9 As 47/2011 — Nejvyšší správní soud

17 A 30/2025- 44 - text  7 17 A 30/2025 USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: Lokama BT s.r.o., IČO: 07925573 se sídlem Praha 4, Jaurisova 515/4 proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se sídlem Praha 2, Škrétova 44/6 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 1. 2025, č. j. RRTV/616/2025-had, sp. zn. RRTV/2024/563/had, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Věc se postupuje předsedovi Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým byl žalobce prvním výrokem uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 242/2022 Sb., o službách platforem pro sdílení videonahrávek a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o službách platforem pro sdílení videonahrávek) [dále jen „zákon č. 242/2022 Sb.“], neboť poskytuje službu platformy pro sdílení videonahrávek https://prehraj.to, aniž do dne zahájení poskytování této služby učinil oznámení podle § 6 odst. 2 tohoto zákona. Druhým výrokem byla žalobci podle § 11 odst. 4 písm. a) zákona č. 242/2022 Sb. a § 35 písm. b) a § 46 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), uložena pokuta ve výši 20 000 Kč. Třetím výrokem byla žalobci uložena povinnost uhradit paušální částku nákladů řízení ve výši 2 500 Kč. 2. Při předběžném posouzení věci soud dospěl k závěru, že je na místě postupovat podle § 46 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), tzn. podanou žalobu odmítnout a současně ji postoupit správnímu orgánu k rozhodnutí o řádném opravném prostředku (rozkladu). Důvodem uvedeného závěru byla skutečnost, že se uplatní obecná právní úprava § 152 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), neboť zákon č. 242/2022 Sb. možnost podat řádný opravný prostředek nevylučuje. Současně ze zákona č. 242/2020 Sb. ani nevyplývá, že by se úprava opravného prostředku měla řídit zákonem č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále jen „zákon č. 231/2001 Sb.“). 3. Pro úplnost soud podotýká, že nevešel na odůvodnění žalované, uvedené v podání ze dne 22. 4. 2025, které se k dotazu soudu, na základě jakého ustanovení právního předpisu je součástí napadeného rozhodnutí poučení o možnosti podat žalobu, aniž by účastník řízení před podáním žaloby vyčerpal opravný prostředek v podobě odvolání, respektive rozkladu, omezilo na strohé konstatování, že dotyčným ustanovením je § 65 s. ř. s., přičemž proti kolektivnímu orgánu, kterým žalovaná je, nelze podat odvolání, respektive rozklad. 4. Aby soud předešel překvapivosti svého rozhodnutí, vyrozuměl účastníky řízení o svém právním názoru na další postup ve věci. 5. Žalobce soudu sdělil, že se ztotožňuje s názorem soudu. Zároveň zdůraznil, že postupoval v souladu s poučením uvedeným v napadeném rozhodnutí. 6. Naproti tomu žalovaná názor soudu nepovažovala za správný. Uvedla, že soud opomíjí, že imanentní součástí právního řádu ČR je soulad s požadavkem vnitřní koherence. Právní řád obecně musí být vzájemně soudržný a logicky provázaný systém (viz nález Ústavního soudu ze dne 28. 2. 1996, sp. zn. Pl. ÚS 9/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 2. 7. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 2/97). Rozhodnutí žalované je z povahy věci rozhodnutím jednostupňovým, a to zejména s ohledem na úzkou specializaci v této oblasti a organizační strukturu. Jistou specifičnost výkonu působnosti odráží právě zákon č. 231/2001 Sb., který je pro žalovanou fundamentálním právním předpisem a který přímo vylučuje dvojinstančnost řízení. V těchto případech je poskytnuta právní ochrana adresátům právě až v rámci správního soudnictví (viz § 66 zákona č. 231/2001 Sb.). 7. Stejným prizmatem jsou posuzovány i jiné zákony, kterými je žalované přidělena pravomoc v oblasti výkonu veřejné moci. Namátkou žalovaná uvedla zákon č. 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání a o změně některých zákonů (zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání), či zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů. Ve všech těchto případech, kdy je žalované přidělena pravomoc v oblasti výkonu veřejné moci jiným zákonem než zákonem č. 231/2001 Sb., je dvojinstančnost řízení vyloučena z logických důvodů vždy. Na jednoinstančnost rozhodnutí žalovaného mimo jiné odkazuje i řada důvodových zpráv k právním předpisům. 