5 Azs 404/2019 — Nejvyšší správní soud

19 A 39/2024- 40 - text 17 19 A 39/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: X. D. T., narozený dne X. státní příslušnost Vietnamská socialistická republika zastoupený advokátem Mgr. Markem Čechovským sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 8. 2024, č. j. CPR-17803-3/ČJ-2024-930310-V243, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 8. 2024, č. j. CPR-17803-3/ČJ-2024-930310-V243, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 29. 2. 2024, č. j. KRPA-122338-84/ČJ-2019-000022-50 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím byla žalobci uložena povinnost opustit území členských států Evropské unie podle § 50a odst. 3 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění platném do 30. 7. 2019 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a povinnost nahradit náklady řízení dle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). II. Žalobní body 2. Žalobce namítl, že rozhodnutí bylo zatíženo závažnými vadami při zjišťování skutkového stavu, když žalovaný v rozporu s § 3 a § 50 správního řádu nezjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, zejména neodstranil veškeré pochybnosti stran rodinného a soukromého života žalobce a nejlepšího zájmu jeho nezletilých dětí. V této souvislosti odkázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 4. 2021, č. j. 57 A 22/2021-46. Má-li rozhodnutí správního orgánu nezpochybnitelný faktický i právní dopad do života dvou nezletilých dětí, jsou správní orgány povinny si opatřit dostatečné množství podkladů, na jejichž základě budou moci definovat nejlepší zájem nezletilých dětí a tento následně poměřovat s protichůdným veřejným zájmem. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2022, č. j. 5 Azs 33/2022-39. Žalovaný se nezabýval prakticky žádným hlediskem přiměřenosti napadeného rozhodnutí. Správním orgánům přitom bylo z úřední činnosti známo, že žalobce na území České republiky (dále jen „ČR“) sdílí společnou domácnost s manželkou a dvěma nezletilými dětmi, přičemž zde syn plní povinnou školní docházku. Žalovaný neprovedl žádné dokazování směřující k objasnění faktického dopadu uložení povinnosti opustit území na další život žalobce a život jeho rodinných příslušníků. 3. Vhodnými prostředky k objasnění okolností soukromého a rodinného života žalobce a nejlepšího zájmu nezletilých dětí by bylo zejména provedení výslechu žalobce, jeho manželky a opatření stanoviska příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí k posouzení nejlepšího zájmu nezletilých dětí. Jakékoliv podklady ke zjištění a vyhodnocení relevantních okolností soukromého a rodinného života žalobce, včetně nejlepšího zájmu nezletilých dětí, však ve správním spisu absentují. Nedostatečné zjištění skutkového stavu je patrné taktéž z odůvodnění napadeného rozhodnutí, které je nepřiléhavé a obecné. Jaké faktické důsledky bude mít napadené rozhodnutí na další život žalobce a manželky a na vývoj, výchovu a výživu dvou nezletilých dětí žalovaný nezjistil. 4. Žalovaný v nedostatečném rozsahu posoudil přiměřenost dopadu rozhodnutí do práva žalobce na respektování soukromého a rodinného života, chráněného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 10 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Rozhodnutí žalovaného je v rozporu s § 2 odst. 4 správního řádu, § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců a s čl. 8 Úmluvy, neboť zcela nepřiměřeným způsobem zasahuje do práva na soukromý a rodinný život žalobce, jeho nezletilých dětí a jeho manželky. Test proporcionality provedený žalovaným byl nedostatečný a žalovaný dospěl k nesprávným závěrům, a to zejména ohledně přiměřenosti odloučení žalobce od jeho nezletilých dětí, resp. možného přesunu rodiny do země původu. 