9 Azs 410/2017 — Nejvyšší správní soud

16 A 44/2024- 29 - text 17 16 A 44/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobce: Ch. O. U, nar., státní příslušností Nigérie, zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí ČR, sídlem Hradčanské náměstí 5, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 8. 2024, č. j. 304813-2/2024-MZV/VO, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto, že rozhodnutí Velvyslanectví ČR v Abuji ze dne 20. 6. 2024 o zamítnutí žádosti o krátkodobé vízum č. X podané dne 6. 5. 2024, je v souladu s § 20 odst. 5 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). 2. Žalobce namítl, že byl zkrácen na svých procesních právech tím, že jeho právnímu zástupci žalovaný po vydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně neumožnil nahlédnout do správního spisu, ačkoli to právní zástupce výslovně požadoval z důvodu vyhotovení opravného prostředku. Žalovaný toto odmítl a opravný prostředek proto nemohl zástupce doplnit. Rozhodnutí je nezákonné a je také nepřezkoumatelné, neboť žalovaný se k žalobcově žádosti o nahlédnutí do spisu nevyjádřil. Žalobce dále namítl, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo doručeno přímo jemu, a nikoli jeho právnímu zástupci. Proto z hlediska právní úpravy [§ 34 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, (dále jen „správní řád“)] na rozhodnutí hledí, jako by doposud nebylo vydáno ani doručeno. Žalobce přesto z opatrnosti podal opravný prostředek. Žalobce dodal, že žalovaný k tomu uvedl, že o existenci rozhodnutí správního orgánu I. stupně byl právní zástupce informován písemně dne 24. 6. 2024 s tím, že rozhodnutí bylo dne 28. 6. 2024 předáno zmocněnci žalobce. Doklady o těchto skutečnostech mají být součástí správního spisu. Žalobce uvedl, že se k této argumentaci nemůže vyjádřit, protože mu nebylo umožněno nahlédnout do správního spisu. 3. Žalobce dále namítl, že v rámci opravného prostředku namítal, že správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí shrnul obsah některých podkladů pro vydání rozhodnutí, avšak není zřejmé, jak tyto podklady a důkazy hodnotil samostatně i ve vzájemných souvislostech. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně však musí obsahovat náležitosti ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu. To platí bez ohledu na to, že řízení o žádosti o krátkodobé vízum se jinak řídí Vízovým kodexem. Správní orgán I. stupně v závěru rozhodnutí konstatoval, že manželství uzavřené žalobcem vyhodnotil jako účelové, nepopsal však, jak k tomuto závěru došel. Na tuto argumentaci žalovaný nereagoval, proto i v tomto ohledu je rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalovaný v napadeném rozhodnutí obsáhle uvedl vlastní úvahy ohledně manželství žalobce a jeho údajné účelovosti. Tyto úvahy však opřel i o podklady, ke kterým neměl právní zástupce přístup, když mu nebylo umožněno nahlédnutí do spisu. 4. Žalobce též namítl, že v rámci opravného prostředku namítal, že žalobci bylo vyčteno, že nedodal zastupitelskému úřadu další podpůrné dokumenty. K tomu namítal, že právní zástupce obdržel neformální cestou (emailem) od správního orgánu I. stupně požadavek na doplňující dokumenty. Tento však nebyl doručen právnímu zástupci do datové schránky, neobsahuje odkaz na žádnou právní úpravu na základě které by byl žalobce povinen uvedené dokumenty poskytovat, email neměl ani žádnou zákonem předpokládanou formu, jako je usnesení, výzva. Žalovaný reagoval tím, že na řízení o žádosti o schengenské vízum se vztahuje Vízový kodex a zákon o pobytu cizinců, podle § 168 zákona o pobytu cizinců se na řízení o udělení krátkodobého víza nepoužije část druhá a třetí správního řádu. Podle žalobce však bylo potřeba postupovat podle § 154 správního řádu, na které odkazuje § 177 odst. 2 téhož zákona. Tedy pokud například Vízový kodex ani zákon o pobytu cizinců nemají zvláštní úpravu doručování žadateli, který je právně zastoupen v řízení o krátkodobém vízu, je třeba přiměřeně použít obecná ustanovení správního řádu. 5. Další námitka žalobce se týká provedené pobytové kontroly. Rovněž k té měl namítat již v opravném prostředku, že zastupitelský úřad nemá podle zákona o pobytu cizinců ani podle Vízového kodexu pravomoc provádět pobytové kontroly. Není zřejmé kdo, na základě jaké právní úpravy a jakým způsobem pobytovou kontrolu prováděl a jakým způsobem z ní vyplynulo, že žalobcova manželka v nemovitosti nikdy nebydlela a nevlastnila ji. Pokud při této pobytové kontrole byly prováděny nějaké výslechy či podobné úkony, měl být o nich právní zástupce vyrozuměn, aby se jich mohl účastnit, neboť je to právem žadatele podle § 4 odst. 3 správního řádu. 6. V opravném prostředku měl žalobce také namítat, že žalovaný uvedl, že zastupitelský úřad žalobce s dostatečným časovým předstihem informoval o konání paralelního pohovoru prostřednictvím právního zástupce, a to dne 4. 