3 As 57/2004 — Nejvyšší správní soud

15 A 52/2025- 46 - text  9 15 A 52/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudců Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Bc. Jan Schneeweise v právní věci žalobce: ekolikvo s.r.o., IČO: 075 42 984 se sídlem Praha 1, Rybná 716/24 zastoupený Mgr. Bc. Vladimírem Volným, advokátem se sídlem Domažlice, nám. Míru 40 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí se sídlem Praha 10 – Vršovice, Vršovická 1442/65 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného z dne 14. 3. 2025 č.j. MZP/2025/220/177 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí České inspekce životního prostředí (dále též „ČIŽP“ nebo „správní orgán I. stupně“) ze dne 27. 11. 2024 č.j. ČIŽP/44/2024/9684 (dále jen „rozhodnutí inspekce“). Rozhodnutím inspekce byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků podle § 125 odst. 2 písm. w) zákona č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností, dále podle § 121 odst. 1 písm. o) a podle § 121 odst. 3 písm. a) zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech a podle § 66 odst. 5 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Za vymezené přestupky byla žalobci uložena pokuta ve výši 180 000 Kč. 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zrekapituloval průběh řízení před ČIŽP a shrnul odvolací námitky. Shledal, že skutkový stav byl zjištěn správně a správní orgán I. stupně nepochybil ani při aplikaci právní úpravy. K uložené sankci uvedl, že tato je řádně odůvodněna a odpovídá skutkovým okolnostem daného případu. Zdůraznil, že žalobce ve svém odvolání nijak konkrétně nerozporoval ani závěry ČIŽP o skutkových zjištěních ani úvahy tohoto správního orgánu o důvodech výše ukládané pokuty. Jeho podrobnější námitky směřovaly výhradně vůči způsobu, jakým ČIŽP vedla s žalobcem předmětné správní řízení. 3. Konstatoval, že nedostatky, které byly ČIŽP i žalovanému vytknuty rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2024 č.j. 8 A 24/2024-24, byly v průběhu pokračujícího řízení odstraněny. Rozhodnutí inspekce bylo doručeno jak přímo žalobci, tak i jeho zástupci Mgr. Bc. V. Žalovaný se ztotožnil se závěrem ČIŽP, že ačkoli mělo být v okamžiku zahájení správního řízení doručováno přímo žalobci a nikoli obeslanému Ing. Š. (dále jen „Ing. Š.“), lze tento nedostatek mít za zhojený skutečností, že žalobce byl s úkonem zahájení správního řízení prokazatelně seznámen a činil v dalším průběhu tohoto řízení prostřednictvím svého jednatele samostatné procesní úkony (komunikace s ČIŽP, nahlížení do spisu). V takovém případě uvedené pochybení při doručování nesprávnému zástupci evidentně nevedlo k žádnému omezení žalobce v dispozici s tímto řízením, a nemohlo tak ve svém důsledku založit vadu nezákonnosti rozhodnutí inspekce. V této souvislosti žalovaný poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2021 č.j. 3 As 163/2019-21. 4. Žalovaný dále dospěl k závěru, že námitka podjatosti vybraných úředních osob ČIŽP je nedůvodná. Uvedené úřední osoby totiž nepřišly s žalobcem ani jeho zástupcem do styku jinak než v rámci výkonu své pravomoci a plnění svých pracovních povinností (tj. při objasňování stavu dané věci a při činění příslušných procesních úkonů). Konkrétně tak příslušní kontrolní pracovníci ČIŽP uplatnili vůči žalobci svoji zákonem danou kontrolní a sankční pravomoc. Ani stížnost, kterou ČIŽP adresovala České advokátní komoře (dále jen „ČAK“) a která směřovala proti zástupci žalobce, nemůže založit pochybnosti ohledně nestrannosti příslušných úředních osob ČIŽP a o jejich případném nepřípustném zájmu na výsledku probíhajícího řízení. Učiněním tohoto, byť ne zcela typického a obvyklého procesního kroku, dotčení pracovníci nesledovali žádný svůj vlastní soukromý zájem, ale pouze zájem na zdárném dokončení předmětného správního řízení v podobě rozhodnutí ve věci samotné. Žalovanému není znám výsledek, jakým příslušný disciplinární orgán ČAK o dané stížnosti rozhodl, popřípadě zda ji vůbec posuzoval. I bez ohledu na konkrétní výsledek tohoto disciplinárního řízení je však možné konstatovat, že požadavek, aby otázku podezření z případného neetického jednání zástupce žalobce při výkonu svobodného povolání posoudil příslušný nezávislý kontrolní orgán profesní samosprávy, nelze považovat za zásah zakládající újmu na základních procesních právech a oprávněných zájmech žalobce v tomto řízení. Řešení dané procesní otázky tedy nijak negativně neovlivnilo hlavní účel a smysl předmětného řízení, neboť tím je řádné objasnění skutkového stavu a uložení přiměřené sankce. 