18 A 7/2025 – Městský soud v Praze

18 A 7/2025- 81 - text 9 18 A 7/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Martina Bobáka a Jana Ferfeckého ve věci žalobkyně: ALTIN JM GROUP s.r.o., IČO: 25366955 sídlem Myslivecká 2370, 735 32 Rychvald zastoupená advokátkou Mgr. Kateřinou Volnou sídlem Hážovice 2139/0, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj Staroměstské nám. 6, 110 00 Praha 1 za účasti: 1) L. P. 2) R. P. oba bytem X 3) M. M. bytem X 4) J. Š. bytem X 5) D. M. bytem X všichni zastoupeni advokátkou JUDr. Terezou Mališovou, Ph.D. sídlem X 6) město Rychvald sídlem Orlovská 678, 735 32 Rychvald zastoupené advokátem Ing. Mgr. et. Mgr. Janem Siostrzonkem, MBA sídlem U Cementárny 1303/16, 703 00 Ostrava v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra pro místní rozvoj ze dne 17. 1. 2025, čj. MMR81117/2024-31, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Jádrem tohoto sporu je otázka, zda se žalobkyně může odvolávat na dobrou víru v rozhodnutí o povolení změny stavby před jejím dokončením, pokud žádost o toto povolení podala v situaci, v níž již měla stěžejní fázi stavby, které se tato změna týkala, realizovanou. Soud míní, že v prostředí, jemuž vládne právní řád, nelze připustit, aby stavebník použil k legalizování odklonů od stavebního povolení jiný typ řízení, než předpokládá zákon. To platí tím spíše, pokud správní orgán v původním řízení opomenul oslovit osoby, které měly právo v něm vystupovat jako účastníci. Nezamýšlené důsledky akceptování takového postupu by se snadno mohly vymknout z kontroly jak orgánů veřejné moci, tak moci soudní. Soud v žádném případě netvrdí, že by správní orgány v řízení o dodatečném povolení stavby, o jehož zahájení bude patrně usilovat žalobkyně, měly jen a pouze převzít závěry nynějšího rozhodnutí ve věci povolení změny stavby před jejím dokončením. Řízení o dodatečném povolení stavby je svébytným postupem, nezávislým na výsledcích řízení ve věci o povolení změny stavby před jejím dokončením. 2. K věci samé. Městský úřad Rychvald (stavební úřad) povolil žalobkyni (stavebník) stavbu „Výrobní haly na výrobu instantních těstovin v Rychvaldu“ (stavba), a to rozhodnutím ze dne 13. 1. 2020, čj. MěÚR/St.2821/2018-Ond (stavební povolení). Dne 9. 3. 2022 podala žalobkyně žádost o změnu stavby před jejím dokončením. Změna měla spočívat především ve zmenšení stavby, jejím otočení o 5° a ve změně zdroje tepla pro vytápění. 3. Stavební úřad rozhodnutím ze dne 7. 7. 2022, čj. MěÚ-R/St.1012-2022-Ond (prvostupňové rozhodnutí stavebního úřadu) povolil změnu stavby před jejím dokončením dle § 118 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (starý stavební zákon). Rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 7. 2022. V návaznosti na to žalobkyně získala dne 7. 12. 2022 kolaudační souhlas pro užívání výrobní haly. 4. Osoby zúčastněné na řízení 3) až 6) a dále také další osoby podaly proti prvostupňovému rozhodnutí stavebního úřadu odvolání jako opomenutí účastníci. Toto odvolání zamítl Krajský úřad Moravskoslezského kraje (krajský úřad) rozhodnutím ze dne 7. 9. 2023, čj. MSK 90066/2023 (rozhodnutí o odvolání). Krajský úřad zjistil, že v době podání žádosti dle § 118 starého stavebního zákona žalobkyně již uskutečnila navrhované změny. O povolení změny stavby před jejím dokončením by bylo možné rozhodnout, pouze pokud žalobkyně nerealizovala fázi stavby, které se týká změna uvedená v žádosti. Dospěl tedy k závěru, že stavební úřad neměl povolit změnu stavby před jejím dokončením a místo toho měl řízení o této žádosti zastavit pro bezpředmětnost podle § 66 odst. 1 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (správní řád). Konstatoval však, že žalobkyně realizovala stavbu v dobré víře, a proto s ohledem na § 84 odst. 3 správního řádu, musel podaná odvolání zamítnout. Chybný postup v řízení přičetl stavebnímu úřadu, který postupoval dle nesprávného ustanovení stavebního zákona (místo § 129 použil § 118 starého stavebního zákona). Toto pochybení dle krajského úřadu nemohlo jít k tíži žalobkyně, která úspěšně získala závazná stanoviska dotčených orgánů a k žádosti předložila veškeré doklady. V důsledku zrušení prvostupňového rozhodnutí stavebního úřadu by žalobkyně musela zastavit výrobu, což by jí způsobilo nepřiměřeně vysokou majetkovou újmu. Šlo-li o námitky odvolatelů týkající se změny zdroje tepla, krajský úřad odkázal na sdělení odboru životního prostředí a zemědělství, dle něhož zdroj tepla nezpůsoboval zápach. Dle krajského úřadu se tato námitka nevztahovala k předmětu řízení. 