1 As 68/2008 — Nejvyšší správní soud

10 A 135/2025- 197 - text 10 A 135/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Klepše, soudkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu sídlem Körnerova 219/2, Zábrdovice, 602 00 Brno zastoupeného JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D., advokátkou sídlem Vodičkova 704/36, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu sídlem Na Františku 1039/32 110 15 Praha 1 za účasti: 1) Elektrárna Dukovany II, a.s. sídlem Duhová 1444/2, Praha 4 zastoupená Mgr. Martinem Kramářem, LL.M., advokátem se sídlem Křižovnické nám. 193/2, Praha 1 2) Calla - Sdružení pro záchranu prostředí, z. s. sídlem Fráni Šrámka 1168/35,370 01 České Budějovice 3) OIŽP - Občanská iniciativa pro ochranu životního prostředí, z. s. se sídlem Kubátová 1240/6, 370 04 České Budějovice o žalobě na ochranu proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 27. 2. 2025, č. j. MPO 23256/2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění I. Předmět věci 1. Ministerstvo průmyslu a obchodu (dále jen „ministerstvo“), jako stavební úřad příslušný podle § 16 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v aplikovatelném znění do 31. 12. 2023 (dále jen „stavební zákon“), vydalo dne 30. 10. 2023 na základě žádosti žadatele společnosti Elektrárna Dukovany II, a. s. prvostupňové - územní rozhodnutí - č.j. MPO 76833/23/423 – SÚ, MIPOX0465LNB pro stavbu nazvanou „Napojení NJZ EDU na dopravní infrastrukturu“ (dále jen „stavba“), jehož předmětem je (I) umístění stavby, tj. nových částí stávajících komunikací za účelem úpravy stávajícího komunikačního řešení vyvolaného výstavbou záměru Nového jaderného zdroje v lokalitě Dukovany (dále jen „NJZ EDU“), a rovněž (II) povolení ke kácení dřevin rostoucích mimo les pro účely stavby. Parametry a podmínky umístění stavby, přípravy, realizace a provozu záměru a další podmínky jsou blíže specifikovány ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí. Stejně tak parametry povolení ke kácení dřevin a povinnost náhradní výsadby jsou specifikovány ve výroku II. prvostupňového rozhodnutí. 2. Toto řízení je navazujícím řízením ve smyslu § 3 písm. g) bodu 1. zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, v aplikovatelném znění do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o EIA“). 3. Proti prvostupňovému rozhodnutí podaly rozklad 4 účastníci řízení - pobočný spolek Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu, spolek Calla – Sdružení pro záchranu prostředí, z.s., spolek Jihočeské matky, z.s., spolek Umweltschutzorganisation GLOBAL 2000. 4. Ministr průmyslu a obchodu žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 27. 2. 2025, č. j. MPO 23256/2025, PID MIPOX04G29M5 rozklady zamítl. II. Žaloba 5. Žalobce nejprve poukázal na svou aktivní legitimaci k podání žaloby. Ta, ve stručnosti shrnuto, vyplývá podle žalobce z § 65 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), dle citované judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu a dle článku 9 odst. 2 Aarhuské úmluvy (příp. odst. 3 a 4 tohoto článku) a čl. 11 směrnice EIA pak žalobce může namítat porušení svých procesních i hmotných práv. Poukázal také na řadu správních řízení, dle nichž vyplývá, že žalobce má blízký vztah ke Kraji Vysočina. Souhrnně pak s odkazem na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 12. 5. 2011 (věc C-115/09) tvrdí, že byl dotčen na svých hmotných právech porušením předpisů chránících životní prostředí do té míry, že toto porušení způsobuje nezákonnost rozhodnutí žalovaného. 6. Žalobce své námitky vůči napadenému rozhodnutí rozdělil do 5 žalobních bodů. 7. V rámci prvního žalobního bodu namítl, že by do územního rozhodnutí měl být uložen požadavek ke stavebnímu řízení na vypracování plánu monitoringu složek životního prostředí během zásahů v území. Jiné požadavky k obsahu dokumentace ke stavebnímu povolení jsou přitom uloženy. Žalobce uvedl, že veřejnost by tak měla ke stavebnímu povolení záměru jasný a ucelený dokument, co se bude při jeho realizaci dít. 8. Shrnul, že tento požadavek zamítl jako prvostupňový orgán, tak žalovaný. Podle jeho názoru je jejich argumentace mimoběžná. Žádal totiž o uložení originální podmínky vytvoření plánu sledování složek životního prostředí během realizace záměru. Nenašel přitom žádnou podmínku, která by žadatele zavazovala vytvořit plán na sledování stavu jednotlivých složek životního prostředí během výstavby záměru od zahájení terénních prací až do získání kolaudačního souhlasu. 9. Předložení takového plánu není součástí dokumentace ke stavebnímu povolení. Rovněž z požadavků č. 32, 33, 34 a 37 závazného stanoviska EIA ze dne 30. 8. 2019 vyplývá sice povinnost ekologického dozoru, to však jen částečně v určitých oblastech, nikoliv však uceleně. Jen okrajově se pak rovněž jeho návrhu blíží požadavky č. 15, 44 – 47 závazného stanoviska EIA ze dne 30. 8. 2019. 10. Žalobce shrnul, že jeho plán je reálný a uskutečnitelný, týká se ochrany životního prostředí. Jiné požadavky ke stavebnímu řízení a dokonce k obsahu dokumentace k povolení stavby uloženy byly. To je podle žalobce diskriminační přístup. Poukázal na to, že dle jeho stanov se zabývá ochranou životního prostředí a jeho složek. Je proto toho názoru, že postupem žalovaného došlo k porušení hmotných práv žalobce na prosazování účinnějšího sledování stavu životního prostředí během realizace záměru a také procesních práv žalobce ve smyslu ust. § 3 správního řádu ve vztahu k § 68 odst. 3 správního řádu, tj. práva na řádné, přesvědčivé a doložitelné vypořádání svého návrhu na uložení 1 nové podmínky. Poukázal přitom na judikaturu správních soudů, z nichž vyplývá povinnost správních orgánů vypořádat se s námitkami účastníků řízení. V této souvislosti především poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2022, č. j. 3 As 304/2019 – 79, kdy ve správním řízení navrhoval jiný způsob sledování intenzit hluku během zkušebního provozu, které bylo odmítnuto jako nadbytečné. 11. V rámci druhého žalobního bodu žalobce uvedl, že ve správním řízení navrhl přezkoumání správnosti a zákonnosti závazného stanoviska Krajské hygienické stanice v Jihlavě ze dne 10. 8. 2020, č. j. KHSV/16933/2020/JI/HOK/Sme ve vztahu k přeložce vodovodu a uložení 2 nových požadavků buďto do závazného stanoviska KHS nebo do územního rozhodnutí. Jejich obsah se týká podkladů ke stavebnímu řízení. Ve stručnosti shrnuto, jedná se o podmínku předložení a) aktuální a podrobné hlukové studie i s návrhy na protihluková opatření, b) podrobné projektové dokumentace, ve které bude uveden harmonogram stavebních prací s podrobným uvedením zabezpečení organizace výstavby s ohledem na dopravní trasy, objízdné trasy, uzavírky oplocení apod., včetně zabezpečení možnosti příjezdu nebo průjezdu vozidel jednotek požární ochrany. 12. Stanovisko ministerstva zdravotnictví uložilo 1 požadavek směřující ke kolaudačnímu řízení po výstavbě přeložky vodovodního řadu a ostatní návrhy shledal za nadbytečné. Žalobce proto požádal o nový přezkum závazného stanoviska KHS i ministerstva zdravotnictví. S vypořádáním těchto návrhů ministrem v žalovaném rozhodnutí se žalobce neztotožnil. 13. Podle žalobce žalovaný porušil základní požadavky na svou činnost, a to dodržovat zákony, neboť žadateli v územním rozhodnutí uložil nesplnitelnou podmínku, čímž porušil ust. § 2 odst. 1 správního řádu, § 2 odst. 4 a ust. § 3 správního řádu. Tento I uložený požadavek KHS se sice činnosti žalobce přímo nedotýká, nicméně bude podle žalobce je otázkou, jak bude žadatel ke stavebnímu řízení dokládat splnění této podmínky v přiloženém závazném stanovisku ve smyslu ust. § 15 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb. 14. Žalobce namítl, že podle ministerstva lze ukládat již v územním řízení podmínky až k vydání kolaudačního souhlasu, ovšem žalobcovým návrhům na uložení 2 podmínek o podkladech ke stavebnímu řízení vyhověno není. V tom žalobce spatřuje nerovnost. 15. Podstatné je však to, že žalovaný odmítá řešit návrhy žalobce, které se týkají intenzity hluku. Žalobce má za to, že tyto zájmy je oprávněn hájit, přičemž odkázal na recentní judikaturu správních soudů, podle nichž mohl námitky k hlukové situaci během výstavby a provozu dálnic úspěšně předkládat. 16. Podle žalobce ministerstvo a žalovaný návrh na uložení požadavku pod č. 2 zamítají jen se zástupnými důvody, pokud alibistickým způsobem tvrdí, že zákon neukládá žadatelům vypracovávat hlukovou studii. Na druhou stranu žádný zákon uložit požadavek na její vypracování nezakazuje, přičemž bude pro účastníky řízení i pro žadatele jednoznačné, v jakém rozsahu má dokumentaci ke stavebnímu povolení předložit a zda během realizace záměru či jeho provozování dochází k nadlimitním intenzitám hluku s vlivem na veřejné zdraví, resp