4 As 58/2006 — Nejvyšší správní soud

17 Af 8/2024- 66 - text  10 17 Af 8/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: proti žalovanému: BARESJA TRT TECHNOLOGY s.r.o., IČO: 08520704 se sídlem Praha 10, V Dolině 1515/1b zastoupený advokátkou JUDr. Gabrielou Wagnerovou se sídlem Liberec, Ruprechtická 158/12a Odvolací finanční ředitelství se sídlem Brno, Masarykova 427/31 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 3. 2024, č. j. 9132/24/5100-41453-713295, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), zamítnuto jeho odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 10. 11. 2023, č. j. 8516978/23/2001-80541-051251. Tímto rozhodnutím správce daně nevyhověl návrhu žalobce ze dne 6. 10. 2023 na vyloučení majetku z daňové exekuce a movitou věc – vrtulník registrace OK-WRW, typ Guimbal Cabri G2, vyroben v roce 2020, výrobní číslo 1251, nevyloučil z daňové exekuce nařízené exekučním příkazem ze dne 26. 9. 2023, č. j. 7701236/23/2001-80541-051251, vedené proti dlužníkovi Detrans s.r.o., IČO: 45902186, se sídlem Slovenská republika, Bratislava, Jelenina 1 (dále jen „daňový dlužník“). II. Obsah žaloby 2. Žalobce předně uvedl, že dne 3. 5. 2021 byla mezi daňovým dlužníkem a jím uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl prodej vrtulníku za cenu 140 000 EUR bez DPH. Kupní smlouva byla uzavřena na základě smlouvy o pronájmu movité věci ze dne 8. 1. 2021, která zakládala pro žalobce předkupní právo. Žalobce za vrtulník uhradil kupní cenu a od daňového dlužníka si dne 30. 10. 2021 v souladu s čl. V odst. 1 kupní smlouvy vrtulník převzal, o čemž byl sepsán předávací protokol. 3. Dále uvedl, že správní orgán musí postupovat v souladu s právními předpisy a může jednat pouze v rámci toho, co mu právní předpisy umožňují [§ 2 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“)]. Oproti tomu fyzické a právnické osoby smí činit vše, co jim není právními předpisy zakázáno. Žalobce namítal, že za situace, kdy je pro rozhodování správního orgánu podkladem dvoustranná smlouva mezi podnikatelskými subjekty, jejichž předmětem je pronájem vrtulníku, je porušením zásady zákonnosti (§ 2 odst. 2 správního řádu) hodnocení údajné manipulace s textem smlouvy o pronájmu mezi těmito subjekty. Současně připomenul, že ze žádného důkazu nevyplývá, že by smlouva o pronájmu nebyla uzavřena. K prokázání existence smluvního vztahu žalobce navrhl provést výslech jednatelů dotčených společností. Současně žalobce doložil doklad o úhradě nájemného. 4. Dle žalobce žalovaný porušil povinnosti upravené v § 2 odst. 3 správního řádu, a to při spekulativním hodnocení dalšího smluvního vztahu mezi stranami, a to kupní smlouvy, která byla mezi stranami uzavřena. V návaznosti na ní byla vystavena zálohová faktura (6. 5. 2021), vrtulník byl fyzicky předán žalobci (30. 10. 2021) a bylo vystaveno potvrzení o tom, že všechny pohledávky žalobce byly daňovému dlužníku plně uhrazeny (13. 11. 2021). Následně dne 22. 11. 2022 došlo k zaúčtování platby za vrtulník žalobcem. Toto zaúčtování provedla společnost EDUKA CONSULT s.r.o. Po vystavení tzv. „Bill of sale“ žalobce započal s konáním kroků tak, že podal návrh na změnu zápisu vlastnického práva do leteckého rejstříku. K uvedenému však nedošlo v důsledku jiných pracovních povinností J. K., který byl žalobcem pověřen k realizaci zápisu. 5. S ohledem na skutečnost, že dne 22. 11. 2021 byl předmětný vrtulník usnesením Policie ČR pod č. j. KRPZ-38686-1304/TČ-2019-150081-LTR podle § 79a odst. 1 trestního řádu zajištěn, již nebylo možné zápis do leteckého rejstříku realizovat. Žalobce poznamenal, že má za to, že postup policejního orgánu vykazuje znaky nezákonnosti, neboť pro zajištění vrtulníku nebyl důvod a orgány činné v trestním řízení nemají žádný důkaz svědčící pro spojitost vrtulníku s trestnou činností trestně stíhaných osob. 6. Za účelem uplatnění svých vlastnických práv podal žalobce žalobu na určení vlastnického práva k vrtulníku. Řízení o určení vlastnického práva je vedeno před Městským soudem v Bratislavě III. pod č. k. 70Cb/47/2023. 