6 Azs 163/2015 — Nejvyšší správní soud

19 A 31/2025- 40 - text 11 19 A 31/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: X. X., narozený dne X státní příslušnost Ukrajina bytem X zastoupený advokátkou Mgr. Gabrielou Podzimkovou sídlem Mrštíkova 399/2a, 460 07 Liberec proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 4, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 5. 2025, č. j. OAM-04619-18/ZM-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 5. 2025, č. j. OAM-04619-18/ZM-2025, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty dle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a dále ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť žalobce byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu. II. Žalobní body 2. Žalobce uvedl, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné, neboť žalovaný nesprávně vyhodnotil skutkový stav věci a neaplikoval pravidlo přiměřenosti dle § 174a zákona o pobytu cizinců. Žalovaný nepřihlédl k významným polehčujícím okolnostem a k celkové integraci žalobce do české společnosti. 3. Žalobce je dlouhodobě pracující osobou na území České republiky (dále jen „ČR“). Po celou dobu svého pobytu zde plnil řádně své zákonné povinnosti, odváděl zdravotní a sociální pojištění, pracoval jako řidič v rámci personální agentury a z výdělku podporoval svou rodinu na Ukrajině. Veškerý jeho pobyt a pracovní činnost probíhala v souladu s právními předpisy. 4. K trestnímu odsouzení došlo v souvislosti s jednorázovým pochybením, ke kterému se žalobce bez průtahů doznal. V rámci trestního řízení byl odsouzen k peněžitému trestu a trestu zákazu řízení motorových vozidel, který z poloviny již vykonal, a jehož zbytek byl prominut se stanovením zkušební doby do 6. 8. 2026. Důvodem žádosti o prominutí zbytku trestu byla skutečnost, že žalobce chtěl opět nastoupit na své předchozí pracovní místo, a zajistit si tak přiměřený příjem. Jednalo se tedy o motivaci ekonomickou a sociální, nikoli o obcházení práva. Pokud by to bylo možné, vykonal by trest zákazu činnosti v celé své délce a následně požádal o zahlazení, čímž by došlo k postupu předvídatelným v napadeném rozhodnutí a bylo by možné dle názoru žalovaného zaměstnaneckou kartu prodloužit, resp. vyhovět žádosti žalobce. Nicméně u žalobce bylo nutné zařadit se zpět do práce a zvýšit své příjmy s ohledem na majetkovou situaci celé jeho rodiny. 5. Rozhodnutí žalovaného je založeno na formálním závěru o existenci překážky spočívající v pravomocném odsouzení za úmyslný trestný čin, aniž by byly váženy individuální okolnosti věci a naplnění kritérií pro možnost udělení výjimky. 6. Dle § 174a zákona o pobytu cizinců platí, že i v případě pravomocného odsouzení může být žádosti o pobyt vyhověno, pokud by nevyhovění žádosti bylo nepřiměřené zásahu do soukromého nebo rodinného života cizince. V tomto případě žalobce žije a pracuje v ČR dlouhodobě, má zde zázemí a pravidelný příjem, přičemž trestní řízení vůči němu bylo skončeno splněním povinností bez dalších následků. 7. K obdobným závěrům dospěla i judikatura Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek ze dne 11. 3. 2021, č. j. 10 Azs 4/2021-34, který zdůrazňuje povinnost správních orgánů zohlednit při rozhodování o správním vyhoštění, resp. o žádostech o pobyt, zejména délku pobytu cizince v ČR, jeho integraci, rodinné a sociální vazby a chování po spáchání trestného činu. 8. V tomto případě žalobce jednal zodpovědně, trest byl vykonán, nedošlo k žádnému dalšímu pochybení a jeho návrat do původní pracovní pozice je v souladu s jeho pracovní historií, ekonomickými možnostmi a současným začleněním v ČR. Napadené rozhodnutí se opírá o formalistický přístup a neodůvodňuje dostatečně, proč nebylo přihlédnuto ke skutečnostem, které žalobce uvedl. Nezohlednění pravidel přiměřenosti výjimky, jakož i nepřiměřená tvrdost rozhodnutí v poměru k důsledkům, činí rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. 