19 A 47/2025 – Městský soud v Praze

19 A 47/2025- 43 - text 20 19 A 47/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: O. B., narozený dne X státní příslušnost Ukrajina zastoupený advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 4, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2025, č. j. OAM-7304-12/ZR-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2025, č. j. OAM-7304-12/ZR-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zrušil platnost zaměstnanecké karty dle § 46e odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť žalobce byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu. II. Žalobní body 2. Žalobce v žalobě namítal, že rozhodnutí žalovaného i řízení jeho vydání předcházející bylo zatíženo závažnými vadami při zjišťování skutkového stavu, když žalovaný v rozporu s § 3 a § 50 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), nezjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, zejména neodstranil veškeré pochybnosti stran rodinného a soukromého života žalobce a jeho partnerky. Žalovaný současně v nedostatečném rozsahu posoudil přiměřenost dopadu rozhodnutí do práva žalobce na respektování soukromého a rodinného života, chráněného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), zejména nezohlednil povahu a závažnost spáchaného trestného činu, celkovou povahu odsouzení, tedy druh a výši uloženého trestu a možnost brzkého zahlazení (jediného) odsouzení žalobce na straně jedné a faktické závažné důsledky zrušení pobytového oprávnění žalobci pro jeho další život na straně druhé. Uvedené činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. 3. Žalobce pobývá na území České republiky (dále jen „ČR“) od roku 2019, a to na základě povolení k dlouhodobému pobytu ve formě zaměstnanecké karty. Pracuje u společnosti G. s.r.o. na pozici dělník v oblasti výstavby budov. Dne 22. 7. 2025 oznámil správní orgán žalobci, že zahájil řízení o zrušení platnosti zaměstnanecké karty podle § 46e odst. 1 zákona o pobytu cizinců, a to z důvodů uvedených v § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, neboť byl cizinec pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu. 4. Dne 24. 7. 2025 správní orgán žalobce vyzval k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí. 5. Žalobce vyhledal právní pomoc a dne 20. 8. 2025 oznámil převzetí právního zastoupení svým zástupcem, ten požádal správní orgán o prodloužení lhůty pro vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí do doby, než mu bude umožněno se seznámit s obsahem správního spisu. 6. Součástí správního spisu je toliko oznámení o zahájení řízení o zrušení zaměstnanecké karty, výpis z evidence rejstříku trestů fyzických osob, rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 24. 6. 2025, č. j. 11 T 66/2025-38, jímž byl žalobce odsouzen za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), za který mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 28 000 Kč a trest zákazu činnosti v podobě zákazu řízení motorových vozidel v trvání dvou let, a dále výzva k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí. 7. Žalobce zdůraznil, že řízení o zrušení zaměstnanecké karty je řízením zahajovaným z moci úřední, v němž má být účastníku řízení uložena povinnost vycestovat z území ČR ve stanovené lhůtě. V tomto typu řízení je správní orgán je povinen zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, obstarat si dostatek podkladů pro vydání rozhodnutí a zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. Tato povinnost správního orgánu se vztahovala taktéž na okolnosti soukromého a rodinného života žalobce, objasnění těchto skutečností bylo nezbytným předpokladem pro definování intenzity zásahu do základního práva žalobce na respektování soukromého a rodinného života zaručeného čl. 8 Úmluvy a čl. 10 odst. 2 Listiny za účelem jeho následného poměření s protichůdným veřejným zájmem na neudělení zrušení pobytového oprávnění žalobci. Na podporu své argumentace žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2022, č. j. 7 Azs 405/2021-34, zejména body 15, 16. V souladu s rozsudkem téhož soudu ze dne 25. 7. 