16 A 23/2024 – Městský soud v Praze

16 A 23/2024- 44 - text 12 16 A 23/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobce: N. Ş., nar. X, státní příslušností Turecká republika, zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 5. 2024, č. j. MV-54166-5/SO-2024, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 15. 5. 2024, č. j. MV-54166-5/SO-2024 a usnesení Ministerstva vnitra ze dne 26. 1. 2024, č. j. OAM-15802-24/TP-2022, se ruší a věc se vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 8 228 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Petra Václavka, advokáta. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 26. 1. 2024, č. j. OAM-15802-24/TP-2022, kterým bylo podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, zastaveno řízení o žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu na území České republiky. 2. Žalobce je státním občanem Turecka, v ČR pobývá na základě povolení k dlouhodobému pobytu. Má zde manželku, která je občankou EU. S ohledem na končící platnost cestovního pasu se dostavil na Velvyslanectví Turecké republiky v Praze s žádostí o jeho prodloužení. Cestovní doklad mu nebyl prodloužen, ani mu nebyl vystaven nový. Žalobce proto navštívil velvyslanectví znovu, konkrétně dne 27. 9. 2022, prodloužení platnosti cestovního dokladu bylo opět odmítnuto. Navíc bylo pracovníkem ambasády potvrzeno, že kdyby žalobce vycestoval do Turecka, byl by tam zatčen. Důvodem zmíněného přístupu zastupitelského úřadu země původu je zaměstnání na pozici učitele v Meridian International School, která je tureckými státními orgány považována za „buňku“ hnutí Gülen. Toto hnutí je opoziční k současnému vládnoucímu režimu prezidenta Erdogana a je přes svou mírovou povahu považováno za nepřítele státu a označeno za teroristickou organizaci. Členové hnutí, ale i jeho podporovatelé či osoby, které režim za členy nebo podporovatele považuje, jsou režimem pronásledování a perzekuováni. Jednou z taktik režimu je mj. i rušení a nevydávání cestovních dokladů těmto osobám. Žalobce jako učitel na zmíněné škole je automaticky považován za zločince, stejně jako mnoho jeho kolegů z učitelského sboru dané školy. Žalobce není nezávisle na své vůli není schopen ze země původu cestovní doklad obstarat. Ten ale zároveň potřebuje k tomu, aby prodloužil své pobytové oprávnění v ČR. 3. U správního orgánu I. stupně měl podáno několik žádostí – žádost o trvalý pobyt dle § 87h zákona o pobytu cizinců, o které se vedlo řízení pod sp. zn. OAM-15802/TP-2022, žádost o prodloužení stávajícího pobytového oprávnění v podobě zaměstnanecké karty dle § 42g zákona o pobytu cizinců, o které se vedlo řízení pod sp. zn. OAM-76949/ZM-2022 a žádost o vydání cizineckého pasu dle § 113 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, o které se vedlo řízení pod sp. zn. OAM-74173-22/CD-2023. Tato řízení byla vedena v jeden čas a souvisejí spolu, do pobytových řízení je potřeba předložit platný cestovní doklad, vydání cizineckého pasu je zase podmíněno existencí povoleného trvalého pobytu. Povolení trvalého pobytu dle § 87h je navíc podmíněno úspěchem v řízení o prodloužení zaměstnanecké karty – v případě neprodloužení zaměstnanecké karty dojde k „přerušení“ pobytu žalobce, přičemž nepřerušený pobyt na území je podmínkou pro povolení trvalého pobytu. Žádost žalobce o cizinecký pas byla již zamítnuta a zamítavé rozhodnutí bylo žalovanou potvrzeno rozhodnutím ze dne 24. 5. 2024, č. j. MV-15763-4/SO-2024, proti kterému byla v červnu 2024 podána samostatná žaloba. Žalobce byl neúspěšný ještě s jednou žádostí – žádostí o cestovní průkaz totožnosti dle § 114 odst. 5 a 6 zákona o pobytu cizinců. Důvodem neúspěchu bylo nesplnění podmínky spočívající v tom, že žádající cizinec musí doložit záměr vycestovat, resp. striktní výklad zákonného ustanovení, které podmínku stanoví. V této věci žalobce u nadepsaného soudu podal žalobu, o které bylo rozhodnuto dne 11. 4. 