22 Afs 106/2025 — Nejvyšší správní soud

15 A 116/2024- 57 - text  14 15 A 116/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudců Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobkyně: Vodňanská drůbež, a.s., IČO: 25396480 se sídlem Vodňany II, Radomilická 886 zastoupená JUDr. Sylvií Sobolovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 1, Jungmannova 24 proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství se sídlem Praha 1, Těšnov 65/17 za účasti: Státní zemědělský a intervenční fond se sídlem Praha 1, Ve Smečkách 33 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 10. 2024 č.j. MZE-65627/2024-11155 takto: I. Rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 3. 10. 2024 č.j. MZE-65627/2024-11155 a usnesení Ministerstva zemědělství ze dne 25. 7. 2024 č.j. MZE-55667/2024-14112 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně JUDr. Sylvie Sobolové, Ph.D., advokátky. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým ministr zemědělství zamítl rozklad podaný žalobkyní a potvrdil usnesení žalovaného ze dne 25. 7. 2024 č.j. MZE-55667/2024-14112 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo podle § 66 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 48 odst. 1 správního řádu zastaveno řízení o návrhu žalobkyně ze dne 28. 11. 2023 na zahájení sporného řízení z veřejnoprávní smlouvy podle § 141 správního řádu ve věci „Dohody o poskytnutí dotace z Programu rozvoje venkova ČR“ (dále jen „dohoda o poskytnutí dotace“) uzavřené dne 17. 5. 2018 mezi žalobkyní a Státním zemědělským intervenčním fondem (dále jen „osoba zúčastněná na řízení“) k žádosti o dotaci reg. č. 17/005/16220/231/000057 na projekt „Optimalizace a inovace v procesech porcování a balení drůbežího masa“ ze dne 27. 10. 2017. 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí předeslal, že smyslem překážky litispendence je zabránit tomu, aby správní orgány rozhodovaly v téže věci týchž účastníků o tomtéž návrhu či povinnosti (a z téhož důvodu). Podstatné je přitom nikoli to, zda formulace žádostí, resp. v nich navržených výroků budoucích rozhodnutí jsou identické, ale to, zda by výsledek porovnávaných správních řízení (v případě, že by bylo podaným návrhům vyhověno) znamenal pro navrhovatele identické právní důsledky. Relevantní je tedy to, zda jednotlivé návrhy směřují k materiálně identickému výsledku řízení (mezi týmiž účastníky a z týchž důvodů). Pro posouzení důvodnosti podaného rozkladu je tak nutné především zhodnotit, zda původní návrh na zahájení sporného řízení z roku 2022 (návrh č. 1) směřuje k materiálně identickému výsledku řízení jako návrh na zahájení sporného řízení z roku 2023 (návrh č. 2). 3. Žalovaný konstatoval, že podstata obou návrhů je identická, a to „přimět“ osobu zúčastněnou na řízení k proplacení dotace ve výši dohody o poskytnutí dotace, byť v návrhu č. 1 do jisté míry nepřímo tím, aby byla uložena povinnost schválit žádost o platbu a aby došlo k jejímu proplacení. Naopak v případě návrhu č. 2 se již žalobkyně domáhá přímo vyplacení dotace, jestliže tvrdí, že schválení žádosti o platbu v nulové výši je protiprávní a de iure k němu nemůže být brán zřetel. Právě proto však i návrh č. 2 mohl znít tak, že se schvaluje platba dotace v žalobkyní požadované výši, tedy tak, že ministerstvo nemá k protiprávnímu schválení nulové výše dotace přihlížet. I při takto formulovaném návrhu by se z věcného hlediska jednalo stále o návrh identický, směřující vůči osobě zúčastněné na řízení a mající za cíl vyplacení dotace. Stejně tak mohl návrh č. 1 znít namísto požadavku na schválení žádosti o platbu dotace přímo na vyplacení dotace s tím, že podmínky pro její vyplacení byly splněny, což by správní orgán posuzoval jako předběžnou otázku. Totožnost věci je tedy v případě obou návrhů dána, protože se žalobkyně domáhala fakticky identických rozhodnutí (identických důsledků vydaných rozhodnutí). 4. Žalovaný dále poznamenal, že správní orgán není striktně vzato vázán doslovným zněním petitu, ale především tím, čeho se navrhovatel ve skutečnosti domáhá. Návrh podaný podle § 141 odst. 2 správního řádu musí splňovat požadavky uvedené v § 45 odst. 1 správního řádu, avšak tuto náležitost nelze redukovat na obsah tzv. petitu, tedy na formulaci navrhovaného výroku rozhodnutí správního orgánu. Správní řád totiž neukládá, aby žadatel (navrhovatel) v podané žádosti (návrhu) výslovně formuloval požadovaný výrok správního rozhodnutí a tím pádem nestanoví, že by pro správní orgán byl závazný toliko navrhovaný výrok rozhodnutí, pokud jej žadatel v žádosti uvede. Na to, čeho se žadatel domáhá, je tudíž třeba usuzovat z celého obsahu žádosti/návrhu. 