8 As 277/2021 — Nejvyšší správní soud

10 A 64/2022- 138 - text 16 10 A 12/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu IČO 67010041, sídlem Körnerova 219/2, 602 00 Brno, IČO 67010041 zastoupen JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D., advokátkou, ev. č. ČAK 16804 sídlem Vodičkova 704/36, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 za účasti: Ředitelství silnic a dálnic ČR IČO: 65993390 se sídlem Na Pankráci 546/56, 140 00 Praha 4 zastoupena Mgr. Petrem Kuchařem, advokátem, ev. č. ČAK 09130 sídlem Na Pankráci 30a/404, PSČ 140 00 Praha 4 – Nusle v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra dopravy ze dne 11. 5. 2022, č. j. MD-10553/2022-510/3, takto: I. Rozhodnutí ministra dopravy ze dne 11. 5. 2022, č. j. MD-10553/2022-510/3, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 25 070 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. Petry Humlíčkové, Ph.D., právní zástupkyně žalobce. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí ministra dopravy ze dne 11. 5. 2022, č. j. MD-10553/2022-510/3, kterým ministr zamítl žalobcův rozklad jako nepřípustný, jelikož žalobce není účastníkem řízení. Rozklad směřoval proti rozhodnutí Ministerstva dopravy, odboru infrastruktury a územního plánu, ze dne 4. 1. 2022, č. j. MD-19396/2021-910/10, jímž ministerstvo na základě žádosti stavebníka – Ředitelství silnic a dálnic ČR (osoby zúčastněné na řízení) – schválilo ve společném územním a stavebním řízením stavební záměr „D11, stavba 1106 Hradec Králové – Smiřice. II. Řízení předcházející podané žalobě a napadené rozhodnutí 2. Ministerstvo dopravy veřejnou vyhláškou ze dne 4. 1. 2022, č. j. MD-19396/2021-910/10, oznámilo vydání rozhodnutí o změně umístění a změně povolení stavby „D11, stavba 1106 Hradec Králové – Smiřice“ se 2 stavebními objekty – SO 101 (část trasy dálnice) a SO 261 (protihluková stěna) – před jejich dokončením. 3. Žalobce zaslal dne 3. 2. 2022 na ministerstvo přihlášku do tohoto řízení v rozkladové fázi [podle § 3 písm. i) bodu 2 a písm. g) bodu 3 a § 9c odst. 4 a odst. 5 zákona č. 100/2001 Sb., zákon o posuzování vlivů na životní prostředí]. Současně žalobce podal proti tomuto rozhodnutí rozklad, v němž namítal, že řízení o změně územního rozhodnutí a stavebního povolení neprobíhalo jako navazující řízení, ačkoliv se jedná o společné územní a stavební řízení podle § 3 písm. g) bodu 3 zákona o posuzování vlivů. 4. Ministr při posuzování důvodnosti rozkladu nejprve posoudil otázku, zda je zmíněné stavební řízení navazujícím řízením podle zákona o posuzování vlivů. Od toho se totiž odvíjí postavení žalobce jako účastníka řízení. Z vyjádření Krajského úřadu Královéhradeckého kraje („KÚ HK“) ze dne 16. 7. 2021, č. j. KUKHK-24561/ZP/2021, plyne, že záměr svým charakterem a rozsahem nenaplňuje § 4 zákona o posuzování vlivů, a proto není navazujícím řízením. Podle ministra tak není žalobce oprávněnou osobou k podání rozkladu. III. Žaloba 5. Žalobcovy výtky vůči napadenému rozhodnutí se omezují na jediný žalobní bod – zda byl žalobce účastníkem správního řízení a zda měl být jeho rozklad věcně projednán. 6. Podle žalobce je vyjádření KÚ HK irelevantní, a navíc jeho obsah žalovaný dezinterpretuje. Toto vyjádření totiž nikde netvrdí, že řízení není navazujícím řízením. Toto vyjádření jen uvádí, že ohledně protihlukové stěny není nutné vést nový proces EIA. Žalobce je však názoru, že protihluková stěna je integrální součástí dálnice D1106, pro kterou bylo stanovisko EIA vydáno v roce 2016. A pokud je protihluková stěna integrální součástí dálnice, má se o ní vést navazující řízení. Žalovaný se vyjádřením KÚ HK jen účelově zaštiťuje, aby nemusel vést řízení s dotčenou veřejností. Podobně účelově byla žalobcova účast v řízení odmítnuta i v jiných řízeních, kde však posléze žalobcovu účast uznal Krajský soud v Ústí nad Labem (rozsudku ze dne 7. 6. 2021, č. j. 15 A 102/2018–43, a v rozsudku ze dne 29. 11. 2021, č. j. 15 A 106/2019–48). 