3 Af 5/2025 – Městský soud v Praze

3 Af 5/2025- 113 - text 20 3 Af 5/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobkyně: UNIVERS, spol. s r.o., IČO 64825370 sídlem Cvikovská 379/4, 190 00 Praha 9 zastoupená advokátkou JUDr. Ivanou Žilinčíkovou sídlem U Prašné brány 1079/3, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 2. 2025 č. j. 4205/25/5300-22441-713288, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým žalovaný potvrdil osm rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále též „správce daně“) ze dne 13. 10. 2023, a to: č. j. 7958069/23/2009-52523-401449, č. j. 7958156/23/2009-52523-401449, č. j. 7958189/23/2009-52523-401449, č. j. 7958359123/2009-52523-401449, č. j. 7958396/23/2009-52523-401449, č. j. 7958432/23/2009-52523-401449, č. j. 7958469/23/2009-52523-401449, a č. j. 7958505/23/2009-52523-401449 (dále též souhrnně „dodatečné platební výměry“). Těmito dodatečnými platebními výměry byla žalobkyni podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZDPH“) doměřena daň z přidané hodnoty (dále též „DPH“) za zdaňovací období listopad 2020 až červen 2021 v celkové výši 2 354 899 Kč a zároveň stanovena povinnost uhradit penále v celkové výši 470 982 Kč. Důvodem doměření DPH bylo neuznání nároku žalobkyně na odpočet daně z přijatého plnění od dodavatelů J. F., sídlem X (dále též „J. F.“), A.B.Z. AKTIV s. r. o., IČO 29011868, sídlem Žitavského 588, 156 00 Praha 5 (dále též „A.B.Z.“), Easy Happy Way CZ, s. r. o., IČO 05375673, sídlem Černokostelecká 1806/123, 100 00 Praha 10, (dále též „Easy“) a Flavoil-Bohemia, s. r. o. v likvidaci, IČO 06427847, sídlem Chudenická 1059/30, 102 00 Praha 10 (dále též „Flavoil“) (souhrnně též „dodavatelé“). Žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že poskytnutá plnění přijala od deklarovaných dodavatelů či od jiných plátců DPH, ani neprokázala jejich přijetí v deklarovaném rozsahu a předmětu podle předložených daňových dokladů ve smyslu § 72 a § 73 ZDPH. 2. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobkyně podanou žalobou. 3. Žalobkyně v žalobě namítá, že nárok na odpočet DPH za období listopad 2020 až červen 2021 byl oprávněný, neboť odebrala plnění od dodavatelů a doloží správné faktury s náležitostmi daňových dokladů v případě J. F. Nemůže jít k tíži žalobkyně, že původně vystavené faktury za období listopad 2020 až červen 2021 neobsahovaly náležitosti daňového dokladu. Žalobkyně řádně prokázala, že plnění od dodavatelů odebrala a odměnu za ně uhradila v hotovosti. 4. Podle žalobkyně správce daně nemůže neuznat nárok na odpočet DPH jen pro nesplnění formálních požadavků, tj. např. z důvodu absence daňových dokladů. Správce daně proto nepostupoval podle § 92 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „daňový řád“), jelikož nedbal, aby skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně byly zjištěny co nejúplněji. Správce daně nepostupoval ani podle § 8 odst. 1 daňového řádu, jelikož nepřihlédl ke všemu, co při správě daní vyšlo najevo. 5. Žalobkyně uvádí, že správce daně neuznal nárok na odpočet DPH, jelikož žalobkyně neprokázala skutečné odebrání plnění od dodavatelů, i když měl k dispozici přijaté faktury prokazující poskytnutí plnění od deklarovaných dodavatelů, výslechy svědků a zástupců samotných dodavatelů (zejména J. F. několikrát ústně potvrdil správci daně při svém výslechu, že plnění žalobkyni skutečně dodal), smlouvy mezi dodavateli a žalobkyní o dodání služeb, svědecké výpovědi zástupců dodavatelů o úhradách odměny za jejich plnění žalobkyní v hotovosti, fotografie z míst plnění poskytovaných dodavateli, sezamy pracovníků, prostřednictvím kterých dodavatelé poskytli plnění žalobkyni, a potvrzení ze strany generálního dodavatele ECO PRIM, s.r.o., IČ: 28446674, sídlem Tupolevova 469, 190 00, Praha 9 (dále též „ECO PRIM“), který jako dodavatel určený v zadávacím řízení reálně dodával služby pro dopravní podniky a činil tak i prostřednictvím žalobkyně a jejích subdodavatelů. Na základě těchto informací a doložených důkazních prostředků má za prokázané, že deklarovaná zdanitelná plnění byla použita v rámci ekonomických činností žalobkyně pro uskutečňování plnění podle § 72 odst. 1 písm. a) až e) ZDPH. 6. Žalobkyně za účelem plnění veřejné zakázky realizované hlavním dodavatelem společností ECO PRIM dodávala pracovní sílu formou subdodávky prostřednictvím deklarovaných dodavatelů. Dělo se tak v době pandemie COVID-19 z důvodu neschopnosti pracovníků ze strany žalobkyně, což správce daně nikterak nezohlednil, považoval to za pochybnost. Docházku přitom vedl generální dodavatel ECO PRIM, který dodání plnění od žalobkyně i jejích subdodavatelů dosvědčil. 