1 As 281/2020 — Nejvyšší správní soud

17 A 64/2024- 138 - text  14 17 A 64/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: proti žalovanému: za účasti: Pražská plynárenská, a.s., IČO: 60193492 se sídlem Praha 1, Národní 37 zastoupený advokátkou JUDr. Sylvií Sobolovou, Ph.D. se sídlem Praha 1, Jungmannova 24 Ministerstvo vnitra se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3 JUDr. R. M. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2024, č. j. MV-113377-67/ODK-2022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Osoba zúčastněná na řízení (dále jen „žadatel“) požádala Magistrát hlavního města Prahy (dále jen „povinný subjekt“) podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“), o poskytnutí informací ohledně záměru povinného subjektu poskytnout žalobci úvěr ve výši 2 mld. Kč (dále jen „záměr 1“) a patronátní prohlášení za účelem získání úvěru ve výši 4 mld. Kč od relevantních bank (dále jen „záměr 2“). Konkrétně žadatel žádal v bodě 6 žádosti v souvislosti se záměrem 1 a záměrem 2 o poskytnutí relevantních výstupů od společnosti Deloitte a/nebo všech případných právních či ekonomických analýz vypracovaných v souvislosti s těmito záměry. 2. Povinný subjekt rozhodnutím ze dne 28. 11. 2023, č. j. MHMP 2503659/2023, podle § 9 odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb. ve spojení s § 15 odst. 1 tohoto zákona žádost žadatele v části bodu 6, tj. v části požadující poskytnutí relevantních výstupů od společnosti Deloitte vypracovaných v souvislosti se záměrem 1 a 2, odmítl. 3. K odvolání žadatele žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím: - výrokem I. prvostupňové rozhodnutí podle § 16 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. zrušil ve vztahu k odmítnutí informací podle výroku II. tohoto rozhodnutí, které jsou uvedeny v Analýze k identifikaci běžného tržního cenového pásma pro zvažované podřízené financování (dále jen „analýza“), zpracované společností Deloitte Advisory, s.r.o. ze dne 12. 4. 2022, a řízení v tomto rozsahu zastavil. - výrokem II. povinnému subjektu přikázal podle § 16 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., aby žadateli do 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí poskytl informace uvedené v analýze, které byly ve výroku dále specifikovány. - výrokem III. ve zbytku zrušil rozhodnutí povinného subjektu ze dne 28. 11. 2023, č. j. MHMP 2503659/2023, a věc mu vrátil k novému řízení. 4. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí v rozsahu výroku II. a III. II. Obsah žaloby 5. V prvním žalobním bodě žalobce namítal nesprávnou aplikaci § 16 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb., neboť pro vydání informačního příkazu nebyly splněny zákonné podmínky. Žalobce tvrdil, že se na poskytnutí analýzy vztahuje výluka podle § 11 odst. 2 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb. 6. Uvedl, že žalovaný měl k dispozici stanovisko společnosti Deloitte, z něhož vyplývá, že uvedená společnost považuje analýzu za své autorské dílo. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí sice přiklonil k závěrům, že analýza vykazuje znaky legální definice autorského díla, přesto však přikázal povinnému subjektu části analýzy poskytnout. Žalobce namítal, že žalovaný neučinil jasný závěr týkající se povahy analýzy coby autorského díla a ani neuvedl úvahu o tom, které ze dvou ústavně zaručených práv (právo k výsledkům duševní tvůrčí činnosti a právo na informace) má v dané věci převážit. Tvrzený možný účel získání analýzy, spočívající v kontrole, zda nedošlo k nedovolené veřejné podpoře, nebyl nijak poměřen s autorskoprávní ochranou analýzy. Žalovaným bylo pouze konstatováno, že má „veřejnoprávní aspekt“. Navíc v těchto úvahách žalovaný vycházel z nesprávného předpokladu, že analýza byla hrazena z veřejných prostředků. 7. Dále žalobce v návaznosti na výtku žalovaného, že ve vyjádření dotčených osob nebyla identifikována skutečná škoda, která by mohla vzniknout společnosti Deloitte nebo povinnému subjektu zpřístupněním analýzy, namítal, že to, že žádnou škodu neidentifikoval, neznamená, že vznik škody je vyloučen. Dle žalobce se nemusí jednat jen o skutečnou škodu, nýbrž i o jinou formu škody, např. v podobě ušlého zisku. Nadto újmu může utrpět i žalobce, neboť se jedná o součást jeho obchodního tajemství. 8. Ve druhém žalobním bodě žalobce namítal nesprávné posouzení aplikovatelnosti výluky podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb. Žalobce měl za to, že všechny podmínky daného ustanovení byly splněny. 