9. Žalobce odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2024, sp. zn. 55 A 4/2024, ve kterém soud uvedl, že podmínka trestní zachovalosti není absolutní překážkou pro udělení dlouhodobého víza. V bodě 14 tohoto rozsudku soud zmínil, že § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců představuje pro správní orgány jednoznačný imperativ, jak v případě spáchání úmyslného trestného činu cizincem v řízení o žádosti o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty rozhodnout, tj. žádost zamítnout. Oproti tomu § 56 odst. 2 zákona o pobytu cizinců dává správním orgánům prostor pro uvažování a vyvažování jednotlivých konkurujících si okolností. Přitom se na straně důvodů pro udělení dlouhodobého víza nemusí jednat pouze o okolnosti související s cizincovým soukromým a rodinným životem (srov. použití slova zejména), ale správní orgány mohou brát na zřetel různorodé aspekty cizincovy situace. V posuzované věci by se tedy jednalo o následující poměřování: na jedné straně by stála ochrana veřejného zájmu, kdy by správní orgány hodnotily žalobcovu trestnou činnost (závažnost, četnost, chování během uloženého trestu atd.). Na tomto místě soud podotýká, že nemíní trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky nijak zlehčovat (nebo obecně zlehčovat trestněprávní činnost). Zdaleka ale nejde o trestnou činnost nejzávažnější a v porovnání například s násilnou, sexuální či drogovou trestnou činností je společenská škodlivost žalobcem spáchaného trestného činu přeci jenom nižší Na druhé straně by stály důsledky neudělení dlouhodobého víza, tedy riziko, že žalobce bude muset odcestovat na válkou zasaženou Ukrajinu, kde by byl vystaven hrozbě vážné újmy. Soud připomněl mezinárodní lidskoprávní závazky v čl. 2 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále též „Úmluvy“ (právo na život a zákaz podrobit osobu mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu), jimiž je ČR vázána. 10. K důkazu označil potvrzení o pracovním poměru žalobce, doklady o placení pojistného a potvrzení o finanční podpoře rodiny na Ukrajině. 11. V žádosti o přiznání odkladného účinku uvedl, že zde má družku, s níž žije ve společné domácnosti, snaží se o založení rodiny. III. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žalobce byl shledán vinným úmyslným trestným činem (přečinem) ohrožení pod vlivem návykové látky, za což mu byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 8. 2023, sp. zn. 1 T 137/2023, který nabyl právní moci 5. 9. 2023, uložen peněžitý trest ve výši 30 000 Kč, který žalobce zaplatil dne 14. 12. 2023. Kromě toho byl žalobci uložen též trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu 26 měsíců. Trest zákazu řízení motorových vozidel nebyl dosud vykonán. Žalobce sice požádal o podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu řízení motorových vozidel a bylo mu vyhověno, nicméně to neznamená zahlazení jeho odsouzení. Žalobci byla stanovena zkušební doba do 5. 8. 2026, žalobce v ní musí osvědčit své bezvadné chování a teprve po jejím uplynutí bude moci být jeho odsouzení zahlazeno. Fikce neodsouzení v případě žalobce tedy dosud nenastala, neboť stále ještě běží zkušební doba, na niž bylo podmíněně upuštěno od výkonu zbytku žalobcova trestu zákazu činnosti (blíže např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2025, č. j. 9 Azs 133/2025-35). Tím byl naplněn důvod pro zamítnutí žádosti o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty dle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a dále ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. K naplnění tohoto důvodu pro neprodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty dojde už jen tím, že je žadatel o zaměstnaneckou kartu pravomocně odsouzen pro spáchání úmyslného trestného činu. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. 9. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015-47, v tomto směru uvedl: „Byl-li stěžovatel v době rozhodování o žádosti o prodloužení dlouhodobého pobytu (těsně před vypršením platnosti jeho dosavadního povolení) pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin, což stěžovatel nezpochybňuje, zcela zjevně na danou situaci dopadá § 37 odst. 1 písm. a); povaha ani typová či konkrétní závažnost úmyslného trestného činu zde nehraje roli.“ Tedy nebylo-li takové odsouzení zahlazeno, musí k němu žalovaný přihlížet z úřední povinnosti a žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty zamítnout. Zákon v tomto případě nedává žalovanému žádný prostor pro správní uvážení. Ke stejnému závěru dospěl už dříve i Nejvyšší správní soud, který již v rozsudku ze dne 18. 12. 2008, č. j. 7 As 21/2008-10 uvedl: „Ustanovení § 35 odst. 3 a § 37 odst. 1 písm. a) zákona 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území