2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

11 A 98/2024- 23 - text 8 11 A 98/2024 USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Zimy ve věci žalobkyně: Odborová organizace Sluníčko, IČ 22711554 sídlem Petrušov č. ev. 152, 571 01 Staré Město proti žalované: Vláda České republiky sídlem nábřeží Edvarda Beneše 128/4, 118 00 Praha 1 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované spočívajícím v porušování veřejného subjektivního práva žalobkyně na řádné odůvodnění správního uvážení žalované, a to v případě vyřízení podání ze dnů 25. 3., 28. 3., 29. 3., 30. 3., 20. 4., 21. 4., 22. 4. a 11. 5. 2024, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá, aby soud zakázal žalované pokračovat v nezákonném zásahu, který měl podle jejího tvrzení spočívat v tom, že žalovaná ve vyřízení podání žalobkyně ze dnů 25. 3., 28. 3., 29. 3., 30. 3., 20. 4., 21. 4., 22. 4. a 11. 5. 2024 neuvedla řádné odůvodnění provedeného správního uvážení. Pro srozumitelnost níže uvedeného soud předesílá, že se obdobnou věcí totožného žalobce již zabýval jeho pátý senát, přičemž žalobu odmítl usnesením ze dne 30. 7. 2024, č. j. 5 A 53/2024-18. 2. Žalobkyně v žalobě ke skutkovým okolnostem věci uvedla, že zaslala žalované, prostřednictvím Úřadu vlády: dne 25. 3. 2024 „Podnět dle § 42 správního řádu“; dne 28. 3. 2024 „Stížnost dle zákona č. 234/2014 Sb., § 79 (1)“; dne 29. 3. 2024 „Stížnost dle zákona č. 234/2014 Sb., § 79 (1)“; dne 30. 3. 2024 „Stížnost dle zákona č. 234/2014 Sb., § 79 (1)“; dne 20. 4. 2024 „Podnět dle § 42 správního řádu a stížnost dle zákona č. 234/2014 Sb., § 79 (1)“; dne 21. 4. 2024 „Podnět dle § 42 správního řádu, stížnost dle zákona č. 234/2014 Sb., § 79 (1) a žádost o vyloučení ministra vnitra z projednávání a rozhodování věcí“; dne 22. 4. 2024 „Podnět dle § 42 správního řádu, stížnost dle zákona č. 234/2014 Sb., § 79 (1) a žádost o vyloučení ministra vnitra z projednávání a rozhodování věcí“; dne 11. 5. 2024 „Stížnost dle zákona č. 234/2014 Sb., § 79 (1) a žádost o vyloučení ministra vnitra z projednávání a rozhodování věcí“. Žalobkyně vysvětlila, že shora vypočtenými úkony podala podnět a stížnosti, jejichž cílem bylo, aby žalovaná provedla nové služební hodnocení nejvyššího státního tajemníka, a aby z vyřizování dané věci byl vyloučen ministr vnitra. 3. Žalobkyně připustila, že na tato její podání reagoval dne 22. 5. 2024 ministr vnitra sdělením, č. j. MV-60370-10/TP-2024 (dále též „sdělení“), jímž podání vyřídil. Žalobkyně však namítala, že takovýto způsob vyřízení věcí ministrem vnitra zasahuje do jejího veřejného subjektivního práva, a sice do práva na řádné odůvodnění správního uvážení. Žalovaná totiž porušila zejména povinnost uvést, jaká kritéria v rámci své úvahy použila, jaké důkazní prostředky si opatřila, jaké důkazy provedla a jak je hodnotila, čímž se dopustila libovůle. Žalobkyně namítala, že sdělení neodkazuje na žádné rozhodnutí soudu či jiné právní autority, na žádný komentář či výkladové stanovisko, ohledně postupu v případě stížnosti dle § 175 správního řádu, naopak dokonce popírá stanovisko Ministerstva vnitra, aniž by cokoli zdůvodnilo. Žalobkyně zdůraznila, že se nedomáhala zrušení či změny služebního hodnocení státního zaměstnance, nýbrž provedení nového služebního hodnocení podle § 155 odst. 7 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (dále jen „zákon o státní službě“). Žalobkyně tak dovodila, že si žalovaná podání žalobkyně ani pořádně nepřečetla, a že způsob vyřízení věci dle žalobkyně vzbuzuje dojem, že žalovaná rezignovala na výkon moci ve smyslu Ústavy ČR a mocenský prostor ve veřejné správě uvolnila organizovanému zločinu. 4. Žalobkyně měla za to, že nezákonný zásah spočívající v neuvedení řádného odůvodnění správního uvážení ohledně jejích podání trvá. Domáhala se proto, aby soud vládě zakázal pokračovat v porušování jejího veřejného subjektivního práva na řádné odůvodnění správního uvážení ohledně vyřízení podání ze dnů 25. 3., 28. 3., 29. 3., 30. 3., 20. 4., 21. 4., 22. 4. a 11. 5. 2024. Žalobkyně na podporu svých tvrzení odkázala na usnesení Nejvyššího správního soudu, č. j. 6 A 25/2002-42, ve kterém se Nejvyšší správní soud vyjádřil ke správnímu uvážení. 5. Dále v žalobě odkázala na právní stanovisko ombudsmana vyjádřené ve Zprávě o šetření ve věci posouzení sp. zn. 6858/2023/VOP/DV, č. j. KVOP-27110/2024 (dále „Zpráva“). Dle žalobkyně ve Zprávě ombudsman dovodil, že správní orgán, jenž nevyhoví podnětu dle § 42 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „správní řád“, příp. „s. ř.