2 A 57/2025 – Městský soud v Praze

2 A 57/2025- 18 - text 8 2 A 57/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci žalobkyně: X, narozena X státní příslušnost X zastoupená advokátkou JUDr. Irenou Strakovou sídlem Karlovo náměstí 287/18, 120 00 Praha 2 proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie se sídlem Olšanská 2, P.O. Box 78, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 11. 2025, č. j. CPR-35766-2/ČJ-2025-930310-V223 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1 000 Kč, který jí bude vyplacen z účtu Městského soudu v Praze k rukám zástupkyně JUDr. Ireny Strakové, advokátky, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Soud ukládá žalobkyni, aby soudu do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku sdělila a) název poskytovatele platebních služeb (banky) a číslo účtu, na který má být převedena částka odpovídající přeplatku na soudnímu poplatku, o jehož vrácení bylo rozhodnuto, b) nebo není-li to možné, poštovní adresu místa, popř. jméno a příjmení osoby, které má být částka vyplacena prostřednictvím poštovní poukázky. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované ze dne 14. 11. 2025, č. j. CPR-35766-2/ČJ-2025-930310-V223 (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále též „cizinecká policie“) ze dne 22. 9. 2025, č. j. KRPA-298986-9/ČJ-2025-000022-50 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla žalobkyni uložena povinnost opustit území členských států Evropské unie podle ustanovení § 50a odst. 2 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), současně byla žalobkyni stanovena doba k opuštění území dle ustanovení § 50a odst. 3 téhož zákona do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobkyně v podané žalobě namítala, že napadeným rozhodnutím byl porušen § 2 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), neboť žalovaná nepostupovala v souladu se zákony a ostatními předpisy, § 3 správního řádu, neboť žalovaná nezjistila stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu (§ 2 odst. 4 správního řádu) a také § 50 odst. 2 a 3, neboť správní orgán nezjistil všechny rozhodné okolnosti a nevyšel tak ze spolehlivě zjištěného stavu věci. 3. Žalobkyně namítala, že napadené rozhodnutí pro ni představuje vážnou újmu, neboť ji nutí vycestovat přesto, že o její opožděné žádosti o prodloužení zaměstnanecké karty dosud nebylo rozhodnuto. Žaloba směřuje proti procesnímu postupu žalované. Správní řízení o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty bylo usnesením zastaveno, dosud však nenabylo právní moci. Napadené rozhodnutí je tak předčasné. 4. Ustanovení o povinnosti opustit území, které slouží jako opatření k zamezení nelegální migrace, na případ žalobkyně nedopadá. Do této situace postavilo žalobkyni Ministerstvo vnitra ČR svou nečinností. Žalobkyně je řádně zaměstnána a její pracovní smlouva nebyla dosud ukončena. Okolnost pozdního podání žádosti o prodloužení zaměstnanecké karty je administrativním úkonem, který lze sankcionovat bez přijetí opatření povinnosti vycestovat. 5. Žalobkyně namítala, že žalovaná nedostatečně posoudila přiměřenost zásahu do jejích práv podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Žalobkyně dále uváděla, že mezi veřejná subjektivní práva lze řadit skupinu práv spočívajících v tom, že se veřejná moc zdrží nepřípustných zásahů do svobodné sféry jednotlivce. To je odrazem ústavního pravidla, podle nějž státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsobem stanoveným zákonem. Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky, zasáhl do veřejných subjektivních práv žalobkyně, když přenesl svoji zodpovědnost za vedení správního řízení na žalovanou, která stav věci posoudila k okamžiku vydání napadeného rozhodnutí. III. Vyjádření žalované k žalobě 6. