15 A 9/2025 – Městský soud v Praze

15 A 9/2025- 46 - text  8 15 A 9/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudců Mgr. Bc. Jana Schneeweise a Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobce: M. H. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě ze dne 3. 12. 2024 na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve zrušení platné dočasné ochrany přerazítkováním v cestovním dokladu takto: I. Zásah žalovaného spočívající ve zrušení dočasné ochrany žalobce přerazítkováním v cestovním dokladu byl nezákonný. II. Žalovanému se přikazuje, aby obnovil stav před zrušením dočasné ochrany žalobce. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci domáhal zrušení rozhodnutí (nesprávného úředního postupu) žalovaného, k němuž mělo dojít přerazítkováním platné dočasné ochrany v jeho cestovním dokladu. 2. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci žalobce usnesením ze dne 5. 12. 2024, č.j. 59 A 60/2024-8 poučil o svém právním náhledu, že popsanému jednání žalovaného se lze bránit cestou žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu) a současně jej vyzval, aby v souladu s právním názorem soudu přizpůsobil označení žalobního typu a petit žaloby tak, aby odpovídal povaze zrušení dočasné ochrany přerazítkováním platné dočasné ochrany v cestovním dokladu. 3. Žalobce na shora uvedené usnesení reagoval podáním ze dne 17. 12. 2024, v němž konstatoval, že je přesvědčen o nezákonnosti jiného úkonu žalovaného. Současně upravil petit žaloby tak, že nyní zní: „Zrušuje se zrušení dočasné ochrany žalovaným přerazítkováním platné dočasné ochrany v cestovním dokladu žalobce a věc se vrací správnímu orgánu prvního stupně v dalšímu řízení“. 4. V žalobě žalobce ve vztahu ke skutkovým okolnostem věci uvedl, že na území České republiky pobýval na základě dočasné ochrany ze dne 9. 3. 2022, přičemž naposledy mu byla prodloužena 31. 3. 2025. Dne 11. 11. 2024 šel žalobce na Krajské asistenční centrum pomoci Ukrajině pro Liberecký kraj ohlásit změnu bydliště. Adresu mu zde však nezměnili, pouze mu červeným razítkem zrušili poslední platné vízum dočasné ochrany. Písemné rozhodnutí o zrušení dočasné ochrany nedostal, jen mu bylo řečeno, že má dočasnou ochranu v Rumunsku. 5. K tomu žalobce konstatoval, že 22. 8. 2024 odcestoval na Ukrajinu z důvodu nemoci jeho matky. Když chtěl na vízum dočasné ochrany zpět do České republiky, bylo mu na hranicích Rumunska sděleno, že jej nepustí zpět. Žalobce tedy 7. 10. 2024 přeplaval řeku Tisu, načež jej zadržela rumunská pohraniční stráž, která mu sdělila, že mu musí (navzdory platné dočasné ochraně v České republice) vystavit dočasnou ochranu v Rumunsku. Bez toho jej nechtěli pustit ze zadržení a sdělili žalobci, že dočasná ochrana v České republice bude stále platná. Žalobce se obával detence či vazby, a proto rumunský dokument o dočasné ochraně převzal. Nakonec mu byla dočasná ochrana v České republice zrušena, aniž by žalobce věděl proč a bez jakéhokoliv poučení o opravném prostředku. Popsaný postup považoval žalobce za nezákonný. Tvrdil, že došlo k účelovému výkladu zákona, nesprávnému úřednímu postupu, opomenutí zásady přiměřenosti a principů lidskosti, nesprávnosti správního uvážení, porušení pravidel dokazování a zásahu do lidských práv. S odkazem na § 10 zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dočasné ochraně“) žalobce konstatoval, že žalovaný se nezabýval skutkovým stavem, který nedostatečně zjistil a nezohlednil argumenty žalobce. Žalovaný také nesprávně vyložil § 10 odst. 2 zákona o dočasné ochraně a nepoužil správní uvážení. Vynucení přijetí dočasné ochrany v Rumunsku nemůže být zákonným, svobodným a řádným přijetím dočasné ochrany, která by mohla vést ke zrušení dočasné ochrany v České republice. Takový postup by byl nezákonný a také v rozporu s evropským právem. Žalovaný měl povinnost uplatnit správní uvážení a žalobce vyslechnout. 