11 Ad 3/2025 – Městský soud v Praze

11 Ad 3/2025- 44 - text  8 11 Ad 3/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobkyně: nezletilá C. M. M. zastoupená zákonnou zástupkyní K. M. obě bytem X proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví sídlem Palackého náměstí 375/4, 128 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze 17. 12. 2024, čj. MZDR 28329/2024-2/PRO takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci 1. Hygienická stanice hlavního města Prahy nařídila žalobkyni protiepidemická opatření – mj. karanténu, neboť dospěla k závěru, že žalobkyně byla v kontaktu s osobou, u které bylo prokázáno onemocnění COVID-19, a stala se tak podezřelou z nákazy. Žalobkyně namítá, že jí karanténa byla nařízena nezákonně, a to zejména proto, že celá pandemie byla vyvolána uměle a představovala systémové násilí proti celé západní společnosti včetně žalobkyně. Soud jí nedal za pravdu. 2. Průběh řízení a obsah správního spisu 2. Hygienická stanice hlavního města Prahy rozhodnutím z 21. 9. 2020 nařídila žalobkyni protiepidemická opatření (podrobit se karanténě, minimalizovat riziko šíření infekčního onemocnění, sledovat svůj zdravotní stav a řídit se pokyny ošetřujícího lékaře), protože žalobkyně byla jako žačka během adaptačního kurzu základní školy v kontaktu s osobou, u které bylo prokázáno onemocnění COVID-19. Karanténní opatření jí hygienická stanice nařídila ode dne oznámení rozhodnutí do 22. 9. 2020. Rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno téhož dne. 3. Žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí odvolala. Žalovaný rozhodnutím z listopadu 2020 její odvolání zamítl a v odvodnění svého rozhodnutí doplnil, že žalobkyně byla 12. 9. 2020 v kontaktu s osobou, u které bylo prokázáno onemocnění COVID-19. 4. Žalobkyně napadla rozhodnutí o odvolání žalobou, které zdejší soud rozsudkem z 23. 4. 2021, čj. 10 Ad 1/2021-30, vyhověl a napadené i prvostupňové rozhodnutí zrušil. Důvodem byla nepřezkoumatelnost a nedostatek skutkových zjištění, které by poskytovaly dostatečnou oporu pro nařízení karanténních opatření. 5. Hygienická stanice následně rozhodnutím z 10. 6. 2024 nařídila opětovně žalobkyni protiepidemická opatření od 21. 9. do 22. 9. 2020. Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí odvolání, kterému žalovaný vyhověl a vrátil věc hygienické stanici k novému projednání. Žalobkyni totiž nebylo umožněno vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladům. 6. Rozhodnutím z 3. 10. 2024 hygienická stanice opět nařídila žalobkyni od 21. 9. do 22. 9. 2020 totožná protiepidemická opatření jako v předchozích rozhodnutích. Žalobkyně se znovu odvolala, načež žalovaný k tomuto odvolání prvostupňové rozhodnutí nyní napadeným rozhodnutím drobně změnil tak, že zkrátil dobu karanténních opatření pouze na 22. 9. 2020. Ve zbytku se s prvostupňovým rozhodnutím ztotožnil. 3. Argumentace účastníků 3.1 Žalobní argumentace 7. Žalobkyně s napadeným rozhodnutím nesouhlasí a navrhuje, aby jej soud zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. 8. V prvním okruhu žalobních námitek tvrdí, že skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování. Původní správní spis, který obsahoval seznam jmen, na němž bylo rukou napsáno „Adaptační kurz ZŠ Bílá 10.-13. 9. 2020 Lhotka u Mělníka“ a na němž byla dvě jména označena křížkem, totiž neexistuje. Hygienická stanice na základě nového spisu dospěla k závěru, že žalobkyně byla v kontaktu pouze s jednou osobou, u níž bylo prokázáno onemocnění COVID-19. Žalobkyně se proto domnívá, že zrekonstruovaný spis neodpovídá původnímu, a skutková zjištění proto považuje za nepravdivá. 9. Krom toho při nahlížení do spisu zjistila, že spis obsahuje nesourodé písemnosti, které nebyly řádně vedeny ani žurnalizovány, a nelze jej tedy vůbec považovat za správní spis. Správní řízení proto nebylo vedeno řádně a vydaná rozhodnutí jsou i z tohoto důvodu nezákonná a protiústavní. 10. Ve druhém žalobním bodě se domnívá, že žalovaný věc nesprávně právně posoudil. Má za to, že její karanténa byla ryze účelová s cílem učinit z ní „mrtvou duši“ a byla součástí domácího a systémového násilí, kterému je ona i její užší rodina dlouhodobě vystavena a které je předmětem několika trestních oznámení. Toto násilí se navíc netýká pouze žalobkyně a její rodiny ale celé západní společnosti. Bylo navíc zcela zbytečné, o čemž svědčí případ Švédska, které karanténu pouze doporučovalo vybraným skupinám „zranitelných“ osob a zdravá populace se měla tzv. promořit. Tvrdí, že koronavirová krize byla uměle vyvolaná a její příprava je pečlivě zdokumentována. Toto systémové násilí je přitom notorietou, kterou netřeba dokazovat. Bylo-li tedy zcela zdravé a koronavirem neohrožené žalobkyni uložena karanténa, došlo ke zcela neodůvodněnému zkrácení jejích základních práv. PCR metoda je navíc podle ní pro účely stanovení diagnózy zcela nespolehlivá. 