2024 rozsudkem č. j. 19 A 42/2023 - 41. Ačkoliv byla žaloba zamítnuta, byl soudem nastíněn postup, kterým by mohlo dojít k vyřešení složité situace. Soud navrhl vyřešit situaci podáním žádosti o přechodný pobyt rodinného příslušníka občana EU dle § 87b zákona o pobytu cizinců současně s žádostí o cestovní průkaz totožnosti dle § 114 odst. 6 písm. h) zákona o pobytu cizinců. Žalobce tak učinil, přičemž správní orgán I. stupně řízení nespojil, v řízení o cestovním průkazu žalobce vyzval, aby se vyjádřil a seznámil se s podklady pro vydání rozhodnutí (řízení vedené pod sp. zn. OAM-37500/CD-2024) a v řízení o přechodném pobytu jej vyzval k předložení platného cestovního dokladu (řízení vedené pod sp. zn. OAM-6960-6/PP-2024). Je tak zřejmé, že ani těmto žádostem nejspíše vyhověno nebude. Městský soud dále ve svém rozsudku dospěl k závěru, že i souběžné rozhodnutí o žádostech o povolení trvalého pobytu a cizinecký pas představuje možný způsob řešení situace žalobce. Dle žalobce se žalovaná vyjadřuje rozporně, k tomu poukázal na rozhodnutí ze dne 9. 11. 2023, ve kterém uvedla rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2017, č. j. 1 Azs 241/2017-32, na který dlouhodobě upozorňuje žalobce ve svých podáních. 4. Žalobce namítl, že žalovaná měla usnesení správního orgánu I. stupně zrušit, neboť nebyly dány podmínky pro zastavení řízení bez meritorního projednání dle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Aby bylo možné řízení zastavit, musí se jednat o vadu podstatnou, která brání v pokračování řízení. Nedoložení jakékoliv jednotlivé náležitosti samo o sobě ještě není důvodem k zastavení řízení. Žalobce je osobou správním orgánům známou. Dříve disponoval biometrickou kartou, na území ČR pobývá dlouhodobě. V minulosti mu dokonce byl vydán cizinecký pas. Opakovaně mu byly vydávány překlenovací štítky ve vztahu k jeho řízení o žádosti o prodloužení zaměstnanecké karty. Z rozhodnutí správního orgánu I. stupně není zřejmé, proč konkrétně o žádosti žalobce nebylo možné meritorně rozhodnout bez předložení cestovního dokladu. Žalovaná pominula humanitární prvek daného případu. 5. Dále žalobce namítl, že v souvislosti se zastavením řízení správní orgány neprovedly test přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života žalobce. Obě rozhodnutí jsou v rozporu s čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a § 2 odst. 1 správního řádu a § 2 odst. 3 a 4 správního řádu. Rozhodnutí žalované je nepřiměřené jak z hlediska soukromého a rodinného života, tak v rozporu i s obecnou zásadou přiměřenosti správních rozhodnutí. Bylo na místě se zabývat přiměřeností dopadu rozhodnutí, a to zejména do soukromého a rodinného života žalobce a jeho rodiny. Poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2017, č. j. 1 Azs 241/2017-32, podle kterého nemusí konkrétně nepředložení cestovního dokladu znamenat skutečnost, že žádost o pobytové oprávnění je neprojednatelná. Upuštění od předložení platného cestovního dokladu je možné právě na základě závěru, že zamítnutí žádosti či zastavení řízení by bylo řešením nepřiměřeným okolnostem daného případu. Žalovaná tak i postupovala, když v téměř identickém případě u jiného cizince v rozhodnutí ze dne 12. 3. 2024, č. j. MV-15763-4/SO-2024 zrušila usnesení správního orgánu I. stupně a přikázala věc projednat meritorně. Žalovaná v nyní řešené věci připustila, že se žalobce nachází ve složité situaci. Důsledkem nemeritorního rozhodnutí byla rovněž skutečnost, že žalobce nebyl vyzván k vyjádření se k podkladům pro vydání rozhodnutí, takže nemohl námitku nepřiměřenosti v závěru řízení uplatnit. Až na chybějící cestovní doklad jeho žádost netrpěla vadami. Žalobce také uvedl, že v řízení odkazoval na odborný článek, žalovaná konstatovala, že odborný článek není pramenem práva (což žalobce ani netvrdil), aniž by se vypořádala s argumentem v žalobcem citované pasáži. Přezkum přiměřenosti u zastavení řízení dle § 66 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců opakovaně připustil i Nejvyšší správní soud, k tomu žalobce poukázal na rozsudek ze dne 3. 8. 2021, č. j. 3 Azs 4/2020 – 41. Alternativa v podobě podání žádosti o mezinárodní ochranu, na kterou byl opakovaně správními orgány odkazován, je pro žalobce těžko myslitelná a v dané situaci se žádost o mezinárodní ochranu jeví jako krajní řešení. Zdejší soud pak v rozsudku ze dne 11. 4. 2024, č. j. 19 A 42/2023 – 41 také uvedl, že odkázání na podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je nehospodárné a neefektivní. Žalovaná s touto námitkou naložila pouze tak, že sdělila, že s názorem městského soudu nesouhlasí a myslí si opak. Dle žalobce je zastavení řízení v dané věci nepřiměřeným řešením právě proto, že pro žalobce neexistuje jiná „schůdná“ alte