5. Žalovaný se při úvahách o přiměřenosti dopadu napadeného rozhodnutí do práva žalobce na respektování rodinného a soukromého života omezil na aprobaci názoru správního orgánu I. stupně a odvolací námitky žalobce téměř nereflektoval. Přiměřenost je nutné zkoumat i v případě, že kvůli nepřiměřenosti je řízení o správním vyhoštění odchýleno do režimu řízení o povinnosti opustit území (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2017, č. j. 7 Azs 24/2017-29). Jediným důvodem pro neshledání nepřiměřenosti rozhodnutí nemůže být fakt, že rozhodnutí o povinnosti opustit území je mírnější než správní vyhoštění. Správní orgán i v tomto případě měl posoudit veškerá kritéria přiměřenosti tak, jak jsou uvedeny v § 174a zákona o pobytu cizinců. 6. Správní orgány obou stupňů stroze popsaly žalobcovy rodinné vazby, aniž by zjistily skutečný obsah těchto vazeb a definovaly zásah, který do nich bude v důsledku napadeného rozhodnutí učiněn. Správní orgány vůbec neposoudily, zda bude tento zásah nezbytný a přiměřený, a to nejen ve vztahu k žalobci, ale také k jeho manželce a především jejich dvěma nezletilým dětem, což je však jejich povinností (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2016, č. j. 1 Azs 81/2016-33 nebo ze dne 6. 8. 2013, č. j. 8 As 68/2012-39). Žalovaný pouze uvedl, že je nesporné, že k zásahu částečně dochází, ale že nelze hovořit o tom, že by tento zásah byl neoprávněný a nepřiměřený, protože cizinci nic nebrání usilovat o získání legálního pobytu na území ČR, aby mohl opět žít se svou manželkou a nezletilými dětmi, o které se v období vycestování žalobce může postarat jejich matka. Takové posouzení je však zcela nedostatečné – k vysvětlení rodinné situace žalobce a jeho rodiny žalobce odkázal na okolnosti uvedené v návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, v níž žalobce popsal důvody, pro které nepřipadá v úvahu, aby vycestoval se svými dětmi, aby vycestovala celá rodina nebo aby žalobce vycestoval sám, protože jeho přítomnost na území ČR je z pohledu péče o nezletilé děti zcela nenahraditelná a nepostradatelná. Žalobce popsal, že o nezletilé děti pečuje výlučně žalobce a celá rodina je ekonomicky závislá na činnosti manželky žalobce, která by musela své podnikání omezit natolik, že by to vedlo k finanční nejistotě rodiny. Zároveň by za takové situace nemohla doložit příjem potřebný k žádosti o dlouhodobý pobyt žalobce. V případě vycestování žalobce a nezletilých dětí není v silách manželky finančně zajistit dvě domácnosti na různých koncích světa. Vycestování celé rodiny a následné stěhování zpět je extrémně finančně náročné a takové finanční prostředky rodina žalobce nemá. Stejně tak nemůže financovat krátkodobé návštěvy za žalobcem ve Vietnamu. 7. Správní orgán má přiměřenost dopadů do rodinného a soukromého života řádně definovat, dále definovat zájem státu, a následně tyto dva zájmy mezi sebou porovnat, resp. zhodnotit, zda je definovaný zásah do rodinného a soukromého života nezbytný „v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, ochrany pořádku a předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných“ (čl. 8 Úmluvy). Žalovaný v napadeném rozhodnutí pouze konstatoval rodinné vztahy žalobce a uvedl, že je možné, aby žalobce vycestoval sám nebo se svou rodinou. Žalovaný se rodinnými vazbami žalobce zabýval zcela povrchně a formalisticky a nezabýval se tím, jak bude do těchto vazeb napadeným rozhodnutím zasaženo. Žalovaný nezjistil možnost návratu žalobce do ČR z faktického i právního hlediska, když za takové skutkové zjištění nelze považovat obecný poukaz, že žalobci není uloženo správní vyhoštění a nic mu nebrání v tom, aby se pokusil získat jiný druh pobytového oprávnění. Žalovaný nevyjasnil míru závislosti nezletilých dětí na žalobci, vztah dětí k žalobci, míru integrace rodiny do české společnosti, když v napadeném rozhodnutí nezmínil ani délku pobytu jednotlivých rodinných příslušníků na území ČR. Uvedené činí napadené rozhodnutí rovněž nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. 8. Žalovaný se zcela nedostatečně vypořádal s otázkou, jaký dopad bude mít rozhodnutí na nezletilé děti žalobce, zejména na jejich kontakt s otcem a výchovu v kulturním a jazykovém prostředí, na které jsou zvyklé. Takový postup je v rozporu s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, neboť nejlepší zájem nezletilých dětí nebyl v řízení dostatečně zjištěn ani vymezen, aby mohl být řádně reflektován v konečném rozhodnutí. Napadené rozhodnutí je t