6 As 69/2016 — Nejvyšší správní soud

17 A 83/2024- 90 - text  18 17 A 83/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: proti žalovanému: za účasti: JARNETTE RÉCLAME spol. s r.o., IČO: 25679619 se sídlem Praha 2, Polská 1673/13 zastoupený advokátkou Mgr. Radanou Vítovcovou se sídlem Tábor, Pod Tržním nám. 612/6 Ministerstvo dopravy se sídlem Praha 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12 Ředitelství silnic a dálnic s. p., IČO: 65993390 se sídlem Praha 4, Čerčanská 2023/12 zastoupený advokátem JUDr. Ing. Milošem Olíkem, Ph.D., LL.M., FCIArb, se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1683/127 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu takto: I. Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem směřující vůči Ředitelství silnic a dálnic s.p. se odmítá. II. V případě žaloby na ochranu před nezákonným zásahem směřující vůči Ředitelství silnic a dálnic nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. III. Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem směřující vůči Ministerstvu dopravy se zamítá. IV. V případě žaloby na ochranu před nezákonným zásahem směřující vůči Ministerstvu dopravy nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. V. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany před nezákonným zásahem a žádal, aby soud určil, že zásah žalovaného a osoby zúčastněné na řízení (dále jen „ŘSD“) spočívající v odstranění reklamního zařízení žalobce o vnitřním rozměru 5 100 x 2 400 mm z pozemku parc. č. 4458/7 v k. ú. Horní Počernice, obec Praha, (dále jen „reklamní zařízení“) byl nezákonný. Současně žalobce žádal, aby soud uložil žalovanému a ŘSD povinnost zdržet se zásahu do reklamního zařízení ve formě jeho likvidace a bylo jim uloženo, aby reklamní zařízení „bylo ve lhůtě 15 dnů od právní moci obnoveno zpět do původního stavu jeho umístění do původní polohy“ na předmětném pozemku. II. Obsah žaloby 2. Žalobce úvodem žaloby sdělil, že je od roku 2000 vlastníkem reklamního zařízení, které se nacházelo při komunikaci Chlumecká, na spojce D11 – Centrum Černý Most, na pozemku k tomuto účelu dlouhodobě pronajatému. Reklamní zařízení bylo umístěno na základě souhlasu místního stavebního úřadu, tj. Místního úřadu v Praze – Horních Počernicích ze dne 19. 6. 2000, č. j. 9291/1561/00, a dále na základě sdělení tehdejšího silničního správního úřadu, tj. Magistrátu hl. m. Prahy, odboru dopravy, (dále jen „MHMP“) ze dne 7. 2. 2000, č. j. MHMP-3652/2000/DOP-R4/fr (dále jen „sdělení MHMP“). Reklamní zařízení bylo zřetelně označeno logem firmy žalobce. Dále žalobce upozornil, že žalovaný je silničním správním úřadem ve věcech dálnic dle § 40 odst. 2 písm. c) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon č. 13/1997 Sb.“). ŘSD je správcem pozemní komunikace, který je pověřen plněním úkolů při správě dálnic a silnic I. třídy dle § 9a zákona č. 13/1997 Sb., či dle § 31 tohoto zákona, který ho opravňuje k odstranění nelegálních reklamních zařízení nacházející se bez povolení v silničním ochranném pásmu. ŘSD činí úkony v součinnosti se žalovaným. 3. Žalobce dne 28. 7. 2024 při pravidelné kontrole zjistil, že reklamní zařízení bylo částečně demontováno a odvezeno, přičemž na místě zůstaly pouze základy této stavby (patky). Z webových stránek ŘSD žalobce zjistil, že dne 16. 7. 2024 byla zveřejněna informace o tom, že dne 10. 7. 2024 ŘSD odstranilo reklamní zařízení. Žalobce tvrdil, že k tomu zásahu došlo, aniž by byly splněny podmínky, které takový postup připouští. Namítal, že ačkoli byl vlastník reklamního zařízení znám, žalovaný a ŘSD nezaslali předchozí výzvu k odstranění reklamního zařízení a neinformovali žalobce o chystaném zásahu. Dle žalobce jde o nepřiměřený zásah do jeho soukromého majetku, a to nemovité věci, která byla do území umístěna v roce 2000 legálně a po právu, a to na dobu neurčitou. 4. Žalobce poznamenal, že žalovaný rozesílal do konce roku 2023 vlastníkům reklamního zařízení dle § 31 odst. 9 zákona č. 13/1997 Sb. výzvy k odstranění reklamního zařízení, u kterých se domníval, že je zde zákonná povinnost k jejich odstranění. Po marném uplynutí lhůty žalovaný prostřednictvím ŘSD zajišťoval zakrytí reklamy a následně odstranění a likvidaci reklamního zařízení na náklady vlastníka reklamního zařízení. Tvrdil, že výzva k odstranění reklamního zařízení je zákonnou podmínkou k tomu, aby mohl žalovaný provést zásah do soukromého majetku vlastníka reklamního zařízení. V projednávaném případě došlo k odstranění reklamního zařízení svévolně, aniž by žalobce byl o tomto zásahu předem žalovaným a ŘSD informován a mohl se proti němu bránit. 