6. Žalobce též namítl, že žalovaný měl vydat o zrušení dočasné ochrany písemné rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005, č.j. 6 A 25/2002-42) a toto rozhodnutí mělo být dostatečně odůvodněno. Žalovaný však nijak nezdůvodnil, zda vůbec přistoupil k použití § 10 zákona o dočasné ochraně, ani to, proč v případě žalobce nebylo účelné mu dále poskytovat dočasnou ochranu. Žalovaný nereflektoval ani evropské právo. Žalobce odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2023, č.j. 11 A 80/2022-79 s tím, že směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001, o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“) má přímý účinek, který vylučuje užití § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina“). 7. Žalobce dále namítl, že nelze mechanicky aplikovat ustanovení zákonů bez ohledu na základní principy lidskosti a dopady do základních práv žalobce a jeho rodiny. Je nutno posuzovat přiměřenost dopadů do soukromého a rodinného života žalobce a jeho rodinných příslušníků. Zájem žalobce na zachování jeho soukromého a rodinného života převažuje na zájmem na odnětí dočasné ochrany. Postup žalovaného porušuje čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinu základních práv Evropské unie. Žalovaný nezkoumal rozsah vazby žalobce k území. Zásah do rodinného života žalobce a jeho rodinných příslušníků lze srovnat se zásahem do rodinného života a práva na volný pohyb v důsledku vyhoštění občana Evropské unie. Na Ukrajině je válka a přes Rumunsko žalobce pouze jeden den tranzitoval do České republiky. Neuvědomil si důsledky a ve strachu vyplnil formulář pro získání dočasné ochrany v Rumunsku. Nejde o narušení veřejného pořádku v takové intenzitě, aby vedla k odnětí dočasné ochrany. Žalovaný interpretoval zjištěné skutečnosti nedostatečně, nepřiměřeně přísně a široce, protože zejména nevzal v úvahu okolnosti vzniku, původ a účel právní úpravy dočasné ochrany a vazby žalobce na Českou republiku. 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě soudu navrhl její zamítnutí. Konstatoval, že žalobci bylo 9. 3. 2022 uděleno dlouhodobé vízum za účelem strpění pobytu dle § 33 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Dne 21. 3. 2022 nabyl účinnosti Lex Ukrajina, přičemž dle § 8 odst. 1 Legis Ukrajina se cizinec, kterému bylo od 24. 2. 2022 v souvislosti s válkou na Ukrajině uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu, ode dne nabytí účinnosti Legis Ukrajina považuje za cizince, kterému byla udělena dočasná ochrana. Žalobce si povolení k pobytu prodlužoval, naposledy s platností do 31. 3. 2025, a to ve formě vízového štítku č. 901065417 (dále jen „vízový štítek“). Žalovaný následně z platformy Temporary Protection Database – TPD zjistil, že žalobce je od 7. 10. 2024 držitelem dočasné ochrany v Rumunsku a tuto nadále požívá. Dočasná ochrana žalobce tedy zanikla dle § 5 odst. 8 písm. d) Legis Ukrajina, který se použije přednostně (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2022, č.j. 14 A 63/2022-30) a nikoliv z důvodu dle § 10 zákona o dočasné ochraně. Z důvodové zprávy k zákonu č. 175/2022 Sb., o dalších opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, vyplývá, že § 5 odst. 8 Legis Ukrajina doplňuje důvody zániku dočasné ochrany uvedené v § 11 zákona o dočasné ochraně. Žalovaný je povinen dotčené ustanovení aplikovat. Tuto povinnost by neměl pouze tehdy, pokud by bylo zjevně v rozporu s mezinárodní smlouvu, která je součástí právního řádu nebo v rozporu s mezinárodními závazky. Právo EU je pro žalovaného závazné, avšak přímo aplikovatelná jsou pouze nařízení, nikoliv směrnice. Směrnice o dočasné ochraně byla do českého právního řádu transponována zákonem o dočasné ochraně. Směrnice o dočasné ochraně tedy není přímo aplikovatelná. Protože k zániku dočasné ochrany došlo ze zákona, není třeba vydávat písemné rozhodnutí. Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) č. 2022/382 ani směrnice o dočasné ochraně otázku možnosti udělení dočasné ochrany vícero členskými státy výslovně neřeší. Členské státy se dle žalovaného dohodly pouze na tom, že nebudou držitele dočasné ochrany v jiném členském státě, který neoprávněně pobývá na jejich území, aktivně přemisťovat do členského státu, který mu povolení vydal. 9. Dále žalovaný konstatoval, že občané Ukrajiny si mohou vybrat členský st