9 As 241/2023 — Nejvyšší správní soud

18 A 73/2023- 90 - text 27 pokračování 18 A 73/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Jana Ferfeckého a Martina Bobáka ve věci žalobkyně: FCC Regios, a.s., IČO 46356487 sídlem Úholičky 215, 252 64 Velké Přílepy zastoupena advokátem Mgr. Martinem Řandou, LL.M. sídlem Truhlářská 1104/13, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 00 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2023, č. j. MZP/2023/500/1098, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 25. 10. 2023, č. j. MZP/2023/211/2148 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Nynější věc se týká přestupku dle zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), spočívajícího v porušení podmínek integrovaného povolení při provozu skládky. 2. Žalobkyně provozuje na základě integrovaného povolení Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 5. 11. 2007, č. j. 112484/2007/KUSK OŽP/St, ve znění pozdějších změn (integrované povolení) zařízení – Skládku X v k.ú. X (skládka). 3. Česká inspekce životního prostředí, Oblastní inspektorát Praha (ČIŽP) provedla na skládce ve dnech 28. - 29. 6. 2021 periodickou kontrolu dodržování povinností integrovaného povolení, jejíž závěry sepsala do protokolu o kontrole z 18. 1. 2022, č. j. ČIŽP/41/2022/875 (protokol o kontrole). Během kontroly identifikovala v sektorech č. 2 a č. 3 IV. etapy skládky plochu o výměře 4255 m2 nacházející se mezi odplyňovacími studnami P86, P88, P85, P81, P77, P78, P82 a P79 (zájmová plocha), která vykazovala rozsáhlejší plotny s nepřekrytými odpady střídající se s místy čerstvě zhutněnými kompaktorem. V návaznosti na kontrolní zjištění zahájila s žalobkyní přestupkové řízení a rozhodnutím z 10. 3. 2022, č. j. ČIŽP/41/2023/1734 (prvostupňové rozhodnutí), uznala žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku dle § 37 odst. 4 zákona o integrované prevenci, ve znění účinném do 31. 12. 2023. 4. Přestupek spočíval v porušení povinnosti stanovené v § 16 odst. 1 písm. a) téhož zákona, a to povinnosti provozovat zařízení v souladu s integrovaným povolením. Žalobkyně měla s ohledem na zjištění zájmové plochy minimálně dne 28. 6. 2021 porušit jeho podmínky B.1, C.2.7, C.2.9 a C.2.12 z důvodu, že: - po dovršení maximální kóty 334,5 m.n.m. stanovené ve stavebním povolení ze dne 23. 3. 2011, č. j. OVP1165/2011, a související projektové dokumentaci (stavební povolení IV. etapy skládky) neuzavřela sektory č. 2 a 3 IV. etapy skládky (podmínka B.1), - s ohledem na zjištění zájmové („aktivní“) plochy nevyužívala pro ukládání odpadů co nejmenší plochu složiště skládky (podmínka C.2.7), - v rozsahu zájmové plochy odpady překryla nedostatečným množstvím a četností inertního materiálu pro zajištění bezproblémového provozu skládky, čímž zvýšila riziko úletů odpadů ze skládky (podmínka C.2.9), - neměla zájmovou plochu přikrytu mocnou vrstvou (inertního) materiálu či odpadem k technickému zabezpečení skládky – TZS (podmínka C.2.12). 5. Za to jí ČIŽP podle § 37 odst. 6 písm. b) zákona o integrované prevenci, účinného do 31. 12. 2023, uložila pokutu ve výši 1 800 000 Kč a povinnost paušální náhrady nákladů správního řízení ve výši 1 000 Kč. 6. Žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí podala odvolání, které žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (napadené rozhodnutí) zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Opravným rozhodnutím pak žalovaný opravil zřejmou nesprávnost v datu porušení závazných podmínek z „28. 3. 2021“ na „28. 6. 2021“ v části výroku i odůvodnění napadeného rozhodnutí. II. Žaloba 7. V podané žalobě požadovala žalobkyně zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí z důvodu nezákonnosti, nicotnosti a nepřezkoumatelnosti. Žalovaný dle ní ignoroval podstatnou část jejích námitek a důkazů předložených v průběhu kontroly i přestupkového řízení. Za zásadní označila především rozpor právních závěrů žalovaného se zjištěným skutkovým stavem. 8. Ten v prvé řadě vychází hlavně z nesprávného výkladu podmínky B.1 integrovaného povolení. