19 A 19/2025 – Městský soud v Praze

19 A 19/2025- 15 - text 8 19 A 19/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou v právní věci žalobce: A. M., narozený dne X státní příslušnost Republika Uzbekistán zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Císařem sídlem Vinohradská 22, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2025, č. j. CPR-10379-4/ČJ-2025-930310-V242, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2025, č. j. CPR-10379-4/ČJ-2025-930310-V242 (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí ze dne 6. 2. 2025, č. j. KRPA-368367-14/ČJ-2024-000022-SV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), vydané Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie hl. m. Prahy, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci uloženo podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), správní vyhoštění a stanovena doba zákazu pobytu jeden rok, zároveň byla stanovena doba k vycestování z území do 20 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí dle ust. § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců. II. Žalobní body 2. Žalobce namítal, že správním orgánem nebyl náležitě zjištěn skutečný stav věci, a to bez důvodných pochybností, jak je vyžadováno ust. § 3 správního řádu, který představuje základní vodítko pro postup správních orgánů při nalézání spravedlivého řešení v každém konkrétním případě. V řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, k tomuto navíc přistupuje povinnosti správního orgánu zjistit všechny rozhodné skutečnosti svědčící ve prospěch i neprospěch toho, komu je povinnosti ukládána, v souladu s ust. § 50 odst. 3 správního řádu. Správní orgán důkladně zjistil všechny okolnosti svědčící v neprospěch vyhoštěného účastníka řízení, ale opomněl zjišťovat i skutečnosti v jeho prospěch. V této souvislosti došlo i k porušení ust. § 2 odst. 3 a 4 správního řádu, správní orgán nedbal, aby přijaté řešení odpovídalo okolnostem řešeného případu a byly šetřeny oprávněné zájmy žalobce. Žalovaný pochybil, když aproboval vady rozhodnutí prvoinstančního, čímž zatížil své rozhodnutí stejnými vadami. 3. Žalobce je předně přesvědčen o nepřiměřenosti napadeného rozhodnutí, pokud jde o uložené opatření. Jak samotná forma uloženého opatření, tak délka správního vyhoštění byla vyměřena nepřiměřeně a neadekvátně okolnostem případu a odporuje základním zásadám, především pokud jde o zásady proporcionality a právní jistoty. S ohledem na okolnosti případu a zjevně nevědomé jednání účastníka mělo být postupováno dle § 50a zákona o pobytu cizinců. 4. Vadou napadeného rozhodnutí je i působ, jakým byl stanoven počátek neoprávněného pobytu, kdy má žalobce za to, že pouhé konstatování informací z cizozemského systému, tedy data údajné neplatnosti chorvatského víza, je nepostačující. Není uvedeno, z jakého důvodu nastala tato údajná neplatnost, zda se jedná pouze o neplatnost konkrétního vízového štítku, nebo pobytového oprávnění celého, ani na základě jakého rozhodnutí k tomuto došlo. Kromě toho měla být zohledněna i ta skutečnost, že žalobce o konci tohoto pobytového oprávnění nebyl nikým informován, nevěděl o něm. Byť je žalobci známo, že odpovědnost v případě správního vyhoštění a řízení o něm je objektivní povahy, měla být tato skutečnost promítnuta do úvahy o formě opatření, případně jeho délky, což nebyla. I v tomto smyslu je zde minimálně dílčí nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. 5. Jednalo se o excesivní jednání jinak zcela bezúhonného a společensky nikterak závadového cizince. S ohledem na nikterak zásadní délku nelegálního pobytu je uložení správního vyhoštění nepřiměřeným zásahem. Je nutno vážit následky, které má uložené správní vyhoštění pro život cizince a jeho možnost cestovat po území společenství i do budoucna, a volit řešení, které okolnostem odpovídá nejlépe, při co možná nejmenším zásahu do práv. Správní orgán měl umožnit žalobci dobrovolné opuštění území České republiky (dále jen „ČR“), případně měl zvolit jinou formu ukončení jeho pobytu. V tomto ohledu je nutno vnímat zásadní stigma, které ulpívá na cizinci postiženém správním vyhoštěním, a problémy, které mu způsobí do budoucího života. 