4 Afs 119/2023 — Nejvyšší správní soud

18 Af 17/2024- 39 - text 12 pokračování 18 Af 17/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Jana Ferfeckého a Martina Bobáka ve věci žalobkyně: Hasl-nerez speciál s.r.o., IČO: 26848635 sídlem Příborská 2149, 738 01 Frýdek-Místek zastoupena advokátem JUDr. Alfrédem Šrámkem sídlem Českobratrská 1403/2, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Ministerstvo financí sídlem Letenská 525/15, 118 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2024, č. j. MF-32084/2024/3902-5 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a dosavadní procesní vývoj 1. V nynější věci jde o jeden z mnoha případů doměření antidumpingového cla za dovoz oceli z Indie. Tentokrát se ale Městský soud musel primárně zabývat obecnější otázkou, a to naplněním důvodů pro obnovu řízení v režimu zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (daňový řád), a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 (celní kodex). 2. Žalobkyně v letech 2017 a 2018 dovezla do ČR dvě zásilky obsahující bezešvé trubky s kruhovým průřezem z nerezavějící oceli různých rozměrů, které nakoupila od indické společnosti Maxim Tubes Company Pvt. Ltd, se sídlem Survey No. 105, Near. 66 KV Sub Station, Pansar Road – 382729, Ahmedabad – Mehsana Highway, District - Gandhinagar, Gujarat, Indie (Maxim Tubes). 3. Celní úřad pro Moravskoslezský kraj (celní úřad) propustil zboží do navrhovaného celního režimu na základě celních prohlášení z 10. 7. 2017, ev. č. MRN 17Cz5700001JTVX8Q7 (CP I) a z 26. 4. 2018, ev. č. MRN 18CZ57000014SYX1B3 (CP II). Dle dokladů předložených žalobkyní šlo o „Trubky, ostatní, s kruhovým příčným průřezem z nerezavějící oceli, tažené za studena, bezešvé“ s deklarovaným indickým původem. Deklarovala je do položky kombinované nomenklatury (KN) 7304 41 00 91, resp. KN 7304 41 00 90 v případě CP II s nulovou sazbou cla. Celní úřad s ohledem na nulovou sazbu nevyměřil clo, resp. ve všech případech bylo zaúčtováno clo ve výši 0 Kč. 4. Posléze celní úřad dne 30. 8. 2019 zahájil následnou kontrolu po propuštění zboží (č. NK0025/19/570501) se zaměřením na ověření správnosti deklarovaného původu uvedeného zboží a zaúčtovaného cla. Vycházel zejména ze závěrečné zprávy Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) č. OF/2016/0680/B1 (zpráva OLAF), jejímž předmětem bylo vyšetřování podezření z obcházení antidumpingových cel uložených na dovoz trubek pocházejících z Číny. Dle zprávy OLAF dovážela Maxim Tubes bezešvé trubky z nerezavějící oceli z Čínské lidové republiky do Indie, kdy tyto následně opracovala tažením za studena. Takové opracování ale nemohlo založit jejich nepreferenční indický původ a sporným trubkám proto zůstal čínský původ. Podle celního úřadu tak žalobkyně v celních prohlášeních nesprávně deklarovala původ zboží, v důsledku čehož nebylo vyměřeno antidumpingové clo ve výši 71,9 %, kterému čínské bezešvé trubky z nerezové oceli podléhaly podle nařízení Komise (EU) č. 2018/330 (nařízení o antidumpingovém clu). 5. Celní úřad proto antidumpingové clo žalobkyni doměřil ve vztahu k oběma celním prohlášením, a to dodatečnými platebními výměry z 21. 1. 2020, č. j. 26746/2020-570000-51 a č. j. 26746-2/2020-570000-51 (dodatečné platební výměry), celkem ve výši 1 534 181 Kč. Žalobkyně proti nim podala samostatná odvolání, kterým Generální ředitelství cel (GŘC) rozhodnutími z 19. 4. 2021, č. j. 21315/2021-900000-314 a č. j. 21316/2021-900000-314, nevyhovělo, čímž kontrola po propuštění zboží pravomocně skončila. 6. Následně žalobkyně dne 21. 3. 2024 podala návrh na obnovu řízení. Poukázala v něm na nedávná rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (SDEU) a Nejvyššího správního soudu (NSS) ovlivňující původní případy žalobkyně, a to vyvracením správnosti skutkových zjištění a právních závěrů celních orgánů v původních řízeních. GŘC rozhodnutím z 17. 4. 2024, č. j. 19609-2/2023-900000-314 (prvostupňové rozhodnutí) návrh na povolení obnovy řízení zamítlo s odkazem na to, že rozsudek SDEU z 21. 9. 2023 ve věci C-210/22, Stappert Deutschland (rozsudek Stappert) se zabýval odlišnými skutkovými okolnostmi a rozsudky NSS se nijak nedotýkají zákonných důvodů pro obnovu řízení. Žalobkyně se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolala. