3 A 113/2025 – Městský soud v Praze

3 A 113/2025- 22 - text 10 3 A 113/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobkyně: S. K., nar. X, st. příslušnost Ukrajina, bytem X, zast. Tomáš Verčimák, advokát, sídlem Dřevná 382/2, 128 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vyznačení nepřijatelnosti žádosti žalobkyně o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 15. 8. 2025, takto: I. Zásah spočívající v tom, že žalovaný vrátil žalobkyni její žádost o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 15. 8. 2025 jako nepřijatelné, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením této žádosti o udělení dočasné ochrany ze dne 15. 8. 2025. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 140 Kč Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce Mgr. Tomáše Verčimáka, advokáta. Odůvodnění : 1. Žalobkyně se domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřovalaq v tom, že žalovaný vrátil žádost žalobkyně o poskytnutí dočasné ochrany podanou dne 2. 5. 2025 (dále jen „žádost“), jakožto nepřijatelnou ve smyslu ust. § 5 odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále jen „zákon č. 65/2022“). Jako důvod nepřijatelnosti žádosti žalovaný označil, že žadatel získal dočasnou nebo mezinárodní ochranu v jiném členském státě Evropské unie (dále jen „EU“). Současně žalobkyně navrhlya, aby soud žalovanému zakázal pokračovat v porušování jejích práv a přikázal mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti. 2. V rámci žaloby žalobkyně navrhla také vydání předběžného opatření spočívajícího v tom, aby soud přikázal žalovanému a Policii ČR, aby strpěli pobyt žalobkyň na území České republiky po dobu řízení vedeného před Městským soudem v Praze v této věci. O tomto návrhu soud nerozhodoval, neboť rozhodl ve věci samé. 3. V žalobě uvádí žalobkyně, že je občankou Ukrajiny. Po vypuknutí války na Ukrajině vycestovala dne 13. 3. 2022 jako nezletilá z Ukrajiny do Polské republiky, a odtud společně s paní M., odjely dne 14. 3. 2022 do Německa, kde paní M. již delší dobu žila se svým manželem. V Německu získala žalobkyně dočasnou ochranu. V lednu 2023 však paní M., jediná opatrovnice žalobkyně, zemřela a nezůstal nikdo, kdo by se o žalobkyni mohl starat, proto se manžel zemřelé, pan A. M. M., spojil s paní O. K., která byla nejbližší známou žalobkyně (její dcera byla spolužačkou žalobkyně na základní škole na Ukrajině) a která byla jako jediná schopna se o ní starat. Dne 16. 2. 2023 pan M. dovezl žalobkyni do České republiky a paní K. s žalobkyní proto navštívila dne 20. 2. 2023 KACPU v Plzni, kde podaly žádosti o dočasnou ochranu. Žádost žalobkyně byla na místě vyhodnocena jako nepřijatelná, neboť žalobkyně požádala o dočasnou ochranu v Německu. Proti tomuto postupu žalobkyně brojila žalobou, o které rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 27. 6. 2024, čj. 57 A 20/2023-66, jenž konstatoval nezákonnost nepřijatelnosti a obnovil stav před vrácením žádosti Na základě tohoto rozsudku byla následně žalobkyni dočasná ochrana v České republice udělena ode dne 16. 8. 2023. 4. V listopadu 2023 se paní K. rozhodla přestěhovat se svojí rodinou - společně s tehdy nezletilou žalobkyní - do Norska, a proto požádala o zrušení dočasné ochrany na území České republiky. Následně po dosažení zletilosti se nicméně žalobkyně rozhodla vrátit do České republiky a přicestovala do ČR dne 11. 8. 2025. Následně dne 15. 8. 2025 požádala o udělení dočasné ochrany na území na KACPU v Plzni, kde nyní pobývá se svým partnerem (pan A. B.) a kde našla pracovní uplatnění. Žalovaný ve formuláři žádosti vyznačil nepřijatelnost žádosti žalobkyně a dočasná ochrana ji nebyla opětovně udělena. Jelikož má žalobkyně za to, že nadále splňuje podmínky pro udělení dočasné ochrany a tato měla být udělena, nikoliv opětovně vyhodnocena jako nepřijatelná, brojí proti tomuto vyznačení nepřijatelnosti touto žalobou. 5. Žalobkyně poukazuje nato, že již v minulosti požádala o dočasnou ochranu a situace se zjevně opakuje. S ohledem na závěry rozsudku Soudního dvora EU ve věci Krasiliva C-753/23 a v souladu s navazující judikaturou Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025, čj. 1 Azs 174/2024-42) není možné použít § 5 odst. 2 Lex Ukrajina, a proto je žaloba přípustná a je také podána v zákonné lhůtě 2 měsíců dle § 84 odst. 1 s.