“) je povinen uvést důvody pro nevyhovění podnětu (pokud jej osoba o tuto informaci požádala). Tuto povinnost ombudsman přitom dovozuje z principů dobré správy a správně by tedy vyrozumění o nevyhovění podnětu mělo obsahovat „vysvětlení alespoň v takovém rozsahu, aby v podateli nevzbuzovalo důvodné podezření na nečinnost úřadu, případně na svévolné uplatnění správního uvážení. Sdělení zasílané tomu, kdo podal podnět podle § 42 správního řádu, nemá obsahovat odůvodnění odpovídající rozsahem a kvalitou odůvodnění správního rozhodnutí. Sdělení by mělo být úměrné obsahu podnětu, přesvědčivé a měl by z něj plynout stručný právní a skutkový náhled na danou věc“. 6. Rovněž žalobkyně odkázala na článek Vyřizování podnětu k zahájení správního řízení z moci úřední, autorky JUDr. Soni Večeřové, vyšlém v časopise Jurisprudence pod č. 2/2021. Tento článek má podpořit tvrzení žalobkyně o míře dostatečně řádného odůvodnění vyrozumění o nevyhovění podnětu. Z výňatku, který vnesla do žaloby, soud cituje: „musí být „tzv. jiné správní úkony také přiměřeně odůvodněny“ a mělo by být „sehnatelné, jaké důvody vedly k tomu, kterému obsahu vydaného vyjádření“. 7. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla, aby soud žalobu odmítl, jelikož nejsou splněny podmínky řízení a tento nedostatek má být neodstranitelný. Žaloba dle žalované není věcně projednatelná, protože chybí připustitelné žalobní tvrzení nezákonného zásahu. Žalovaná uvedla, že z § 42 s. ř. plyne pouze povinnost správního orgánu žalobkyni vyrozumět, tomu odpovídá právo žalobkyně na vyrozumění (sdělení), jak správní orgán s jejím podnětem naložil, přičemž ze sdělení by mělo být patrné, že se správní orgán podnětem žalobkyně zabýval. Z ustanovení § 175 odst. 5 s. ř. dle žalované vyplývá rovněž pouze povinnost správního orgánu stěžovatele o vyřízení stížnosti vyrozumět. Žalovaná má za to, že byly veškeré zákonem stanovené povinnosti v daném případě naplněny. Dále se ve svém vyjádření k žalobě žalovaná zabývala možným zneužitím práva na činění podání a obecně na aktivizaci činnosti orgánů veřejné moci ze strany žalobkyně. Závěrem se pak žalovaná vyjádřila k postavení žalobkyně jakožto odborové organizace a jejímu fungování jako odborové organizace. 8. Soud se nejprve musel zabývat tím, zda je podaná žaloba vůbec věcně projednatelná. Soud rekapituluje, že žalobkyně tvrzený nezákonný zásah spatřuje v tom, že vláda (žalovaná) porušuje její veřejné subjektivní právo na řádné odůvodnění správního uvážení ohledně jejích podání ze dnů 25. 3., 28. 3., 29. 3., 30. 3., 20. 4., 21. 4., 22. 4. a 11. 5. 2024. Podání žalobkyně obsahovala podnět k zahájení řízení dle § 42 správního řádu, kterým se domáhala, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední o novém služebním hodnocení PhDr. Jindřicha Fryče dle § 155 odst. 7 zákona o státní službě. Podání ze dne 28. 3. 2024 a následující byla označená jako „Stížnost dle zákona č. 234/2014 Sb., § 79 (1)“, obsahově ovšem odpovídají stížnosti dle § 175 odst. 1 správního řádu, žalobkyně ve svých podáních uvedla: „…Výše uvedené dokazuje, že PhDr. J. F. porušil povinnosti, které mu vyplývají ze správního řádu, služebního zákona a zákona o svobodném přístupu k informacím. Žádáme vládu o vyrozumění, zda stížnost shledala důvodnou nebo částečně důvodnou, popř. jaká učinila opatření k nápravě.“ Žalobkyně tudíž v žalobě nesouhlasila s tím, že žalovaná neuvedla řádné odůvodnění svého správního uvážení (1) ohledně jejího podnětu dle § 42 správního řádu, a (2) ohledně její stížnosti, která obsahově odpovídala stížnosti dle § 175 odst. 1 správního řádu. 9. Podle § 42 správního řádu správní orgán je povinen přijímat podněty, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední. Pokud o to ten, kdo podal podnět, požádá, je správní orgán povinen sdělit mu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, popřípadě že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu. Sdělení správní orgán nezasílá, postupuje-li vůči tomu, kdo podal podnět, podle § 46 odst. 1 nebo § 47 odst. 1. 10. Podle § 175 odst. 1 správního řádu dotčené osoby mají právo obracet se na správní orgány se stížnostmi proti nevhodnému chování úředních osob nebo proti postupu správního orgánu, neposkytuje-li tento zákon jiný prostředek ochrany. 11. Podle § 175 odst. 5 s