10 As 79/2021 — Nejvyšší správní soud

11 A 15/2024- 81 - text 11 11 A 15/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobce: J. B. bytem X zastoupen advokátem Mgr. Matějem Komárkem sídlem Drtinova 372/24, 150 00 Praha 5 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha 1 za účasti: městská část Praha 2 sídlem náměstí Míru 600/20, 120 39 Praha 2 zastoupena advokátem Mgr. Štěpánem Ciprýnem, LL.M. sídlem Rumunská 1720/12, 120 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného z 1. 12. 2023, čj. MHMP 2522637/2023, sp. zn. SMHMP 819943/2023/STR takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci a žalobní argumentace 1. Žalobce vlastní dva byty v činžovním domě na Vinohradech (čp. X). Vlastník vedlejšího domu (čp. Y) se rozhodl ve vnitrobloku postavit výtahovou šachtu s nástupní rampou (osoba zúčastněná na řízení je stavebníkem). Žalobce se stavebním záměrem nesouhlasí a na soud se obrátil proto, že žalovaný nevyhověl jeho odvolání proti rozhodnutí o schválení stavebního záměru. 2. Žalobcův nesouhlas se stavebním záměrem vyvěrá primárně z toho, že mezi jeho dvorem a dvorem sousedního domu je branka, kterou žalobce a další osoby z jeho domu používají k obsluze domu (zásobování obchodů v přízemí, stěhování větších břemen apod.). Žalobce je přesvědčen, že výstavbou výtahové šachty bude toto využití branky znemožněno či výrazně omezeno. Žalobce též poukázal na širší souvislosti věci – v době prvního vyhotovení projektové dokumentace, nebyla před jeho domem tramvajová zastávka, mohl zde stát kontejner a na protější straně ulice bylo možné parkovat. To již nyní není možné, neboť před domem jsou tramvajové zastávky oběma směry a parkování (i zastavení) je zakázáno. 3. Žalobce ve své argumentaci formuloval následující žalobní body. 4. První žalobní bod se týká odstupové vzdálenosti. Žalobce poukázal na požadavky v Pražských stavebních předpisech (nařízení hl. m. Prahy č. 10/2016 HMP; PSP), které stavba výtahu nesplňuje. Správní orgány vycházely z toho, že se na stavební záměr vztahuj výjimka, neboť jde o způsob zástavby v místě obvyklý. S tím žalobce nesouhlasí, neboť správní orgány vyložily obvyklost v místě zástavby s přihlédnutím ke všem dvorům v lokalitě. Žalobce je přesvědčen, že obvyklost je třeba vykládat úžeji a přihlížet pouze ke stavbám ve vnitrobloku, v němž se nachází stavební záměr. To žalobce dovozuje též z rozsudku zdejšího soudu z 22. 2. 2023, čj. 9 A 17/2020-90. Ve vnitrobloku se nachází další výtahová šachta, která však odstupové vzdálenosti splňuje, a další objekty, jež z důvodu své nízké výšky spadají pod výjimku dle § 29 odst. 2 písm. d) PSP. 5. V druhém žalobním bodu žalobce zdůrazňuje nevhodné umístění stavby ve vztahu k brance mezi dvory. Správní orgány existenci branky nepopíraly, ale její význam bagatelizovaly. Žalovaný uvedl, že před brankou (širokou přibližně jeden metr) bude prostor o šíři 1,4 metru. To však není pravda, neboť prostor bude široký pouze 1,1 metru z důvodu šíře soklu u paty výtahu. Výkres, z něhož žalovaný vycházel je vadný, neboť nezakresluje umístění branky a vychází pouze z katastrální mapy. Branka je vsazena do zídky, jež má mocnost přibližně 20 cm a zasahuje do pozemku, na kterém má stát stavební záměr (parc. č. Z). Šířka průchodu proto reálně bude přibližně 90 cm a rozvržení prostoru dále ztíží manipulaci s většími břemeny. 6. Žalobce dále v třetím žalobním bodu namítl, že správní orgány nesprávně upřednostnily práva stavebníka. Citoval z odůvodnění napadeného rozhodnutí a poukázal na úpravu PSP vztahující se k výtahům, z které plyne, že stavebník neměl povinnost výtah postavit. Záměrem stavebníka bylo pouze zlepšit komfort svých obyvatel, což žalobce nepovažuje za legitimní záměr. Vždy je potřeba zvážit, zda stavba výtah vyžaduje či ne. Tuto úvahu měly správní orgány zahrnout do svého správního uvážení a uzavřít, že stavba výtah nevyžaduje. 7. Čtvrtý žalobní bod se vztahuje k místním poměrům. Žalobce namítá, že branka mezi dvory je zásadní pro přístup k jeho nemovitosti. Po úpravě ulice Bělehradská jde o jedinou cestu, jak k domu přijet a jak do domu stěhovat objemné předměty. Žalovaný nesprávně odmítl tuto odvolací argumentaci s poukazem na to, že úpravy Bělehradské nejsou předmětem řízení. Žalobce totiž nepožadoval posouzení úpravy Bělehradské, ale posouzení stavebního záměru s ohledem na místní situaci, její součástí je i situace v Bělehradské. O neznalosti místních poměrů svědčí i to, že žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že je ve vnitrobloku několik obdobných výtahů, ač se tam ve skutečnosti nachází jen jeden. Žalobce v řízení namítal též nedostatečné oslunění v důsledku výstavby výtahové šachty. Domníval se, že správní orgány provedou místní šetření, ty se však spokojily s půdorysnými podklady z roku 1912 a o aktuální situaci se nezajímaly. Žalobce též považuje za nedostatečné, že se žalovaný opíral o mapové podklady z webů mapy.cz a maps.google.com. Některé z nich nejsou aktuální, neboť nezobrazují změnu v ulici Bělehradská, a některé mají takové měřítko, že z nich nelze nic relevantního vyčíst. 8. Pátý žalobní bod míří na nedostatečné vypořádání občanskoprávní námitek. Žalobce v řízení opakovaně namítal, že výstavba výtahu zasáhne do jeho práva k obhospodařování domu, jehož součástí je dle judikatury Nejvyššího soudu též zásobování a přenášení břemen. Umístění domu a nemožnost před ním parkovat jsou dle žalobce rozumným důvodem proto, aby se stavebník zdržel stavby v těsné blízkosti hranice pozemků ve smyslu § 1020 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.). Povinnost zkoumat dopady stavebního záměru na budoucí poměry v okolí výstavby plyne též z rozsudku Krajského soudu v Brně z 19. 5. 2017, čj. 30 A 62/2015-47. 9. Žalobce je přesvědčen, že mu náleží služebnost cesty dle § 1276 občanského zákoníku ve vztahu k průchodu přes vedlejší dvůr, přičemž tuto skutečnost namítal již před správními orgány. Žalovaný se spokojil s ověřením, že služebnost není zapsána v katastru nemovitostí, což je však nedostatečné, neboť je třeba posoudit též možnou existenci služebnosti jako závazkového vztahu. Existence služebnosti je dle žalobce nepochybná. Stavebník vydal nájemníkům nebytových prostor čip od vjezdové brány do svého dvora s vědomím, že disponují i klíči od branky mezi dvory. Klíč od branky je přitom shodný s klíčem od vchodových dvoří do žalobcova domu, což též svědčí o podstatném významu branky. Čip od vjezdové brány byl přislíben též žalobci a ostatním spoluvlastníkům jeho domu. 10. Žalobce navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí spolu s rozhodnutím správního orgánu prvního stupně a uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení. 2. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný považuje podanou žalobu za nedůvodnou a navrhl její zamítnutí. 12. Předně poukázal na to, že žalobní argumentace navazuje na odvolací námitky, s kterými se již dostatečně vypořádal v napadeném rozhodnutí. Proto na něj odkázal. 13. K prvnímu žalobnímu bodu uvedl, že se odstupovými vzdálenostmi zabýval a náležitě je posoudil. Nízkopodlažní objekty, které stojí ve vnitrobloku na hranicích pozemků, jsou často vyšší než 2,5 metru a navíc je uváděl pouze jako příklad. Třímetrový odstup není třeba dodržet, pokud je to v místě obvyklé, odpovídá to charakteru území nebo vyplývá ze způsobu parcelace. Tak je tomu právě u stavebního záměru, který je situován v blokové zástavbě, kde i samotné činžovní domy přiléhají přímo k hranicím se sousedními pozemky. Způsob výstavby v místě obvyklé nelze posuzovat jen s ohledem na konkrétní vnitroblok, ale je třeba vycházet z širšího okolí, což plyne též z rozsudku Nejvyššího správního soudu (NSS) z 6. 3. 2020, čj. 4 As 391/201932. Přístavby domů na hranici se sousedním pozemkem jsou v okolí stavebního záměru běžné. 14. K druhému žalobnímu bodu žalovaný zdůraznil, že branka zůstává mezi dvory zachována, stejně jako její využitelnost. Účel branky je propojení dvou sousedních dvorů, na čemž se nic nemění. Žalovaný při posuzování nevycházel pouze z výkresů ale z celého správního spisu, v němž jsou i žalobcovy fotografie, které branku detailně zobrazují. 15. Ve vztahu k třetímu žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že stavební řízení má povahu návrhového řízení, v němž stavební úřad posuzuje právě tu variantu, kterou mu stavebník předloží. Není zde prostor pro to, aby stavebníkovi navrhoval jiné varianty řešení. Žalobcovy námitky považuje za spekulativní a nepodložené důkazy. 16. K čtvrtému žalobnímu bodu žalovaný zopakoval, že posouzení místních poměrů nelze omezit jen na konkrétní vnitroblok. Zdůraznil též, že nemohl posuzovat úpravy Bělehradské, neboť to nebylo předmětem řízení. Jde-li o otázku oslunění, poukázal žalovaný na to, že odstupový úhel posuzoval v souladu s předpisy ve vztahu k oknu, k