14 A 140/2023 – Městský soud v Praze

14 A 140/2023- 138 - text 7 14 A 140/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Martina Bobáka a Jana Ferfeckého ve věci žalobkyně: Ing. A. B. bytem X proti žalovanému: Magistrát hl. m. Prahy sídlem Mariánské nám. 2, 110 00 Praha 1 za účasti: 1. J. Z. bytem X zastoupena advokátem JUDr. Pavlem Kiršnerem, LL.M. sídlem Rumunská 1720/12, 120 00 Praha 2 2. Městská část Praha 11 sídlem Ocelíkova 672/1, 149 00 Praha 11 3. Pražská teplárenská a.s. sídlem Partyzánská 1/7, 170 00 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného z 29. 8. 2023, čj. MHMP 1728016/2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobkyně je povinna nahradit osobě zúčastněné na řízení 1) náklady řízení ve výši 9 114 Kč, a to do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Pavla Kiršnera, LL.M., advokáta. IV. Osoby zúčastněné na řízení 2) a 3) nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí 1. V této věci soud rozhoduje podruhé. Jeho rozsudek z 5. 3. 2024, čj. 14 A 140/202392 (první rozsudek), zrušil Nejvyšší správní soud (NSS) rozsudkem z 19. 2. 2025, čj. 6 As 61/202473. Již na tomto místě soud odkazuje na podrobnější rekapitulaci sporu v prvním rozsudku v této věci, případně také na rozsudek 6 As 61/2024. 2. Ze správního spisu vyplynuly následující skutečnosti. 3. Stavebník [osoba zúčastněná na řízení 1)] podal dne 21. 11. 2019 žádost o vydání společného povolení pro stavební záměr nazvaný „Přístavba a nástavba objektu č. p. X pro bydlení a ubytování, Praha, Chodov“ na pozemcích parc. č. XA, XB, XC, XD v k. ú. X (dále také jako stavba či záměr). Rozhodnutím z 8. 3. 2021 stavební úřad schválil stavební záměr. Žalovaný rozhodnutím z 16. 5. 2022 původní rozhodnutí zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu k dalšímu řízení. Rozhodnutím z 2. 11. 2022 Úřad městské části Praha 11 (stavební úřad) opět povolil stavební záměr. Rozhodnutím označeným v záhlaví (napadené rozhodnutí) žalovaný zčásti změnil rozhodnutí z 2. 11. 2022, jinak toto rozhodnutí potvrdil. II. Žaloba a vyjádření 4. Žalobkyně se proti napadenému rozhodnutí brání žalobou. U soudu uplatnila následující námitky: a. stavba nesplňuje požadavky na ochranu před (nadlimitním) hlukem, čímž nebude zachována pohoda bydlení a kvalita prostředí; b. stavba nesplňuje požadavek, aby alespoň jedna obytná místnost v každém bytě byla orientována do venkovního prostoru, kde nejsou pro tuto místnost ve venkovním chráněném prostoru stavby překračovány hygienické limity hluku; c. jednak stavebník nesprávně vypočetl počet potřebných parkovacích stání, jednak nedoložil nájemní smlouvu k pozemku parc. č. XB v k. ú. Chodov určenému pro parkovací stání, ale doložil pouze souhlas dle § 184a zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (starého stavebního zákona); d. stavebník neprokázal soulad stavby s požadavky požární bezpečnosti; e. stavba nesplňuje územním plánem stanovené funkční využití dané plochy. 5. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou. Navrhl, aby ji soud zamítl (vyjádření z 16. 10. 2023). K tomuto návrhu se připojil také stavebník ve vyjádření z 15. 12. 2023. III. První rozsudek, rozsudek 6 As 61/2024 a další řízení 6. Prvním rozsudkem soud napadené rozhodnutí zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. 7. Žalovaného soud zavázal, aby v dalším řízení znovu rozhodl poté, co obstará nájemní smlouvu k pozemku parc. č. XB v k. ú. X, a na základě jejího obsahu zhodnotí naplnění podmínek pro výstavbu z hlediska počtu parkovacích stání (část V.D.2. prvního rozsudku). Zbylé žalobní námitky vč. toho, že stavba má sloužit jako autoservis, a ne jako zařízení „služeb a drobná provozovna“ (část V.D.1. prvního rozsudku), shledal nedůvodnými. Soud nevyhověl ani námitce stran překročení hlukové zátěže, byť nepopřel, že v daném území je v současné době překročena hluková zátěž (část V.A.). Za nedůvodné považoval také výtky stran rozporu stavby s § 52 odst. 2 nařízení č. 10/2016, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (pražské stavební předpisy nebo jen PSP; část V.B. prvního rozsudku) či ohledně požárně bezpečnostního řešení stavby (část V.C. prvního rozsudku). Konečně soud neshledal důvodnou ani námitku stran nesouladu stavby s územněplánovací dokumentací (část V.E.). 