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě shrnula průběh správního řízení a plně odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaná uvedla, že došlo k naplnění skutkové podstaty § 50a odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců. K námitce nepravomocně skončeného řízení o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty žalovaná uvedla, že i kdyby bylo rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR zrušeno, žalobkyně nebude oprávněna k pobytu na území ČR, neboť žádost nebyla podána v zákonné lhůtě podle § 47 odst. 1 zákona o pobytu cizinců a nelze jí tak přiznat fikci pobytu podle § 47 odst. 4 téhož zákona. Žalobkyně proto jednoznačně pobývá na území ČR neoprávněně. Žalovaná závěrem navrhla zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 7. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: 8. Dne 22. 9. 2025 byla přivolána hlídka cizinecké policie na pracoviště Ministerstva vnitra ČR, Odboru azylové a migrační politiky (dále též „OAMP“), na adrese Žukovského Praha 6, kde se nacházela žalobkyně. Kontrolou cestovního dokladu a lustrací v dostupných evidencích bylo zjištěno, že žalobkyně pobývala na území ČR na základě povolení k dlouhodobému pobytu ve formě zaměstnanecké karty s platností od 3. 7. 2023 do 2. 7. 2025. Žalobkyně byla následně zajištěna podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Téhož dne podala žalobkyně vysvětlení, přičemž do protokolu uvedla, že na území členských států EU a smluvních států přicestovala z Filipín letecky přímo do ČR dne X. Přicestovala s platným cestovním dokladem a s českým pracovním vízem. Přicestovala se svou sestrou, za prací. Žalobkyně věděla že platnost její zaměstnanecké karty skončila dne 2. 7. 2025. Říkala svému zaměstnavateli, že jí končí platnost pobytu. Dne 4. 7. 2025 zaměstnavatel žalobkyně podal žádost o prodloužení platnosti pobytu. Žalobkyně nevěděla, proč její zaměstnavatel podal žádost pozdě, nic jí neřekl, žalobkyně to ví až teď. Proto byla žalobkyně dnes osobně na OAMP. Žalobkyně dále uvedla, že je svobodná a bezdětná, nevlastní v ČR žádný majetek, v zemi původu rovněž nic nevlastní. V ČR nemá žádné vazby, pouze svou sestru, která je ve stejné situaci jako žalobkyně. Žalobkyně má sjednané zdravotní pojištění, pracovala jako masérka, peníze na další pobyt a vycestování nemá, ale sežene. Na Filipínách má zázemí u svých rodičů, se kterými bydlí v rodinném domě. Žalobkyni není známa žádná překážka ve vycestování, Filipíny jsou pro ni bezpečnou zemí, kde jí nic nehrozí. 9. Dne 22. 9. 2025 vydala cizinecká policie prvostupňové rozhodnutí, jímž uložila žalobkyni povinnost opustit území podle § 50a odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců a současně stanovila dobu k opuštění území podle § 50a odst. 3 téhož zákona do 30 dnů od právní moci rozhodnutí. Z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí plyne, že žalobkyně pobývala na území neoprávněně od 3. 7. 2025, kdy jí zanikla platnost zaměstnanecké karty, do 22. 9. 2025. 10. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, o kterém rozhodla žalovaná napadeným rozhodnutím tak, že odvolání zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla, že se žalobkyně dopustila neoprávněného pobytu na území ČR v délce 83 dnů, což zakládá důvod pro zahájení řízení o správním vyhoštění. Přesto bylo protiprávní jednání žalobkyně definováno jako neoprávněný pobyt naplňující podmínky pro vydání rozhodnutí o povinnosti opustit území podle § 50a odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Žalovaná neshledala odvolací námitky důvodnými. Neoprávněný pobyt žalobkyně byl spolehlivě prokázán. Zároveň rozhodnutím o povinnosti opustit území nebude nepřiměřeně zasaženo do soukromého a rodinného života žalobkyně. Současně nebyly zjištěny a žalobkyně neuvedla žádné skutečnost, které by jí bránily v návratu do země původu. Nebyl shledán rozpor se zásadou nenavracení. Žalovaná uzavřela, že je ve veřejném zájmu, aby se na území ČR zdržovali pouze cizinci, kteří dodržují české zákony. V. Právní posouzení věci soudem 11. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán [ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumávání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (ustanovení § 75 odst. 1 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba n