1 As 27/2011 — Nejvyšší správní soud

10 A 22/2023- 379 - text 40 10 A 22/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobce: J. Č. proti žalovanému: státní tajemník v Ministerstvu zahraničních věcí sídlem Loretánské náměstí 101/5, 118 00 Praha 1 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v oznámení o skončení žalobcova služebního poměru č. j. 445587/2023-MZV/OSPV z 19. 1. 2023, doručeném žalobci 20. 1. 2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení. 1. Jádrem sporu je otázka, zda žalovaný postupoval v souladu se zákonem, když žalobci oznámil zrušení jeho služebního poměru ve zkušební době bez uvedení důvodů k 20. 1. 2023 podle § 74 odst. 1 písm. f) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění účinném do 31. 12. 2024, (dále „služební zákon“). Zrušení služebního poměru představovalo podle žalobcova přesvědčení zneužití práva, neboť bylo reakcí na uplatňování jeho služebních práv při předchozím působení na Ministerstvu zahraničních věcí (dále „ministerstvo“ nebo „MZV“) v letech 2004 až 2018 a zároveň odvetou za jeho účast na přípravě auditní zprávy, která upozornila na porušování právních předpisů v systému výběrových řízeních pořádaných ministerstvem. 2. Žalobce byl přijat 18. 7. 2022 do služebního poměru na služební místo: 7684-GIA – výkonný auditor Generální inspekce a interní audit, v oborech služby: zahraniční vztahy a služba, audit; se služebním označením: vrchní ministerský rada, a to s nástupem k 21. 7. 2022. Služební poměr byl stanoven na dobu určitou s trváním do 20. 7. 2023 a se zkušební dobou v délce šesti měsíců. Žalobce posléze 21. 7. 2022 složil služební slib. Dne 20. 1. 2023 mu bylo doručeno oznámení o zrušení poměru. 3. Zrušení svého služebního poměru považoval žalobce za nezákonný zásah a podal proti němu žalobu podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). Soud byl toho názoru, že tento akt žalovaného naplňuje znaky rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., a usnesením z 13. 6. 2023 vyzval žalobce k odpovídající změně žaloby. To žalobce učinil. Následně soud žalobu projednal a rozsudkem z 13. 7. 2023 ji zamítl. Zdůraznil, že služební poměr lze ve zkušební době skončit i bez udání důvodu. Připomněl, že nebylo sporné, že žalobcův služební poměr skončil ve zkušební době, a zdůraznil, že ani vynikající výsledky či příkladné plnění služebních úkolů nemění nic na možnosti propuštění ve zkušební době. Služební orgán nebyl povinen sdělit žalobci skutečný důvod, pro který jeho služební poměr zrušil, ani tento důvod evidovat. Jedinými důvody pro možnou nezákonnost žalobcova propuštění by bylo porušení zásady rovnosti nebo zneužití práva žalovaným. Pro tyto tvrzené důvody však žalobce v soudním řízení nepřednesl dostatečně silné argumenty a důkazy. 4. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce kasační stížnost, které NSS rozsudkem č. j. 6 Ads 220/2023-55 z 18. 4. 2024 vyhověl, rozsudek městského soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. NSS se ztotožnil s žalobcovým původním názorem, že proti zrušení jeho služebního poměru bylo třeba bránit se zásahovou žalobou. Zároveň NSS uložil městskému soudu, aby se zabýval přípustností zásahové žaloby s poukazem na subsidiaritu soudní ochrany (§ 85 s. ř. s.) a na možnost podat návrh na určení právního vztahu dle § 142 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, o němž se vydává soudně přezkoumatelné rozhodnutí. NSS zavázal městský soud právním názorem, že tuto otázku je třeba posoudit především na základě závěrů rozsudku rozšířeného senátu NSS č. j. 6 As 108/201939, č. 4178/2021 Sb. NSS z 26. 3. 2021 ohledně řízení o určení právního vztahu coby účinného prostředku obrany práv. 5. Městský soud následně usnesením z 8. 7. 2024 žalobu odmítl pro nepřípustnost s poukazem na to, že žalobce se měl obrany domáhat v podobě žaloby proti rozhodnutí o své žádosti o určení právního vztahu. Rovněž proti tomuto rozhodnutí podal žalobce kasační stížnost, ale NSS ji rozsudkem č. j. 6 Ads 203/2024-38 z 6. 2. 2025 zamítl a závěry městského soud potvrdil. 6. Žalobce se následně bránil ústavní stížností, které Ústavní soud vyhověl nálezem sp. zn. IV. ÚS 1038/25 z 9. 7. 2025, jímž zrušil rozsudek NSS z 6. 2. 2025 i usnesení městského soudu z 8. 7. 2024. Ústavní soud předeslal že se nemůže zabývat povahou zrušení služebního poměru ve zkušební době, protože jeho posouzení vychází z rozsudku NSS z 18. 