1 As 281/2020 — Nejvyšší správní soud

17 A 104/2024- 33 - text  7 17 A 104/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: proti žalovanému: V. Š. bytem X Ministerstvo financí se sídlem Letenská 525/15, 118 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2024, č. j. MF-42539/2024/3901-3, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 6. 11. 2024, č. j. MF-42539/2024/3901-3, a rozhodnutí Generálního finančního ředitelství ze dne 19. 9. 2024, č. j. 55592/24/7700-00124-202098, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 3 000 Kč. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce požádal dne 30. 8. 2024 Generální finanční ředitelství, jako povinný subjekt, podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“), o zaslání rozhodnutí: - o závazném posouzení o určení sazby daně u zdanitelného plnění ve smyslu § 47a a § 47b zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“), ve věci sazebního zařazení fermentovaných nápojů (kombucha, kefír, probiotický nápoj) nebo tekutých doplňků stravy, a to v období od nabytí účinnosti zákona č. 349/2023 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů (dále jen „zákon č. 349/2023 Sb.“), - vydaných před účinností zákona č. 349/2023 Sb., která se týkala posouzení jeho budoucích dopadů. 2. Rozhodnutím ze dne 19. 9. 2024, č. j. 55592/24/7700-00124-202098, povinný subjekt podle § 2 odst. 3 ve spojení s § 15 odst. 1 a § 20 odst. 4 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb. odmítl žádost žalobce. Důvodem odmítnutí žádosti žalobce byl závěr povinného subjektu, podle kterého jsou v případě žádosti o vydání rozhodnutí o závazném posouzení ve věci zařazení zdanitelného plnění do určité sazby DPH splněny podmínky výluky dle § 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. Rovněž pak měl povinný subjekt za to, že žalobce obchází poplatkovou povinnost, která je spojena s žádostí o vydání rozhodnutí o závazném posouzení. 3. Proti rozhodnutí povinného subjektu podal žalobce odvolání, které bylo v záhlaví uvedeným rozhodnutím žalovaného zamítnuto a rozhodnutí povinného subjektu bylo potvrzeno. V napadeném rozhodnutí se žalovaný ztotožnil se závěry povinného subjektu. Nad rámec uvedeného měl žalovaný rovněž za to, že poskytnutím informací by byly nastoleny nerovné podmínky v hospodářské soutěži mezi daňovými subjekty. 4. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného a jemu předcházejícímu rozhodnutí povinného subjektu. II. Obsah žaloby 5. Žalobce v podané žalobě namítal, že účelem žádosti o informace nebylo vyhnout se poplatkové povinnosti, nýbrž zjistit aktuální rozhodovací praxi a případně se přiblížit okruhu přípustného výkladu právní normy, zvláště za situace, kdy je daňová povinnost DPH po novelizaci nejasná. Dle žalobce by sice nezaplacení správního poplatku mohlo nastolit nerovnou situaci v tom ohledu, že žalobce má k dispozici více informací, leč zákon č. 106/1999 Sb. žalobci neposkytuje beneficium vázanosti správce daně závazným posouzením ve smyslu § 133 odst. 1 daňového řádu. I pokud by povinný subjekt žalobci poskytl informace, neznamená to, že by se od nich nemohl v rámci své rozhodovací praxe odchýlit. 6. Dle žalobce je rovnost nutné vnímat v rovině procesní, v rovině hmotněprávní (stejná daňová práva a povinnosti) a v rovině materiální (stejná majetková či jiná pozice). Žalovaný tvrdí, že by byla nastolena nerovnost v oblasti hospodářské soutěže (což je nutné vnímat jako rovinu materiální), přitom pro toto své tvrzení neoznačuje žádné skutečnosti, důkazy, ani neodkazuje na žádné zákonné ustanovení, které by umožňovalo žádost o informace z tohoto důvodu odmítnout. 7. Žalobce měl rovněž za to, že daňový řád sice obsahuje úpravu týkající se rozhodnutí o závazném posouzení, to však není rozhodnutím o poskytnutí informace, nýbrž rozhodnutím, jímž se stanoví práva a povinnosti ve vztahu ke správci daně. To, že daňový řád nelze obecně považovat za předpis komplexně upravující způsob poskytování informací, vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2012, č. j. 2 As 132/2011-121. S ohledem na uvedené nejsou splněny důvody pro odmítnutí žádosti žalobce o informace. III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 8. