Z rozhodnutí: 1. Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 12. 3. 2025, č. j.: MV-15797-4/SO-2025, jímž byly opětovně posouzeny důvody neudělení dočasné ochrany. Žalovaná dospěla k závěru, že je dán důvod neudělení dočasné ochrany podle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny…
21 A 12/2025- 46 - text
11 21 A 12/2025
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci
žalobce:
X., narozený dne X.
bytem X.
zastoupený advokátkou JUDr. Annou Pavlíkovou
sídlem Varšavská 714/38, 120 00 Praha 2
proti
žalované:
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců
sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 3. 2025, č. j.: MV-15797-4/SO-2025,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 12. 3. 2025, č. j.: MV-15797-4/SO-2025, jímž byly opětovně posouzeny důvody neudělení dočasné ochrany. Žalovaná dospěla k závěru, že je dán důvod neudělení dočasné ochrany podle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace (dále jen „zákon č. 65/2022 Sb.“), ve spojení s ust. § 56 odst. 1 písm. l) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „z.p.c.“).
II. Obsah žaloby
2. Žalobce v žalobě vyjádřil nesouhlas se závěrem žalované, že nesplnil podmínku podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona č. 65/2022 Sb. Nemůže se vrátit do místa svého trvalého bydliště stejně jako ostatní vysídlené osoby. Uprchl z Ruské federace, kde v době zahájení války krátkodobě pobýval, ze stejných důvodů jako Ukrajinci z Ukrajiny a kvůli probíhajícímu ozbrojenému konfliktu se nemůže na Ukrajinu vrátit. Navzdory ruskému občanství prožil na Ukrajině většinu života. X. vízum by nemělo být při posouzení dočasné ochrany relevantní.
3. Žalobce na Ukrajině ke dni 24. 2. 2022 oprávněně pobýval na základě povolení k trvalému pobytu. Podmínka uvedená v čl. 2 odst. 2 prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále jen „prováděcí rozhodnutí Rady“), nemá být vykládána pouze ve smyslu faktického pobytu na Ukrajině v rozhodný den. Žalobce měl na Ukrajině k danému datu trvalý pobyt a centrum veškerých svých zájmů. Osoby, které na krátkou dobu před zahájením invaze opustily Ukrajinu, by měly mít nárok na dočasnou ochranu. Podle důvodové zprávy nelze vyloučit možnost aplikace § 3 odst. 2 zákona č. 65/2022 Sb. na žalobcovu situaci.
4. Není možné vyloučit žalobce z dočasné ochrany z důvodu krátkodobého pobytu mimo Ukrajinu před zahájením války. Dočasnou ochranu lze udělit i osobám, které opustily Ukrajinu před začátkem invaze. Příslušníci třetích zemí, kteří již před začátkem války opustili Ukrajinu, nacházeli se v EU a museli by se na Ukrajinu vrátit kvůli omezené platnosti pobytového oprávnění, jsou rovněž vysídlenými osobami. Žalobce by měl mít nárok na dočasnou ochranu podle čl. 2 odst. 2 prováděcího rozhodnutí Rady.
5. Dále žalobce namítl nesprávnost eurokonformního výkladu § 3 odst. 2 zákona č. 65/2022 Sb. Žalovaná pochybila, když aplikovala prováděcí rozhodnutí Rady přímo v neprospěch jednotlivce a požadovala splnění podmínky faktického pobytu, která v příslušném ustanovení není obsažena. Prováděcí rozhodnutí Rady bylo adresováno všem členským státům, proto přichází v úvahu pouze jeho vertikální přímý účinek, který však nelze uplatnit ze strany státu vůči jednotlivci. Žalovaná nevysvětlila, z jakého důvodu přistoupila k eurokonformnímu výkladu rozhodnutí, když se jedná o metodu používanou u směrnic.
6. Žalovaná nedostatečně zjistila skutkový stav týkající se nemožnosti vycestování do země původu s ohledem na hrozící nebezpečí. Nesprávně zúžila posuzování daného nebezpečí na čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), ačkoli v ust. § 179 odst. 2 z.p.c. jsou uvedena porušení čl. 2 až 6 Úmluvy. Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra (dále jen „prvoinstanční orgán“) a ani žalovaná se řádně nevyjádřily ke všem podkladům, které žalobce předložil, a neprovedly jeho výslech. Prvostupňové rozhodnutí obsahuje nepravdivé tvrzení, že žalobce mezi lety 2016 a 2018 pravidelně cestoval do Ruska. Jednalo se o cesty do X. a X. Žalovaná opomenula žalobcovy vazby na Ukrajinu a nezohlednila judikaturu ohledně zásahu do základního práva v důsledku porušení čl. 3 Úmluvy.