6. 2024. Pozvánka na pohovor byla zaslána prostřednictvím emailu právnímu zástupci i žalobci. K tomu žalobce namítl, že k pohovoru nemůže být předvoláván prostřednictvím advokáta, protože v případě, že žadatel je povinen v řízení něco osobně vykonat, je třeba předvolánku podle § 34 odst. 2 správního řádu zaslat přímo i žadateli. Na emailové pozvánce doručené advokátovi navíc není uvedeno, že by měl žalobce o konání pohovoru vyrozumět. Žalobce dále uváděl, že jemu osobně žádná pozvánka k pohovoru doručena nebyla, pokud žalovaný uvádí, že přímo žalobci byla informace zaslána dne 4. 6. 2024, pak dané lze ověřit pouze ze správního spisu. 7. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. K námitce, že rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné, jelikož právnímu zástupci nebylo umožněno nahlédnout do správního spisu, uvedl, že žalobce pro toto tvrzení neposkytl důkazy ani popis, jak se mělo toto pochybení žalovaného skutkově odehrát. V řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí právní zástupce spojil žádost o nové posouzení víza s žádostí o nahlédnutí do spisu, což není obvyklý postup. Žalovaný měl za to, že tímto spojením právní zástupce pouze indikoval svůj zájem o budoucí schůzku u žalovaného za účelem nahlédnutí do spisu, k čemuž si standardním způsobem sjedná termín schůzky. Sám právní zástupce tak v minulosti mnohokrát postupoval a do spisů po sjednání schůzky u žalovaného nahlížel. Šlo o řízení o žádosti, tj. na návrh, proto bylo v zájmu žalobce, aby aktivně kontaktoval žalovaného, což však neučinil, pouze svůj zájem o nahlížení obecně deklaroval. Spis byl u žalovaného k dispozici k nahlédnutí. Rozhodnutí není podle žalovaného nezákonné ani nepřezkoumatelné. Tvrzení, že žalobci nezbylo než v rámci žaloby opakovat argumentaci z opravného prostředku, není pravdivé. Žalobce své teze rozvinul i ve vztahu k rozhodnutí druhostupňového orgánu. 8. K námitce, že prvostupňové rozhodnutí bylo chybně doručeno přímo žalobci, a nikoli jeho právnímu zástupci, žalovaný sdělil, že způsob doručení byl vysvětlen v napadeném rozhodnutí. ZÚ Abuja dne 24. 6. 2024 písemně informoval právního zástupce a rovněž i žalobce, o tom, že o vízové žádosti bylo rozhodnuto. Současně s tím jej rovněž řádně poučil, jakými prostředky je možné formulář rozhodnutí společně se žalobcovým cestovním pasem možné obdržet. Pravděpodobně proto, že spolu s rozhodnutím o zamítnutí se vrací žadateli i cestovní pas (tedy úkon, který právní zmocněnec nemohl pro žalobce vykonat), žalobce k převzetí rozhodnutí a cestovního pasu zmocnil dalšího zmocněnce. Rozhodnutí i cestovní pas žalobce byly pak ze strany ZÚ Abuja dne 28. 6. 2024 tomuto zmocněnci předány. Písemné sdělení i potvrzení o převzetí zamítacího formuláře je součástí spisu. 9. K námitce, že žalovaný nereagoval na argumentaci ve vztahu k § 68 odst. 3 správního řádu, žalovaný uvedl, že na rozhodnutí o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza nelze klást nároky obsažené v § 68 odst. 3 správního řádu. Žalovaný však dodal, že si uvědomuje, že to neznamená, že by rozhodnutí nemuselo být dostatečně odůvodněno, prvostupňové i napadené rozhodnutí byly odůvodněny v dostatečné míře. 10. K námitce ohledně požadavku na dodání dalších dokumentů žalovaný uvedl, že do velké míry neformální způsob komunikace je v řízení o udělení krátkodobého víza standardní a vynucen celou řadou okolností, v neposlední řadě jde o proces který je aplikován konzuláty 29 schengenských států, z nichž každá má svoje správní řízení a procesy a tyto konzuláty se nacházejí a zprostředkovávají podání žádosti o krátkodobá víza po celém světě ve celé jeho nejenom správně-právní rozmanitosti. Žalovanému není známo, jak by si žalobce formálnější a oficiálnější sdělení o nutnosti předložení dalších podpůrných dokumentů třeba právě v Nigérii představoval. Řízení před zastupitelským úřadem je méně formální. Tato určitá neformálnost také prakticky nutná a důvodn