11. Ve třetí námitce žalobkyně tvrdí, že správní orgány zatížily řízení vadou tím, že jej nepřerušily, ačkoliv je informovala o možném spáchání trestného činu, přestupku nebo jiného správního deliktu. Odkázala přitom na příslušná řízení. Správní orgány měly v takové situaci řízení přerušit a vyžádat si informace o stavu těchto řízení ve smyslu § 57 odst. 1 písm. d) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. 12. Žalobkyně vznesla v žalobě námitku podjatosti soudců Mgr. Bc. Jana Ferfeckého, Mgr. Martina Lachmanna a Mgr. Aleše Sabola, kteří rozhodovali v žalobkyniných jiných věcech. 3.2 Vyjádření žalovaného 13. Žalovaný považuje žalobu za nedůvodnou a navrhuje, aby ji soud zamítl. 14. K prvnímu okruhu žalobních námitek uvádí, že spisový materiál prokazuje, že skutkový stav byl zjištěn řádně. Hygienická stanice v souladu se závěry rozsudku zdejšího soudu čj. 10 Ad 1/2021-30 vložila do spisu další dokumenty (zejména hlášenku prokazující onemocnění COVID-19 u osoby, s níž byla žalobkyně v kontaktu) jako podklady pro vydání rozhodnutí o nařízení protiepidemických opatření. Z obsahu správního spisu vyplývá, že podklady byly kompletní v době, kdy s nimi byla žalobkyně seznámena a pořídila si jejich fotokopie (září 2024). Z epidemiologického hlediska postačuje pro nařízení protiepidemických opatření, pokud byla žalobkyně v kontaktu i jen s jedinou nakaženou osobou. 15. K námitce nesprávného vedení spisu žalovaný konstatuje, že žalobkyně do spisu opakovaně nahlížela a nevznesla žádné výhrady k jeho vedení. Rozsah spisu odpovídá množství podání, která žalobkyně zaslala správním orgánům. Předchozí procesní pochybení již byla napravena a žalobkyni bylo umožněno seznámit se s podklady před vydáním rozhodnutí. Žalobkyně tak na žádných svých procesních právech zkrácena nebyla. 16. Žalovaný nesouhlasí ani s druhou žalobní námitkou. Nařízením karantény nedošlo k žádnému násilí ani šikaně vůči žalobkyni. Hygienická stanice postupovala v mezích svých zákonných pravomocí. Webové stránky, na které žalobkyně odkazuje, se netýkají onemocnění COVID-19. K odkazu na švédský přístup žalovaný dodává, že orgány ochrany veřejného zdraví byly povinny postupovat podle českých právních předpisů, zejména zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Nepřípadným je i argument, že karanténa byla nařízena zcela zdravé žalobkyni, neboť podle § 2 odst. 7 písm. a) zákona o ochraně veřejného zdraví se karanténou rozumí oddělení zdravé fyzické osoby, která byla během inkubační soby ve styku s infekčním onemocnění nebo pobývala v ohnisku nákazy, od ostatních osob s cílem zabránit přenosu infekčního onemocnění. 17. Žalovaný nevidí žádnou souvislost mezi nařízením karanténních opatření a jednáním osob z rodiny žalobkyně, na které zástupkyně žalobkyně podávala trestní oznámení. Informace, které žalobkyně poskytla (včetně trestních oznámení, komunikace s orgány a printscreenů ze sociálních sítí) považuje žalovaný za irelevantní pro posouzení zákonnosti karanténních opatření. Správní orgány postupovaly správně, když řízení nepřerušily za účelem zjišťování informací, které s věcí zjevně nesouvisí. Ani třetí žalobní námitka proto není důvodná. 4. Posouzení věci soudem 18. Ve věci samé rozhodl soud bez nařízení jednání, s čímž žalobkyně souhlasila výslovně a žalovaný konkludentně [§ 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.)]. 19. Soud nepovažoval za nutné nařizovat jednání ani pro účely dokazování. Žalobkyně sice k žalobě přiložila řadu listin, které označila za důkazy, soud nicméně většinu z nich nepovažoval za řádné důkazní návrhy a zbylé považoval za nadbytečné. 20. Z žalobkynina podání není zřejmé, k jakým konkrétním tvrzením navrhuje provést důkaz čtyřmi příspěvky ze sociální sítě X a fotografiemi správních spisů. Podle § 71 odst. 1 písm. e) s. ř. s. má přitom žaloba proti rozhodnutí obsahovat, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést. Žalobce tuto svoji povinnost splní, pokud konkrétní důkazní návrh spojí s konkrétním žalobním tvrzením. Nespojí-li žalobce důkazní ná