6. Správní orgán též nedostatečně posoudil přiměřenost rozhodnutí o správním vyhoštění, pokud jde o zásah do soukromého života žalobce. Prvoinstanční orgán ve svém rozhodnutí sice uvedl hlediska nastíněná ust. § 174a zákona o pobytu cizinců, ale prakticky se s možnými důsledky rozhodnutí pro budoucí život žalobce nevypořádal. Rozhodnutí nepokrývá konkrétní situaci účastníka a jen paušálně prochází jednotlivé regulativy, nezohledňuje dostatečně specifika případu. Napadené rozhodnutí zejména nereflektuje polehčující okolnosti, excesivnost jednání, bezúhonnost a společenskou nezávadovost jednání účastníka a jeho spolupráci se správním orgánem. Správní orgán tyto skutečnosti nezohledňuje ani v úvaze o délce vyhoštění. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné s ohledem na nedostatek důvodů, o které se opírá, nebyl řádně zjišťován skutkový stav, bylo pouze konstatováno zázemí na území domovského státu, což však není dostatečný důvod pro odmítnutí nepřiměřenosti rozhodnutí o správním vyhoštění. Není pravdou, že správní orgán neměl data k posouzení přiměřenosti rozhodnutí, kdy mu byl znám základní výčet skutečností, které měl zohlednit. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve svém vyjádření plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se podrobně vyjádřil k celé věci a přezkoumatelným způsobem uvedl důvody, pro které bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Uzavřel, že napadené rozhodnutí je v souladu se zákonem, ve svém postupu neshledal pochybení a navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. IV. Obsah správního spisu 8. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti: 9. Prvostupňové rozhodnuti vychází ze zjištění, že cizinec pobýval na území ČR v období od 13. 8. 2024 do 26. 11. 2024 bez platného oprávnění k pobytu. 10. Cizinec podal dne 14. 2. 2025 blanketní odvolání, které nedoplnil (ač zastoupen advokátem) ani po výzvě správního orgánu. 11. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že cizinec se dne 26. 11. 2024 dostavil ke správnímu orgánu k vyřešení své pobytové situace, prokázal se cestovním dokladem Uzbekistánu, ve kterém měl vyznačeno již neplatné chorvatské dlouhodobé vízum s platností od 14. 3. 2024 do 28. 4. 2024, s dobou pobytu na 30 dní. Dále předložil chorvatský doklad o povolení k pobytu s platností od 19. 4. 2024 do 5. 11. 2024. Provedenou lustrací v policejních evidencích bylo zjištěno, že předložené chorvatské povolení k pobytu je vedeno v evidenci SIS II, jako doklad odcizený, ztracený nebo neoprávněně užívaný. Prostřednictvím Národního situačního centra ochrany hranic bylo zjištěno, že cizinec není v Chorvatsku držitelem žádného platného oprávnění k pobytu, povolení k pobytu cizince bylo platné jen do 12. 8. 2024. 12. Do protokolu cizinec uvedl, že na území schengenského prostoru přicestoval dne 18. 4. 2024 a pobýval na území Chorvatska, kde mu byl povolen pobyt do 5. 11. 2024. V současné době nemá podanou žádost, ani nemá povolen žádný druh pobytu. O tom, že jeho pobytové oprávnění pozbylo platnost a je vedeno v evidenci SIS II, nevěděl. Do ČR přicestoval před 3 měsíci, v Chorvatsku byl naposledy 7. 8. 2024. Na území EU nemá žádné blízké příbuzné, celá rodina (manželka a 2 děti) žije v Uzbekistánu. Neuvedl žádnou překážku, která by mu bránila ve vycestování a Uzbekistán označil jako bezpečnou zemi. 13. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uzavřel, že vytýkané protiprávní jednání cizince bylo vymezeno zákonným způsobem a bylo správně definováno jako naplňující skutkovou podstatu dle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců, neboť cizinec pobýval na území členských států EU a smluvních států od 13. 8. 2024 do 26. 11. 2024, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. Současně bylo dostatečným způsobem prokázáno, že nejsou dány důvody pro aplikaci § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Cizinci byla v řízení poskytnuta ve smyslu ustanovení § 4 a § 6 odst. 2 správního řádu potřebná součinnost, když mu byla ve smyslu ustanovení § 36 téhož zákona dána možnost navrhovat důkazy a činit jiné návrhy, vyjádřit v řízení své stanovisko a vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Doba, po kterou cizinci nelze umožnit vstup na území členských států EU a smluvních st