5. Žalobce podotkl, že ve stejné lokalitě se nachází i další reklamní zařízení žalobce, k jejichž odstranění byl v minulosti vyzván. Žalobce se bránil soudní cestou a byl úspěšný, když žalovaný od dalšího postupu sám upustil (viz usnesení zdejšího soudu ze dne 21. 1. 2020, č. j. 5 A 82/2019-47, a ze dne 28. 2. 2020, č. j. 9 A 110/2019-35). Rovněž pak se ve stejné lokalitě nachází jiné reklamní zařízení žalobce, které žalobce s žalovaným od června 2024 řeší, přičemž účinnost výzvy byla na základě příkazu ministra dopravy pozastavena. Žalobce tvrdil, že projednávaný případ je srovnatelný s vytčenými případy. Jedná se totiž o reklamní zařízení, které v době svého vzniku nemuselo být povoleno silničním správním úřadem, avšak přechodné ustanovení novely zákona č. 13/1997 Sb. se na něj nevztahuje (viz stanovisko žalovaného ze dne 25. 11. 2016, č. j. 224/2016-120-OST/4, a ze dne 8. 2. 2018, č. j. 34/2018-120-OST/2). 6. Namítal, že na základě předchozího postupu správních orgánů se stal vlastníkem věci nemovité ohlášené (nikoliv povolené) stavebnímu úřadu, s oprávněním tuto stavbu umístit na dobu neurčitou, ale také nositelem veřejného práva provozovat reklamní zařízení na daném místě na dobu neurčitou. Toto právo nebylo založeno správním rozhodnutím, ale pouze souhlasem vydaným silničním správním úřadem. Veřejnoprávní povolení k provozování reklamního zařízení nezaniklo ani pozdější novelizací zákona č. 13/1997 Sb. 7. Tvrdil, že na reklamní zařízení se nevztahuje povinnost jeho odstranění podle zákona č. 13/1997 Sb., neboť bylo zřízeno před nabytím účinnosti zákona č. 152/2011 Sb. V roce 2000 bylo reklamní zařízení umístěno mimo ochranné pásmo v souladu s tehdejším právem a není tedy stavbou pro reklamu zřízenou a povolenou na základě povolení silničního správního úřadu (viz stanoviska žalovaného). 8. Žalobce měl rovněž za to, že v daném případě nemůže převážit veřejný zájem na ochraně bezpečnosti silničního provozu, nad legitimním očekáváním žalobce, že je oprávněn reklamní zařízení provozovat a na respektování vlastnického práva žalobce k jeho majetku. Nadto předmětné reklamní zařízení nemá žádný prokazatelný vliv na bezpečnost a plynulost provozu (viz posouzení silničního správního úřadu z roku 2000). 9. Dle žalobce na reklamní zařízení nedopadá ani pozdější novelizace zákona č. 13/997 Sb., tj. zákon č. 196/2012 Sb. a zákon účinný od 1. 1. 2024. Pokud jde o druhý z uvedených zákonů, žalobce připomenul, že zásada superficies solo cedit se v roce 2000 neuplatňovala, vlastníkem reklamního zařízení je žalobce, tj. odlišná osoba od vlastníka pozemku, a nelze tedy zákonem přenést odpovědnost za cizí nemovitou věc na jinou osobu odlišného vlastníka pozemku. 10. Tvrdil, že postup podle § 31 zákona č. 13/1997 Sb. ve vztahu k vlastníkovi reklamního zařízení, který je odlišný od vlastníka pozemku, není konkrétně upraven. Z uvedeného důvodu se na něj vztahují základní zásady činnosti správního orgánů dle správního řádu. Žalobce tak měl být informován o hrozícím zásahu předem s možností uplatnit svá práva. 11. Závěrem žaloby žalobce upozornil, že před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného a ŘSD k nápravě a obnovení reklamního zařízení, avšak nedočkal se žádné reakce. Jednání žalovaného a ŘSD tak má znaky libovůle, která by neměla být tolerována a požívat právní ochrany. III. Vyjádření žalovaného a ŘSD k podané žalobě a související vyjádření 12. Žalovaný měl za to, že reklamní zařízení je provozováno v silničním ochranném pásu dálnice D11 v rozporu s § 31 zákona č. 13/1997 Sb., tedy bez jeho povolení. Dále měl žalovaný za to, že na reklamní zařízení dopadá právní úprava obsažená v zákona č. 196/2012 Sb. a žalobce nekonal, ačkoliv konat měl. Z uvedeného důvodu žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. 13. Žalovaný úvodem vyjádření sdělil, že minimálně v roce 2021 nebyl vlastník reklamního zařízení znám, neboť jím byla dne 31. 5. 2021 pod č. j. MD-14201/2021-930/1 vydána výzva vlastníkům pozemku, kterou se domáhal zjištění vlastníka reklamního zařízení. Na výzvu nebylo reagováno. Následující výzva k odstranění reklamního zařízení a poskytnutí součinnosti ze dne 21. 5. 2024, č. j. MD-14201/2021-940/3, byla vydána v souladu s § 31 zákona č. 13/1999 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2024. Tato výzva se ji