3 Af 3/2024 – Městský soud v Praze

3 Af 3/2024- 62 - text 13 3 Af 3/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobkyně: PP Racing Cross s.r.o., IČO 09013059, sídlem Školská 689/20 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 421/31, 602 00 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 4. 2024, č. j. 11193/24/5300-22441-711776, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 4. 2024, č. j. 11193/24/5300-22441-711776, se ruší v částech výroku, jimiž žalovaný změnil výši vyměřeného penále ve výrocích platebního výměru ze dne 24. 5. 2023, č. j. 4995039/23/2001-52524-103305, platebního výměru ze dne 24. 5. 2023, č. j. 4995324/23/2001-52524-103305, a platebního výměru ze dne 24. 5. 2023, č. j. 4995402/23/2001-52524-103305, a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 4. 2024, č. j. 11193/24/5300-22441-711776, se potvrzuje v částech výroku, kterými žalovaný ponechal beze změny platební výměr ze dne 24. 5. 2023, č. j. 4995324/23/2001-52524-103305, a platební výměr ze dne 24. 5. 2023, č. j. 4995402/23/2001-52524-103305, a dále v částech výroku, kterými žalovaný změnil ty části výroku platebního výměru ze dne 24. 5. 2023, č. j. 4995039/23/2001-52524-103305, jež se týkají výše doměřené daně a jejího výpočtu. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se u Městského soudu v Praze domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný rozhodl o odvoláních proti třem dodatečným platebním výměrům na daň z přidané hodnoty (dále též „DPH“ či „daň“) Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále též „správce daně“), a sice: - platebnímu výměru ze dne 24. 5. 2023, č. j. 4995039/23/2001-52524-103305, za zdaňovací období květen 2021, kterým byla doměřena DPH ve výši 313.978 Kč a uložena povinnost uhradit penále ve výši 62.796 Kč (dále jen „platební výměr 1“), - platebnímu výměru ze dne 24. 5. 2023, č. j. 4995324/23/2001-52524-103305, za zdaňovací období červen 2021, kterým byla doměřena DPH ve výši 380.573 Kč a uložena povinnost uhradit penále ve výši 76.115 Kč (dále jen „platební výměr 2“), - platebnímu výměru ze dne 24. 5. 2023, č. j. 4995402/23/2001-52524-103305, za zdaňovací období červenec 2021, kterým byla doměřena DPH ve výši 395.589 Kč a uložena povinnost uhradit penále ve výši 79.118 Kč (dále jen „platební výměr 3“); (společně dále jen „platební výměry“). Žalovaný změnil platební výměr 1 tak, že snížil doměřenou DPH na částku ve výši 311.609 Kč a penále na 8.896 Kč a změnil hodnoty v rámci výpočtu nároku na odpočet daně v části IV. a hodnoty v rámci výpočtu daně v části VI. Platební výměr 2 změnil žalovaný tak, že snížil vyměřené penále na částku ve výši 5.626 Kč. V platebním výměru 3 pak žalovaný snížil vyměřené penále na 12.771 Kč. Ve zbytku platební výměry potvrdil. 2. Ze spisového materiálu vyplývá, že dne 12. 2. 2022 bylo žalobkyni doručeno oznámení o zahájení daňové kontroly č. j. 154570/22/2801-60563-604913 vydané Finančním úřadem pro Pardubický kraj (dále jen „dožádaný správce daně“), čímž byla v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona č. 80/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), zahájena daňová kontrola na DPH za zdaňovací období květen až červenec 2021. 3. Dožádaný správce daně po provedené daňové kontrole dospěl k závěru, že u části přijatých zdanitelných plnění, které žalobkyně vykázala v podaných kontrolních hlášeních a následně v daňových přiznáních k DPH, žalobkyně neunesla své primární důkazní břemeno, když nepředložila daňové doklady se všemi náležitostmi dle ust. § 73 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“). Dožádaný správce daně dále došel k závěru, že žalobkyně u části přijatých zdanitelných plnění od různých dodavatelů (zejm. nákupy pohonných hmot, oblečení a náhradních dílů pro vozidla) vykázaných v kontrolních hlášeních a následně v daňových přiznáních neprokázala, že tato plnění využila v rámci své ekonomické činnosti ve smyslu ust. § 72 odst. 1 zákona o DPH. Na základě těchto závěrů dožádaný správce daně vyloučil nárok na odpočet daně z veškerých přijatých zdanitelných plnění vykázaných na řádku 40 daňových přiznání k DPH za předmětná zdaňovací období a doměřil žalobkyni daň v úhrnné výši 1.090.140 Kč. 4. Na základě výsledku daňové kontroly popsaném ve zprávě o daňové kontrole č. j. 1064878/ 23/2801-60563-609744, vydal Finanční úřad pro hlavní město Prahu jakožto místně příslušný správce daně výše označené platební výměry. 5. Žalobkyně se proti platebním výměrům odvolala, neboť byla toho názoru, že dožádaný správce daně postupoval v rozporu s ust. § 145 odst. 2 daňového řádu, když ji před zahájením daňové kontroly nevyzval k podání dodatečných daňových přiznání k DPH. Žalobkyně ve svém odvolání rovněž namítala, že výzva k prokázání skutečností č. j. 1528278/22/2801-60563-604913 byla vydána v rozporu s daňovým řádem a s nálezem Ústavního soudu č. j. I ÚS 705/06 ze dne 1. 12. 2008. II. Napadené rozhodnutí 6. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že dožádaný správce daně postupoval správně, když žalobkyni vyloučil jí uplatněný nárok na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění vykázaných v daňových přiznání k DPH. Žalobkyně totiž v průběhu daňové kontroly ani v rámci odvolacího řízení nepředložila daňové doklady k přijatým zdanitelným plněním vykázaným v oddíle B3 kontrolních hlášení, ze kterých si uplatnila nárok na odpočet daně na řádku 40 daňových přiznání k DPH. Nesplnila tedy formální podmínku pro uplatnění nároku na odpočet daně z těchto plnění stanovenou v § 73 odst. 1 písm. a) zákona o DPH, dle kterého musí mít plátce k prokázání nároku na odpočet daně daňový doklad se všemi zákonem předepsanými náležitostmi dle ust. § 26 a násl. zákona o DPH. Žalobkyně v průběhu daňové kontroly nepředložila evidence pro daňové účely vedené za předmětná zdaňovací období dle ust. § 100 ZDPH či jakékoli jiné důkazní prostředky. Ze strany žalobkyně tedy nebyla oprávněnost uplatněného nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění prokázána ani jiným způsobem ve smyslu ust. § 73 odst. 5 zákona o DPH. 7. Žalovaný však shledal, že žalobkyně využila přijaté zdanitelné plnění od společnosti Mxgrafixcz s.r.o. v rámci své ekonomické činnosti ve smyslu ust. § 72 odst. 1 zákona o DPH, neboť ve smyslu judikatury Soudního dvora Evropské unie a Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) existuje přímá a bezprostřední souvislost mezi konkrétním plněním na vstupu (přijaté zdanitelné plnění od společnosti Mxgrafixcz s.r.o.) a jedním nebo několika plněními na výstupu (reklamní služby poskytované jednotlivým odběratelům odvolatele), jež zakládají nárok na odpočet. Z tohoto důvodu žalovaný žalobkyni přiznal nárok na odpočet daně z přijatého zdanitelného plnění od společnosti Mxgrafixcz s.r.o. ve výši 2.369,01 Kč ze základu daně ve výši 11.280,99 Kč uplatněný ve zdaňovacím období květen 2021 a v tomto ohledu změnil výrok platebního výměru 1. 8. Dále žalovaný uvedl, že žalobkyně při ústním jednání konaném dne 12. 04. 2022 předložila daňové doklady za dodání oblečení pro závodní jezdce a za dodání náhradních dílů pro vozidla a zjednodušené daňové doklady vztahující se k nákupům náhradních dílů pro motocykly, jízdní kola a automobily a k nákupům pohonných hmot. Předložením těchto daňových dokladů byla splněna formální podmínka pro přiznání uplatněného nároku na odpočet daně, čímž žalobkyně unesla své primární důkazní břemeno vyplývající z ust. § 73 odst. 1 zákona o DPH. Přesto žalovaný došel k závěru, že nárok na odpočet daně z nákupů oblečení pro motokros, náhradních dílů a pohonných hmot od různých dodavatelů uplatněný v daňových přiznáních žalobkyni nenáleží. Zákon o DPH totiž nestojí jen na formálním vykázání zdanitelného plnění, ale na souladu faktického stavu se stavem formálním. Žalobkyně však neprokázala, že oblečení pro motokros, náhradní díly a pohonné hmoty deklarované na sporných daňových dokladech skutečně přijala a v plné výši využila v rámci své ekonomické činnosti ve smyslu ust. § 72 odst. 1 zákona o DPH. Dle zjištění žalovaného předmětná plnění nebyla spotřebována žalobkyní, nýbrž osobami, které s ní nebyly v žádném smluvním vztahu, a nesloužila k provozu majetku žalobkyně. Zjednodušené daňové doklady vztahující se k nákupům benzínu navíc podle žalovaného nasvědčovaly tomu, že se zcela či z velké části vůbec nejednalo o nákupy benzínu fakticky realizované žalobkyní, resp. jednotlivými závodními jezdci, nýbrž jinými neznámými osobami. 9. Žalovaný konstatoval, že správce daně pochybil, když žalobkyni na základě výsledků daňové kontroly stanovil penále z části doměřené daně ve výši 267.129 Kč (květen 2021), 352.445 Kč (červen 2021) a 331.734 Kč (červenec 2021), neboť byl povinen před zahájením daňové kontroly vydat výzvy k podání dodatečných daňových přizná