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že byla povinna uzavřít sektory č. 2 a 3. IV. etapy skládky (a že tam nadále hutnila a překrývala další navezené odpady) pro tvrzené dovršení a překročení maximální výškové kóty pro výstavbu skládky 334,5 m.n.m., údajně stanovené podmínkou B.1., jež ovšem žádnou kótu nestanoví. Žalobkyně nerozporovala, že stavební povolení IV. etapy skládky uvádí výškovou kótu 334,5 m.n.m. pro výstavbu skládky, ta je ovšem výslovně stanovena až po sesednutí a konsolidaci skládky, tj. až po dokončení druhé fáze provozu skládky ve smyslu § 37 odst. 4 zákona o integrované prevenci. Zájmová plocha v IV. etapě výstavby skládky byla teprve v první fázi provozu (tj. ve fázi odstraňování odpadu ve smyslu § 37 odst. 3 zákona o integrované prevenci). 9. Žalobkyně poukázala i na Provozní řád zařízení k využívání odpadů – rekultivace plochy 6 a vyrovnávací vrstvy na Skládce odpadů v k.ú. X provozované REGIOS a.s., schválený rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje z 13. 7. 2015, č. j. 082108/2015/KUSK (provozní řád rekultivace). Ten stanoví maximální kótu rekultivovaného tělesa skládky 341,8 m.n.m. a kótu odpadu pro povrch vyrovnávací vrstvy 340,8 m.n.m. Předpokládá tak, že v rámci rekultivace (tj. před dokončením druhé fáze provozu skládky) může výška skládkového tělesa dosahovat až 341,8 m.n.m. (uváděnou kótu 334,5 m.n.m. tak nelze uplatnit v první fázi provozu skládky, ale až po skončení druhé fáze). Výklad správních orgánů tak s ohledem na provozní řád rekultivace odporuje výkladu správního orgánu vydávajícího integrované povolení; zároveň je v rozporu se zásadou in dubio pro reo, jelikož v neprospěch žalobkyně rozšiřuje její povinnosti nad rámec integrovaného povolení. Touto optikou by kóta 334,5 m.n.m. nemohla být po druhé fázi (po rekultivaci) naplněna, v důsledku sesedání by těleso skládky bylo vždy o několik metrů nižší a potenciálně v rozporu se stavebními předpisy. 10. Žalobkyně odmítla argument žalovaného, že provozní řád rekultivace se nevztahuje na zájmovou plochu, ale toliko na plochu 6 skládky tvořenou I.-III. etapou výstavby skládky. Žalobkyně se nedomáhá toho, aby byla pro zájmovou plochu rozhodná kóta pro rekultivované plochy, resp. pro povrch vyrovnávací vrstvy stanovená pro plochu 6, netvrdí, že provozní řád rekultivace byl vydán pro zájmovou plochu. Poukazuje na to, že kóta 334,5 m.n.m. byla stanovena pro těleso celé skládky (tedy i na plochu 6). Poukázala i na přílohu č. 3 Provozního řádu 1. fáze provozu „Skládky odpadů X“ v k.ú. X schváleného rozhodnutím z 18. 8. 2014, č. j. 085127/2014/KUSK (provozní řád první fáze provozu), z nějž pro všechny čtyři etapy provozu skládky vyplývá, že kóta 334,5 m.n.m. není stanovena jen pro IV. etapu. Pokud tedy provozní řád rekultivace stanovil pro plochu 6 maximální kótu 341,8 m.n.m., lze dovodit, že alespoň na ploše 6 může být výšková kóta pro celou skládku 334,5 m.n.m. překročena. 11. Rozpor se zjištěným skutkovým stavem dále spočíval v tom, že žalovaný nesprávně uvedl, že výška násypu zájmové plochy činila 341,5 m.n.m., zatímco zájmová plocha dosahuje v naprosté většině své plochy výšky maximálně 338,5 m.n.m. a pouze v posledních cca 5 % délky jednotlivých řezů (na jejich samotném konci) se naměřená výška zvedá a dosahuje až 341 m.n.m. Ze správního spisu vyplývá, že zájmová plocha mohla údajnou výšku 334,5 m.n.m. překračovat max. o 4,17 m, což potvrdila i ČIŽP. Dle vzorce výpočtu žalovaného na str. 9 napadeného rozhodnutí by pak zájmová plocha dosahovala po sesednutí výšky 333,136 m.n.m. (žalovaný tak nesprávně tvrdil, že zájmová plocha by nemohla nikdy sesednout na výšku stanovenou pro období po ukončení druhé fáze provozu skládky, tj. 334,5 m.n.m.). 12. Žalobkyně zadruhé rozporovala, že by na zájmovou plochu nadále navážela odpad. Uvedla, že technická norma ČSN 83 8035 Skládkování odpadů – Užívání a rekultivace skládek (technická norma ČSN 83 8035) definuje „uzavření“ jako souhrn opatření a prací po ukončení první fáze provozu skládky (tj. po skončení ukládání odpadu na skládku). Pokud správní orgány žalobkyni sankcionovaly za neuzavření zájmové plochy, měly prokázat, že zájmová plocha byla aktivní (tj. že tam ukládala odpad a nešlo jen o doplňování překryvné vrstvy). Správní spis neobsahuje důkaz o ukládání odpadů na zájmovou plochu, správní orgány samy uvedly, že to nebylo prokázáno. 13. K tomu, že na zájmové ploše nemohlo docházet k navážení odpadů, ostatně žalobkyně předložila důkazy o tom, že zájmovou plochu překrývala TZS a zhutňovala kompaktorem pouze v důsledku povětrnostních vlivů (došlo k odkrytí překryvné vrstvy). Toto podle žalobkyně prokazují záznamy provozního deníku, který správní orgány nepřezkoumatelně odmítly jako důkaz