6 As 17/2020 — Nejvyšší správní soud

3 Ad 2/2025- 57 - text 13 3 Ad 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobkyně: DE Sicherheit s.r.o., IČ: 04874471 sídlem Záhřebská 562/41, 120 00 Praha 2 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 11. 2024 č. j. 10000/9103277/24/351/KB, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaná potvrdila rozhodnutí Územní správy sociálního zabezpečení pro hlavní město Prahu a Středočeský kraj (dále též „ÚSSZ“) ze dne 2. 9. 2024 č. j. 42013/1150414/24/013/402/Jak (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobkyně ze dne 6. 6. 2019 o vrácení přeplatku na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za období od července 2018 do listopadu 2018 ve výši 707 447 Kč podle § 17 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZPSZ“). 2. V napadeném rozhodnutí žalovaná konstatovala, že ÚSSZ obdržela dne 6. 6. 2019 od zaměstnavatele (nyní žalobkyně) v papírové podobě opravné přehledy o výši pojistného za období červenec 2018 až listopad 2018. Podáním opravných přehledů o výši pojistného za uvedená období bylo podle § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“), a § 104a zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZOPSZ“), zahájeno řízení ve věci vrácení přeplatku na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále též „přeplatek na pojistném“) za zmiňované období ve výši 704 447 Kč. ÚSSZ poté, co posoudila předložené doklady, dospěla k závěru, že nejsou splněny podmínky pro vrácení přeplatku na pojistném za výše uvedené období dané § 17 odst. 1 ZPSZ. ÚSSZ proto dne 2. 9. 2024 žádost zaměstnavatele prvostupňovým rozhodnutím zamítla. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal zaměstnavatel dne 23. 9. 2024 blanketní odvolání, které po výzvě odůvodnil dne 10. 10. 2024. 3. Napadeným rozhodnutím ze dne 18. 11. 2024 č. j. 10000/9103277/24/351/KB žalovaná prvostupňové rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění uvedla, že podání opravných přehledů zaměstnavatel odůvodnil tím, že opravil vyúčtování cestovních náhrad svých zaměstnanců. Na základě podaných opravných přehledů o výši pojistného za období červenec 2018 až listopad 2018 zahájila ÚSSZ dne 20. 6. 2019 doručením Oznámení o zahájení kontroly ze dne 19. 6. 2019 č. j. 42013/527960/19/213/009/Jak, kontrolu plnění povinností zaměstnavatele v sociálním zabezpečení. Podle protokolu o kontrole č. 765/21/111 ze dne 10. 12. 2021 nelze akceptovat opravné přehledy s opravami cestovních náhrad zaměstnavatelem. Na cestovní náhrady má zaměstnanec právo při vyslání na pracovní cestu, která je definována v § 42 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZP“). Pracovní cestou se rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Zaměstnavatel může vyslat zaměstnance na dobu nezbytné potřeby na pracovní cestu jen na základě dohody s ním. Zaměstnanec na pracovní cestě koná práci podle pokynů vedoucího zaměstnance, který ho na pracovní cestu vyslal. Jedná se tedy o časově omezené vyslání zaměstnance k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. V doložených pracovních smlouvách je sjednáno místo výkonu práce neurčitě a v rozporu s § 34 odst. 1 ZP a § 34a ZP. Zaměstnavatel uvádí jako místo výkonu práce blíže nespecifikovaná místa v České republice a ve Spolkové republice Německo (dále též „SRN“). Vzhledem k tomu, že zaměstnavatel nepředložil žádný doklad, ze kterého by se jednoznačně dalo určit pravidelné místo výkonu práce jednotlivých zaměstnanců, nebylo možné posoudit, zda vyplacené cestovní náhrady nepodléhají zdanění a tím také odvodu pojistného. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 2. 9. 2024 bylo rozhodnuto, že žádost zaměstnavatele o vrácení přeplatku pojistného za uvedené období v požadované výši se zamítá, jelikož nebyla splněna podmínka podle § 17 odst. 1 ZPSZ. Zaměstnavatel přes opakované výzvy a dokazování neprokázal oprávněnost svého požadavku. 4. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobkyně podanou žalobou. 5. Žalobkyně v žalobě doručené Městskému soudu v Praze dne 20. 1. 2025 uplatňuje jedinou žalobní námitku, a sice že se žalovaná vůbec nevypořádala s námitkami žalobkyně ze dne 9. 