6 As 167/2019 — Nejvyšší správní soud

15 A 10/2025- 35 - text  9 15 A 10/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudců Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobkyně: S. F. zastoupená Sdružením pro integraci a migraci o.p.s., jako obecným zmocněncem se sídlem Praha 3, Havlíčkovo náměstí 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem takto: I. Změna žaloby navržená žalobkyní v podání ze dne 3. 3. 2025 se připouští. II. Zásah žalovaného spočívající v tom, že neprovedl registraci žalobkyně jako žadatelky o mezinárodní ochranu ode dne 20. 11. 2023, je nezákonný. III. Žalovanému se ukládá povinnost provést registraci žalobkyně v evidenci žadatelů o mezinárodní ochranu tak, že žalobkyně je v této evidenci vedena ode dne 20. 11. 2023. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 1. 2. 2024 se žalobkyně původně domáhala ochrany proti nečinnosti žalovaného ve věci žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 20. 11. 2023. Navrhla, aby soud žalovanému uložil povinnost do 3 dnů od právní moci rozsudku vydat průkaz žadatelky o udělení mezinárodní ochrany na základě žádosti žalobkyně podané dne 20. 11. 2023 (dále též jen „žádost ze dne 20. 11. 2023“). V žalobě předeslala, že žalobu na ochranu proti nečinnosti podává z procesní opatrnosti vedle současně vedeného řízení ve věci nezákonného zásahu spočívajícího v nezahájení řízení ve věci žádosti o mezinárodní ochranu. Toto řízení je u Městského soudu v Praze vedeno pod sp. zn. 5 A 72/2023. 2. Žalobkyně uvedla, že vyčerpala prostředek nápravy ve smyslu § 80 správního řádu, neboť návrh na opatření proti nečinnosti byl podán dne 23. 1. 2024. Ke dni podání žaloby žalobkyně neobdržela informaci nadřízeného orgánu ani nebyla vyzvána k poskytnutí údajů k podané žádosti anebo nebyl vydán dle § 57 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) průkaz žadatelky o mezinárodní ochranu, který má být vydán do 3 dnů ode dne poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu. 3. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2023 č.j. 2 Azs 40/2022-35 žalobkyně zdůraznila, že průkaz žadatelky o mezinárodní ochranu je osvědčením, které mělo být vydáno žalobkyni do 3 dnů, neboť jedině od tohoto osvědčení je možné odvíjet legálnost pobytu žalobkyně a prokazovat se státním orgánům jako důkaz toho, že je považována za žadatelku o mezinárodní ochranu podle zákona o azylu. Žádost o mezinárodní ochranu byla řádně podána dne 20. 11. 2023 a tímto okamžikem bylo řízení zahájeno, neboť žalobkyně projevila vůli požádat o mezinárodní ochranu, kterou směřovala přímo ke státním orgánům. Žalobkyně tak naplnila podmínky projevu vůle dle § 3 odst. 1 zákona o azylu a ode dne podání žádosti je žadatelkou o mezinárodní ochranu. Náleží jí proto osvědčení ve formě průkazu žadatelky o udělení mezinárodní ochrany a na to navazující veškerá práva s tímto spojená. Jedinou možností žalobou napadané nečinnosti je nečinnost ve smyslu nevydání osvědčení (průkazu), neboť s ohledem na neuběhnutí lhůty k vydání rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany nepřipadá v úvahu žádné rozhodnutí či jiné osvědčení, které by mohlo naplnit znaky nečinnosti dle s.ř.s., aby soud tuto nečinnost mohl aktuálně konstatovat. Pro žalobkyni je podstatná deklarace soudu o konkrétním datu, od kterého bylo zahájeno řízení o mezinárodní ochraně, resp. od kterého je žalobkyně žadatelkou o mezinárodní ochranu a tím pádem i poživatelkou práv, která jí s tímto statusem náleží. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyně postupuje zcela účelově a svým postupem se snaží dosáhnout soudní cestou deklarování svého vstupu do azylové procedury z důvodu s tím spojeného přístupu do systému veřejného zdravotního pojištění, aby nebyla nucena nést náklady spojené se svou léčbou, které vznikly ještě přede dnem 23. 5. 2024. K tomuto dni totiž podáním žádosti žalobkyně iniciovala řízení o udělení mezinárodní ochrany. V důsledku toho jí byl vystaven průkaz žadatele o mezinárodní ochranu, který je jí pravidelně prodlužován a doposud jím disponuje. Nenachází se tedy v situaci, kdy by neměla jak prokázat legálnost svého pobytu nebo fakt, že se nalézá v pozici žadatelky o mezinárodní ochranu. Ve věci této její žádosti bylo navíc už vydáno i správní rozhodnutí a žalobkyni bylo odesláno předvolání k jeho předání plánovanému na 19. 2. 2025. 