5. Závěrem žalovaný vyložil, na základě jakých skutečností a právní úpravy je třeba mít za to, že uložení pokuty žalobci nebrání ani časové okolnosti, neboli že promlčecí doba dosud neuplynula. 6. Žalobce v žalobě popsal dosavadní průběh řízení a uplatnil následující žalobní námitky: 7. V prvním žalobním bodě namítl nesprávnost závěru žalovaného o tom, že v dané věci bylo řízení řádně zahájeno. V souladu s předchozím závazným právním názorem soudu mělo být doručováno přímo žalobci a nikoli Ing. Š., který zastupoval žalobce pouze v řízení o kontrole. Správní řízení nebylo dosud řádně zahájeno, neboť nedošlo k řádnému doručení oznámení o zahájení řízení žalobci. Tento stav nemůže zhojit ani to, že jednatel žalobce komunikoval s pracovníky správního orgánu či nahlížel do spisu. Právo účastníka řízení nahlížet do spisu je třeba odlišit od ostatních procesních práv, které může účastník řízení uplatňovat. Žalovaným odkazovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2021 č.j. 3 As 163/2019-34 je dle žalobce nepřiléhavý, neboť v tehdy posuzovaném případě úkony v kontrolním řízení a ve správním řízení činil totožný zmocněnec. Žalobci tedy dosud nebylo řádně umožněno, aby se ve správním řízení o trestním obvinění dle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv kvalifikovaně hájil. Žalobce též poukázal na to, že jeho jednateli nebylo dne 15. 1. 2025 umožněno do spisu nahlédnout a z těchto důvodů nelze odkazovat na shora zmíněné rozhodnutí. 8. Ve druhém žalobním bodě žalobce namítl, že ačkoli byla správnímu orgánu I. stupně dne 16. 7. 2023 doručena generální plná moc Mgr. Bc. V. V. a následně byl ve věci vydán rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2024 č.j. 8 A 24/2024-24, ČIŽP závazný právní závěr vyslovený v uvedeném rozsudku nerespektovala. Vyrozumění ze dne 22. 10. 2024 č.j. ČIŽP/44/2024/8778 (dále jen „vyrozumění ze dne 22. 10. 2024“), které obsahovalo poučení dle § 36 odst. 3 správního řádu, totiž ČIŽP nedoručila zmocněnci žalobce. Tímto postupem je řízení stiženo zásadní procesní vadou, která způsobila, že žalobce se nemohl v řízení řádně a kvalifikovaně hájit. 9. Ve třetím žalobním bodě žalobce namítl, že žalovaný se nesprávně vypořádal s námitkou podjatosti. Správní orgán I. stupně sám zatížil řízení nedůvodnými výzvami adresovanými žalobci a posléze i zmocněnci. Tento postup byl nadbytečný, neúčelný a nesprávný. Za absurdní žalobce označil postup ČIŽP, která u ČAK učinila podnět pro zahájení kárného řízení ve vztahu ke zmocněnci žalobce. Tento krok žalobce vnímá jako zjevný exces a nepřátelský projev oprávněné úřední osoby vůči žalobci a jeho zmocněnci zakládající důvodnou námitku podjatosti. Předmětný podnět adresovaný ČAK je zjevně nedůvodný, neboť žalobci k datu podání žaloby není známo, že by bylo ze strany ČAK zahájeno jakékoli kárné řízení vůči jeho zmocněnci. Nadto jde o nedůvodný podnět, neboť správní orgány nerespektují závazný právní názor soudu. 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě k námitce chybného doručení oznámení o zahájení řízení uvedl, že žalobce byl s úkonem zahájení správního řízení prokazatelně obeznámen a činil v dalším průběhu tohoto řízení prostřednictvím svého jednatele samostatné procesní úkony. Pochybení spočívající v tom, že v okamžiku zahájení správního řízení mělo být doručováno přímo žalobci a nikoli Ing. Š., nevedlo k žádnému omezení žalobce v dispozici s tímto řízením, a nemohlo tak ve svém důsledku založit vadu nezákonnosti rozhodnutí inspekce. Žalobce prostřednictvím svého jednatele již dne 18. 11. 2024 využil své právo nahlížet do spisu. Ohledně dílčí námitky, že žalobci nebylo umožněno nahlédnout do spisu dne 15. 1. 2025, žalovaný zdůraznil, že ČIŽP nemohla tomuto požadavku vyhovět, neboť předmětný správní spis byl spolu s odvoláním již postoupen k vyřízení žalovanému. Žalobci nic nebránilo v tom, aby se obrátil na žalovaného a požádal jej o nahlédnutí do spisu. 11. K námitce pod druhým žalobním bodem žalovaný konstatoval, že uvedené vyrozumění bylo doručeno přímo žalobci, který tak byl srozuměn jak s pokračováním řízení po zrušení předchozího rozhodnutí ČIŽP, tak i