8. Žalovaná právní názor soudu nepovažovala za korespondující s právem a měla za to, že jde proti obecné koncepci správního řízení před žalovanou, která není upravena pouze v zákoně č. 231/2001 Sb., ale také v zásadě v jakémkoliv jiném právním předpisu, který přiznává žalované pravomoc v rámci výkonu veřejné moci. Opačný právní názor by dle žalované vedl k nepřesným a nepředvídatelným závěrům. 9. Dále uvedla, že v případě povolení dvojinstančnosti řízení u úzce specializovaných správních orgánů je vždy zásadní stanovit konkrétní procedurální postup, kterým se budou příslušné správní orgány, jakož i osoby, s jejichž veřejnými právy a povinnostmi je nakládáno, řídit. Názornou ukázkou je dle žalované rozhodnutí České národní banky, proti kterému je přípustný rozklad a konkrétní procedurální postup je stanoven v zákoně č. 6/1993, o České národní bance. Kolegiální správní orgán rozhodující o rozkladu lze nalézt také i v zákoně č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Stejně tak důležité je procedurálně upravit ustanovení tzv. rozkladové komise, které rovněž absentuje. 10. Na základě shora uvedeného měla žalovaná za to, že zákon č. 242/2022 Sb. obsahuje tzv. otevřenou mezeru v zákoně, jak je tato specifikována Melzerem (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. Praha. C. H. Beck, 2009, s. 222–229). Vyplnění určité mezery ve správním právu připouští i Nejvyšší správní soud (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2011, č. j. 9 As 47/2011–105). 11. Žalovaná uzavřela, že v případě zákona č. 242/2022 Sb. neexistuje ospravedlnitelný důvod, proč by zákonodárce záměrně vyloučil jednoinstančnost řízení žalované a účelně odkázal toliko na subsidiární užití správního řádu. Nadto procedurální otázky správního řízení nejsou v zákoně č. 242/2022 Sb. de facto upraveny vůbec. 12. Za uvedeného stavu věci soud vyšel z následující právní úpravy: - Podle § 1 odst. 2 správního řádu tento zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení se použijí, nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup. - Podle § 152 odst. 1 správního řádu proti rozhodnutí, které vydal ústřední správní úřad, ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu v prvním stupni, lze podat rozklad. - Podle § 5 s. ř. s. nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, lze se ve správním soudnictví domáhat ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je zvláštní zákon. - Podle § 46 odst. 5 s. ř. s. podal-li navrhovatel návrh proto, že se řídil nesprávným poučením správního orgánu o tom, že proti jeho rozhodnutí není přípustný opravný prostředek, soud z tohoto důvodu tento návrh odmítne a věc postoupí k vyřízení opravného prostředku správnímu orgánu k tomu příslušnému. Byl-li návrh podán včas u soudu, platí, že opravný prostředek byl podán včas. 13. Soud i po vyjádření žalované setrval na stanovisku, že je na místě postupovat podle § 46 odst. 5 s. ř. s., tzn. podanou žalobu odmítnout a současně ji postoupit správnímu orgánu k rozhodnutí o řádném opravném prostředku, a to z následujících důvodů: 14. V projednávaném případě byl žalobce shledán vinným z přestupku podle zákona č. 242/2022 Sb. Zákon č. 242/2022 Sb. sice v § 11 vymezuje jednotlivé přestupky, avšak současně tento zákon neobsahuje právní úpravu procesního postupu v řízení o přestupku. Vodítko, podle jakého právního předpisu by mělo být postupováno v případě řízení o přestupku podle zákona č. 242/2022 Sb. a zejména, zda je v tomto případě vyloučeno řízení o opravném prostředku, či nikoliv, z důvodové zprávy k zákonu č. 242/2022 Sb. nevyplývá. 15. Za uvedené situace je dle soudu nutno vyjít z § 1 odst. 2 správního řádu zakotvující obecnou a subsidiární povahu správního řádu. Správní řád je jako obecný právní předpis nutno použít vždy, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Zákon č. 242/2022 Sb. použití správního řádu nikterak nevylučuje. Úmysl zákonodárce vyloučit v daném případě správní řád nelze dovodit ani z důvodové zprávy k zákonu č. 242/2022 Sb. 16. Aplikaci § 1 odst. 2 správního řádu nelze vyloučit žalovanou namítanou úzkou specializací žalované a její organizační strukturou. Byť soud v plném rozsahu specifika postavení žalované, včetně toho, že se jedná o kolektivní orgán,