15 A 8/2023 – Městský soud v Praze

15 A 8/2023- 80 - text  16 15 A 8/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudců Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: Česká obec sokolská, IČO: 00409537 se sídlem Praha 1, Újezd 450/40 zastoupený JUDr. Františkem Vyskočilem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Voršilská 10 proti žalovanému: Ministerstvo kultury se sídlem Praha 1, Maltézské náměstí 471/1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2022 č.j. MK 68020/2022 OPP takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru památkové péče (dále též „MHMP OPP“ nebo „správní orgán I. stupně“), ze dne 27. 6. 2022 č.j. MHMP 1182033/2022 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstančním rozhodnutím byla vyslovena nepřípustnost navržených úprav ve věci revitalizace budovy č.p. 450 a novostavby na pozemku parc. č. 315, k. ú. Malá Strana, Újezd 40, Všehrdova 16, Praha 1, která je nemovitou kulturní památkou zapsanou v památkové rezervaci v hlavním městě Praze, prohlášené nařízením vlády č. 66/1971 Sb., o památkové rezervaci v hl. m. Praze (dále též „PPR“). 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí předeslal, že v závazném stanovisku vydaném podle § 14 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (dále jen „památkový zákon“) správní orgán státní památkové péče vyjádří přípustnost nebo nepřípustnost přípravy nebo provedení zamýšlených prací, tj. zda jsou zamýšlené práce z hlediska zájmů památkové péče přípustné či nikoli, a pokud ano, za jakých podmínek (případně bez podmínek). Účelem závazného stanoviska je ochrana hodnot chráněných státní památkovou péčí, v posuzované věci kulturně historických hodnot budovy, prohlášené kulturní památkou a hodnot památkové rezervace v hl. m. Praze, ve které se objekt nachází. Konstatoval, že objekt je nemovitá kulturní památka chráněná ve smyslu památkového zákona. Vzhledem ke skutečnosti, že stavba spolu s pozemkem, na kterém má vzniknout novostavba, se nacházejí rovněž na území Pražské památkové rezervace, vztahují se na stavební úpravy této stavby rovněž ustanovení nařízení vlády č. 66/1971 Sb. Památková rezervace v hlavním městě Praze představující historické jádro Prahy byla v roce 1992 rovněž zařazena do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. 3. Předmětem památkové ochrany kulturních památek je objekt jako celek, zejména jeho hmotové a dispoziční uspořádání, architektonická kompozice a historické vodorovné a svislé nosné konstrukce, i veškeré autentické konstrukce a prvky nenosné a výplňové, a to včetně všech autentických historických prvků a detailů. 4. Žalovaný uvedl, že písemné vyjádření Národního památkového ústavu, ú. o. p., v Praze (dále jen „NPÚ“) je podkladem pro správní rozhodnutí, který si orgán státní památkové péče v řízení o vydání závazného stanoviska opatřit musí, tj. jedná se o podklad obligatorní. Správní orgán však není jeho obsahem vázán a je povinen jej hodnotit stejně jako další důkazy podle zásady volného hodnocení důkazů. Postup MHMP OPP, který dospěl v řízení o vydání závazného stanoviska k opačnému závěru než odborná organizace státní památkové péče a který svůj závěr přezkoumatelným způsobem odůvodnil, je plně v souladu se správním řádem. 5. V tomto případě MHMP OPP vyhodnotil dvě podmínky stanovené NPÚ, podle kterých bude prověřena možnost provedení hmotových korekcí novostavby věže včetně jejího možného snížení a bude zachován rozdíl mezi platem brány a terasou před zahradním průčelím v rozsahu alespoň tří schodů, jako podmínky, které nejsou základními podmínkami pro provádění navržených prací, nýbrž vyslovují nepřípustnost záměru, protože představují odlišné řešení, než které je obsaženo v předloženém návrhu. Žalovaný se s tímto hodnocením správního orgánu I. stupně ztotožnil, neboť podmínkami, stanovenými pro přípravu nebo provedení prací, nelze měnit předmět řízení. Pokud tedy NPÚ v písemném vyjádření zmiňuje hmotovou korekci věže, včetně jejího snížení a zachování rozdílu mezi platem brány a terasou, vyslovuje vlastně požadavek na jiné než předložené řešení. 6. K odvolací námitce, že k hmotové korekci již došlo a žalobce na základě doporučení Památkové rady z jejího zasedání dne 22. 4. 