5. Žalovaný poukázal na to, že žalobkyně se snaží všemi dostupnými prostředky dosáhnout deklarování vstupu do azylové procedury v době své hospitalizace, aby nemusela nést tíhu nákladů souvisejících s její hospitalizací, což sama nezastírá. Uvedl, že v České republice jí bylo uděleno vízum za účelem strpění až do března 2025, tudíž neměla důvod k obavě z návratu do země původu. Konstatoval dále, že žaloba na ochranu před nezákonným zásahem byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2024 č.j. 5 A 72/2023-86 zamítnuta z důvodu aplikace institutu zákazu zneužití práva. Zamítnuta byla i kasační stížnost, kterou žalobkyně podala proti uvedenému rozsudku. Dodal, že žalobkyně mohla žádost o mezinárodní ochranu podat osobně v přijímacím středisku již před svou hospitalizací, přičemž žalovaný vyložil ustanovení § 3c zákona o azylu v souladu s důvodovou zprávou k zákonu č. 173/2023 Sb. Postup žalobkyně je procesním taktizováním, které nemůže být určujícím kritériem pro volbu žalobního typu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2015 č.j. 8 Azs 144/2015-30). Podle žalovaného tak nelze vyloučit, že petit žaloby je v rozporu s obecnou zásadou správního práva „non bis in idem“. 6. V replice ze dne 3. 3. 2025 žalobkyně navrhla, aby soud připustil změnu žaloby (dále též „návrh na změnu žaloby“) spočívající ve změně žalobního typu s ohledem na skutečnost, že žalovaný v mezidobí dne 27. 1. 2025 pod č.j. X vydal rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany, kterým jí byla udělena doplňková ochrana podle § 14a zákona o azylu (dále jen „rozhodnutí o doplňkové ochraně“). Žalobkyně proto navrhla, aby soud po připuštění změny žaloby určil, že i) zásah žalovaného spočívající v tom, že neprovedl registraci žalobkyně jako žadatelky o mezinárodní ochranu ode dne 20. 11. 2023 je nezákonný, a ii) žalovanému uložil povinnost provést registraci žalobkyně v registru žadatelů o mezinárodní ochranu tak, že žalobkyně je v tomto vedena ode dne 20. 11. 2023. Zdůraznila, že předmětem této žaloby je nezákonný postup, kterého se žalovaný dopustil tím, že nezahájil řízení o žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany, kterou učinila prostřednictvím svého zmocněnce – Člověk v tísni, o.p.s. – dne 20. 11. 2023. Nezákonný postup žalovaného vůči žalobkyni spočíval a nadále spočívá v neprovedení registrace jí učiněné žádosti o mezinárodní ochranu a nevydání průkazu žadatele o mezinárodní ochranu ve vztahu k žádosti ze dne 20. 11. 2023. Tuto nezákonnost ani pozdější nabrání žádosti a vydání rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany nenapravilo. Důsledky této nezákonnosti se promítají například v dluhu na zdravotní péči, který žalobkyni v tomto období vznikl. S poukazem na rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2024 č.j. 5 A 72/2023-86 a ze dne 30. 10. 2024 č.j. 15 A 118/2023-30 žalobkyně uvedla, že zákonná úprava, na kterou se žalovaný odkazuje, je v rozporu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“). I v případě hospitalizace může cizinec učinit žádost, tedy projevit vůli požádat o mezinárodní ochranu a správní orgán nesmí takový projev vůle ignorovat, neboť v opačném případě z jeho strany dochází k odepření všech záruk a zajištění, jež se žadateli o mezinárodní ochranu má dostat. Aktuálně je zmocněnci žalobkyně známo, že žalovaný již v jiných případech žádosti o udělení mezinárodní ochrany učiněné v rámci hospitalizace registruje. 7. Žalobkyně dále poukázala na to, že Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 27. 3. 2024 č.j. 5 A 72/2023-86 jasně konstatoval nezákonný postup žalovaného spočívající v tom, že ignoroval žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany. Nejvyšší správní soud, jehož právním názorem je Městský soud v Praze vázán, rovněž jasně deklaroval, že ze strany Městského soudu v Praze došlo k pochybení, jestliže aplikoval institut zneužití práva. 8. Dne 19. 2. 2025 žalobkyně převzala rozhodnutí o doplňkové ochraně, kterým jí byla udělena doplňková ochrana dle § 14a zákona o azylu na dobu 12 měsíců. Nečinnost žalovaného tedy již skončila, ale důsledky jeho nezákonného postupu nadále přetrvávají. Rozhodnutí o doplňkové ochraně nemění nic na nezákonném postupu žalovaného spočívajícím v tom, že žalovaný nezahájil správní řízení o žádosti o mezinárodní ochranu ke dni 20. 11. 2023, tedy neprovedl registraci žádosti žalobkyně, čímž z jeho strany došlo k poru