4 Ads 129/2024 — Nejvyšší správní soud

19 Ad 37/2024- 18 - text 11 19 Ad 37/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: V. P., narozený X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2024, č. j. MPSV-2024/249847-911, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2024, č. j. MPSV-2024/249847-911, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „žalovaný“) ze dne 25. 11. 2024, č. j. MPSV-2024/249847-911 (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž bylo podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), rozhodnutí Úřadu práce České republiky - krajské pobočky pro hlavní město Prahu ze dne 30. 10. 2023, č. j. 1767439/23/AB (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), změněno tak, že dávka státní sociální podpory příspěvek na bydlení ode dne 1. 10. 2022 se účastníku nepřiznává dle ustanovení § 24 odst. 1 v návaznosti na ustanovení § 24 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní sociální podpoře“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto nepřiznat dávku státní sociální podpory příspěvek na bydlení ode dne 1. 7. 2023, neboť účastník neosvědčil na výzvu rozhodné skutečnosti. II. Žalobní body 3. Žalobce namítal, že žalovaný odůvodnil své rozhodnutí tím, že smlouva o ubytování nezakládá nájemní vztah, což odůvodnil právním názorem Nejvyššího správního soudu (usnesení ze dne 15. 2. 2023, č. j. 4 Ads 76/2022-29, které mělo vycházet mj. z rozsudku ze dne 21. 1. 2011, č. j. 4 Ads 132/2010-96). Dodal, že nesplnění podmínky vlastnického nebo nájemního vztahu pak již samo o sobě vylučuje možnost vyhovění žádosti (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2018, č. j. 7 Ads 268/2017-28, ze dne 27. 3. 2019, č. j. 6 Ads 269/2018-17). Výše uvedené nemůže obstát. 4. Namítá-li žalovaný, že smlouva o ubytování nezakládá nárok na příspěvek na bydlení, lze odkázat na právní názor, že slouží-li ubytovna k uspokojení potřeby bydlení, jedná se o smlouvu o nájmu bytu dle § 2235 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) – viz M. Hulmák, Občanský zákoník, část VI, Závazkové právo, zvl. část (§ 2055-§ 3014), 2014, str. 543, pozn. č. 29 po straně. Výklad ust. § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře nemůže toto pomíjet, a to jednak z důvodu požadavku na jednotu a bezespornost právního řádu (nález Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 2/10) a rovněž na smysl zákona, kterým je sociální ochrana. 5. Jsou-li poměry v Praze takové, že chybí 85 000 bytů (hrot24.cz, 24. 4. 2024 15:28), na jeden byt se hlásí cca 30 zájemců, nelze trvat na tom, aby příspěvek na bydlení byl vyplácen pouze nájemcům „klasických“ bytů, zvláště jedná-li se o ohrožené skupiny jako senioři, osoby se zdravotním postižením. 6. Potřebu bydlení jako podstatný znak pro výklad pojmu nájemní vztah ve smyslu § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře zaujal Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 20. 9. 2024, č. j. 4 Ads 129/2024, bod 27 a 30, kde uvedl, že stačí nájemní vztah, nemusí jít o nájem bytu. III. Vyjádření žalovaného 7. Předchozí rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2024, č. j. 2 Ads 181/2024-43. Žalovaný v novém rozhodnutí hodnotil výzvu úřadu práce, pro jejíž nesplnění úřad práce žádost zamítl, jako nadbytečnou, neboť úřadu práce bylo z předchozích řízení i ze sdělení žalobce známo, že se žalobce zdržuje na ubytovně, tudíž nesplňuje podmínky nároku na bydlení dle § 24 zákona o státní sociální podpoře, že je vlastníkem nebo nájemcem bytu. Žalobce předložil smlouvu o ubytování ve dvoulůžkovém pokoji se společným sociálním zařízením a kuchyňkou v penzionu X. Smlouva o ubytování nájemní vztah nezakládá. V této souvislosti žalovaný v rozhodnutí odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu (např. usnesení č. j. 4 Ads 76/2022-29). Taktéž není splněna podmínka, že žalobcem obývaný prostor je bytem dle zákonné definice bytu obsažené v § 24 odst. 5 zákona, tj. obytná místnost nebo soubor obytných místností, který splňuje požadavky na trvalé bydlení a je k tomuto účelu určen podle stavebního zákona nebo je zkolaudován jako byt. 8. Žalobcem citovaný rozsudek č. j. 4 Ads 129/2024-23 se zabýval zcela odlišným typem smlouvy, a to smlouvou o poskytnutí sociální služby. Nejvyšší správní soud se v citovaném rozsudku rovněž nezabýval druhou z podmínek zákona, a to zda obývaný prostor splňuje definici pojmu byt dle § 24 odst. 5 citovaného zákona, tuto podmínku žalobce nadále nesplňuje. 