4 Azs 246/2020 — Nejvyšší správní soud

11 A 124/2025- 23 - text  7 11 A 124/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobce: Y. K. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Milanem Štembergem sídlem Cyrila Boudy 1444, 272 01 Kladno proti žalovanému: Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 2 sídlem Lazarská 10/4, 120 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného z 10. 7. 2025, čj. SPR 212/2023-70 takto: I. Rozhodnutí žalovaného z 10. 7. 2025, čj. SPR 212/2023-70, se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 270 Kč a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobcova advokáta JUDr. Milana Štemberga. Odůvodnění: 1. Vymezení věci 1. Žalobce se obrátil na žalovaného s žádostí o sdělení informace o všech zpracování svých osobních údajů, k nimž došlo u žalovaného a Policie ČR od 8. 7. 2017 do 21. 5. 2024. Žalovaný jej sdělením v květnu 2024 informoval, že zpracovává jeho osobní údaje v rozsahu jména a příjmení, data narození a bydliště. Doplnil, že jiné žalobcovy osobní údaje nezpracovává. 2. Žalobce s vyřízením své žádosti nesouhlasil, a proto sdělení žalovaného napadl u zdejšího soudu žalobou proti rozhodnutí, kterou soud zamítl rozsudkem z 28. 2. 2025, čj. 17 A 76/2024-24. Proti tomuto rozsudku se žalobce bránil kasační stížností, které Nejvyšší správní soud (NSS) vyhověl rozsudkem z 23. 6. 2025, čj. 1 As 45/2025-41, rozsudek zdejšího soudu i rozhodnutí žalovaného zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. 3. Žalovaný napadeným rozhodnutím žalobci opětovně sdělil, že zpracovává jeho osobní údaje pouze v rozsahu jména a příjmení, data narození a bydliště. Uvedl, že uvedené údaje zpracovává na základě § 12i odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, a že jiné žalobcovy osobní údaje nezpracovává. 4. Žalobce se způsobem vyřízení své žádosti opět nesouhlasil, proto se obrátil na soud s nyní projednávanou žalobou. 5. Pro věc je podstatné, zda se žalovaný řídil závazným právním názorem NSS, zda žalobci sdělil všechny informace podle § 28 odst. 1 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, a zda jej informoval o možnosti žádat o soudní ochranu a podat podnět či stížnost k Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). 2. Argumentace účastníků 2.1 Obsah žaloby 6. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí nerespektuje závazný právní názor, který NSS vyslovil v rozsudku čj. 1 As 45/2025-41. Je totiž identické s předchozím rozhodnutím žalovaného. Tím došlo k porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a k ohrožení dělby moci. 7. Z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by žalovaný žalobcovu žádost posoudil individuálně ve smyslu rozsudku Soudního dvora Evropské unie (SDEU) z 16. 11. 2023, ve věci C-333/22. Žalobce si je vědom, že za určitých podmínek může žalovaný informace zatajit. Je však zřejmé, že žalovaný takové posouzení nikdy neprovedl. 8. Dále namítá, že žalovaný porušil povinnost dokumentace stanovenou v čl. 15 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 z 27. 4. 2016 a v § 28 odst. 4 zákona o zpracování osobních údajů. Rovněž namítá porušení čl. 6, 8 a 18 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 9. Napadené rozhodnutí podle žalobce porušuje „§ 28(1) tím, že poskytuje pouze základní identifikátory a ignoruje komplexní požadavky: účel, právní základ, příjemce, dobu uchovávání, práva subjektu údajů a zdroje dat“. Žalovaný svým postupem vytváří nejistotu, zda osobní údaje skutečně nezpracovává, nebo zda podle § 28 odst. 3 zákona o zpracování osobních údajů poskytuje falešné negativní odpovědi. Rovněž namítá, že napadené rozhodnutí porušuje § 30 zákona o zpracování osobních údajů, neboť jej neinformuje o jeho procesních právech. 10. Žalobce navrhuje, aby soud žalovanému uložil pořádkovou pokutu podle „§ 64 správního řádu“, za záměrné komplikování řízení a úmyslné nerespektování závazného právního názoru soudu. Nakonec obsáhle odůvodňuje své podezření, že došlo ke spáchání několika trestných činů. Žádá soud, aby zvážil postoupení věci orgánům činným v trestním řízení. Vyhradil si i právo uplatňovat nároky na náhradu majetkové i nemajetkové újmy. 11. Z těchto důvodů navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a nařídil žalovanému věc znovu projednat a zveřejnit informace podle § 28 odst. 1 zákona o zpracování osobních údajů, vést dokumentaci podle § 28 odst. 4 téhož zákona a oznámit žalobci jeho práva podle § 30 téhož zákona. 