrije Rožděstvenského, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žádost žalobce o mezinárodní ochranu žalovaný vyhodnotil tak, že žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a 14b zákona o azylu neudělil, neboť žalobce neuvedl žádné skutečnosti, jež by mohly být považovány za zdroj důvodných obav pronásledování či vážné újmy, a důvodem jeho odchodu z vlasti byla touha studovat v ČR. 2. Protože žalobce s tímto rozhodnutím žalovaného nesouhlasil, domáhá se nyní žalobou u Městského soudu v Praze jeho zrušení. II. Obsah žaloby 3. Žalobce ve své stručné žalobě uvedl, že považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, věcně a právně nesprávné, jeho výroky jsou v rozporu s ustálenou judikaturou, závěry v rozporu s realitou a nemají oporu ve spise. Žalovaný dle žalobce patřičně nevěnoval pozornost skutečnostem týkajícím se země původu žalobce, když tyto dokládají, že v případě jeho návrtu do vlasti mu hrozí jednak nucené nasazení do války proti Ukrajině, jednak politicky motivované trestní stíhání spojené s nelidským a ponižujícím zacházením za jeho nesouhlas s válkou. Zároveň uvedl, že žalobu v přiměřené lhůtě doplní, do vydání tohoto rozsudku však žalobu nedoplnil. 4. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě zrekapituloval důvody podané žádosti o mezinárodní ochranu a žalobní argumentaci. K tomu podotkl, že vylíčení konkrétních žalobních bodů je třeba učinit v zákonné lhůtě, nikoliv v přiměřené. Dle jeho názoru jsou žalobní body natolik obecné, že se k nim nedá blíže vyjádřit. 6. Žalovaný uvedl, že odůvodnění v logickém sledu a srozumitelně reaguje na zjištěné skutečnosti a důvody závěrů jsou z něho dostatečně zřejmé. Žalobcem uvedené skutečnosti se netýkají okolností, pro něž by měl mít jakékoliv obavy z případného návratu do země původu, natož z toho, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákonu o azylu nebo že by mu hrozila vážná újma dle § 14a zákona o azylu. 7. Žalovaný shrnul, že neshledal obsah žalobních námitek způsobilý zpochybnit jím vyslovené závěry v napadeném rozhodnutí. Správní rozhodnutí považuje za věcně správné, zákonné a přezkoumatelné, netrpící vadami vytýkanými v žalobě. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (NSS) čj. 5 Azs 37/2003, poukázal na to, že poskytnutí azylu nelze zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území ČR a žalobce měl svou situaci řešit v souladu se zákonem o pobytu cizinců. 8. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 9. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní; dále jen „s. ř. s.“) podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí, a s přihlédnutím k § 32 odst. 9 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), podle kterého soud zohlední i nové důležité skutečnosti, které nastaly po vydání rozhodnutí ministerstva, jedná-li se o takové skutečnosti, které se vztahují k možnému pronásledování nebo k hrozbě vážné újmy, a dále s přihlédnutím k čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (tzv. procedurální směrnice). 10. Soud ve věci rozhodl bez jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce se v poskytnuté lhůtě dvou týdnů k tomuto postupu nevyjádřil a žalovaný vyjádřil souhlas s projednáním věci bez nařízení jednání. 11. Žaloba je důvodná. 12. Soud při posuzování věci vycházel z následující právní úpravy. 13. Podle § 2 odst. 6 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) [p]ůvodcem pronásledování nebo vážné újmy se rozumí státní orgán, strana nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území státu, jehož je cizinec státním občanem nebo v němž měla osoba bez státního občanství poslední trvalé bydliště. Původcem pronásledování nebo vážné újmy se rozumí i soukromá osoba, pokud lze prokázat, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou. 14. Podle § 12 zákona o azylu platí, že [a]zyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. 15. Podle § 14a podle odstavce 1 a 2 zákona o azylu (1) [d]oplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. (2) Za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. 16. Podle § 23c zákona o azylu [p]odkladem pro vydání rozhodnutí mohou být zejména a) žádost o udělení mezinárodní ochrany a údaje k jejímu doplnění, b) protokol o pohovoru, c) přesné a aktuální informace z různých zdrojů o státu, jehož je žadatel o udělení mezinárodní ochrany státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství o státu jejího posledního trvalého bydliště. 17. Podle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) [n]evyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2. 18. Podle čl. 9 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (dále jen „kvalifikační směrnice“), „aby bylo jednání považováno za pronásledování ve smyslu čl. 1 odst. A Ženevské úmluvy, musí být a) svou povahou nebo opakováním dostatečně závažné, aby představovalo vážné porušení základních lidských práv, zejména práv, od nichž se podle čl. 15 odst. 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nelze odchýlit, nebo b) souběhem různých opatření, včetně porušování lidských práv, který je dostatečně závažný k tomu, aby postihl jednotlivce způsobem podobným uvedenému v písmenu a).“ 19. Podle čl. 9 odst. 2 písm. e) kvalifikační směrnice „za pronásledování ve smyslu odstavce 1 mohou být mimo jiné považována tato jednání: e) trestní stíhání nebo trest za odepření výkonu vojenské služby za konfliktu, jestliže by výkon vojenské služby zahrnoval zločiny nebo jednání spadající mezi důvody vyloučení uvedené v čl. 12 odst. 2.“ 20. Podle čl. 12 odst. 2 kvalifikační směrnice „se mezi tato jednání řadí zločiny proti míru, válečné zločiny, zločiny proti lidskosti ve smyslu mezinárodních dokumentů obsahujících ustanovení o těchto zločinech a činy, které jsou v rozporu se zásadami a cíli OSN uvedenými v preambuli a v článcích 1 a 2 Charty OSN.“ 21. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro věc podstatné skutečnosti. Žalobce podal dne 19. 9