8. Ke kasační stížnosti žalovaného a stavebníka NSS rozsudkem 6 As 61/2024 zrušil první rozsudek a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. Zejména uvedl, že soud pochybil, pokud konstatoval, že žalovaný měl zjistit obsah nájemní smlouvy ohledně pozemku, jímž stavebník měl zabezpečit 12 parkovacích stání pro účely stavby. 9. Soud pak vyzval strany, aby se vyjádřily k právnímu a skutkovému stavu věci po vydání rozsudku 6 As 61/2024. 10. Žalovaný ve vyjádření z 26. 3. 2025 opět navrhl, aby soud žalobu zamítl. 11. Žalobkyně ve vyjádření z 2. 4. 2025 považovala žalobu za důvodnou, a to ve všech žalobních bodech. Stran otázky řešené rozsudkem 6 As 61/2024 uvedla, že dle ní nepostačuje doložení souhlasu dle § 184a starého stavebního zákona, neboť jde o podmíněný souhlas. Stavební úřad se měl zabývat podmínkami tohoto souhlasu a tím, zda jsou naplněny podmínky § 32 a 33 PSP. Ve vztahu k dopravě žalobkyně odkázala také na námitku, že doprava vyvolaná záměrem dále přitíží již stávající nadlimitní hlukové zátěži území, byť by i mělo jít jen o 0,01 dB. 12. Stavebník se ve vyjádření z 10. 4. 2025 ztotožnil se závěry rozsudku 6 As 61/2024, dle něhož nemusel stavebnímu úřadu dokládat soukromoprávní titul, ale postačoval souhlas dle § 184a starého stavebního zákona. Odkázal také na souhlasné závazné stanovisko Úřadu městské části Praha 11 pro společné řízení z 27. 11. 2019. Byť to nepovažoval za nezbytné, soudu zaslal také spornou nájemní smlouvu z 26. 6. 2019 na pozemek parc. č. XB v k. ú. X k umístění parkovacích stání. IV. Druhé posouzení věci 13. Soud v dalším řízení opět přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.)]. O žalobě znovu rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). 14. Nyní soud rozhoduje o žalobě podruhé. Žalobkyně ve vyjádření z 2. 4. 2025 polemizovala se závěry prvního rozsudku a rozsudku NSS. Tato polemika je ovšem marná. Při opětovném hodnocení žalobních bodů, které soud v prvním rozsudku shledal nedůvodnými, a jimiž se NSS v rozsudku 6 As 61/2024 věcně nezabýval, soud nemohl jinak než bez dalšího vycházet z již vyslovených závěrů (části V.A., V.B., V.C., V.D.1 a V.E prvního rozsudku). K parametrům předvídatelnosti opětovného soudního přezkumu soud odkazuje žalobkyni na rozsudek NSS z 20. 5. 2024, čj. 9 As 66/2023-72, JRD Hlubočepy, body 22 a násl., či na usnesení rozšířeného senátu NSS z 23. 2. 2022, čj. 1 Azs 16/2021-50, č. 4321/2022 Sb. NSS, např. bod 39. Ve shora označených částech závěrů tedy soud musel vycházet z prvního rozsudku, jehož závěry je v tomto ohledu vázán. 15. Nad rámec důvodů uvedených v části V.A. prvního rozsudku soud nyní pouze doplňuje, že neshledal nepřezkoumatelnými či nezákonnými ani závazná stanoviska Hygienické stanice hl. m. Prahy dne 21. 9. 2020, čj. HSHMP 47804/2020/Jur, a potvrzující závazné stanovisko Ministerstva zdravotnictví ze dne 14. 4. 2023, čj. MZDR 6377/2023-4/OVZ. Odůvodnění, jímž soud v prvním rozsudku vypořádal námitky na s. 4 až 9 žaloby, vyvrací také (stejné) výtky, kterými žalobkyně zacílila na přezkum těchto závazných stanovisek. Mezi stranami není sporu o tom, že realizací záměru může dojít k zvýšení zatížení území hlukem pouze o 0,01 dB. Žalobkyně ovšem nesouhlasila se závěrem, že takové zatížení je z hlediska umístnění záměru již zanedbatelné. V tomto směru soud rozumí žalobkyni, která se brání byť i sebemenšímu růstu hlukové zátěže. S ohledem na to, že i dle soudu má stavba potenciál částečně odstínit dosavadní zdroje hluku v nemovitosti žalobkyně (bod 44 prvního rozsudku) a také vzhledem k tomu, že závěry o převažujících směrech, v nichž bude zajištěna dopravní obslužnost záměru, nejsou nelogické (bod 43 prvního rozsudku), soud nevidí důvod k tomu, aby tato závazná stanoviska považoval za právně neúčinná ve vztahu k napadenému rozhodnutí (srov. KÜHN, Z., KOCOUREK, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, str. 611). 16. Jde-li pak o právní názor NSS, při opětovném posouzení žaloby je jím soud přísně vázán (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). Pokud v mezičase nedojde k relevantní změně právní úpravy ani rozhodných skutečností, tj. výchozích předpokladů k tomu, aby soud mohl vůbec uvažovat o revidování či přehodnocení dílčích závěrů prvního rozsudku či rozsudku NSS, nemůže soud nerespektovat závěry NSS v téže věci. Jinak by NSS přímo vybízel ke zrušení jeho dalšího rozsudku v té samé věci. Princip kasační závaznosti právního názoru instanč