3 As 26/2006 — Nejvyšší správní soud

17 A 87/2024- 71 - text  11 17 A 87/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: Bc. M. H. bytem X proti žalované: Česká advokátní komora se sídlem Praha 1, Národní 118/16 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 9. 2024, č. j. 10.01-000383/24-0003, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalobci nebyl bezplatně určen advokát k poskytnutí právní služby dle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“). 2. Žalovaná neurčila žalobci advokáta ze třech důvodů, a to protože: - se jedná o zjevně bezdůvodné uplatňování nebo bránění práva podle § 18c odst. 5 věta třetí zákona o advokacii, - se jedná o zneužití práva na bezplatnou právní pomoc ve smyslu § 18 odst. 5 věta třetí zákona o advokacii, - žalobce neprokázal své příjmové a majetkové poměry dle § 18c odst. 4 zákona o advokacii. II. Obsah žaloby 3. Žalobce nezákonnost napadeného rozhodnutí spatřoval předně ve skutečnosti, že podal žádost o určení advokáta dne 18. 7. 2024, avšak žalovaná rozhodla o žádosti žalobce dne 23. 9. 2024. Žalobce žalovanou upozornil, že lhůta k podání ústavní stížnosti uplyne dne 16. 9. 2024. Žalovaná mohla věc vyřídit bez zbytečných průtahů nebo ve lhůtě přiměřené, což neučinila. 4. Žalobce nesouhlasil se závěrem žalované, že se v jeho případě jednalo o zjevně bezdůvodné uplatňování práva. Uvedl, že žalovaná předjímá obsah ústavní stížnosti, když uvádí, jaké námitky by mohl žalobce vznést v ústavní stížnosti a jak by se k těmto případným námitkám stavěl Ústavní soud, na základě čehož dovozuje zjevně bezdůvodné uplatňování nebo bránění práva. Namítal, že žalovaná žádné zjevné důvody, ze kterých by vyplývala nesporná a jednoznačná neúspěšnost ústavní stížnosti neuvádí. Z napadeného rozhodnutí tak nelze zjistit, z jakého důvodu dospěla žalovaná k závěru o zjevně bezdůvodném uplatňování nebo bránění práva ze strany žalobce. Závěr žalované tak bez dalšího nemůže obstát (viz rozsudky zdejšího soudu sp. zn. 11 A 158/2011, odst. 21, a sp. zn. 3 A 68/2023, odst. 26 a 34). 5. Pokud jde o zneužití práva na bezplatnou právní pomoc, žalobce spatřoval nezákonnost napadeného rozhodnutí v tom, že žalovaná vydává počet žalobcem podaných žádostí (44) za důvod pro nevyhovění žádosti, aniž by přihlédla k povaze konkrétního řízení. Žalovaná své rozhodnutí přesvědčivě neodůvodnila (viz rozsudek zdejšího soudu sp. zn. 14 A 28/2022). 6. K poslednímu důvodu neurčení advokáta, tj. k neprokázání příjmových a majetkových poměrů, žalobce uvedl, že ho žalovaná nutí předložit doklady o výši příjmů i tehdy, pokud příjmy ze zaměstnání a ani z podnikání neměl. Žalovaná ho tak nutí vytvořit falešné doklady a přiložit falza (viz rozsudek zdejšího soudu sp. zn. 8 A 161/2019). 7. Dále žalobce uvedl, že ho žalovaná nutí zpeněžit – pronajmout nemovitosti, a to bez jednomyslného rozhodnutí všech zúčastněných a bez souhlasu všech spoluvlastníků. Žalovaná opomíjí obtíže, které se vyskytují v případě vyššího počtu spoluvlastníků. V uvedeném žalobce spatřoval porušení § 1238 odst. 1 občanského zákoníku, jakož i nerespektování rozsudku zdejšího soudu sp. zn. 3 A 68/2023, odst. 23. 8. Namítal, že ho žalovaná nutí zpeněžit – prodat spoluvlastnické podíly na nemovitosti, vlastněné za účelem vlastního bydlení či rodinné rekreace, které zdědil a do kterých mu nebyl umožněn přístup. Žalovaná tak nerespektuje rozsudek zdejšího soudu sp. zn. 3 A 68/2023, odst. 21, a Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 23/2009, odst. 24, sp. zn. 1 As 23/2009, odst. 12 a 15. 9. Tvrdil, že je nucen neoprávněně vniknout do obydlí jiného, do rodinného domu v k. ú. X, jen kvůli tomu, abych se mohl bránit u soudu. V tom žalobce spatřoval protizákonný způsob opatření si užívání nemovitosti k vlastnímu bydlení, navádění k trestnému činu porušování domovní svobody v jednočinném souběhu s trestným činem útisku. 10. Nezákonnost napadeného rozhodnutí žalobce dále spatřoval ve skutečnosti, že jím je nucen předložit nájemní smlouvu na družstevní byt nebo rozhodnutí o přiznání příspěvku na bydlení i tehdy, pokud k žádosti přiložil poslední bankovní výpis z účtu, podle kterého pobírá od příslušného úřadu práce příspěvek na bydlení, a v žádosti uvedl výdaje na nájemné a elektřinu, které výši příspěvku na bydlení zjevně nepřevyšovaly. Není tak zřejmé, jaký účel měl být předložením nájemní smlouvy dosažen, ani jeho nezbytnost. Tvrdil, že nebyl dodržen požadavek proporcionality při rozhodování (viz rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 51 A 96/2023, odst. 41). 