10. 2024 (podle doplnění odvolání ze dne 9. 10. 2024, doručené žalované dne 10. 10. 2024, pozn. soudu). 6. Žalobkyně následně v žalobě cituje celý obsah doplnění odvolání ze dne 9. 10. 2024, takto: „ČESKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ odbor odvolací agendy Revoluční 3289/15, 400 01 Ústí nad Labem Vaše zn.: 966/2024 Vaše č.j.: 42013/1150414/24/013/402/Jak Odvolatel: DE Sicherheit s.r.o. P. D. Záhřebská 562/41 Vinohrady 120 00 Praha 2 DS ID: i5grkgh Odvolateli byla doručena výzva k odstranění vad podání, ve kterém Územní správa sociálního zabezpečení pro hlavní město Prahu a Středočeský kraj, Pražská správa sociálního zabezpečení (dále jen „ÚSSZ“), uvádí, že obdržela dne 23.09.2024 odvolání proti rozhodnutí ve věci vrácení přeplatku na pojistném na základě podaných opravných přehledů o výši pojistného, ve kterém není uvedeno, v čem je spatřován rozpor s právními předpisy či nesprávnost uvedeného rozhodnutí. Odvolatel odstraňuje vady odvolání následujícím způsobem a níže uvádí, v čem je spatřován rozpor s právními předpisy či nesprávnost uvedeného rozhodnutí. Správní orgán v napadeném rozhodnutí mimo jiné uvádí, že z doložených dokumentů označených jako Cestovní příkazy nejenže nevyplývá, které místo či obec byly pravidelným pracovištěm pro účely cestovních náhrad (jak již bylo uvedeno - pracovní cesta včetně zahraniční pracovní cesty je v místě výkonu práce z definice vyloučena), ale například ani do kterého místa měla pracovní cesta vést apod. Dokumenty označené jako Cestovní příkazy jsou podle správního orgánu tak svým obsahem navíc značně vzdáleny požadavkům daným v ustanovení § 153 odst. 1 ZP, dále tyto cestovní příkazy neobsahují podpis zaměstnance apod. (např. doložené cestovní příkazy za leden 2019 nejsou vůbec podepsané a nelze je tak de facto vůbec označit za doklad s naplněnými parametry pro dokument v podobě cestovního příkazu). Odvolatel k tomuto uvádí, že předložil doklady, které byly jednateli či jemu zástupci v době předložení dostupné, přičemž správní orgán namítl jejich vadu. Správní orgán by však měl rozhodovat podle skutečného zjištěného stavu věci. Stav věci však lze zjistit i dalšími důkazními prostředky. Ve věci byly navrženy svědecké výpovědi zaměstnanců, tyto nebyly provedeny. Výslechem zaměstnanců by šlo prokázat, kde byl začátek a konec pracovní cesty, pokud má správní orgán za to, že se jedná o otázku podstatnou pro posouzení pravidelného pracoviště pro účely cestovních náhrad, a v návaznosti na tento výslech může být vyjasněn právní důvod poskytnutí zaměstnavatelem prokazatelně zúčtovaných plnění, a učiněn závěr o osvobození těchto plnění od daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti ve smyslu § 6 odst. 7 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, které je podmínkou toho, aby se plnění zúčtovaná zaměstnavatelem nezahrnovala do vyměřovacího základu pro pojistné na sociální zabezpečení. Odvolatel navrhuje výslech zaměstnance, pokud by pro správní orgán nebylo dostatečné, že navrhl výslech zaměstnanců obecně: S. M. Adresa: […] RČ […] J. Š. Adresa: […] RČ […] Dále odvolatel před vydáním napadené rozhodnutí požádal o prodloužení lhůty k odpovědi na písemnost č.j. 42013/1084098/24/013/402/Jak o 10 dní přípisem ze dne 30.8.2024, kdy na uvedené správní orgán nereagoval a rovnou vydal napadené usnesení. Právnímu zástupci odvolatele tak nebylo umožněno se seznámit s obsahem spisu a poskytnout odvolateli právní pomoc, případně navrhnout nový způsob dokazování. Správní orgán dále nezohlednil výsledek kontroly a obsah protokolu o kontrole plateb pojistného na veřejné zdravotní pojištění a dodržování ostatních povinností plátce pojistného Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky č.j VZP-19-03830992-A9G4. Uvedené právní otázky, jimiž se zabývá správní orgán v napadeném rozhodnutí, byly již posouzeny Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky, přičemž výsledek tohoto posouzení je obsažen v protokolu č.j VZP-19-03830992-A9G4, který byl správnímu orgánu předložen. S jeho obsahem se však správní orgán v napadeném rozhodnutí řádně nevyrovnal. Odvolatel má ale za to, že se jedná o takové posouzení dalšího správního orgánu