7. Prvoinstanční orgán ani žalovaná se nezabývaly dopady rozhodnutí na žalobcův život a neposoudily jeho proporcionalitu. Pokud by byl žalobce nucen vycestovat do Ruska, X. Žalobci hrozí, že bude s ohledem na ukrajinský původ a veřejně projevované protiruské názory uvězněn. Ve vězení může být vystaven nelidskému zacházení nebo mučení. Přiměřenost dopadů negativního rozhodnutí je třeba zkoumat, i pokud to zákon výslovně nestanoví. Za uveřejnění příspěvků na sociálních sítích o civilních obětech na Ukrajině byly v Rusku ukládány tresty odnětí svobody. Závěrem žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k novému projednání a rozhodnutí.
III. Vyjádření žalované
8. Žalovaná k žalobě uvedla, že dočasná ochrana byla vyhlášena pro osoby, které byly nuceny uprchnout z Ukrajiny od dne 24. 2. 2022 včetně v důsledku vojenské invaze. Nezbytnou podmínkou pro udělení dočasné ochrany je faktický pobyt na Ukrajině k rozhodnému datu. Žalobce pobýval dne 24. 2. 2022 v Ruské federaci, své zemi původu, a přicestoval do EU na základě uděleného dlouhodobého X. víza. Žalobcova situace se podobá případům ukrajinských občanů, kterým bylo uděleno vízum či pobytové oprávnění v jiném státě a kteří se k rozhodnému datu nenacházeli na území Ukrajiny. Takové osoby rovněž nemohou získat dočasnou ochranu. Podle žalované lze dočasnou ochranu udělit pouze osobám, které k rozhodnému datu pobývaly na Ukrajině a následně ji musely opustit v důsledku ozbrojeného konfliktu. Dočasná ochrana je specifickým institutem a neslouží jako další typ pobytového oprávnění, kterého by bylo možné se domáhat v případě obavy z návratu do země původu. Stran rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále také „NSS“) ze dne 31. 10. 2023, č. j.: 7 Azs 322/2022-40, se jednalo o skutkově odlišnou věc, kdy občanky Ruské federace k rozhodnému dni pobývaly na Ukrajině a po začátku války zemi opustily. Ke zprávě o šetření Veřejného ochránce práv žalovaná uvedla, že žalobce v rozhodnou dobu nepobýval na Ukrajině a zároveň se nenacházel v jiném státě krátkodobě (dovolená, služební cesta). Žalovaná navrhla žalobu zamítnout.
IV. Obsah správního spisu
9. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobce podal dne 13. 8. 2024 žádost o udělení dočasné ochrany, podle níž je státním občanem Ruské federace a na území Evropské unie vstoupil dne X. 2022. Byl držitelem X. víza typu D, platného od 21. 2. 2022 do 8. 7. 2022. Dne 24. 2. 2022 pobýval na území Ruské federace.
10. Součástí správního spisu je průvodní dopis k podání žádosti o udělení dočasné ochrany s datem 13. 8. 2024 a doplnění žádosti o udělení dočasné ochrany ze dne 23. 8. 2024.
11. Podle sdělení prvoinstančního orgánu ze dne 9. 9. 2024, č. j.: OAM-384585-7/DO-2024, byla žalobcova žádost o poskytnutí dočasné ochrany na území shledána nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/2022 Sb., neboť žalobce není osobou uvedenou v ust. § 3 téhož zákona. Z odůvodnění vyplývá, že žalobce byl držitelem povolení k trvalému pobytu na Ukrajině ke dni 24. 2. 2022, nicméně podle čl. 2 odst. 2 prováděcího rozhodnutí Rady lze udělit dočasnou ochranu státnímu příslušníkovi jiné země než Ukrajiny s trvalým pobytem na Ukrajině, pokud může prokázat, že oprávněně pobýval na Ukrajině před 24. 2. 2022. Žalobce však od roku 2021 žil v Ruské federaci a po začátku války přicestoval do České republiky z území Ruské federace. Podle svých vlastních slov tedy na Ukrajině před 24. 2. 2022 nepobýval. Dočasná ochrana je poskytována vysídleným osobám. Podle ust. § 179 odst. 2 z.p.c. lze udělit dočasnou ochranu v případě nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu, pokud je nebezpečí reálné, skutečné a bezprostředně existující. Po prohlédnutí žalobcova facebookového profilu prvoinstanční orgán uvedl, že žalobce začal kritizovat ruský režim až po začátku války s četností jednoho příspěvku za jeden až několik měsíců. Žalobce zvýšil aktivitu až ke konci července 2024, přibližně 14 dní před podáním předmětné žádosti. Neprojevuje své názory intenzivně a má X. sledujících. Nedoložil, že byl vyslýchán FSB, pokud k tomu však došlo, zjevně nebyl shledán důvod pro jeho zadržení či trestní stíhání a bylo mu umožněno odcestovat. Žalobce na území Ruské federace pobýval mezi lety 2021 a 2022 a v období od roku 2016 do roku 2018 tam poměrně intenzivně cestoval.
12. Žalobce následně dne 26. 9. 2024 podal žalobu proti sdělení o nepřijatelnosti žádosti o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 9. 9. 2024, č. j.: OAM-384585-7/DO-2024. Žaloba obsahovala dva