16 A 14/2025 – Městský soud v Praze

16 A 14/2025- 19 - text 11 16 A 14/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobce: M. C. H., nar., státní příslušnost: Vietnamská socialistická republika, zastoupen advokátem Mgr. Ondřejem Fialou, sídlem Václavské náměstí 808/66, Praha 1, proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem Olšanská 2, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2025, č. j. CPR-47495-3/ČJ-2024-930310- V248 a rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2025, č. j. CPR-47495-4/ČJ-2024-930310-V248, takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou v řízení u zdejšího soudu původně samostatně vedeném pod sp. zn. 16 A 14/2025 domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, č. j. KRPA-393727-36/ČJ-2022-000022-SV ze dne 15. 7. 2024, kterým mu bylo dle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 9 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), uloženo správní vyhoštění. Doba, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států EU, byla stanovena na 3 roky. Počátek této doby byl stanoven od okamžiku, kdy žalobce vycestuje z území členských států EU. Lhůta pro vycestování byla stanovena na 20 dní od nabytí právní moci rozhodnutí. Toto rozhodnutí bylo žalovaným v plném znění potvrzeno. 2. Dále se žalobce podanou žalobou v řízení u zdejšího soudu původně samostatně vedeném pod sp. zn. 16 A 54/2025 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2025, č. j. CPR-47495-4/ČJ-2024-930310-V248, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 15. 7. 2024, č. j. KRPA-393727-37/ČJ-2022-000022-SV, kterým byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady řízení 1 000 Kč. 3. Usnesením ze dne 9. 4. 2025 zdejší soud obě řízení spojil pod sp. zn. 16 A 14/2025. 4. Žalobce namítl, že nebyl zjištěn skutečný stav věci dle zásady podle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, (dále jen „správní řád“). Správní orgány musí zjišťovat všechny skutečnosti svědčící ve prospěch i neprospěch. Žalobce má za to, že v jeho věci správní orgán nalezl pouze skutečnosti svědčící v jeho neprospěch. Dále žalobce namítl, že správní orgán porušil § 36 odst. 3 správního řádu, v odůvodnění se dostatečně nevypořádal s vyjádřením k podkladům před vydáním rozhodnutí. Dále dle žalobce došlo k porušení § 2 odst. 4 správního řádu. Přijaté řešení v podobě uložení správního vyhoštění v délce 3 let neodpovídá okolnostem případu, je nepřiměřeně přísné a vybočuje z rozhodovací praxe správního orgánu I. stupně. Správní orgán nesprávně posoudil přiměřenost rozhodnutí, zejména pokud jde o zásah do soukromého a rodinného života žalobce. Žalobce se domnívá, že toto rozhodnutí je dále nepřiměřené vzhledem k relativně krátké době jeho neoprávněného pobytu na území České republiky, kdy se dobrovolně dostavil na pracoviště správního orgánu svou situaci vyřešit, dále s ohledem na jeho dosavadní dlouhodobý pobyt na území České republiky a s přihlédnutím k jeho osobním poměrům. Délka správního vyhoštění nebyla přesvědčivě odůvodněna, správní orgán pouze konstatoval, že je dostatečná a ve spodní hranici zákonné sazby. Správní orgán však nevysvětlil, proč dospěl právě k době 3 let a z jakých důvodů nepostačuje mírnější opatření. 5. Žalobce uvedl, že na území pobývá nepřetržitě již od roku 1995, žije ve společné domácnosti se svou partnerkou, která pobývá na území na základě povolení k trvalému pobytu. Žalobce má na území své děti - nar. X a X, oba státní příslušnost ČR, o které se staral, když byly nezletilé a se kterými v současnosti udržuje pravidelný styk. Na území žije též bratr žalobce. Žalobce namítl, že odvolací orgán bagatelizoval jeho rodinné vazby na území s odkazem na jeho trestnou činnost, pro kterou byl odsouzen a vykonával trest odnětí svobody, čímž dle názoru správního orgánu byly rodinné vazby žalobce k dětem oslabeny. S tímto žalobce nesouhlasí. Trest již vykonal, správní orgán by mu neměl nadále trestnou činnost dávat k tíži. Závěr správního orgánu, že žalobce opakovaně úmyslně porušoval právní předpisy, nebyl prokázán. Žalobce dále namítl, že v jeho případě nebyla naplněna skutková podstata pro uložení správního vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 9 zákona o pobytu cizinců. S ohledem na jeho postavení rodinného příslušníka občanů EU mu správní orgán vůbec neměl uložit správní vyhoštění. Žalobce