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (napadené rozhodnutí) její odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Závěry GŘC ovšem korigoval, pokud jde o lhůtu k povolení/nařízení obnovy řízení. Podle žalovaného již uplynula tříletá lhůta pro oznámení celního dluhu, v rámci které je možné obnovu řízení povolit. Věcnými důvody se proto vůbec nezabýval. II. Žaloba 7. Žalobkyně se závěry žalovaného nesouhlasila a svou žalobou se domáhala zrušení rozhodnutí obou stupňů. Žalobní námitky rozdělila do čtyř okruhů. 8. Zaprvé namítala, že celní orgány v původních řízeních nesprávně zjistily skutkový stav, když jako předběžnou otázku nesprávně vyhodnotily charakter vstupních materiálů, které byly přepracovávány za studena v Indii. Podstatou návrhu na obnovení řízení bylo upozornit na nedávná rozhodnutí SDEU a NSS ovlivňující původní případy žalobkyně. Poukázala zejména na závěry rozsudku Stappert, jenž dokládá nesprávné skutkové závěry celních orgánů v původních řízeních. Žalobkyně zdůraznila, že zpráva OLAF byla fakticky jediným důkazem pro zjištění skutkového stavu (charakteru vstupních materiálů pro přepracování v Indii) v původních řízeních, proto byla tato zpráva rozhodnutím o předběžné otázce ve smyslu § 99 daňového řádu, jehož správnost byla následně vyvrácena odkazovanými rozsudky SDEU a NSS. Je tudíž naplněn důvod obnovy řízení ve smyslu § 117 odst. 1 písm. d) daňového řádu. 9. Zadruhé podle žalobkyně celní orgány v původních řízeních aplikovaly čl. 60 odst. 2 celního kodexu v rozporu s judikaturou SDEU. Ten v rozsudku Stappert uzavřel, že tváření za studena podstatně pozměňuje troubu nebo trubku a nevratně mění její základní vlastnosti, čímž se mění jejich rozměry a fyzikální, mechanické a metalurgické vlastnosti. Komise prováděla inspekci mimo jiné v prostorách společnosti Maxim Tubes v Indii a mezi dotčené výrobky patřily kromě jiného i trubky položky 7304 11. Celní orgány vydaly rozhodnutí v původních věcech žalobkyně ještě před rozsudkem Stappert. Byla založena na závěru, že ke změně původu zboží může dojít výlučně změnou jeho sazebního zařazení, resp. že bez něj nemohou být splněny podmínky čl. 60 odst. 2 Celního kodexu. SDEU přitom v rozsudku Stappert postavil najisto, že tento závěr celních orgánů je mylný. Tím fakticky potvrdil nezákonnost rozhodnutí celních orgánů i v původních řízeních žalobkyně. 10. Dále zatřetí namítala, že důvod pro obnovu řízení podle § 117 odst. 1 písm. d) daňového řádu byl dán i proto, že celní orgány v původních řízeních nesprávně posoudily předběžnou otázku – relevanci technické normy ASTM A312 ve vztahu k určení charakteru vstupních materiálů pro přepracování za studena ve výrobních závodech v Indii. 11. Konečně začtvrté namítala, že žalovaný posoudil běh lhůty pro oznámení celního dluhu v rozporu se zásadou legitimního očekávání, když zamítl její odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí z důvodu údajného uplynutí lhůty pro oznámení celního dluhu. Žalovaný totiž v případě žádosti žalobkyně o obnovu řízení dovodil aplikaci obecné tříleté lhůty pro oznámení celního dluhu ve smyslu čl. 103 odst. 1 celního kodexu, ačkoli v jiných případech doměření antidumpingových cel na zboží dovezené z Indie na podkladě zprávy OLAF postupoval zcela jinak. 12. V tomto směru upozornila na skutkově obdobný případ společnosti Ondřejovická strojírna, a.s. (Ondřejovická strojírna), jež byla zastupována týmž právním zástupcem jako žalobkyně a jíž bylo antidumpingové clo doměřeno i na základě toho, že byl dán důvod pro aplikaci delší, 10leté lhůty pro oznámení celního dluhu ve smyslu čl. 103 odst. 2 celního kodexu. K obdobným závěrům podle žalobkyně dospěly celní orgány i v případě společnosti PARS Děčín spol. s.r.o., na kterou poukazovala již v návrhu na povolení obnovy řízení. Dále upozornila, že NSS se v rozsudku z 27. 9. 2023, č. j. 4 Afs 119/2023 - 48, zabýval právě i aplikací delší lhůty pro oznámení celního dluhu ve smyslu čl. 103 odst. 2 celního kodexu. 13. Podle žalobkyně celní orgány v jejím případě i v případu Ondřejovické strojírny dospěly k obdobným skutkovým zjištěním a vycházely především ze zprávy OLAF. Přesto v těchto případech dospěly ke zcela opačnému posouzení běhu lhůty pro oznámení celního dluhu. Právní závěry celních orgánů se v této otázce u obou případů jeví jako účelové se snahou doměřit co nejvyšší antidumpingové clo. Nerespektují tak zásadu legitimního očekávání podle § 8 odst. 2 daňového řádu. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobkyně 14. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Připomněl, že odvolání žalobkyně proti rozhodnutí GŘC o zamítnutí návrhu