4. 2024, jejž nepřezkoumává. Následně naznal, že řízení o určení právního vztahu nepředstavuje účinný způsob ochrany ve smyslu § 85 s. ř. s. Zároveň Ústavní soud konstatoval, že první projednání žaloby městským soudem založilo žalobci legitimní očekávání o splnění podmínek soudního řízení, jež nebylo možné později prolomit a žalobu odmítnout. 7. Po vrácení spisu z Ústavního soudu městský soud umožnil oběma účastníkům řízení k věci se opětovně vyjádřit, čehož oba využili a zejména žalobce svá skutková i právní tvrzení zásadně doplnil a rozšířil. 2. Argumentace účastníků řízení. 8. Žalobce se v žalobě podané 19. 3. 2023 vylíčil, že po svém nástupu v roce 2022 se zásadním způsobem podílel na vypracování auditní zprávy, která upozornila na několik nedostatků v systému výběrových řízení konaných ministerstvem. Vedení auditovaného útvaru PERS zprávu vyhodnotilo jako nebezpečnou a dle ředitele GIA, Mgr. J. L., ji ještě před finální částí auditu projednalo po politické linii s ministrem zahraničních věcí i žalovaným. Průběh auditu byl od této chvíli poznamenán průtahy a neochotou PERS auditní zprávu projednat při osobním setkání. Dne 20. 1. 2023, tedy v době, kdy finální auditní výstup pro ministra nebyl ještě dokončen, byl žalobci zrušen služební poměr. Ředitel GIA byl o propuštění žalobce informován ve stejný okamžik jako žalobce a sdělil mu, že se mělo jednat o „trable z minula“ a že se tak stalo „na pokyn“. Při předání oznámení o zrušení poměru ředitelka OSPV žalobci sdělila, že oněmi „trablemi“ byly tzv. tahanice s Ministerstvem práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“), tj. aféra z roku 2009, kdy se žalobce úspěšně a zákonně domohl svých zaměstnaneckých práv, konkrétně přepočítání své pracovní praxe. Ředitel GIA návazně uvedl, že postup, kterým byl žalobce propuštěn, se jeví jako pomsta, a zároveň žalobci elektronicky svěřil vlastní obavu, že jej potká v rámci blížícího se „přesoutěžení“ podobný osud; potvrdil také, že obdobnou obavou trpí i poslední člen auditorského týmu. Žalobce přitom nemá pochyb, že se ve zkušební době osvědčil. 9. Dle služebního zákona sice lze ukončit služební poměr ve zkušební době „z jakéhokoliv důvodu nebo bez udání důvodu“, ale spojení „z jakéhokoliv důvodu“ nelze vykládat absolutně nebo čistě gramaticky; opačný postup by byl v rozporu se zásadou legality a nepřípustnosti správní svévole. Důvod tak může být jakýkoliv, ale musí být právem aprobovaný. Při výkladu a aplikaci ustanovení je třeba brát v úvahu nejen explicitní právní omezení postupu služebního orgánu (např. zákaz diskriminace, požadavek na rovné zacházení, zákaz postihu za zákonné domáhání se práv vyplývajících ze služebního poměru), ale také účel a historii přijetí služebního zákona, a v neposlední řadě také základní zásady činnosti správních orgánů stanovené v § 2 až 8 správního řádu. Pokud důvody vedoucí ke skončení služebního poměru dle § 74 odst. 1 písm. f) služebního zákona musí být legální, pak musí být jejich legálnost přezkoumatelná soudem. K tomu žalobce poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2195/2008 z 21. 4. 2009, podle nějž „[s]amotná okolnost, že jde o zjednodušený způsob skončení pracovního poměru neznamená, že i takový úkon neměl být poměřován z hlediska diskriminace a rovného zacházení.“. Na nutnosti přezkumu legality aplikace § 74 odst. 1 písm. f) služebního zákona nemůže nic změnit ani to, že žalovaný důvody pro ukončení nikde neuváděl ani interně nedokumentoval. V opačném případě by šlo o formalistický postup, při kterém by legálnost postupu žalovaného nebylo možné přezkoumat jen proto, že se záměrně uchýlil k méně transparentnímu výkonu své činnosti. Pokud jedním z hlavních cílů přijetí zákona o státní službě bylo zajistit výkon státní správy stálým a profesionálním úřednickým aparátem a odpolitizovat státní správu, pak jednání služebního orgánu, která výrazně zasahují do služebního poměru zaměstnanců, musejí být přijímána transparentně. Veřejný zájem na přezkoumatelnosti jednání žalovaného je pak umocněn zmíněnou zvýšenou ochranou osob oznamujících protiprávní jednání ve služebních úřadech dle § 1 nařízení č. 145/2015 Sb. Není přijatelné, aby byl žalobce jako auditor propuštěn za to, že kvalitně odvedl svou práci (a je tak postihován za konání své povinnosti, ale i práva dle služebního zákona), jen proto, že žalovaný uvedený důvod písemně