2019, č. j. 1 Azs 181/2018-29, bod 19, povinnosti zjistit podstatný skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, nezbavuje správní orgán ani případné nesplnění povinnosti součinnosti účastníkem řízení (což nicméně není případ žalobce). Jak uvedl Krajský soud v Plzni v rozsudku ze dne 16. 4. 2021, č. j. 57 A 22/2021-46: „Soud proto považuje skutkový stav týkající se soukromého a rodinného života žalobce za neúplně zjištěný ze strany správních orgánů. K námitce žalované, že žalobce nenavrhoval, aby si prvostupňový orgán v řízení vyžádal stanovisko orgánu sociálně-právní ochrany dětí ve vztahu k žalobcově dceři E. V., je třeba připomenout, že řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu je zahajováno z moci úřední a je to správní orgán, který v tomto typu řízení nese odpovědnost za řádné soustředění podkladů pro rozhodnutí a případně také odpovědnost za nesplnění této povinnosti. Obecná povinnost správních orgánů opatřovat podklady pro rozhodnutí a postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, je doplňována povinností účastníků řízení poskytnout potřebnou součinnost, případně označit důkazy na podporu svých tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2019, č. j. 1 Azs 367/2018-34). Po správním orgánu sice nelze požadovat, aby pouze z vlastní iniciativy vyhledával všechny relevantní důkazy, které by případně prokazovaly skutečnosti svědčící ve prospěch účastníka řízení, co se týče nepřiměřenosti tvrzeného zásahu do jeho soukromého a rodinného života, pokud sám účastník takové skutečnosti ani neoznačí. Nicméně správní orgány si pro své rozhodnutí musejí opatřit takové podklady, aby mohly bezpečně zjistit osobní a rodinnou situaci cizince a následně kvalifikovaně posoudit dopad odejmutí povolení k trvalému pobytu do jeho soukromého a rodinného života.“ Byť se v případu řešeném v citovaném rozsudku jednalo o řízení o zrušení nejvyššího pobytového oprávnění, žalobce poukázal na shodnou povahu a důsledky obou typů řízení, kdy se jedná o řízení zahajovaná a vedená z moci úřední, jejichž výsledkem je rozhodnutí, rušící pobytové oprávnění hlavnímu účastníkovi řízení a stanovujícímu povinnost vycestovat z území ve stanovené lhůtě. 8. Žalobce má přitom velmi omezené alternativní možnosti řešení své pobytové situace z hlediska zákona o pobytu cizinců. Žalobce má již podanou žádost o udělení trvalého pobytu na území ČR, z této žádosti mu však neplyne žádná fikce pobytu. V důsledku zrušení zaměstnanecké karty se ocitl v nejisté pobytové situaci. 9. Žalobce má jakožto státní příslušník Ukrajiny aktuálně zmítané rozsáhlým válečným konfliktem vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, v jehož rámci dochází k porušování kogentních norem mezinárodního práva veřejného a potírání základních lidských práv a svobod civilního obyvatelstva Ukrajiny, možnost podat žádost o udělení dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu na území ČR podle § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců z důvodu existence překážky vycestování z území ČR. Na udělení dlouhodobého víza však ve smyslu § 51 odst. 2 zákona o pobytu cizinců není právní nárok a rozhodnutí o jeho neudělení podle § 171 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců nepodléhá soudnímu přezkumu. Při reflexi přetrvávajícího záznamu v evidenci rejstříku trestů fyzických osob, který je zákonným důvodem pro neudělení dlouhodobého víza podle § 56 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců, je pak možnost udělení dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu na území ČR žalobci čistě hypotetická. Žalobce současně nespadá pod ochranný rámec dočasné ochrany, tedy není osobou podle § 3 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále jen „zákon Lex Ukrajina“), jelikož přicestoval na území ČR před vojenskou invazí Ruské federace na území Ukrajiny. 10. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zcela rezignoval na zjištění rodinné situace žalobce. Žalobce poukazoval, že na území ČR žije se svou dlouholetou partnerkou, a navrhoval její výslech v rámci správního řízení, a to právě k prokázání okolností jeho soukromého a rodinného života. Žalovaný se v