8 Afs 75/2005 — Nejvyšší správní soud

3 A 87/2025- 80 - text 29 3 A 87/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobkyně: Mgr. D. P., narozená X bytem X zastoupena JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D., advokátkou sídlem Vodičkova 704/36, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha 1 za účasti osob zúčastněných na řízení: a) CETIN a.s., IČO 04084063 sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9 b) J. Š. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 6. 2025, č. j. MHMP 64293/2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 12, odboru výstavby (dále též „stavební úřad“) ze dne 28. 6. 2022 č. j. P12 22569/2021 OVY (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto prvostupňovým rozhodnutím byla k žádosti o dodatečné povolení nepovolené změny stavby spočívající v její úpravě, kterou dne 17. 6. 2019 podali E. P., narozena dne X, bytem X, a J. P., narozený dne X, zemřelý dne X (původní stavebníci), vydáno dodatečné povolení pro stavbu „nepovolená změna dokončené stavby č.p. XA na pozemku parc. č. XB při ul. XC, v k.ú. XD, spočívající v její stavební úpravě“, spočívající ve vyzdění převážné části východní podélné stěny a vyzdění jižní štítové stěny; dále bylo provedeno v západní stěně zazdění původního vjezdového otvoru v severní části stěny a ve stejné pozici osazení vstupních dveří, osazení vstupních dveří a nových vrat v jižní části stěny a osazení dvojice oken v úrovni 2. NP vestavby, a v severní stěně byla provedena přestavba jednoho okna na vstupní dveře, osazení tří oken v úrovni 2. NP, a v interiéru byla provedena nástavba druhého podlaží na stávající vestavbu, vybetonování podlahy, rekonstrukce stropu nad sklepem, a stanoveny podmínky pro dokončení nepovolené změny stavby č.p. XA, spočívající v její úpravě. Žalobkyně in eventum navrhuje zrušení i prvostupňového rozhodnutí. 2. Proti napadeném rozhodnutím brojí žalobkyně podanou žalobou. 3. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítá nesprávné posouzení změny účelu stavby. Podle žalobkyně je ve věci sporné, zda dodatečně povolované úpravy mění účel využití stavby. Tato skutečnost má přitom zásadní vliv na soulad stavby s územním plánem. Napadené rozhodnutí nesprávně uvádí, že změna účelu užívání není předmětem tohoto řízení. Žalovaný přitom rozhodnutím ze dne 24. 6. 2020 č. j. MHMP869352/2020 (dále též „rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2020“), potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu o neodstranění stavby s tím, že v řízení o dodatečném povolení změn by měla být posouzena změna funkčního využití stavby a její soulad s územně plánovací dokumentací. 4. Žalobkyně konstatuje, že historicky se jednalo o stavbu situovanou v těsném sousedství kravína, poblíž teletníku a vepřína. Šlo o doprovodnou stavbu pro hospodářská zvířata ustájená v okolních objektech, v objektu bylo uskladněno krmivo. Stavebník netvrdí ani neprokazuje, že by stavba byla schválena k jakémukoliv jinému účelu. Provedené změny změnily stavbu tak, že sklad brambor zmizel a není nahrazen, prostor pro skladování je omezen, přibyly prostory s jiným využitím. Provedené nepovolené změny funkci stavby mění, nikoli jen doplňují. Skladování pícnin nelze směšovat s přípravou krmných směsí, zvláště když není blíže specifikováno, zda jsou tyto krmné směsi skutečně z pícnin nebo například i z živočišných produktů. Rovněž tak nelze považovat za stejné využití skladování pícnin a přípravu krmiv a jejich následnou manipulaci. Takové nové využití má bezpochyby jiné nároky na předmětnou stavbu a zároveň má i značně rozdílný vliv na okolí, například v náročnosti na dopravní obsluhu. 5. Žalobkyně namítá, že tvrzení projektové dokumentace o změně účelu užívání stavby ze skladu produktů na sklad produktů, přípravu krmiv a zázemí zaměstnanců, je věcně nesprávné. Jediný historicky povolený způsob užití stavby je stavba kolny na píci. Žalobkyně v podaných námitkách tento účel užívání obsáhle prokazovala. Napadené rozhodnutí její argumentaci nezohledňuje. 