ř.s. 6. Žalobkyně tak má za to, že postup žalovaného byl nezákonný, neboť samotná existence (skončené či formálně ještě trvající) dočasné ochrany v jiném státě nemůže být zákonným důvodem pro vyznačení nepřijatelnosti a neudělení dočasné ochrany. 7. Z judikatury NSS (rozsudek ze dne 3. 4. 2025, čj. 1 Azs 174/2024-42) vyplývají dvě podstatné okolnosti: „Žádost o dočasnou ochranu podanou v České republice nelze vrátit jako nepřijatelnou z důvodu, že o ni žadatel již dříve požádal či mu byla udělena v jiném členském státě Evropské unie. Ustanovení § 5 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 65/2022 Sb. nelze aplikovat pro rozpor s právem Evropské unie.“. „Státní příslušníci Ukrajiny, kteří jsou držiteli dočasné ochrany podle Prováděcího rozhodnutí Rady EU č. 2022/382, mají právo přemístit se v průběhu jejího trvání do jiného členského státu Evropské unie. Předpokladem pozitivního rozhodnutí o jejich žádosti je nicméně ukončení pobytového oprávnění vydaného v rámci dočasné ochrany v původním hostitelském státě.“ 8. Žalobkyně má zato, že žalovaný tuto judikaturu NSS nerepektuje, přičemž poukázal na rozsudek NSS ze dne 17. 7. 2025, č.j. 1 Azs 111/2025-34. 9. Žalovaný zaslal soudu vyjádření k návrhu žalobkyně na vydání předběžného opatření, k žalobě samotné se ve lhůtě stanovené soudem nevyjádřil. Soudní přezkum 10. Městský soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť s takovým projednáním věci žalobkyně výslovně souhlasila a žalovaný nevyjádřili ve stanovené lhůtě nesouhlas (§ 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). 11. Podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), [k]aždý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 12. Úvodem městský soud připomíná metodologii zkoumání přípustnosti a důvodnosti zásahové žaloby, kterou vymezil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve věci EUROVIA (rozsudek ze dne 21. 11. 2017, č. j. 7 As 155/2015‑160, č. 3687/2018 Sb. NSS). Na závěry učiněné v tomto rozsudku navázala další judikatura, i přes jeho zrušení nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18, N 94/89 SbNU 387 (viz např. rozsudky NSS ze dne 12. 7. 2018, č. j. 2 As 93/2016‑138; ze dne 18. 12. 2019, č. j. 1 Afs 458/2018‑42, č. 3965/2020 Sb. NSS; ze dne 30. 9. 2020, č. j. 9 As 107/2020‑85; ze dne 20. 9. 2022, č. j. 5 As 172/2021‑26 nebo ze dne 19. 1. 2024, č. j. 5 As 94/2023-26). 13. Po podání zásahové žaloby je povinností soudu v prvé řadě zjistit, v čem konkrétně žalobce nezákonný zásah spatřuje a zda tvrzení žalobce odpovídají skutečnosti. V dalším kroku soud zkoumá přípustnost žaloby ve smyslu § 85 s. ř. s. Následně je úkolem soudu posoudit včasnost zásahové žaloby podle § 84 odst. 1 s. ř. s. V dalším kroku, ještě před věcným posouzením důvodnosti žaloby, soud zkoumá, zda nejsou dány jiné důvody odmítnutí podané zásahové žaloby, např. nedostatek procesní legitimace účastníků řízení. 14. V nyní projednávané věci není mezi účastníky řízení sporné, že žalovaný vrátil žalobkyni její žádost o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou. Toto žalobní tvrzení doložila žalobkyně fotokopií formulářové žádosti o poskytnutí dočasné ochrany označené podacím razítkem s datem 15. 8. 2025, v jejímž závěru jsou pověřeným pracovníkem žalovaného zatrženy kolonky „JE ŽÁDOST NEPŘIJATELNÁ, NEBOŤ“ a „žadatel(ka) ZÍSKAL(A) dočasnou nebo mezinárodní ochranu v jiném ČS EU.“. Je rovněž nesporné, že žalobkyni byla dočasná ochrana již v minulosti poskytnuta ve Spolkové republice Německo, jak vyplývá z žaloby později i v Norsku. Jádrem sporu je otázka, zda žalovaný měl žádost o poskytnutí dočasné ochrany v ČR přijmout a věcně se jí zabývat, či byl oprávněn žádost žalobkyni vrátit jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 65/2022. 15. Soud se nejprve zabýval posouzením otázky, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro to, aby mohl žalobu projednat věcně. 16. Žalobkyni byl vrácen vyplněný formulář