9. Dle současné právní úpravy žalobce není zcela vyloučen z podpory bydlení, když bydlení na ubytovně může zakládat nárok na dávku pomoci v hmotné nouzi doplatek na bydlení při splnění zákonem stanovených podmínek. Pokud jde o příspěvek na bydlení, pak zákonodárce jej výslovně omezil na vlastnické či nájemní bydlení v bytě, přičemž výslovně vymezil, co pojmem byt rozumí (viz důvodová zpráva k zákonu č. 252/2014 Sb., sněmovní tisk č. 256/0). IV. Obsah správního spisu 10. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným vyplynuly následující pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti: 11. Dne 2. 8. 2023 podal žalobce u Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu žádost o poskytnutí příspěvku na bydlení. 12. Součástí správního spisu je smlouva o ubytování ze dne 13. 9. 2023, jejímž předmětem je dlouhodobé ubytování žalobce v Penzionu X na dobu určitou od 1. 7. 2023 do 30. 9. 2023, v pokoji č. X se sociálním zařízením a kuchyňským koutem společnými s pokojem č. Y za nájemné 17 050 Kč měsíčně. 13. Dne 18. 9. 2023 žalobce převzal výzvu Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu ze dne 12. 9. 2023, č. j. 1478528/23/AB, aby ve smyslu ust. § 61 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře do osmi dnů předložil platnou nájemní smlouvu na období od 1. 7. 2023 s vyplněnými a podepsanými tiskopisy Dokladu o výši čtvrtletního příjmu za 2. čtvrtletí 2023 za svou osobu i za svou matku a Dokladu o výši nákladů na bydlení za 2. čtvrtletí 2023, jakož i doklady o úhradách nájmu, elektřiny a plynu za 2. čtvrtletí 2023. Ve výzvě byl žalobce poučen, že pokud nesplní povinnost předložit tyto dokumenty, dávka mu nebude přiznána. 14. Jelikož žalobce neosvědčil rozhodné skutečnosti pro nárok na dávku příspěvku na bydlení, vydal prvoinstanční orgán rozhodnutí ze dne 30. 10. 2023, č. j. 1767439/23/AB, kterým byla zamítnuta jeho žádost o přiznání dávky státní sociální podpory – příspěvek na bydlení ode dne 1. 7. 2023. 15. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž namítal, že má-li ubytování charakter bydlení, jedná se o smlouvu o nájmu bytu dle ust. § 2235 občanského zákoníku. Prvoinstanční orgán vytýkal nevyplnění údajů o příjmech a nákladech na bydlení, nicméně povinnost vyplňovat formulář se vztahuje jen na tiskopis samotné žádosti. Údaje o nákladech za plyn a elektřinu provozovatel neposkytuje. 16. Žalovaný ve svém prvním rozhodnutí ze dne 6. 12. 2023 uvedl, že účastník řízení je povinen objasnit veškeré skutečnosti, které jsou rozhodné pro zjištění nároku na dávku státní sociální podpory. Dle žalovaného žalobce nedoložil doklady požadované ve výzvě ze dne 12. 9. 2023 potřebné pro vyhodnocení nároku na dávku, ačkoli k tomu byl písemně vyzván a byl upozorněn na následky nesplnění výzvy. Pokoj v penzionu nesplňuje podmínky definice bytu dle ust. § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře, a proto smlouva o ubytování není svojí povahou nájemní smlouvou. Žalovaný shrnul, že žalobci nelze přiznat nárok na příspěvek na bydlení a odvolání zamítl. 17. Žalobce proti prvnímu rozhodnutí žalovaného podal žalobu, kde namítal, že zákon ukládá podat na formuláři jen žádost, nikoli doklady o příjmu a nákladech na bydlení. Žalovaný obdržel skeny výplatních pásek, oznámení o výši důchodů, dokladů o nákladech na bydlení i nájemní smlouvy. Podle publikace žalovaného „Deštník proti drahotě“ z října 2022 stačí doklady o příjmech a nákladech na bydlení naskenovat. Žalobce pokládá za nesmyslné, aby si musel dát potvrdit formulář, který sám vyplní, čímž poskytne souhlas ke zjištění a ověření údajů. Požadavek předkládání papírových formulářů je absurdní, když se do nich mají opisovat údaje z naskenovaných dokumentů. Souhlas k prověrce příjmů je dán již podpisem žádosti. Tvrdil-li žalovaný, že nebyla předložena nájemní smlouva, nýbrž jen smlouva o ubytování, přehlíží se tím současná bytová krize, k čemuž se vyjadřovala i bývalá veřejná ochránkyně práv. 18. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 7. 2024, č. j. 21 Ad 5/2024-16, žalobu