11. Rovněž namítal, že napadeným rozhodnutím je nucena jiná osoba – I. H. prohlásit, z jakého důvodu žadateli není schopna poskytnout případnou zápůjčku na úhradu požadovaného právního zastoupení. V tom žalobce spatřoval trestný čin útisku. 12. Nezákonnost napadeného rozhodnutí spatřoval žalobce i v tom, že jím je nucen doložit existenci a výši svého dluhu vůči I. H. i tehdy, pokud kromě příspěvku na živobytí a příspěvku na bydlení nemá žádný příjem nebo majetek, ze kterého bych mohl požadované právní zastoupení zaplatit (viz rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 51 A 96/2023, odst. 41). 13. Dle žalobce je napadené rozhodnutí nezákonné i v tom, že jím je nucen předjímat, že má na své finanční situaci svoji vlastní vinu. Žalovaná neuznává judikaturu soudů, podle které rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty je v zásadě způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení (sp. zn. I. ÚS 211/99), a dokonce překročit pravomoc (sp. zn. IV.ÚS 100/99), i tehdy, pokud žalobce kromě příspěvku na živobytí a příspěvku na bydlení nemá žádný příjem nebo majetek, ze kterého by mohl požadované právní zastoupení zaplatit (viz rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 51 A 96/2023, odst. 41). 14. Konečně žalobce spatřoval nezákonnost napadeného rozhodnutí ve skutečnosti, že jím je nucen předjímat, že se vyhýbá dosahování adekvátních příjmů. Žalovaná neuznává judikaturu soudů, podle které to, že žadatel přes evidenci u příslušného úřadu práce práci nesehnal, se považuje za objektivní okolnost, která brání žadateli v práci nebo v jiné výdělečné činnosti (viz sp. zn. 30 Cdo 2473/2014). III. Vyjádření žalované k podané žalobě 15. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaná odkázala na napadené rozhodnutí a navrhla, aby soud podanou žalobu zamítl. 16. Žalovaná předně upozornila, že napadené rozhodnutí stojí na třech zákonných důvodech, které jsou rozvedeny na sedmi stranách textu, jenž je členěn do 18 bodů. 17. V bodech 11., 12. a 13. žalovaná odkázala na tři dřívější soudní rozhodnutí (jde vždy o usnesení Krajského soudu v Praze, a to ze dne 24. 10. 2022, č. j. 101 Co 229/2022-2725; ze dne 21. 9. 2022, č. j. 21 Co 249/2022-99, 21 Co 250/2022-99; a ze dne 17. 7. 2019, č. j. 101Co 223/2019-1836), kterým byla uložena žalobci pořádková pokuta za hrubě urážlivá podání. V bodech 5.–10. napadeného rozhodnutí žalovaná přiblížila, proč dospěla k závěru, že žalobcova žádost je žádostí zjevně bezdůvodného uplatňování či bránění práva ve smyslu § 18c odst. 5 věta třetí zákona o advokacii. 18. V bodu 14 napadeného rozhodnutí žalovaná vyjevila, proč dospěla k závěru, že žalobcova žádost je žádostí zneužívající právo na bezplatnou právní pomoc dle § 18 odst. 5 věta třetí zákona o advokacii. Žalovaná neuvedla pouze kvantifikační kritéria (počet žádostí a jejich akcelerace v posledních třech letech), která by neobstála, ale i obsah žádostí žalobce, kterým předcházela sériově a stereotypně vedená soudní řízení stran návrhů na zrušení rozhodnutí soudů o uložení pořádkových pokut žalobci za jím činěná hrubě urážlivá podání. 19. V bodech 15., 16. a 17. napadeného rozhodnutí se žalovaná zabývala tím, proč dospěla k závěru, že žalobce jako žadatel řádně neprokázal své příjmové a majetkové poměry dle § 18c odst. 5 věta první zákona o advokacii – zejména že žalobce musí osvědčit své poměry (případně i osoby společně posuzované) za období šesti kalendářních měsíců předcházejících podání žádosti, dále i doklady o majetkových poměrech s tím, že výpis z bankovního účtu za červen 2024 takové zákonem stanovené období nepokrývá. Stejně tak žalobce nepřiblížil, proč jako osoba s nadstandardním (tj. vysokoškolským) vzděláním je nepřetržitě v evidenci nezaměstnaných osob od července 2021, aniž by byl současně osobou invalidní nebo zdravotně znevýhodněnou. 20. Dále žalovaná upozornila, že se předmětné soudní řízení stalo sporem akademickým, protože předmět poptávané právní služby zanikl dnem 30. 9. 2024. Žalobce si totiž podal ústavní stížnost sám, přičemž Ústavní soud o věci rozhodl dne 30. 9. 2024 pod sp. zn. II.ÚS 2588/24. K tomu žalovaná citovala z odůvodnění uvedeného usnesení. 21. Dále žalovaná měla za to, že se žalobce zcela mylně domnívá, že snad měl vytvářet f