9 Azs 177/2023 — Nejvyšší správní soud

2 A 53/2025- 31 - text 10 č. j. 2 A 53/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci žalobce: X, nar. X státní příslušnost X bytem X zastoupen advokátem Mgr. et Mgr. Václavem Klepšem sídlem náměstí Svobody 50, 342 01 Sušice proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2025, č. j. OAM-53755-4/ZM-2025 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2025, č. j. OAM-53755-4/ZM-2025, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 269 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce Mgr. et Mgr. Václava Klepše. III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1 000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu Městského soudu v Praze k rukám zástupce Mgr. Et Mgr. Václava Klepše, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Soud ukládá žalobci, aby soudu do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku sdělil a) název poskytovatele platebních služeb (banky) a číslo účtu, na který má být převedena částka odpovídající přeplatku na soudnímu poplatku, o jehož vrácení bylo rozhodnuto, b) nebo není-li to možné, poštovní adresu místa, popř. jméno a příjmení osoby, které má být částka vyplacena prostřednictvím poštovní poukázky. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení sdělení žalovaného ze dne 23. 9. 2025, č. j. OAM-53755-4/ZM-2025 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalobci na základě jeho oznámení ze dne 13. 8. 2025 sdělil, že nesplňuje podmínky stanovené v § 42g odst. 7 a 8 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) pro zaměstnání na pracovním místě řidič osobních a malých dodávkových automobilů (kromě taxikářů a řidičů zdravotnické dopravní služby) u zaměstnavatele Drivelab s.r.o., neboť žalovanému k oznámení o změně zaměstnavatele nepředložil, že má odbornou způsobilost pro výkon požadovaného zaměstnání. Konkrétně nepředložil řidičský průkaz skupiny B, který se pro uvedené zaměstnání vyžaduje, ani prohlášení budoucího zaměstnavatele, že žalobce má odbornou způsobilost pro výkon požadovaného zaměstnání. II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce v podané žalobě namítal, že žalovaný zásadním způsobem pochybil, neboť žalobce nevyzval k odstranění vad oznámení, a bez dalšího dospěl k závěru, že podmínky změny zaměstnavatele nebyly splněny. Podle § 168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců se na oznámení o změně zaměstnavatele nevztahuje část druhá a třetí správního řádu a nejedná se tedy o klasické správní řízení. S ohledem na § 177 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) se však jedná o řízení podle části čtvrté tohoto zákona, což opakovaně potvrdila i judikatura správních soudů (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2023, č. j. 4 Azs 124/2023-34, které bylo uveřejněno ve sbírce rozhodnutí pod číslem 4529/2023 Sb. NSS). Podle § 154 správního řádu přitom platí, že na řízení vedená podle části čtvrté tohoto zákona se přiměřeně použijí i některá ustanovení části druhé, konkrétně např. § 37 správního řádu. Ten v odstavci 3 stanoví povinnost správního orgánu pomoci účastníku řízení s odstraněním vad podání. Konkrétně uvádí, že pokud podání postrádá některé náležitosti nebo má jiné vady, je správní orgán povinen buď účastníku řízení pomoci s odstraněním nedostatků, nebo jej o nich musí přinejmenším poučit a musí mu stanovit lhůtu k jejich odstranění. Výše uvedené závěry uplatňuje judikatura dlouhodobě také na oznámení o změně zaměstnavatele. Jelikož se i na toto řízení vztahuje část čtvrtá správního řádu, je třeba aplikovat v ní odkazované ustanovení § 37 odst. 3 tohoto zákona. Správní orgány tedy mají v tomto řízení poučovací povinnost. Ta je navíc ukotvena rovněž v obecných zásadách správního řízení, tj. zejména v § 2 odst. 4 a v § 4 správního řádu (blíže již odkazovaný rozsudek č. j. 4 Azs 124/2023-34, odst. 17). Žalovaný nicméně žalobce k odstranění vady nevyzval a o chybějící náležitosti jej nepoučil. Jak přitom sám žalovaný podotýká v napadeném sdělení, chybějící odbornou způsobilost lze doplnit pouhým čestným prohlášením zaměstnavatele, že jeho budoucí zaměstnanec podmínku odborné kvalifikace splňuje. Vydání takového čestného prohlášení lze ze strany zaměstnavatele předpokládat, jelikož ten by pravděpodobně pracovní smlouvu s osobou, která nemá relevantní