5. Z návrhu č. 1 je zcela zřejmé, že žalobkyně rozporuje postup osoby zúčastněné na řízení, která mu odmítla proplatit požadovanou výši dotace, čímž se domáhá její úhrady, byť tak činí skrze nutný předcházející krok jejího schválení. V důsledku případného vyhovujícího rozhodnutí ministerstva by muselo nevyhnutelně dojít na straně osoby zúčastněné na řízení k proplacení dotace. Z tohoto hlediska nemá žádný význam, jak je částka specifikována v textu návrhu, ale to, že skutečným výsledkem řízení může být povinnost proplacení dotace. To je v nyní posuzovaném případě splněno. V návrhu č. 2 již žalobkyně formuluje výslovně konkrétní částku. Na tom nic nemění rozkladová argumentace, podle které se schválením žádosti o platbu dotace tato nestává splatnou. Totožnost věci ve smyslu § 48 odst. 1 správního řádu se totiž neodvíjí od okamžiku splnění povinnosti, o níž v řízení jde, ale pouze od shodnosti předmětu řízení a dalších podmínek. 6. V posuzovaném případě je splněna i druhá podmínka § 48 odst. 1 správního řádu spočívající v tom, že žalobkyně se domáhá plnění z téhož důvodu. Ten je v obou návrzích identický a spočívá v tom, že žalobkyně podle svého tvrzení splnila všechny dotační podmínky a osoba zúčastněná na řízení protiprávně dotaci nevyplatila. O totožnosti účastníků pak není mezi stranami spor. 7. Za nepřiléhavé žalovaný označil odkazy žalobkyně na judikaturu Nejvyššího soudu. V případě nároků plynoucích z veřejného práva, resp. povinností, které mají být uloženy správním orgánům, totiž nelze z povahy věci odlišovat navazující protiprávní nevyplacení prostředků tehdy, když správní orgán rozhodující ve sporném řízení autoritativně určí, že (všechny) podmínky pro vyplacení těchto prostředků jsou splněny. Orgán veřejné moci zde totiž nemá žádnou navazující možnost rozhodnout se, zda uloženou povinnost protiprávně nesplní. Naopak musí konat v souladu s uloženou povinností. Ustanovení § 170 správního řádu sice předpokládá subsidiární užití pravidel civilního práva i na právní poměry z veřejnoprávních smluv, avšak pouze, pokud to nevylučuje povaha a účel veřejnoprávních smluv. 8. Podle žalovaného tak nelze souhlasit s argumentem, podle něhož by nebylo možné se návrhem domáhat přímo vyplacení dotace, když dosud nedošlo ke schválení žádosti o platbu. Tuto otázku by totiž správní orgán rozhodující spor z veřejnoprávní smlouvy posuzoval jako otázku předběžnou. Pokud by dospěl k závěru, že osoba zúčastněná na řízení protiprávně neschválila žádost o platbu, tak by toto porušení povinnosti musel zohlednit a následně by mohl rozhodnout ve prospěch žalobkyně a osobě zúčastněné na řízení uložit povinnost dotaci vyplatit. 9. Žalovaný označil za relevantní považoval názor, který Městský soud v Praze vyjádřil v rozsudku ze dne 29. 3. 2023 č.j. 17 A 43/2022-87 (dále jen „rozsudek 17 A 43/2022-87“), byť tento byl učiněn toliko v rámci obiter dictum a z pohledu (ne)správnosti vyměření poplatku za podání návrhu na zahájení řízení. 10. Žalobkyně v žalobě namítla, že jak napadené, tak i prvostupňové rozhodnutí jsou nesprávná a nezákonná, jelikož žalovaný dospěl k nesprávnému a nezákonnému závěru o údajné existenci překážky litispendence, neboť v případě řízení vedeného o návrhu č. 1 a řízení vedeného o návrhu č. 2 nebyla splněna podmínka totožnosti věci. V důsledku těchto závažných pochybení porušil ústavně a mezinárodněprávně garantovaná práva žalobkyně, a to zejména právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských a základních svobod. 11. Uvedla, že dne 17. 5. 2018 uzavřela s osobou zúčastněnou na řízení dohodu o poskytnutí dotace, ve které se osoba zúčastněná na řízení zavázala přiznat žalobkyni jako příjemci dotace podporu po splnění podmínek dle této dohody. Zdůraznila, že předmětem řízení o návrhu č. 1 je povinnost rozhodnout o žádosti o platbu. Tato skutečnost jednoznačně vyplývá již ze samotného petitu návrhu č. 1 a je klíčovou a jedinou povinností osoby zúčastněné na řízen