6. Podle žalobkyně prvostupňové rozhodnutí nerozlišuje mezi účelem užívání stavby – stavbou kolny na píci a skladem produktů, respektive skladem produktů, přípravou krmiv a zázemím zaměstnanců. Prvostupňové rozhodnutí všechny tyto účely užívání podřazuje pod pojem Pražských stavebních předpisů – stavba pro zemědělství a tvrdí, že nejde o změnu účelu užívání, ale pouze rozdílný vnitřní provoz. Pro posouzení změny využití stavby však není rozhodující podřazení do kategorie podle Pražských stavebních předpisů, které vymezují kategorie pro určení obecných požadavků na využívání území a technických požadavků některých specifických staveb. Úvaha správních orgánů je proto v rozporu s judikaturou správních soudů k účelu užívání, s rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 221/2014-43, či Krajského soudu v Brně č. j. 30 A 75/2021-239, i Městského soudu v Praze č. j. 9 A 104/2018-108, nebo Krajského soudu v Praze č. j. 54 A 18/2019-34. Z uvedené judikatury vyplývá, že změna účelu užívání, která stále spadá pod jednotný pojem Pražských stavebních předpisů, je změnou účelu užívání, a nikoliv pouze rozdílným vnitřním provozem. 7. Dále žalobkyně namítá, že podle oddílu 3 odst. 4) přílohy č. 1 územního plánu platí, že u stávajících staveb, kolaudovaných ke dni 1. 1. 2000, jejichž využití neodpovídá využití stanovenému pro plochu, ve které jsou umístěny, mohou být prováděny stavební úpravy, pokud nedojde ke změně využití. Změna využití tudíž má význam při posuzování souladu záměru s územním plánem. 8. Podle žalobkyně má povolený způsob užívání stavby přímý vliv na posouzení veřejných zájmů dotčenými orgány státní správy, například na posouzení souladu s územním plánem, nároky na dopravní a technickou infrastrukturu, řešení dopravy v klidu, umístění v přírodním parku, nakládání s vodami, dopravu po komunikaci v ÚSES atd. Věcně nesprávné posouzení změněného účelu užívání tak znemožňuje zjistit skutečný stav věci a vydat věcně správná a zákonná závazná stanoviska i dodatečné povolení stavebních úprav. 9. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítá nesoulad s územním plánem. Opětovně poukazuje na oddíl 3 odst. 4) přílohy č. 1 územního plánu s tím, že toto ustanovení umožňuje výjimečně stavebně upravit historické stavby, které neodpovídají využití plochy, ve které jsou umístěny. Kritériem je nezměnění jejich využití a nikoliv skutečnost, zda změna jejich využití je ve shodné funkční ploše, jak nesprávně uvádí Ministerstvo pro místní rozvoj (dále též „MMR“) v závazném stanovisku ze dne 4. 4. 2024 č. j. MMR-29703/2024-81 (dále též „závazné stanovisko MMR ze dne 4. 4. 2024“). 10. Žalobkyně dále namítá, že podle oddílu 3 odst. 4) přílohy č. 1 územního plánu platí, že u stávajících staveb, kolaudovaných ke dni 1. 1. 2000, jejichž využití neodpovídá využití stanovenému pro plochu, ve které jsou umístěny, mohou být prováděny stavební úpravy, pokud nedojde ke zvětšení zastavěné plochy. Podle rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2020 však ke zvětšení obestaveného prostoru došlo. Naproti tomu závazné stanovisko MMR ze dne 4. 4. 2024 uvádí, že nelze ze znaleckého posudku ČVUT – Kloknerova ústavu ze dne 27. 4. 2018, č. 963/2018/1800J164 (dále též „znalecký posudek ČVUT ze dne 27. 4. 2018“) dovozovat, že by v rámci předmětného záměru mělo dojít ke změně zastavěné plochy či objemu stavby. Znalecký posudek přitom opakovaně potvrzuje rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2020, když uvádí, že zdivo jižní stěny nahradilo původní prkenné pobití, zdivo východní stěny v rozsahu 5 polí pak objekt zcela uzavřelo. Podle žalobkyně MMR v závazném stanovisku nesprávně uvádí, že tvrzení o nárůstu zastavěné plochy či objemu stavby vždy o šířku nové obvodové stěny jsou pro posouzení přípustnosti předmětného záměru irelevantní, neboť vlivem vestavby dochází k nárůstu hrubé podlažní plochy (dále též „HPP“) daného objektu, proto se na posouzení prostorových parametrů záměru neaplikuje pododdíl 3c) odst. 4 územního plánu, nýbrž pododdíl 3c) odst. 5 písm. d) územního plánu. MMR nesprávně zaměňuje pojem zastavěné plochy (plocha pozemku, kterou zaujímá stavba, a to včetně jejich vnějších obvodových konstrukcí (stěn) a HPP (součet ploch vymezených vnějším obrysem konstrukcí jednotlivých podlaží budovy kromě otevřených a částečně otevřených částí). Územní plán povoluje zvýšit HPP, například vestavbou dalšího podlaží, ale nepovoluje zvýšit zastavěnou plochu. 11. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně brojí proti nakládání s vodami. Tvrdí, že stavba má vyvedenou odpadní rouru přes pozemek parc. č. XE do potoka (pozemek parc. č. XF) cca 3 m severně od propustku na p