dále sdělil, že na území České republiky pobývá již dlouhou dobu a má zde veškeré rodinné zázemí. Ve Vietnamu naopak nemá již skoro žádné vazby. Některé závěry odvolacího správního orgánu jsou pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné. Žalovaný nesprávně dovodil z využití práva jednat v řízení v mateřském jazyce nedostatečnou znalost českého jazyka žalobce a nízkou míru integrace do společnosti. Závěry, že nebude mít problém se ve Vietnamu po 30 letech pobytu v ČR adaptovat, jsou pouhou domněnkou. Obdobně je tomu ohledně závěru o účelovém obcházení zákona tím, že žalobce se v případě nelegálního pobytu na území dostaví dobrovolně na pracoviště cizinecké policie. Žalobce má dále za to, že v jeho prospěch svědčí například délka dosavadního pobytu na území, jeho rodinné a soukromé vazby, jakož i dobrovolné dostavení se na pracoviště cizinecké policie. Žalobce plně spolupracoval se správním orgánem, vypověděl pravdu o svém pobytu na území i o okolnostech a důvodech jeho nelegálního pobytu. 6. Případ lze řešit alternativní cestou, jako je např. vydání rozhodnutí o povinnosti opustit území podle § 50a zákona o pobytu cizinců. Doba zákazu vstupu byla dle žalobce stanovena nepřiměřeně dlouhá. Žalobce dále sdělil, že nesouhlasí se závazným stanoviskem ministerstva vnitra o možnosti vycestování do domovské země, dle jeho názoru není dostatečně individualizované. Správní orgán I. stupně porušil § 36 odst. 3 správního řádu, když se nevypořádal s vyjádřením k podkladům a neprovedl důkazy, které žalobce navrhoval. Žalobce navrhoval, aby správní orgán z důvodu řádného zjištění skutečného stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, provedl výslech svědka –bývalé partnerky, a to za účelem ověření rodinných vazeb. O výslech této svědkyně se ostatně již sám správní orgán pokoušel v rámci dožádání, když ovšem dožádaný útvar výslech neprovedl z důvodu místní nepříslušnosti, a správní orgán se o něj dále nepokoušel. Dále žalobce navrhoval výslech syna a dcery. Je zřejmé, že správní orgán I. stupně měl v plánu některé z navrhovaných svědků vyslechnout, požadované výslechy by dle žalobce nebyly nadbytečné. Rozhodnutí je dle žalobce nezákonné, neboť správní orgán I. stupně nepřibral jeho děti jako účastníky řízení a odvolací správní orgán shledal tuto námitku nedůvodnou s tím, že děti na něm nejsou závislé, bydlí v Brně a žalobce navštěvují 4 krát do roka. Přítelkyně přibrána byla. V obdobných případech přitom správní orgán přibral jako účastníka řízení i zletilé děti cizince, s nímž se vedlo řízení o správním vyhoštění. V případě žalobcova vyhoštění by se často osobně vídat s dětmi nemohl. Online komunikaci nelze považovat za rovnocennou. V době výkonu trestu mohly žalobce děti navštěvovat určitě častěji než v případě vycestování do Vietnamu. Žalobce namítl, že stanovená lhůta k vycestování v délce 20 dnů je nepřiměřeně krátká a neodpovídá okolnostem případu, zejména délce dosavadního legálního pobytu a jeho rodinnému zázemí na území. Vzhledem k uvedené argumentaci žalobce nesouhlasil ani s uloženou povinností nahradit náklady řízení, proti které podal svou druhou žalobu. 7. Žalovaný navrhl zamítnutí obou žalob. 8. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti. 9. Dle úředního záznamu ze dne 9. 12. 2022 se žalobce v tento den dostavil v doprovodu svého právního zástupce ke správnímu orgánu za účelem řešení pobytu. Prokázal se cestovním pasem Vietnamu. Nebylo nalezeno žádné povolení k pobytu. 10. Součástí správního spisu je dále rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 1. 9. 2021 o uložení povinnosti opustit území členských států EU vydané žalobci a rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2022, kterým bylo toto rozhodnutí potvrzeno. 11. Následně byla stejná povinnost žalobci uložena dne 17. 4. 2022. 12. Dále je součástí správního spisu rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 10. 2022, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 22. 7. 2022, kterým byla žalobci opět uložena povinnost opustit území. 13. Dále je součástí správního spisu opis z evidence rejstříku trestů fyzických osob a opis z evidence přestupků, stav obou ke dni 3. 5. 2024. 14. Při výslechu dne 9. 12. 2022 žalobce uvedl, že je zdráv. Není pod vlivem žádných látek. Na území schengenského prostoru naposledy přicestoval v roce 1995, od té doby