oprávnění a kvalifikaci k výkonu smluvené práce, vůbec neuzavřel. Žalobce měl navíc vykonávat funkci řidiče. Odbornou kvalifikaci by tudíž nebylo složité prokázat také předložením řidičského průkazu. Přesto jej však správní orgán k doplnění náležitosti nevyzval a poučovací povinností nedostál. Žalobce měl za to, že postup žalovaného byl v jednoznačném rozporu se zákonem i s relevantní judikaturou citovanou výše. Současně poukazoval na nedávný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2025, č. j. 5 Azs 214/2024-43. V něm tento soud zdůraznil nutnost přistupovat k cizincům ve správním řízení jakožto ke zranitelné skupině žadatelů, kterým je třeba poskytnout dostatečné poučení o jejich právech tak, aby mohli navzdory jazykové bariéře a nedostatečné znalosti českého právního řádu svá práva uplatňovat (odst. 31 rozsudku). To platí zvláště v případě, kdy výsledek řízení zásadním způsobem ovlivňuje další život žadatele (hrozba zániku zaměstnanecké karty po 7 letech pobytu v ČR, nehledě na hrozbu odvodu do ruské armády). Jelikož žalovaný neposkytl žalobci potřebné poučení navzdory dlouhodobé a ustálené judikatuře a bez ohledu na výslovné znění zákona, byl jeho postup nezákonný. 3. Z procesní opatrnosti pak žalobce poukazoval na usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2023, č. j. 43 A 108/2022-47, které bylo publikováno ve sbírce pod číslem 4495/2023 Sb. NSS. Dle tohoto usnesení platí, že správní orgán je v souladu s předpisy EU povinen poučit žadatele v negativním rozhodnutí o možnosti podat opravný prostředek. Neučiní-li tak, prodlužuje se lhůta k podání žaloby ze standardních 30 dnů na 3 měsíce. I kdyby tedy bylo sdělení žalobci doručeno dříve, je tato žaloba podána v zákonné lhůtě, a to s ohledem na absenci obdobného poučení v napadeném sdělení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 4. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že k výkonu žalobcem požadované profese je zapotřebí platný český řidičský průkaz skupiny B. Tento doklad žalobce s oznámením změny nedoložil a nepřiložil jej ani k podané žalobě. Žalovaný předestřel úvahu, že pokud by žalobce držitelem řidičského průkazu byl, jistě by jej předložil již společně s oznámením. Pokud chtěl vykonávat práci řidiče, měl si dopředu zjistit, co k výkonu takového zaměstnání v ČR potřebuje a co bude potřebovat k oznámení změny. Namísto zaslání oznámení poštou se mohl dostavit osobně na přepážku žalovaného, kde by se vše potřebné dozvěděl. Podle žalovaného vyzvat k odstranění vad podání podle § 37 odst. 3 správního řádu nedopadá na oznámení změny zaměstnavatele v případě, že není předložen některý z dokladů uvedených v §42g odst. 8 zákona o pobytu cizinců nebo splněna některá z podmínek uvedených v § 42g odst. 7 a 8 téhož zákona. Podle správního řádu lze postupovat pouze tehdy, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, resp. pouze tam, kde zvláštní zákon neobsahuje speciální úpravu. Žalovaný by při vyzývání žalobce musel počítat s dobou nutnou k doručení uvedené výzvy, která by v tomto případě byla o to delší, neboť žalobce nemá datovou schránku. Tento postup by znemožnil dodržení 30denní lhůty podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců, v níž má žalovaný sdělit, zda jsou splněny podmínky pro změnu zaměstnavatele. Uvedené ustanovení podle žalovaného zároveň představuje speciální úpravu, která vylučuje subsidiární užití správního řádu. Pokud je žalovanému doručeno oznámení o změně zaměstnavatele, které nesplňuje podmínky dle § 42g odst. 7 a 8 zákona o pobytu cizinců, nepřihlíží se k němu (§ 42g odst. 9). Neučiněné podání nemá právní následky, a proto žalovaný nemůže mít povinnost vyzývat k odstranění vad ani poučovat podle správního řádu. Žalovaný poukázal na podobnost s institutem nepřijatelnosti žádosti o dlouhodobé vízum (§ 169h odst. 2 a 5 zákona o pobytu cizinců). Pokud žádost postrádá zákonné náležitosti, není zaplacen správní poplatek nebo není použito předepsaného tiskopisu, pohlíží se na ni jako na nepodanou. Žalovaný odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2023, č. j. 14 A 98/2022-49, podle nějž důvody nepřijatelnosti dle § 169h spočívají v nesplnění náležitostí, bez nichž nelze žádost projednat. Tyto vady brání zahájení řízení, proto žadatel nemůže očekávat výzvu k jejich odstranění podle správního řádu. Zákonodárce tím sle