2.2 Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný uvedl, že při opětovném vyřizování žalobcovy žádosti respektoval právní názor vyjádřený v rozsudku čj. 1 As 45/2025-41. Provedl ve svém informačním systému kompletní lustraci všech živých i skončených spisů, v nichž jsou vedeny žalobcovy osobní údaje. Do oddělené části správního spisu vložil dokumentaci, která dokládá průběh této lustrace. Dokumentace nemůže být součástí napadeného rozhodnutí a plně postačuje stručné odůvodnění, že žalovaný jiné osobní údaje nezpracovává. K dokumentaci naopak má přístup správní soud, který může postup žalovaného přezkoumat. Nelze proto hovořit o jakémkoli vzdorování soudní autoritě nebo o porušení povinnosti dokumentace. 13. Zcela nesmyslný je i žalobcův návrh na uložení pořádkových pokut nebo námitky týkající se vyřízení trestního oznámení podaného žalobcem v roce 2020. 14. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. 3. Posouzení věci soudem 15. Ve věci samé rozhodl soud bez nařízení jednání, s čímž žalovaný souhlasil výslovně a žalobce konkludentně [§ 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.)]. Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, jenž tu byl v době rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 16. Část spisového materiálu obsahující podklady týkající se žalobce soud vyloučil z nahlížení a všichni členové senátu se s ní před rozhodnutím této věci seznámili. 17. Žalobu podala včas osoba k tomu oprávněná. 18. Žaloba je důvodná. 19. Přestože písemná informace o vyřízení žádosti o poskytnutí zpracovávaných osobních údajů poskytnutá podle § 30 odst. 4 zákona o zpracování osobních údajů není výsledkem správního řízení vedeného podle správního řádu či jiného procesního předpisu, jedná se podle existující judikatury o rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. (rozsudek NSS z 18. 11. 2020, čj. 4 Azs 246/2020-27, č. 4113/2021 Sb. NSS, bod 18). Žalobce se proto mohl proti sdělení o vyřízení své žádosti bránit žalobou proti rozhodnutí správního orgánu. 3.1 K námitce nedodržení závazného právního názoru 20. Soud se předně zabýval otázkou, zda žalovaný při novém posouzení žádosti postupoval v souladu se závazným právním názorem NSS vyjádřeným v rozsudku čj. 1 As 45/2025-41. 21. V něm NSS vyslovil, že soudní přezkum negativní odpovědi na žádost na přístup k osobním údajům (§ 28 a § 30 odst. 4 zákona o zpracování osobních údajů) vykazuje určitá specifika (shodně též rozsudky NSS z 16. 7. 2025, čj. 1 As 46/2025-41, body 13–16, nebo z 15. 10. 2025, čj. 3 As 34/2025-80, body 22–26). Ta jsou dána tím, že pokud by vyhověním žádosti nebo sdělením o nevyhovění žádosti, včetně odůvodnění, došlo k ohrožení [zákonem předvídaných zájmů], spravující orgán informuje subjekt údajů stejně jako ty žadatele, jejichž osobní údaje nezpracovává (§ 28 odst. 3 téhož zákona). 22. Negativní odpověď na žádost může být výsledkem dvou situací. Buď spravující orgán skutečně žádné údaje nezpracovává, anebo zpracování za účelem ochrany zákonem předvídaných zájmů popřel, tedy jeho odpověď neodpovídá skutečnosti. Žadatel se ovšem z odpovědi nedozví (a ani nemá dozvědět) nic o důvodech, které k negativní odpovědi vedly. Správní soudy pak přezkoumávají prvostupňové rozhodnutí, jehož vydání nepředchází běžné správní řízení a které nemusí nutně obsahovat odůvodnění. Zároveň žalobci musí „střílet naslepo“, jelikož sami neznají skutečný důvod negativní odpovědi (rozsudek čj. 1 As 45/2025-41, body 29–32). 23. Za takové situace NSS shledal, že správní soud musí – obdobně jako při přezkumu rozhodnutí založeného na utajovaných informacích – převzít „odpovědnost za kontrolu zákonnosti postupu spravujícího orgánu, aniž by kladl na žadatele o informace nepřiměřený, ne-li přímo nesplnitelný požadavek spočívající v unesení důkazního břemene a břemene tvrzení“. Jedině tak mohou správní soudy, na základě odděleně vedené dokumentace (§ 28 odst. 4 zákona o zpracování osobních údajů), ověřit zákonnost postupu správních orgánů, tedy zda spravující orgán skutečně žádné informace nezpracovává, anebo zda využil výjimky podle § 28 odst. 3 zákona o zpracování osobních údajů a zda tak učinil oprávněně, tj. v souladu se zákonem stanovenými podmínkami (rozsudek čj. 1 As 45/2025-41, bod 34). Nutnost ověření legitimního účelu odepření informací a s tím související účinné soudní