2021 studii upravil, žalovaný konstatoval, že tato skutečnost nevyplývá ani ze správního spisu ani z písemného vyjádření NPÚ. Dodal, že by bylo v rozporu s pravidly logického uvažování, aby NPÚ ve svém písemném vyjádření požadavek na úpravy, které by již byly do návrhu zapracovány, znovu uváděl. 7. Žalovaný rovněž poznamenal, že pokud žalobce studii na základě doporučení Památkové rady upravil, není zřejmé, z jakého důvodu se v rámci seznámení s podklady pro rozhodnutí, neohradil vůči té části písemného vyjádření NPÚ, které uvedené úpravy opětovně požaduje. Součástí správního spisu není žádný dokument prokazující archeologický průzkum a jeho závěry. 8. K odvolání týkající se zastínění Michnova paláce žalovaný uvedl, že Pražská památková rezervace představuje vyšší kategorii ochrany památkově chráněného území. Historická skladba památkové rezervace je obvykle kompaktní, bez rušivých zásahů a charakter staveb jednoznačně udává charakter celému území. Z hlediska památkové péče jde o území homogenní, vyžadující přísnou ochranu. U jednotlivých staveb v památkové rezervaci je předmětem ochrany jejich dochovaný původní objem včetně tvaru střechy a zejména zachované původní ztvárnění fasád včetně architektonických detailů. Z památkového hlediska je proto nutno chránit nejpozoruhodnější fasádu Michnova paláce (zahradní křídlo), která by byla novostavbou zcela zastíněna. 9. Ohledně dálkových a blízkých pohledů žalovaný uvedl, že střechy objektů tvoří součást kulturního dědictví a jejich význam je obzvlášť silný, kde je přímo ochrana střešní krajiny stanovena sledovaným kritériem jejího zapsání. Střechy mají hodnotu nejen historického dokumentu, ale i výrazně architektonickou, spoluvytvářejí hodnotnou podstatu objektů a jejich kompozice, tvořící základní kámen výstavby městských bloků. Odpovídající podoba střechy je u současného vzhledu fasád rovnovážná. Střechy jsou součástí vysoce hodnotného urbanistického prostředí Malé Strany. Z dálkových pohledů (Petřínská věž, věže Karlova mostu) by byla mimo jiné vidět plochá střecha objektu, která je v tomto místě cizorodá. Důležité jsou i pohledy od řeky a z parku Kampa, kdy zvláště v nočních hodinách by byl objekt patrný. 10. Žalovaný zdůraznil, že významný podíl při posuzování přípustnosti záměru závazným stanoviskem má správní uvážení. Skutečnost, že žalobce má na věcné hodnocení jiný názor, neznamená, že závěry orgánu památkové péče jsou nezákonné a nesprávné. Žalovaný shledal, že prvoinstanční rozhodnutí bylo vydáno na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu a správní orgán I. stupně při posuzování přípustnosti záměru nevybočil nepřípustným způsobem z mezí správního uvážení daného zákonem. 11. Žalobce v žalobě namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. K tomu uvedl, že ačkoli má napadené rozhodnutí 14 stran, samotné odůvodnění se nachází toliko ve čtvrtém odstavci odspodu na straně 11. 12. Podle žalobce není zřejmé, na základě jaké úvahy žalovaný dospěl k závěru, že hmotová korekce je totéž jako požadavek na zcela jiné řešení. Již sám pojem „korekce“ odkazuje k původnímu řešení. Korigovat lze pouze něco existujícího. Pojem korekce se proto nemůže významově vztahovat k něčemu, co by mělo teprve vzniknout. Nemůže tedy ze své podstaty nabýt významu vztahujícímu se k požadavku na zcela jiné řešení. 13. Žalobce namítl, že požadavek na hmotovou korekci byl do studie již zapracován, a nemůže mu být proto kladen za vinu. Je zřejmé, že správní orgán I. stupně zjevně rozhodoval podle staré verze studie a nikoli podle aktuální, naposledy mu k rozhodnutí předložené. Jde o pochybení NPÚ, nikoli o rozpor s pravidly logického uvažování, jak žalovaný uvedl v napadeném rozhodnutí. 14. Dále namítl, že není jasné, jak by mohl archeologický průzkum probíhat, když dosud nebylo vydáno stavební povolení a žalobce nemůže zasahovat do pozemků a staveb, což je podmínkou provedení archeologického průzkumu. I tato část napadeného rozhodnutí je proto nepřezkoumatelná. 15. Žalobce namítl rovněž, že ve spisu neexistuje žádný podklad pro žalovaným uvedené závěry o dálkových pohledech a dále je takový závěr naprosto mylný a v rozporu se skutečností. 16. Žalobce dále shrnul chronologii celé věci a konstatoval, že z celého přehledu, podpořeného dokumentací, jakož i e-mailovými zprávami, je patrné, že správní orgány jednak zkreslují obsah správního spisu a dále obsah i charakter vznesených požadavků či podmínek a jejich průběžné zohle