9. Žalobce tvrdil, že definice veřejných prostředků podle § 2 písm. g) zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole (dále jen „zákon o finanční kontrole“), na prostředky žalobce nedopadá, neboť není právnickou osobou uvedenou v § 2 písm. a) tohoto zákona. Na výše uvedeném nic nemění, že jediným akcionářem žalobce je povinný subjekt. Finanční prostředky žalobce jsou výlučně jeho finančními prostředky. Namítal, že z napadeného rozhodnutí nevyplývá důvod, pro který by měly prostředky žalobce být považovány za veřejné prostředky podle § 2 písm. g) zákona o finanční kontrole. Úvaha žalovaného o tom, že žalobce nakládá s veřejnými prostředky proto, že je povinnou osobou, není správná, neboť žalobce je povinnou osobu z důvodu ovládání veřejnou institucí, nikoli proto, že by sám hospodařil s veřejnými prostředky. 10. Dále žalobce tvrdil, že není pochyb o tom, že informace poskytnuté společnosti Deloitte pro účely analýzy bankami byly poskytnuty dobrovolně, bez zákonem uložené povinnosti. Žalovaný ani netvrdil, že by tyto banky s poskytnutím informací žadateli souhlasily. 11. Ve třetím žalobním bodě žalobce namítal nesprávné posouzení aplikovatelnosti výluky podle § 11 odst. 2 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb. Uvedl, že pokud se žalovaný přiklonil k závěru, že analýza vykazuje znaky legální definice autorského díla, pak není zřejmé, proč výluku z informační povinnost neaplikoval a její aplikaci povinným subjektem považoval za neoprávněnou. V případě výluky podle § 11 odst. 2 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb. je třeba posoudit, které ze dvou ústavních práv má v konkrétní věci převážit, avšak žalovaný žádný skutečný a přezkoumatelný test proporcionality neprovedl. 12. Případný závěr žalovaného, podle kterého je autorskoprávní ochranu analýzy nutno prolomit, neobstojí, neboť: - není pravda, že byla analýza hrazena z veřejných prostředků, - doba splatnosti úvěru nemá žádnou vypovídací hodnotu pro posouzení významu na autorskoprávní ochraně analýzy, - není pravda, že v prvostupňovém rozhodnutí zcela absentují úvahy povinného subjektu ohledně rozsahu zásahu do autorských práv, neboť povinný subjekt odkázal na stanovisko společnosti Deloitte, a - v napadeném rozhodnutí chybí jasné a přezkoumatelné úvahy žalovaného, proč v daném případě měl zájem žadatele převážit nad právy společnosti Deloitte, zvláště za situace, kdy kontrolu úrokové sazby bylo možné provést přezkumem úvěrové smlouvy založené v Registru smluv. 13. Ve čtvrtém žalobním bodě žalobce namítal nesprávné posouzení aplikovatelnosti výluky podle § 9 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. Žalovaný vytýkal povinnému subjektu, že se nedostatečně zabýval všemi definicemi obchodního tajemství podle § 504 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zejména znakem konkurenční významnosti, ocenitelnosti, běžné nedostupnosti v příslušných obchodních kruzích a souvislosti s obchodním závodem. Žalobce s tímto závěrem nesouhlasil a měl za to, že všechny znaky obchodního tajemství byly dostatečně a přezkoumatelně popsány. 14. Ke znaku konkurenční významnosti odkázal žalobce na analýzu, která obsahuje odborně vytvořené informace o možném úrokovém pásmu žalobce s ohledem na úvěrové financování vzhledem k jeho finanční situaci a tržním podmínkám. Jedná se o citlivé údaje, jejichž získání by bylo žádoucí pro konkurenty žalobce, neboť vypovídají o konkurenceschopnosti žalobce. Tento znak je naplněn. 15. Ke znaku ocenitelnosti žalobce uvedl, že pokud je informace pro konkurenci žádoucí, existuje nepochybně i cena, kterou by byla konkurence ochotna zaplatit za poskytnutí předmětné informace. K naplnění tohoto znaku není potřebné zjišťovat nebo dokládat konkrétní cenu, postačí zdůvodnění potenciální hodnoty, což povinný subjekt v prvostupňovém rozhodnutí učinil. 16. Ke znakům běžné nedostupnosti a souvislosti s obchodním závodem odkázal žalobce na skutečnost, že žalobce zajišťuje utajení analýzy, která není v příslušných obchodních kruzích nikde veřejně dostupná. Souvislost s obchodním závodem žalobce je zjevná, neboť analýza byla vypracovaná za účelem stanovení úrokového pásma pro uvažované úvěrové financování žalobce. III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě a související vyjádření 17. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný setrval na stanovisku uvedeném v napadeném rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu pro nedůvodnost zamítl. 18. Předně žalovaný