7. Všechna řízení mají být podle žalobce navazujícím řízením (např. územní řízení, stavební řízení, řízení o změně umístění či o změně povolení nebo řízení o dodatečném umístění či dodatečném povolení). V tomto případě je totiž protihluková stěna nikoliv novým stavebním objektem, ale doplněním chybějícího stavebního objektu k dálnici, je tedy integrální součástí dálnice. IV. Vyjádření žalovaného 8. Podle žalovaného podal žalobce žalobu opožděně. Správní řízení se vedlo podle zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), proto lhůta k podání žaloby podle § 2 odst. 2 činí pouze 1 měsíc. Soud by tak měl žalobu odmítnout. 9. Rovněž je žaloba podána k nepříslušnému soudu. Podle § 7 odst. 4 s. ř. s. je v řízení o žalobě proti rozhodnutí, kterým se umisťuje nebo povoluje stavba dopravní infrastruktury podle § 1 odst. 2 písm. a) nebo b) liniového zákona příslušný Krajský soud v Ostravě. 10. K věci samé uvedl žalovaný, že řízení nebylo navazujícím řízením. To potvrdil i KÚ HK. Stavební objekt dálnice spadá pod posuzování vlivů záměru na životní prostředí, k čemuž bylo vydáno stanovisko EIA v roce 2016. V průběhu stavebního řízení se aktualizovala hluková studie a bylo zjištěno, že je zapotřebí vybudovat protihluková opatření. To však už nepodléhá posuzování vlivů na životní prostředí, jak potvrdil KÚ HK. Proto se nevedlo navazující řízení, jehož by se účastnila dotčená veřejnost. 11. Rozsudky Krajského soudu v Ústí nad Labem, na které poukazuje žalobce, na tuto věc nedopadají. Týkají se totiž jiných skutkových okolností. 12. I kdyby soud žalobu neodmítl, měl by ji zamítnout. V. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 13. Rovněž oba zúčastněná na řízení je názoru, že žaloba byla podána opožděně, navíc k nepříslušnému soudu. 14. Osoba zúčastněná považuje za stěžejní sdělení KÚ HK, že záměr nepodléhá posuzování vlivů na životní prostředí. Proto žalovaný postupoval správně, když nepovažoval správní řízení za řízení navazující. Protihlukové stěny jsou totiž nové objekty realizované nezávisle na dálnici. 15. Správní řízení navíc ani nenaplňuje žádnou z taxativních definic navazujícího řízení podle § 3 písm. g) zákona o posuzování vlivů. 16. Zmíněné rozsudky Krajského soudu v Ústí nad Labem na věc nedopadají, neboť jsou skutkově odlišné, jak správně vyjádřil tvrdil již v napadeném rozhodnutí. Navíc v jednom z těchto rozsudků soud aplikoval zákon o posuzování vlivů v jiném znění, než které je rozhodné nyní, a druhý rozsudek je předmětem kasačního přezkumu před Nejvyšším správním soudem. VI. Repliky, dupliky a další vyjádření osoby zúčastněné na řízení 17. Žalobce ve svém navazujícím vyjádření nesouhlasil s tím, že žalobu podal opožděně a k nepříslušnému soudu. Spor se totiž nevede o zákonnost meritorního rozhodnutí žalovaného, ale o procesní otázku účastenství v řízení. K tomu žalobce odkázal na podobný případ řešený Městským soudem v Praze, který žalobcův názor potvrzuje. 18. Dále žalobce polemizuje se zmíněným vyjádřením KÚ HK, s nímž se v napadeném rozhodnutí ztotožnil žalovaný, že záměry v tomto správním řízení nepodléhají posuzování vlivů na životní prostředí. Poté se blíže zabývá zmíněnými rozsudky Krajského soudu v Ústí nad Labem a nadále trvá na tom, že je lze vztáhnout i na tuto věc. Správní řízení je řízením navazujícím a lze ho podřadit pod jednu z definic navazujícího řízení v § 3 písm. g) zákona o posuzování vlivů. 19. Na to reagovala zúčastněná osoba, že trvá na svém názoru o opožděnosti žaloby a nepříslušnosti soudu. Rozsudek Městského soudu v Praze, na který odkazuje žalobce, se týká odlišné věci. Žalovaný se totiž věcně zabýval námitkami žalobce proti prvoinstančnímu rozhodnutí, takže se napadené rozhodnutí netýká jen procesní otázky účastenství, ale otázky meritorní. Na věc tak dopadá liniový zákon a jeho speciální úprava lhůt a speciální úprava s. ř. s. ohledně příslušnosti soudu. 20. Dále se osoba zúčastněná věnovala žalobcově argumentaci, zda správní řízení je navazujícím řízením a zda jsou realizované záměry integrální součástí dálnice. 21. Posléze se znovu vyjádřil žalovaný. Setrval na tom, že žaloba je podána opožděně, protože podstatou sporu není procesní otázka, ale otázka, zda se jedná o navazující řízení podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Až po zodpovězení této otázky lze zjistit, zda je žalobce účastníkem řízení. Rozsudek Městského soudu v Praze, na který žalobce odkazoval, je nepřípadný a týká se jiné situace, než je řešena nyní. Poté se žalovaný opět věnoval otázce navazujícího řízení, ale jen opakoval a lehce prohluboval již uči