7. Žalobkyně tvrdí, že v době zahájení spolupráce ověřila všechny své dodavatele, žádný z nich nebyl uveden v registru DPH jako nespolehlivý plátce a nebylo ohledně nich vedeno insolvenční či exekuční řízení. Žalobkyně v covidovém období potřebovala urgentně pracovní sílu za účelem realizace sjednaných plnění pro generálního dodavatele ECO PRIM. Byla v dobré víře, že všichni dodavatelé jsou spolehlivými subjekty a obchodními partnery a budou si řádně hradit své daňové závazky včetně odvodů pro VZP a ČSSZ. 8. Podle žalobkyně proto finanční orgány postupovaly v rozporu se zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“), judikaturou Soudního dvora Evropské unie (dále též „SDEU“) i judikaturou Nejvyššího správního soudu, když se nezabývaly existencí dobré víry žalobkyně. Vzhledem k tomu, že daňový řád neobsahuje úpravu zásady ochrany dobré víry podle § 2 odst. 3 správního řádu, pak tato zásada se uplatní i v řízení daňovém, i přes výslovné znění § 262 daňového řádu. Správce daně je povinen přihlédnout k tomu, že subjekt nabyl určitá práva v dobré víře. Podle rozsudků SDEU ze dne 12. 1. 2006 C-354/03 ve věci Optigen, a ze dne 6. 7. 2006 C-439/04 ve věci Kittel, pokud správce daně má mít právo odmítnout nárok na odpočet, musí prokázat „zlou“ víru na straně plátce, tj. prokázat, že kupující věděl nebo měl vědět, že se svým nákupem účastní plnění, které je součástí podvodu. Zlá víra nebyla u žalobkyně finančními orgány prokázána. Správní orgány přitom konstatovaly, že žalobkyně plnění ve prospěch společnosti ECO PRIM poskytla, nejednalo se o fiktivní plnění. Žalobkyně k tomuto odkazuje na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2007 č. j. 9 Afs 81/2007-60, a ze dne 6. 10. 2010 č. j. 9 Afs 18/2010-227. 9. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. V odůvodnění konstatoval, že se s námitkami žalobkyně k tvrzené nesprávnosti závěrů stran neuznání uplatněného nároku na odpočet daně vypořádal v napadeném rozhodnutí. V jeho bodech [21] až [23] je konstatováno, že žalobkyně předložením dokladů splnila formální podmínku stanovenou ustanovením § 73 odst. 1 písm. a) ZDPH, a unesla své primární důkazní břemeno. Správci daně na základě provedeného dokazování však vznikly důvodné pochybnosti ohledně souladu sporných plnění se skutečností. Své pochybnosti a důvody k nim shrnul ve výzvách k prokázání skutečnosti ze dne 3. 8. 2022 č. j. 6632543/22/2001-62563-111267, ze dne 21. 6. 2023 č. j. 5639423/23/2001-62563-112053, a v seznámení s dosavadním výsledkem kontrolního zjištění ze dne 12. 9. 2023 č. j. 7380001/23/2001-62563-111771. V nich konstatoval, že ani žalobkyní předložené a ani správcem daně shromážděné důkazní prostředky nejsou dostatečné k tomu, aby rozptýlily důvodné pochybnosti správce daně ohledně na daňových dokladech zcela nedostatečně deklarovaného předmětu a rozsahu sporných plnění a také toho, zda byla sporná plnění přijata od deklarovaných dodavatelů či od jiných dodavatelů jako plátců DPH. Správce daně setrval na těchto závěrech i v rámci Zprávy o daňové kontrole ze dne 11. 10. 2023 č. j. 7932966/23/2001-62563-112053 (dále též „Zpráva o daňové kontrole“). Ke shodném názoru dospěl také žalovaný v napadeném rozhodnutí, a sice že nebyly splněny hmotněprávní podmínky nároku na odpočet daně z přijatých daňových dokladů od dodavatelů. Žalobkyni tak není kladeno k tíži, že nepředložila daňové doklady, či že tyto neměly všechny náležitosti. 10. Žalovaný nesouhlasil, že správce daně nezohlednil, že se dodávání pracovníků prostřednictvím subdodavatelů bylo v rámci pandemie COVID-19 z důvodu neschopnosti žalobkyně dodat své pracovníky. Toto naopak považoval za pochybnost. Správce daně na stranách 16, 17, 26 až 33 Zprávy o daňové kontrole provedl rozbor předložených důkazních prostředků týkajících se pracovníků poskytnutých su