7. Dále žalobce rozporoval žalovaným tvrzenou materiální publicitu leteckého rejstříku. Žalobce měl za to, že povaha leteckého rejstříku je sporná. Letecký rejstřík není zákonem výslovně označen za veřejný seznam a nelze jej za veřejný seznam považovat dle formálního pojetí veřejných seznamů. I na základě materiálního pojetí je však povaha leteckého rejstříku sporná, neboť by u něj musela platit jak formální, tak materiální publicita. V případě leteckého rejstříku je sice splněn požadavek formální publicity, avšak téměř vůbec zde není řešena ochrana dobré víry. Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví (dále jen „zákon o civilním letectví“), říká, že letecký rejstřík je evidencí letadel (§ 4 odst. 1 zákona o civilním letectví). Hned v následujícím odstavci doplňuje, že se jedná o veřejně přístupný, nikoli veřejný seznam. Tzn., že zákon mluví jednak o evidenci, jednak o seznamu. Žalobce namítal, že terminologickou různorodost není možné vykládat k jeho tíží. Zákon o civilním letectví akcentuje formální publicitu, tj. veřejnou přístupnost leteckého rejstříku. Obsahem leteckého rejstříku je evidence vlastnického a zástavního práva k letadlům, součástkám apod., s tím, že je zde nepochybně vyjádřen intabulační princip ve vztahu k zápisu smluvního zástavního práva. K tomu žalobce odkázal na § 5a odst. 4 a § 5b odst. 1 zákona o civilním letectví s tím, že intabulační princip u vlastnického práva zde zůstal na půli cesty. Ve vztahu k leteckému rejstříku je řešena tedy i materiální publicita – což by mohlo ukazovat na povahu tohoto rejstříku jako veřejného seznamu, ale toliko částečně. V § 5a odst. 5 zákona o civilním letectví se totiž říká, že materiální publicita působí pouze ve vztahu k zapsanému zástavnímu právu. Vůbec se zde nepočítá s ochranou dobré víry ve vztahu k zapsanému vlastnickému právu. Podle žalobce pak materiální publicita nemůže platit pro vlastnické právo a zákonná dikce je zcela nesmyslná. Vlastnické právo lze prokázat v tomto případě jedině smluvním titulem a není možné, aby pro následné překážky, které vznikly po uzavření nabývacího titulu znamenaly nemožnost vzniku vlastnického práva. Předmětnou nejednoznačnost nelze vykládat k tíži žalobce. Žalobce uzavřel, že dle uvedeného lze dospět k závěru, že letecký rejstřík není veřejným seznamem a tedy neplatí pro něj princip materiální publicity, a to přestože ho formálně předpokládá. Podle žalobce předmětná právní úvaha má oporu v judikatuře Nejvyššího soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1970/2015). III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 8. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný setrval na stanovisku uvedeném v napadeném rozhodnutí, na které odkázal, a navrhl, aby soud žalobu zamítl. 9. Žalovaný předně zopakoval, že pro určení vlastnického práva k vrtulníku, a tedy pro rozhodnutí o jeho vyloučení z daňové exekuce, není nijak relevantní, zda bylo manipulováno s nájemní smlouvou. Vlastnické právo se obecně převádí např. kupní smlouvou, v případě vrtulníku je pak pro okamžik převodu rozhodující zápis do leteckého rejstříku. Nájemní smlouva nemá vliv na převod vlastnického práva, a není tedy relevantní pro určení vlastnického práva k vrtulníku ani pro rozhodnutí o jeho vyloučení z daňové exekuce. 10. Žalovaný poznamenal, že žalobce předložil správci daně dvě různé verze nájemní smlouvy k vrtulníku, přičemž byly obsahově totožné s výjimkou označení smluvních stran, kdy v první smlouvě vystupoval žalobce jako dodavatel a daňový dlužník jako odběratel a v druhé smlouvě vystupovali v opačném postavení. Nesrovnalosti dále žalovaný spatřoval i u dalších žalobcem předložených důkazů; žalobce měl např. na základě příjmových pokladních dokladů uhradit daňovému dlužníku částku 89 000 EUR, přestože mu byla vystavena faktura pouze na 82 000 EUR. Tyto skutečnosti dle žalovaného vyvolávají značné pochybnosti o tom, zda s nájemní smlouvou nebylo manipulováno a zda celá koupě vrtulníku není jen účelovým jednáním žalobce a daňového dlužníka. Uvedené však není v daném případě vůbec relevantní. Svou argumentaci žalovaný založil na tom, že dosud nedošlo k přepisu vlastnictví k vrtulníku v leteckém rejstříku. 11. Žalovaný se rovněž neztotožnil s námitkou porušení § 2 odst. 3 správního řádu. Uvedl, že hodnocení důkazů, které navrhli účastnící řízení, je nutnou součástí daňového řízení. Posouzení existence nájemního či jiného smluvního vztahu mezi žalobcem a daňovým dlužníkem náleží soudům v rámci civilního řízení. Podle § 99 odst. 1 daňového řádu však i tyto otázky může v rámci předběžné otázky správce daně posoudit sá