5. Ve věci rozhodnutí krajského úřadu o odvolání zahájil žalovaný přezkumné řízení. Rozhodnutím ze dne 9. 8. 2024, čj. MMR-57344/2024-83 (prvostupňové přezkumné rozhodnutí) ministerstvo podle § 97 odst. 3 správního řádu zrušilo rozhodnutí o odvolání, a to k okamžiku právní moci tohoto přezkumného rozhodnutí. Ministerstvo mělo za to, že v původním řízení nebylo možné povolit změnu stavby před jejím dokončením, jelikož žalobkyně podala žádost dle § 118 starého stavebního zákona až poté, co stavbu svévolně realizovala. Za této situace měl stavební úřad zahájit řízení o odstranění stavby dle § 129 téhož zákona. Žalobkyně nebyla v dobré víře, jak se domníval krajský úřad. Dle žalovaného se žalobkyně svévolně odchýlila od stavebního povolení se záměrem toto jednání následně legalizovat žádostí o povolení změny stavby před jejím dokončením. Podanou žádostí uvedla vědomě stavební úřad ve skutkový omyl ohledně stupně dokončení stavby, což vylučuje její dobrou víru. 6. Proti prvostupňovému přezkumnému rozhodnutí podala žalobkyně rozklad, který ministr v záhlaví označeným rozhodnutím (napadené rozhodnutí) zamítl a toto rozhodnutí potvrdil. II. Žaloba a další vyjádření 7. Žalobkyně se u soudu domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Zejména namítla, že žalovaný a jeho ministr nesprávně posoudili otázku její dobré víry. V tomto ohledu se ztotožnila s krajským úřadem. Dle ní byl zásah do dobré víry přípustný, pouze pokud by existoval naléhavý veřejný zájem na zrušení sporného rozhodnutí. Ten dle žalobkyně v projednávané věci není dán. Otázku dobré víry detailně neupravuje žádný předpis a její posouzení by tak mělo být věcí správního orgánu v rámci volného hodnocení důkazů. Do úvah krajského úřadu by žalovaný neměl zasahovat. Nadto upozornila, že nemusela znát judikaturu Ústavního soudu, kterou citoval žalovaný, pokud takovou znalost neměl ani stavební úřad jakožto profesionální orgán. 8. Dále žalobkyně zpochybnila, že se § 118 starého stavebního zákona vztahoval pouze na dosud neprovedené změny. Žalobkyně při podávání žádosti měla za to, že postupovala v souladu se zákonem. Doložila všechny potřebné doklady. Získala potřebná stanoviska a se stavebním úřadem řádně spolupracovala. 9. Tvrzení, že uvedla stavební úřad v omyl, žalobkyně odmítla s tím, že stavební úřad ve svém rozhodnutí o změně stavby před jejím dokončením konstatoval, že jsou mu dobře známy poměry staveniště a žádost považuje za dostatečný doklad pro provedení řízení. Žalobkyně neuvedla v daném řízení nepravdivé informace. Proto ve smyslu jí odkazované judikatury jednala v dobré víře, která zasluhuje právní ochrany. I pokud by rozhodnutí krajského úřadu bylo v rozporu s objektivním právem, dle žalobkyně měl přezkumný orgán zvážit důsledky, které může vyvolat rozhodnutí v její neprospěch. Poukázala zejména na odborný odhad znalecké kanceláře, dle něhož zrušení rozhodnutí povede k zastavení její podnikatelské činnosti a nezvratným majetkovým ztrátám. 10. Vedle toho žalobkyně navrhla, aby soud zvážil, nakolik se řízení o povolení změny stavby před jejím dokončením liší od řízení o dodatečném povolení stavby, které dle žalovaného v současné situaci jako jediné může vést k legalizaci změny stavby. Domnívá se, že v řízení o dodatečném povolení stavby by správní orgány pravděpodobně došly ke shodnému závěru jako stavební úřad v jeho prvostupňovém rozhodnutí, a žalobkyni by vyhověly. 11. Žalobkyně také zpochybnila námitky, které v odvolacím řízení u krajského úřadu uplatnili opomenutí účastníci. Dle ní se vztahují k okolnostem, které se projevily až po zahájení provozu a nesouvisí se změnou stavby před jejím dokončením. Nadto žalobkyně prý disponuje stanoviskem, dle něhož nemohlo dojít k újmě těchto účastníků. 12. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Poukázal především na nález Ústavního soudu ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. I. ÚS 17/16, dle kterého nelze chránit dobrou víru účastníka řízení ve vadné rozhodnutí, pokud se o jeho vadnost tento účastník přičinil. Žalobkyně předložila nepravdivé údaje stran „dokončenosti“ stavby, které stavební úřad uvedly v omyl. III. Právní názor soudu 13. Žaloba je včasná, podala ji osoba k tomu oprávněná. Rozhodnutí vzešlé z přezkumného řízení, které ruší rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí stavební