7 As 242/2016 — Nejvyšší správní soud

10 A 99/2025- 111 - text 21 10 Ad 13/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové, soudce JUDr. Jaromíra Klepše a soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: V.P. nar. X. bytem X. zastoupen JUDr. Jakubem Lichnovským MHA, advokátem sídlem 28. října 3346/91, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Prezident republiky, IČ 48136000 sídlem Hrad I., nádvoří č. p. 1, 119 08 Praha 1 – Hradčany za účasti: České vysoké učení technické v Praze, IČ: 68407700 sídlem Jugoslávských partyzánů 1580/3, 160 00 Praha 6 – Dejvice zastoupené JUDr. PhDr. Pavlem Uhlem, Ph.D., Ph.D., advokátem sídlem Kořenského 15, 150 00 Praha 5 – Smíchov o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30.05.2025, č. j. KPR 3399/2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 30.05.2025, č.j. KPR 3399/2025 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný (dále též „prezident republiky,“ nebo „prezident“) odvolal žalobce z funkce rektora Českého vysokého učení technického v Praze (dále též „ČVUT“). Spor se vede o to, zda byly dodrženy veškeré náležitosti, které na rozhodnutí prezidenta klade zákon a Ústava, a zda přijetí návrhu Akademického senátu ČVUT na odvolání rektora bylo v souladu se zákonem a vnitřními předpisy ČVUT. II. Žaloba 2. Žalobce nejprve v žalobě proti napadenému rozhodnutí shrnuje skutkový stav. 3. Žalobce působil v pozici rektora ČVUT již druhé čtyřleté funkční období, které vzniklo na základě jmenování prezidentem republiky dne 1.2.2022. Dne 21.5.2025 proběhlo 27. mimořádné zasedání akademického senátu ČVUT (dále též „AS ČVUT“). V rámci něj bylo přijato usnesení o návrhu na odvolání žalobce z funkce rektora. Žalobce byl v návaznosti na to dne 30.5.2025 informován dopisem vrchní ředitelky sekce vysokého školství, vědy a výzkumu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále též „MŠMT“), č.j. MŠMT-11100/2025-2, o postoupení návrhu AS ČVUT na odvolání rektora prezidentu republiky, a to na základě § 10 odst. 2 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysokých školách“). V dopise byl též vyzván k poskytnutí oficiálního vyjádření k návrhu na jeho odvolání, se lhůtou do 2.6.2025. Žalobce zaslal své vyjádření dne 2.6.2025 jednak přímo MŠMT, dále pak též specificky k rukám ministra školství, mládeže a tělovýchovy, doc. PhDr. Mikuláše Beka, Ph.D., předsedy vlády prof. Ph. Dr. Petra Fialy, Ph.D., LL.M., dr. h. c. a žalovaného. Následně bylo žalobci dne 6.6.2025 doručeno napadené rozhodnutí, kterým byl žalobce ke dni doručení odvolán z funkce rektora. 4. Žalobní námitky lze obecně rozdělit do čtyř okruhů: nepřezkoumatelnost rozhodnutí prezidenta spočívající v absenci odůvodnění a nezákonnost napadeného rozhodnutí z důvodu procesních pochybení žalovaného a AS ČVUT a vad, které nastaly po přijetí napadeného rozhodnutí. 5. K nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí uvádí žalobce následující: Prezident zasahuje svým rozhodnutím o jmenování či odvolání rektora do veřejných subjektivních práv této osoby, vystupuje jako správní orgán a jeho rozhodnutí by obecně mělo mít náležitosti správního rozhodnutí. Své tvrzení opírá o odkaz na judikaturu, konkrétně o rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 24.11.2011, č. j. 7 As 66/2010-19, které se sice věnuje rozhodnutí rektora o jmenování děkana, je ale analogicky použitelné i pro případ jmenování rektora prezidentem. Napadené rozhodnutí není řádně odůvodněno. Není z něho zřejmé, z čeho žalovaný při rozhodování vycházel a jaké byly důvody jeho přijetí. Pouhý odkaz na § 10 odst. 2 zákona o vysokých školách spolu s konstatováním, že tak činí na návrh akademického senátu, který rozhodl dostatečným počtem hlasů senátorů, nestačí. 6. Žalobce dále tvrdí, že návrh AS ČVUT po přijetí rozhodnutí (usnesení) akademického senátu je dle žalobce podkladovým rozhodnutím pro meritorní rozhodnutí prezidenta. Rozhodnutí AS ČVUT postrádá zákonné předpoklady pro jeho vydání a je v rozporu s ústavním pořádkem, když zasahuje do práva žalobce na nerušený výkon funkce dle čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále též „LZPS“) a vady podkladového rozhodnutí způsobují dle žalobce nezákonnost rozhodnutí prezidenta o odvolání žalobce. 