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný setrval na stanovisku uvedeném v napadeném rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu pro nedůvodnost zamítl. 9. Ve vztahu k tvrzené snaze žalobce obejít poplatkovou povinnost žalovaný na jednu stranu souhlasil, že získání požadované informace na základě žádosti o informace se svými účinky liší od žádosti o vydání rozhodnutí o závazném posouzení, neboť to má podle § 133 odst. 1 daňového řádu účinky pouze vůči daňovému subjektu, který o vydání rozhodnutí o závazném posouzení požádal. Na druhou stranu odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, č. j. 2 Ans 1/2005-57, Sb. NSS 605/2005, podle kterého ze zásady zákazu libovůle a neodůvodněně nerovného zacházení vyplývá za určitých podmínek princip vázanosti správního orgánu vlastní správní praxí. 10. Stran rozporované komplexity úpravy poskytování informací ve vztahu k § 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. žalovaný odkázal na obsah napadeného rozhodnutí, ve kterém se taktéž vypořádal s odkazem žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2012, č. j. 2 As 132/2011-121, se závěrem, že v nynějším případě je úprava daňového řádu dostatečně komplexní, ačkoli tomu tak není ve všech případech rozhodnutí vydaných podle daňového řádu. 11. Žalovaný doplnil, že účelem zákona č. 106/1999 Sb. je primárně kontrola veřejné správy. Pokud žádost o poskytnutí informace sleduje jiný cíl, např. komerční využití, právní či daňové poradenství, jak je nepřímo naznačeno v žalobě, mohlo by se jednat o zneužití práva na informace. IV. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 12. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 13. Soud v dané věci rozhodl bez jednání, jelikož žalovaný na výzvu soudu podle § 51 odst. 1 s. ř. s. nereagoval a žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil. 14. Soud při posouzení věci vyšel z následující právní úpravy: - Podle § 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. se zákon nevztahuje na poskytování informací o údajích vedených v centrální evidenci účtů a v navazujících evidencích, informací, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví1a, a dalších informací, pokud zvláštní zákon upravuje jejich poskytování, zejména vyřízení žádosti včetně náležitostí a způsobu podání žádosti, lhůt, opravných prostředků a způsobu poskytnutí informací. - Podle § 132 odst. 1 daňového řádu vydá správce daně daňovému subjektu na jeho žádost rozhodnutí o závazném posouzení daňových důsledků, které pro něj vyplynou z daňově rozhodných skutečností již nastalých nebo očekávaných, a to v případech, kdy tak stanoví zákon. - Podle § 132 odst. 2 daňového řádu obsahuje výrok rozhodnutí o závazném posouzení kromě náležitostí podle § 102 odst. 1 časový i věcný rozsah závaznosti vydaného rozhodnutí. - Podle § 132 odst. 3 daňového řádu nelze proti rozhodnutí o závazném posouzení uplatnit opravné prostředky. - Podle § 133 odst. 1 daňového řádu je rozhodnutí o závazném posouzení při stanovení daně účinné vůči správci daně, který rozhoduje o daňové povinnosti daňového subjektu, na jehož žádost bylo rozhodnutí o závazném posouzení vydáno, pokud v době rozhodování o daňové povinnosti je skutečný stav věci totožný s údaji, na jejichž základě bylo rozhodnutí o závazném posouzení vydáno. - Podle § 47a zákona o DPH je předmětem závazného posouzení určení, zda je zdanitelné plnění z hlediska sazby daně správně zařazeno do základní nebo snížené sazby daně podle § 47 odst. 1. - Podle § 47b odst. 1 zákona o DPH vydá generální finanční ředitelství na žádost osoby rozhodnutí o závazném posouzení určení sazby daně u zdanitelného plnění. - Podle § 8 odst. 2 daňového řádu správce daně dbá na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. 15. Soud o podané žalobě uvážil následovně: 16. Podstata sporu mezi účastníky řízení spočívá v posouzení, zda lze na poskytování rozhodnutí o závazném posouzení určení sazby daně u zdanitelného plnění použít postup podle zákona č. 106/1999 Sb., nebo je takový postup podle § 2 odst. 3 tohoto zákona vyloučen. Jinými slovy, zda lze na základě zákona č. 106/1999 Sb. žádat o poskytnutí již vydaných rozhodnutí o závazném posouzení určení sazby daně u zdanitelného plnění, či nikoliv. 17. Dikce § 2 od