7. První procesní vadu žalobce spatřuje ve skutečnosti, že k vydání rozhodnutí prezidentem došlo dne 30.5.2025, tedy zcela jistě předtím, než byl návrh na odvolání žalobce z funkce projednán vládou. Tento postup je tak v rozporu s § 10 odst. 2 zákona o vysokých školách spolu s čl. 63 odst. 3 Ústavy. Zmíněný článek Ústavy říká, že rozhodnutí prezidenta vydaného podle odst. 1 a 2 tohoto článku vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. S ohledem na to, že k vydání rozhodnutí došlo předtím, než byl návrh předložen vládě k projednání, což potvrzuje i dopis z MŠMT ze dne 2.6.2025, č. j. MŠMT-11100/2025-2, k projednání vládou buď vůbec nedošlo, popř. k němu došlo až po jeho vydání. Proto je napadené rozhodnutí přijato v rozporu s Ústavou České republiky. 8. Druhou žalobcem vytýkanou procesní vadou je postup AS ČVUT při přijímání návrhu na odvolání rektora, jenž je v rozporu s čl. 3 odst. 1 písm. l) Jednacího řádu ČVUT. Nedošlo totiž ke zveřejnění podkladů k odvolání rektora nejméně 7 kalendářních dnů před projednáním těchto materiálů na zasedání akademického senátu. Návrh na odvolání sice v této lhůtě zveřejněn byl, žalobce nicméně neměl možnost se k němu písemně vyjádřit a členům akademického senátu poskytnout vlastní pohled na věc a svou obhajobu, když žalobci bylo cíleně znemožněno zveřejnit své vyjádření. Znemožnění obhajoby spočívalo zejména v přímém zablokování přístupu žalobce do elektronického systému, v němž chtěl žalobce zveřejnit své vyjádření k návrhu na jeho odvolání, což soudu doložil výpisem zdrojového kódu zadržené zprávy obsahující obhajobu žalobce ze dne 21.5.2025. Žalobce z těchto skutečností dovozuje porušení práva na obhajobu a práva na spravedlivý proces, v té souvislosti odkázal na nález ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3764/12-2, v němž Ústavní soud zdůraznil, že právo na spravedlivý proces zahrnuje i možnost vyjádřit se ke všem skutečnostem, které jsou osobě kladeny za vinu. Akademický senát nejenže tyto základní zásady porušil, ale záměrně žalobci řádnou obhajobu znemožnil. 9. Další námitky žalobce soustředil na postup akademického senátu v době po vydání rozhodnutí o odvolání žalobce. Správně měl akademický senát postupovat podle čl. 6 odst. 7 Jednacího řádu AS ČVUT, který stanoví, že v případě odvolání rektora zajistní senát novou volbu do 30dnů. Senát však v rozporu s tímto ustanovením pověřil na svém 28. zasedání dne 28.5.2025 řízením veřejné vysoké školy třetí osobu, prorektora pro vědu, výzkum a doktorské studium X., a ponechal v platnosti již v minulosti přijaté usnesení o vyhlášení voleb na říjen 2025. Podle čl. 20 odst. 5 Statutu prorektoři zastupují rektora v rozsahu, který jim rektor určí. Rektor pověří jednoho z prorektorů, aby ho v době jeho nepřítomnosti zastupoval v plném rozsahu. Žalobce ovšem nic takového neučinil, namísto něj tak učinil akademický senát, který k tomu neměl oprávnění. Tento postup představuje nepřípustný zásah do práva rektora na nerušený výkon jeho funkce a současně destabilizuje řízení veřejné vysoké školy. Akademický senát namísto toho, aby postupoval podle čl. 6 odst. 7 Jednacího řádu, si přisvojil pravomoc rektora podle čl. 20 Statutu, a porušil tak vnitřní předpisy, jakož i zákon o vysokých školách. Tím se dopustil jednání naplňujícího znaky svévole a libovůle, ignoroval principy řádného procesu s cílem odstavit rektora z jeho pozice. 10. Žalobce žádné věcné námitky vůči důvodům odvolání uvedeným v návrhu akademického senátu ČVUT v žalobě nevznesl. 11. Součástí žaloby proti rozhodnutí byl také návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě. Návrh soud usnesením ze dne 29. 8. 2025, č. j. 10 A 99/2025-49, zamítl. III. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení, doplnění žaloby žalobcem a vyjádření žalovaného 12. Osoba zúčastněná na řízení (dále též „OZNŘ“) se ve svém vyjádření ze dne 29.09.2025 nejprve zamýšlí nad obecnou otázkou pasivní legitimace prezidenta republiky. Posouzení, kdo je žalovaným, je otázkou, kterou přísluší řešit soudu, a proto dává soudu k úvaze, aby pasivní legitimaci v tomto případě posoudil. 13. Ve svém vyjádření OZNŘ přikračuje k jednotlivým žalobním bodům. Rozhodnutí prezidenta netrpí nedostatkem kontrasignace, jelikož Ústava nestanoví pořadí podpisů v případě kontrasignovaného rozhodnutí. Není v rozporu s žádným principem ani Ústavou, pokud vláda projednává spolupodpis v okamžiku, kdy již existuje příslušný dokument podepsaný prezidentem. Rozhodnutí prezidenta by bez podpisu